Nepochopila jsem, proč dotaci na zateplení rekreačního domu. My jsme si koupili dům, bývalou vesnickou školu, společně s dcerou. Zateplení a výměna oken nás stála 1 200 000 Kč. Něco jsme měli našetřeno, něco jsme si půjčili a dnes už to máme splaceno. V tom domě bydlíme, nepoužíváme ho k rekreaci. Tak ať si to probírám kolem dokola stále nechápu proč dotace na rekreační domy. Ještě bych pochopila, kdyby to bylo určeno na domy určené k celoročnímu bydlení, ale tohle je obrovská lumpárna. Dobře, my jsme byli zaměstnáni 4 a za 10 let jsme to splatili, myslím si, že určitá část majitelů by si to mohla udělat ve své režii, jenže to by si museli ledacos odpustit. Ono je lepší udělat ze sebe chudáky a žádat ať mi to zaplatí někdo jiný. Povinné odvody do EU jsou zase jen z našich daní, to znamená i z daní těch nejchudších, takže i ti chudí zaplatí zateplení rekreačních domů.
Moje dcera má 3 jedináčky. Má je totiž po 10ti letech od sebe. Tím byla ušetřena dotazů na téma proč tolik dětí. Ony dnes i 3 děti podle lidí je hodně. Když se narodil poslední kluk, nejstarší dceři bylo 20 let. Trochu jsme měli strach, jaký budou mít díky tomu věkovému rozdílu vztah. Dnes mohu, po dalších 12ti letech říci, že mají vztah naprosto úžasný. Všechny tři děti byly plánované a chtěné. Já mám teď 7 vnoučat a jednu pravnučku. Díky za ně.
Diskuzi jsem nečetla a ani jí číst nebudu. Proč myslíte, že jezdí na Ukrajinu? Ty rodiny jsou ve velké většině rozdělené a někdy až po roce děti chtějí vidět tátu, babičky a ti tátové se k nám nedostanou. Paní se 4letou holčičkou nás bydlela rok a před třemi měsíci se vrátila natrvalo domů do Dnipra. Včera jsme spolu mluvili po telefonu. Žijí, ale jak. Několikrát týdně musí do krytu, hlavně v noci. Školky tam nefungují, tak paní je s malou doma. Ono je toho víc, co jim znepříjemňuje život. Mám dojem, že jim a hlavně dětem tohle všechno Češi přejí.
Pan Ševčík opět někoho zachraňoval a tím se hájí. Stejně tak v roce 2014, kdy vezl svoji spolujezdkyni do nemocnice a použil na své soukromé auto modrý majáček a jel v protisměru. Ono se mu nechtělo čekat s koloně po autonehodě. On nevěděl, že by měl nejdříve volat záchranku. Zajímavé je, že do žádné nemocnice nedorazil. Takže svědci měli pravdu, že paní nic nebylo. To samé dnes, on tam byl náhodou a zachraňoval zraněného. Pan Ševčík lže podle potřeby.
V době covidu jsem měla jednu vnučku na střední škole a 2 na základní. Všechna 3 vnoučata to braly jako prázdniny. Když se měly přihlásit na výuku, braly to jako obtěžování. Učit se samotné? Ne, to nešlo, měly přece prázdniny. Dcera svoje děti vychovávala k samostatnosti. Někdy mi až vadilo. Její správná výchova přinesla výsledek u nejstarší vnučky. Letos maturovala a s vyznamenáním. Nějak mi uniklo, že ta holka věděla, co si může dovolit. Totéž, doufám, bude platit i u těch mladších. Jedno vím jistě, že dceřiny děti se rozhodně nebudou hroutit z neúspěchu. Musím přiznat, že její výchova byla dobrá i když mě se to občas nelíbilo.
Účastníkem nehody jsem byla 3x za celou dobu mého řízení auta. Ani jedna nehoda nebyla z mé viny a přesto ztráta času při vyšetřování mě nerozčiluje. Díky policistovi u první nehody jsem jezdila dál. Byl to pán těsně před důchodem a po skončení vyšetřování mi řekl sedněte si do auta a my vás odtlačíme ze silnice. Odmítla jsem, pán na mě zařval a já vlezla do auta, oni mě odtlačili a když jsem pak vylezla, tak onen policista mi řekl, že budu jezdit dál. Měl pravdu, jinak bych už nikdy neřídila. Měla jsem ŘP necelý rok. Pak mi poradil, co všechno bych měla udělat. Mimochodem, moje milované autíčko byla totálka.
Pane Miko, mně neříkejte takové hlouposti. Pracovala jsem 25 let v Krásném Březně v Ústí nad Labem, blízko Matiční ulice, ulice 1. máje a co jsem tam zažívala, jak už jsem nedávno psala, krom 3 vražd, kdy pachatelé byli cikáni. Museli jsme doprovázet děti, které šly ze školy a bály se jít domů, protože je přepadávaly bandy cikáňat ve věku kolem 5 let. Banda 8 cikánů napadla 2 kluky a domlátila je do bezvědomí. To jsou jen střípky z toho co jsme tu zažili. Bylo by to povídání na hodiny a hodiny. Vůči cikánům jsem rasistka a nestydím se za to, protože nic dobrého o nich říct nemohu.
Mamince mého manžela bylo 86 let. Byla celkem soběstačná, ale pak upadla a nemohla a ani se nesnažila chodit. Když přijela rehabilitační sestra tak se snažila, jen co sestra odjela zase to nešlo. Manžel mi velmi pomáhal i když byl už sám vážně nemocný. Její lékařka nám navrhla, že jí zařídí pobyt v LDN na rozchození. Tam se o ní starali opravdu skvěle. Ale ona jejich péči odmítala. Krmili jí, snažili se s ní cvičit, zkrátka péče velmi dobrá. Jezdili jsme za ní každý den. Po týdnu mi volala primářka, že maminka po telefonu, který ji rozčílil, chytla chodítko pod paží a vyběhla ven z pokoje. Takže maminka mohla chodit, ale hrozně se jí líbila péče, které se jí dostávalo. Vzali jsme si domů i když tam ještě nějakou dobu mohla zůstat. Měla jsem možnost ji umístit do Domova pro seniory, ale nedokázala jsem to. Za 3 měsíce mi manžel zemřel a já jsem se o něj musela starat, protože jsem ho doma měla na dožití. Byl to ležák, který tu péči opravdu potřeboval. Jeho mamince jsem dlouho nemohla odpustit, jak nás zneužívala. Přežila svého syna o 5 let. Po smrti svého muže se stal ležák i ze mně. Jak toto moje rodina měla řešit? Zůstala jsem doma a dnes chodím sice pomalu, ale chodím. Díky péči dcery a vnučky. Po zkušenosti se svou tchyní se nedivím, že někdy děti odkládají svoje stařečky do domovů.
Ptal se někdo těch znásilněných jak jim je a co prožívají i po letech od znásilnění? Znásilněná jsem nebyla, ale zažila jsem v 16 letech bodnutí nožem do hrudníku. Dodnes mi zůstalo, pokud mi někdo podá nůž ostřím proti mně tak i omdlím. Nedokážu to zvládnout. Je mi 72 let a dodnes mi to zůstalo v živé paměti. Ne každý se dokáže traumat ze znásilnění dostat. Někdo tím trpí doživotně. Návrh trestů je výsměch.
Na důchod jsme si s manželem koupili dům na vesnici ( malotřídní školu ). Tři roky jsme ji opravovali, výměna oken, zateplení, fasáda, střecha, elektroinstalace atd. Za ty 3 roky nám nikdo nedal najevo, že ten rámus mu vadí. Dnes máme hotovo a užíváme si venkovského života. Štěkot psů, od rána sekání trávy, cirkulárky a jiné zvuky patřící k vesnici. Napadlo těm stěžovatelům, že lidi z vesnice dojíždějí za prací a na tu práci doma mají jen víkend. My jsme v důchodu a vše potřebné si uděláme přes týden. Život na vesnici se nám líbí a jsme spokojeni.
O kvalitních man. schopnostech ředitele svědčí jeho inzerát. Byl tam uváděn náborový příspěvek 800 000 Kč až 1600 000 Kč. Už tam není a je tam uvedeno, že příspěvek bude upřesněn po jednání s Min. zdravotnictví. Já tomu rozumím tak, že si pan ředitel tyto částky vycucal z prstu a MZ mu to neschválilo. Kolik to bude daňové poplatníky stát? Při současné finanční situaci je to hazard. Ano, o pacienty je zatím postaráno, protože ti co dali výpověď, tam po dobu výpovědní lhůty pracovat budou, co potom?
2 roky jsem, po přestěhování, sháněla gynekologa. Po obvolání všech doktorů, jsem se obrátila na zdravotního radu. Jeho odpověď : já vás někam přikážu. Teď mi odešla do důchodu praktická lékařka. Následoval seznam praktiků, které si mám obvolat sama, s dodatkem pojišťovny, že dojezdová vzdálenost je 90km. Při mé omezené mobilitě, je to skutečně k zasmání. Jsem bez zubaře, gynekologa a nyní i bez praktika. To je do budoucna perfektní vyhlídka. Asi se dám na modlení abych žádného z těchto doktorů nepotřebovala, což je při mém věku 70+, asi jen zbožné přání.
Malinko odbočím. Když mi byly 4 roky, byly jsme s rodiči na svatbě. Dětí tam bylo asi 6. Jediné my se sestrou jsme uměly perfektně jíst příborem a chovat se u stolu. Velice dobře si pamatuji jak byl můj otec na nás pyšný. Totéž jsem praktikovala u mých dcer a nikdy jsem se nemusela stydět za jejich chování. Totéž jsem zažila právě dnes u svého vnuka. Pravdu mají ti, kteří tvrdí, že to je v rodičích. Jen si nejsem jistá, jestli už ti rodiče byli vychovaní svými rodiči.
Jestliže pan Svoboda prezentuje svůj osobní názor jako předseda komise sportovců ČOV a jeho názor je v rozporu s vyjádřením ČOV a stejně tak i s názory sportovců, tak není člověk na svém místě. Vzhledem k tomu, že mluvil o anketě mezi sportovci, neměl právo vyslovit svůj soukromý názor. Jako soukromá osoba si může říkat co chce, pokud nesouhlasí s vyjádřením ČOV, měl by odstoupit a ne se tak ztrapňovat.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Pane Vondrášku, omluvu vám nevěřím. Je pouze účelová, nic víc, ve vaší hlavě to zůstává. Dochází vám, že skutečně znásilněných žen je mnohem více. Jsou ženy, které znásilnění nenahlásí, ale ženy, které si znásilnění vymyslely, je nahlásí vždy. Tak k čemu je ta vaše statistika? Je to stejný blábol, jako ta vaše omluva.
1 odpověď