No to byl opravdu ,,velký hrdina",když si své mindráky léčil vraždou matky malých dětí. No a to, že pak šel klidně do hospody svědčí o tom, něco jako soucit mu byl naprosto cizí. Rozsudek byl příliš mírný. Podle mně už se neměl z lapáku nikdy vrátit.

Prý snoubenky!

Vzpomněla jsem si, když se před Aničky narozením loučila Dáda v televizním pořadu pro děti, který uváděla, s dětskými diváky. Řekla jim, že se s nimi nějakou dobu neuvidí, protože už brzy se jí narodí děťátko, které ji teď bude moc potřebovat. A že slibuje, že až trochu povyroste, tak jim ho přinese do televize ukázat a že už se na ně na všechny moc těší. Kde by mi tehdy napadlo, jak smutného konce toho děťátka se dožiju. Aničko, ať tě Bůh přijme do své náruče. Tebe už nic netrápí a rodičům přeji hodně sil, aby tu bolestnou ztrátu unesli.

Nevím, co říct. Můžu popřát jen hodně sil všem rodičům tak postižených dětí.

Taky jsem to absolvovala, ale že by mě uspali? To určitě ne. Píchli mi nějakou injekci, která způsobila naprosté zklidnění a uvolnění, po celou dobu vyšetření jsem byla při vědomí a celé to netrvalo snad ani deset minut. Ale je fakt, že na doporučení jsem měla doprovod, protože po té injekci není radno sednout za volant.

Tak hafík je to výstavní. Což o to. Ale s těmito psy je to jako s krásnou ženskou. Velké investice a užitek 0. Takže já se spokojím s naším NO. To jsou krásní psi sami o sobě, bez zbytečných serepetiček. Stačí ho dobře živit, sem tam pročísnout srst, aby mu v zimě nebyla zima a v létě aby se líp zbavil odumřelých chlupů a nadělá parády až až. A ještě ohlídá barák a pozemek okolo něj. My milujeme jeho, on nás a je nám spolu na světě úžasně.

Krásně to napsal ten otec další oběti. Nikdo z nás si neumí představit tu bolest ze ztráty milovaného dítěte. Chápu, že je velice těžké to přijmout, ale pitvat se v tom po zbytek života, dál rozdírat rány nejen svoje, ale i těch ostatních pozůstalých, k ničemu dobrému nevede. Dobrovolná smrt té ženy je toho jasným důkazem.

Takže další spratek v Ulici, který se rozhodl diktovat vlastnímu tátovi, kdy smí a kdy ne vstoupit do svého bytu? Je toto normální?

No někdy je přístup lékařů k nemocným hodně podivný. Trápily mě tři roky neustále se opakující záněty průdušek. Antibiotika jsem měla i čtyřikrát do roka. Původní lékař vždycky jen napsal další z mnoha receptů a bylo mu celkem fuk ´, proč jsem u něho pomalu častěji, než v práci. Pak mě zaměstnavatel donutil přejít k jím doporučené lékařce a celá situace se opakovala. Ani jeden se sám od sebe nesnažil zjistit, proč se to tak děje. Nakonec jsem to byla já, kdo si řekl o podrobnější vyšetření, protože přece ty recidivy musely mít nějaký důvod. A tím byl stafylokok, kterým jsem se nakazila nejspíš v práci, protože jsem pracovala s kontaminovaným materiálem. Takže jsem se z tohoto maléru dostávala opravdu ty tři roky, než jsem mohla konečně říct, že to mám za sebou. Dodnes nechápu ten nezájem ze strany lékařů zjistit, co je původem nemoci. Museli přece oba vědět, že ta možnost nákazy tady je, ale ani jednomu to nepřišlo divné. Takže kdoví, jak to Aniččino léčení probíhalo. Pokud stejně, jako tomu bylo u mně, tak se ani nedivím, že tak chudinka dopadla.

Baví mě tady rady ,,odborníků" od počítače ohledně pasteveckých psů. Tak jen tak pro zajímavost: kde tady v Česku funguje chovná stanice psů pastevců a kdo tady v Česku umí ty psy vycvičit tak, aby opravdu byli schopní sloužit pro ten účel? A dál: takový pes musí vyrůst a výcvik netrvá pár dní.Navíc mladý nezkušený pes toho moc neochrání. Je potřeba, aby jich bylo víc a hlavně aby tam byl kvalitní jedinec, od kterého by se ti mladí něco naučili. Takže pořízení takových psů stojí raketu a vyplatilo by se pouze u stáda čítajícího několik stovek kusů. Takže pro drobné chovatele je to nedosažitelná záležitost a proto raděj sáhnou po kompenzaci od státu, která ani nepokryje cenu zabitých kusů, ani nákup nových. Takže pokud tady vlci začnou mít navrch, ty ovčí stáda zmizí a utrpí tím zase jen příroda. Protože kdo bude sekat horské louky a udržovat je v takovém stavu, aby se z nich nestaly plochy zarostlé náletem a plevelnými trávami?

Co je to za otce, kterému v neděli zemře tak mladá dcera a on už ve středu po'zuje se sklenkou vína a úsměvem od ucha k uchu na nějakém večírku? Bez něho by to fakt nešlo? Mně by zajímalo, co ten chlap má v hlavě! Ale rozum to určitě nebude. To jeho počínání naprosto postrádá jakoukoliv soudnost.

Už se , Ondřeji,stalo. Vy jste otcovo jméno vyměnil za jméno své matky a spolu s ní děláte vše, co jenom jde, abyste jméno ,,Brzobohatý" co nejvíc pošpinili a povláčeli bulvárem. Je mi z vás opravdu fyzicky zle! To si váš otec opravdu nezasloužil!

No to jsme to dopracovali! Rodiče se musí ptát svých dětí na nějaká svolení? Co to sakra je? Jo až budou stát na vlastních nohách, budou přispívat na společné bydlení buď formou příspěvku na nájem, nebo na jídlo, tak prosím! Ale pokud je živím a nesu na svém hrbu vše, aby se měli jak v bavlnce,tak o tom, kdo se mnou bydlet bude a kdo ne, rozhodnu já!

No já teda nevím, jestli je žití v paneláku v bytě takové terno. Zvlášť, když nemůžete ovlivnit, kdo bydli vedle za zdí. A když tam bydlí nějaký potížista, kterému je fuk, že v noci se obvykle spí, protože ráno je nutné vstát do práce a dělá od večera do kuropění brajgl s kamarády stejného ražení, tak to fakt není o co stát.

Na mně to zkoušeli už dvakrát. Když mi přišla zpráva od kurýra, že mi veze zásilku na dobírku, tak jsem si zpětně projela všechny objednávky a částky dobírky a tak jsem, měla jistotu, že jsem nic neobjednala. Takže jsem balíček nepřebrala a zatím je klid.

Bože, co je to za umečenou kozu? Ona se neslyší? Kvůli ní jsem to raděj vypla, protože se nedá poslouchat!

Insolvence z minula, jak se jí k propracovala? Brečí, ale na cigára má! Nechápu tyhle socky!

No zrovna tenhle parfém není podle mého gusta. Je silný,vlezlý a agresívní. Takový strašně těžký,že z něho musí bolet hlava. Nic pro mně.

Trochu mně nadzvedl ten argument, že ,,rodiče nás dávali na hlídání v jednom kuse i na dva měsíce o prázdninách a teď naše děti hlídat nechtějí, ale aby jsme se o ně pak starali my, chtít budou." Rozdíl mezi prarodiči dřív a dnes je podstatně rozdílný věk, do kolika let pracovali dřív a kolika let pracují v současnosti. U žen je to rozdíl skoro deseti let. Tak já se nedivím, že už by si chtěly zorganizovat život podle sebe a ne podle potřeb svých dětí.

Za katr jich stejně nezavřou, protože na takové by museli postavit extra lapák. Ale sebrat jim přídavky! To by mělo větší smysl.