Prý chodil s nejednou medičkou... A v posteli se bavili o očkování, že?

Připomíná mi to brouka Pytlíka: "Já se narodil v biografu v zábradlí a všechno jsem viděl ve filmu. Já to všechno znám..."

Přeji hezký den všem.

Jako příležitostná pokladní v Albertu mám jednu podobnou zkušenost, kdy sice nešlo o krádež, ale kdy jsem začala pochybovat o inteligenci dané maminky...

K pokladně přijela paní s malým dítětem a během nákupu mi předala i banánovou slupku s tvrzením, že malý už to snědl a ona to chce zaplatit. Tak jsem se jí zeptala, jestli by mohla ten banán z malého vyndat, protože banán se neplatí za kus, ale za váhu...

Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem podle slupky našla banán zhruba ve stejné velikosti, ten jsem zvážila a paní ho bez dalších diskuzí zaplatila. Je však s podivem, kolik lidí nedovede tuhle jednoduchou zásadu pochopit - je to na kusy, klidně si ukousni, ale zaplať. Je to na váhu - nejprve zaplať, potom ukousni.

A že je to drahé? Žijeme v tržním systému a dokud budou zákazníci kupovat a platit, dotud budou ceny stoupat. Nabídka versus poptávka. Ještě když jsem žila v Praze jsme do Alberta dostali po delší době pomela. Cena byla vysoká, lidé si popletli cedulky a když u pokladny zjistili, kolik to pomelo stojí, hned ho vrátili. Udělalo to tolik lidí, že za tři dny šla cena pomela rapidně dolů, jinak bychom museli celou zásilku vyhodit.

Takže prosím všechny, aby se začali chovat tržně a ne aby brečeli, že má stát regulovat ceny. To je nesmysl a socialistický přežitek. O cenách rozhoduje trh a hlídat je může pouze antimonopolní úřad, když funguje. Nikdo jiný. Na základní potraviny vždycky peníze každý najde; to ostatní je nadstandard a nikdo není povinen vám ho dotovat...

Přeji hezký den všem.

Dokud nejenom my, ale i celý svět, nepochopíme, že o budoucnosti mají rozhodovat ti, kterých se týká, a ne ti, kteří se sotva dožijí konce volebního období, nikam se neposuneme. Volit smíme od 18 let, voleni smíme být od 21 let. Proč? Protože do té doby nejsme ještě dostatečně zralí. Ale život má i druhý konec; přijde stáří a s ním spousta věcí, které nás opět činí ne zcela zralé - alzheimer, skleróza, stařecká demence...

Ne nadarmo se říká, že člověk je dvakrát dítětem. A děti přece volit nemůžou, že? Tak co to uzákonit? Nechť volební právo končí v 75 letech a právo být volen v 70 letech. Pro všechny stejně, bez výjimky. Dost bylo stařičkých mocnářů s názory c.k. monarchie. Kdo má soudnost, ten to pochopí. Kdo ji nemá, raději se s ním nebavit. Mimochodem - hodně politiků se ohání tím, že bojují za práva důchodců, zejména za dřívější odchod do důchodu. Nechť tedy jdou příkladem a táhnou první...

A na závěr jeden hyperkorektní dodatek: Já sama jsem seniorka, do důchodu mi dnes zbývá 666 dní (už slyším nejapné poznámky lidovců) a bojuji tím částečně i sama proti sobě. Na rozdíl od některých politiků však vím velice dobře, co říkám a proč...

Přeji hezký den všem.

Článek mě jako cifršpiónku velice potěšil. Výpočty jsou provedeny správně, ostatně není problém najít na netu kalkulačky, které vám vypočítají jak výnos, tak složený úrok. Jeden problém tady ale je - výpočet je to pouze teoretický.

Ze sociálního pojištění - pokud je mi známo - se vyplácí také nemocenská v případě, že marodíte déle jak 14 dní. Sama jsem jednou léčila následky operace asi půl roku. A jak by si člověk v tomto případě vyplácel peníze, kdyby je měl všechny v nějakém fondu? Když onemocníte na delší dobu nebo utrpíte úraz těsně po nástupu do zaměstnání, těžko budete mít našetřeno dostatek na to, abyste se sami o sebe dokázali finančně postarat.

Také nemluvím o tom, že je potřeba ze sociálního pojištění platit podpory a další dávky. Autor zmiňuje např. podporu v mateřství pro ženy, které se rozhodnou pro rodičovství. Samozřejmě v budoucnu můžeme počítat s tím, že hodně lidských činností převezmou roboti, takže mámy a tátové budou mít víc času starat se o děti. Předpokládám, že "robotí práce" se bude nějakým způsobem danit a tyto peníze půjdou právě do sociálního fondu; v opačném případě zemřeme hladem.

V některých komentářích se lidé pozastavují nad dlouhodobostí projektu - cca 90 let. Jenže rychleji by to snad ani nešlo, aby to nezpůsobilo kolaps společnosti. Sama za sebe bych to zastavila asi v okamžiku, kdy to bude fifty-fifty: 50% pro stát, 50% pro mě. Podle těch výpočtů by to mělo stačit na důstojné dožití. A obavy, že to někdo rozkrade? Asi je načase zavést vězení pro dlužníky a nechat je tam, dokud všechno nesplatí - třeba do smrti...

Přeji hezký den všem.

Jakožto seniorka si hodně pamatuji; dokonce i to, že hned po roce 1989 v rádiu vysílali rozhovory s lidmi, kteří Baťu zažili. Jeden si tam dokonce vzpomněl na autora Botostroje a řekl o něm, že to byl kancelářský flink, kterého pořád museli do práce honit, a on si místo toho psal poznámky pro svůj román. Nejvíce mě pobavilo, když pamětník prohlásil: "Kdybychom věděli, že píše pamflet proti našemu milovanému panu továrníkovi, asi bychom mu to rozmluvili ručně."

Samozřejmě, že Baťa měl svoje mouchy jako každý jiný člověk. Ale svým lidem stavěl domky a jeho nemocnice slouží dodnes. Spolupracovníkův dědeček také u Bati pracoval a vždycky, když vzpomínal na práci, neříkal "u Bati", ale "u nás". Kdo má dnes takový vztah ke své práci jako zaměstnanec?

Otec mého velmi dobrého známého dokonce patřil k blízkému okruhu Baťových spolupracovníků a z titulu své funkce občas doprovázel pana továrníka na setkání s dalšími "vykořisťovateli". Ti prý mu vytýkali, že mají problém sehnat dělníky, protože všichni chtějí dělat u něj. Proč je prý tak rozmazluje? A pan Baťa si zasunul palce do kapsiček u vesty, usmál se na ně a prohlásil: "Pánové - a kdo vám brání, abyste dělali totéž?"

Samozřejmě, že pracovat se u něj muselo po celou pracovní dobu. Za to přece lidi platil. Jenže za socialismu si náš národ zvykl na to, že se chodilo do zaměstnání, ne do práce. Pracovní doba se často proschůzovala a prokafovala, přestávka na oběd se natáhla na dvojnásobek a nikdo to neřešil. Všechno bylo všech a nikdo za nic neodpovídal. Nedivím se, že po této době hodně lidí vzdychá...

Přeji hezký den všem.

Na téma alkoholismu bych mohla napsat spoustu věcí, protože jako pokladní v supermarketu vidím, kdo a co si kupuje - důchodci, matky samoživitelky, bezďáci, nepřizpůsobiví... Všichni si berou buď flašku tvrdého "v akci", nebo alespoň krabici "čůča". A to nemluvím o pracujících cizincích, kteří odcházejí do práce s pivem...

Dokud se vás ten problém nedotkne osobně, nejspíš ho budete ignorovat. Jedna moje vzdálenější příbuzná denně "stáhne" dvoulitrovou PETku bílého vína. Sama tvrdí, že žádný problém s pitím nemá. A moji maminku přivedl chlast předčasně do hrobu. Asi se nebudete divit, že dobrovolně abstinuji už spoustu let; nejen proto, že denně řídím...

Regulace alkoholu je možná. Tak jako mají cigarety kolek a na něm pevně danou cenu, nechť mají stejné označení i láhve s tvrdým alkoholem - pro začátek. Žádné akce na toto pití. Když má krabička cigaret varování s obrázkem, ať je to i na láhvi; navrhuji nápis "alkohol způsobuje rozpad osobnosti" s fotkou notorika. O zrušení reklam na alkohol ani nemluvím...

Možná by pomohlo i zavedení spoluúčasti na léčení následků alkoholismu. Kdo si zničil zdraví pitím či kouřením, ať si léčbu připlatí. Není důvod, aby mu to platili ostatní formou svých odvodů. Tady mají politici velký dluh...

Když jsme u politiky - víte, že daně z alkoholu a tabáku tvoří velký podíl příjmů do státní kasy? Jestli nesouhlasíte s politikou vlády, přestaňte ji podporovat kouřením a pitím alkoholu. Zajímalo by mě, jak by na takový "legální daňový únik" politická scéna reagovala. Že by vznikla nějaká "abstinenční" daň? Možné je všechno...

Přeji hezký den všem.

Hezký článek, který se snaží co nejobsáhleji popsat podstatu problému. Jistě se mu nepovedlo vyčerpat veškeré důvody; to by musel být román, na který tady není prostor. Např. Václav Havel nechtěl přivést děti do totalitního režimu, tudíž zůstal bez potomků. Bylo to jeho osobní rozhodnutí, nic proti tomu...

Zajímalo by mě, čistě teoreticky - když AI prostřednictvím robotů nahradí spoustu lidí v práci, budou mít ženy více času a zájmu, aby rodily děti a zůstávaly s nimi doma? Samozřejmě za předpokladu, že nějaký robot bude pracovat i za ně a jeho "plat" obdrží žena na mateřské jako kompenzaci ušlé mzdy...

Velmi biologicky řečeno - i my, lidé, jsme živočišný druh jako ostatní živí tvorové na planetě. A matička Příroda umí regulovat tyto druhy. Když se nějaký druh přemnoží, vzbudí jeho predátora, který sníží jeho stavy. Člověk přírodního predátora nemá, vyjma sebe sama. Možná vzrůstající počet přírodních katastrof signalizuje, že naše matička Příroda už zahájila naši regulaci...

A na závěr si dovolím jeden klasický citát, obsažený v tzv. Murphyho zákonech: "Ačkoli počet lidí na Zemi neustále roste, součet jejich inteligence je konstantní." Zaměřme se raději na kvalitu člověka, ne na jeho počet; třeba se matička Příroda uklidní a přestane proti nám "kout pikle"...

Přeji hezký den všem.

Uznávám, že Karel Šíp zareagoval zpočátku velmi drsně, když nazval dotazující se diváky de×bily. Na druhé straně měl však pravdu, že aby pořad za něco stál, je nutné volit správné hosty. Není možné sestavovat program podle toho, kolik tam bude mužů, kolik žen, kolik z nich má být homo, kolik hetero, kolik trans...

Osobnost člověka netvoří jeho pohlaví či sexuální orientace, ale jeho charakter a chování k ostatním. Zdá se mi smutné, když začínáme posuzovat lidi a život vůbec podle statistik či křiku různých organizací, přičemž realita může být úplně jiná. Jak to dopadne např. v umění, ukazuje nové zpracování známé pohádky o Sněhurce. A ještě horší to může být v historických filmech...

Takže - chce-li Karel Šíp stále udržet svůj pořad na určité úrovni, musí si vybírat své hosty tak, aby zaujali publikum v sále i diváky u televize. A o tom nerozhoduje pohlaví hosta, ale jeho kvalitativní vlastnosti...

Přeji hezký den všem.

Nemám sice politologické vzdělání, ale také ještě nemám - naštěstí - ani sklerózu. Můj názor, který nikomu nevnucuji, je ten, že Petr Fiala si celkem hodně pokazil reputaci tím, že se za každou cenu snažil udržet Blažka jako svého kamaráda, přičemž z hodiny na hodinu vyrazil Ivana Bartoše, údajně za nezvládnutou digitalizaci státní správy. Nebudu rozebírat oprávněnost jeho jednání; od toho jsou povolanější. Ale postoj a vystupování premiéra rozhodně nepřidalo na důvěryhodnosti ODS. Blažka několikrát obhajoval, Bartoše hned vyhodil.

Pokud se koalice SPOLU rozhodla kandidovat znovu, je to její věc. Má na to právo a je to v souladu se zákonem. Musí si však uvědomit, že tím do koalice vnáší nejen pozitiva, ale i negativa svého nynějšího vládnutí. V poslední době to vypadá, že se víc daří a jsou viditelnější politici KDU a TOPky. A voliči se rozhodují většinou podle posledních okamžiků. Kdo nesleduje politické dění pravidelně, ten se opravdu rozhodne až v poslední chvíli. Pokud se ODSka rychle neprobere, nemůže se divit, že ve volbách bude ona ta poslední, kdo bude mít právo do něčeho mluvit...

Přeji hezký den všem.

V mé oblíbené knize "Bohatý táta, chudý táta" její autor píše, že peníze se vydělávají tehdy, když ceny na trzích klesají. K tomu je nutné zajistit, aby se zase po čase zvedly. Jinými slovy - akcie spadnou, nakup je levně. Jakmile se vyšplhají nahoru, zase je prodej a vydělej.

Za normální situace to chvíli trvá. Výkyvy trhu nejsou příliš prudké, nedojde-li k nějaké mimořádnosti. Takže pokud chcete vydělat rychle, musíte buď mít možnost ten výkyv provést, nebo informace o tom, že ten výkyv přijde.

Zřejmě tady došlo k obojímu. Trump měl možnost ten výkyv udělat a jeho blízké okolí o tom vědělo. Informací o tom už je na netu dostatek. Jedinou otázkou zůstává, zda to Trumpa osobně nějak ohrozí nebo ne.

Pamětníci si možná vzpomenou na komedii "Dokonalý společník". Hlavní hrdina filmu si vytvořil fiktivního společníka Davise, aby pronikl na finanční trhy. Jenže Davis mu přerostl přes hlavu. Zkusil se ho tedy zbavit fingovanou vraždou, která způsobila poplach na burze. Jak se z toho hrdina dostal, nebudu popisovat. Co je však podstatné, je reakce jednoho člověka na konci filmu, který pronesl zhruba toto: "To byl geniální tah - Davis předstíral svoji smrt, aby mohl levně skoupit akcie. Teď je z něj ještě větší boháč."

Tato epizoda mi okamžitě vytanula na mysli, když jsem slyšela, jak Trump změnil svá cla. Výmluva, že mu volalo 75 státníků a chtěli se domluvit, je dost naivní. Skuteční politici a diplomaté se domlouvají jinak - u kulatého stolu na dohodnutých setkáních. Dávat někomu nůž na krk a ohrožovat globální ekonomiku může pouze diktátor nebo šílenec...

Přeji hezký den všem.

Za svůj život jsem se naučila jednu zásadu, která mi pomohla "uzdravit" vlastní finance: "Moje peníze, moje pravidla." Problém je v tom, co mohu považovat za "moje peníze"...

OSVČ podnikající sama to má jednoduché - téměř všechny peníze jsou její. Říkám téměř z toho důvodu, že může mít úvěr, který její není. Tam platí pravidla banky. Jakmile však do hry vstupují další faktory - zaměstnanci, společníci, akcionáři atd., už to tak jednoznačné není. Je třeba popřát sluchu zákonům, investorům a nebo odborům. Jeden by se až divil, kolik lidí vám může kecat do byznysu...

Ovšem v politice už jsme na jiné platformě. Tady se točí veřejné peníze, převážně vybrané od daňových poplatníků. A ti mají právo, aby se s těmito penězi zacházelo v jejich prospěch. Nechci to rozebírat; bylo by to na román, protože každý poplatník má jiné představy o tom, jak by stát s jeho penězi měl naložit. Ale všichni se jistě shodnou na jedné věci - chceme kontrolu těchto peněz.

Proto žádný politik nemůže řídit stát jako firmu. Nejsou to jeho peníze, má je jenom "půjčené od banky" - od daňových poplatníků. A tahle banka stanovuje podmínky, za kterých je možné tento úvěr čerpat. Porušení podmínek se trestá. Škoda, že ne u nás. NKÚ zjistí špatné hospodaření vlády a nic se neděje. Přitom je za škody odpovědný konkrétní politik. Je-li to miliardář, nechť platí. Když nemá čím zaplatit, mohl by jít do chládku. A hlavně by měl dostat doživotní zákaz práce v politice; ne možnost znovu kandidovat na premiéra této země - bez ohledu na stranu či hnutí nebo pravolevou politickou orientaci...

Přeji hezký den všem.

Vždy si v takových situacích vzpomenu na tzv. první robotický zákon: Robot se nikdy nesmí postavit proti člověku. Jenže tento zákon těžko někdy vejde v platnost, když člověk začíná používat roboty proti jinému člověku, např. ve válce.

Ještě za totality vycházel v časopise ABC komiksový sci-fi příběh Vzpoura mozků. Ten právě pojednával o tom, že roboti pod vedením hlavního robota vytvořili na Zemi prostředí, které sice na jedné straně uchvátilo lidstvo, na druhé straně přispělo k tomu, že roboti měli nezávislý zdroj energie, tudíž je nebylo možné nijak vypnout. A dovedu si celkem dobře představit, že se i u AI objeví něco jako "pud sebezáchovy", který bude hlídat napájecí zdroje a bránit komukoliv v jejich vypnutí.

Ve výše uvedeném komiksu se celá situace odehrává v době, kdy lidstvo žije v utopické beztřídní společnosti a tzv. táhne za jeden provaz. Jenže dnes na Zemi existují mocenské skupiny, které bojují proti sobě a jedna se snaží předběhnout druhou. Tahle situace přímo vybízí k tomu, aby roboti (řízení umělou inteligencí) po vojenském výcviku přestali bojovat proti jiným robotům a začali společně bojovat proti člověku. Pokud se AI opravdu dostane na takovou úroveň, že bude spolupráci s lidmi považovat za přítěž a "hloupé otázky" člověka odmítne odpovídat, může se stát jakákoli katastrofa.

V tomto případě mě však napadá všetečná otázka: Když by teoreticky lidstvo zaniklo - co tady vlastně bude AI dělat? Čím se bude zabývat? A jak si bude zajišťovat zdroje energie a náhradních dílů? Hodně zajímavé téma...

Přeji hezký den všem.

A zase nevím kolikátý článek o práci v kanceláři. Opravdu si všichni myslíte, že celý národ sedí v kanclu a všichni nadřízení ho vybízejí k odpolednímu šlofíčku? Pokud máte volnou pracovní dobu, asi pro vás nebude problém si přehodit svůj pracovní cyklus. Co ale nepřetržité provozy, záchranáři, zdravotní sestry, řidiči MHD a další?

V práci často sedím na vrátnici. Je to bráno jako nepřetržitý provoz a když chci jít na oběd, musí mě někdo z kolegů vystřídat. Na brigádě sedím za pokladnou a obsluhuji zákazníky. Kdybych si šla dát šlofíček, asi by mě hnali. Moje pracovní doba se pohybuje mezi šesti až deseti hodinami práce plus pauza na oběd - půl hodiny. Nikdo mě nebude platit za spaní a nikdo mi nedá pracovní dobu tak, abych si mohla zdřímnout, byť si to doma často dopřeji.

Pokud je člověk OSVČ a nemá žádné zaměstnance, teoreticky si může uzpůsobit pracovní dobu tak, aby mu zbyl čas na spánek během dne. Ale řadový zaměstnanec má prostě smůlu. Téměř celý život pracuji ve službách a jsem v podstatě závislá na zákaznících. Nemohu jim říct, aby přišli později, že si chci lehnout.

Na dovolené si ráda zdřímnu, pokud je špatné počasí. Ale když je venku hezky, proč bych spala? Ano, čím jsem starší, tím větší problémy se spánkem mám, zejména během nočních směn a při přechodu zpět na denní. Ale na skutečný dvoufázový spánek si asi budu muset počkat až do řádného důchodu...

Přeji hezký den všem.

Jakožto seniorka jsem prožila trochu odlišný život od toho, co si dnešní mladí představují. A není to tím, že jsem vyrůstala v totalitě. Už tady byl podobný článek, na který jsem reagovala, tudíž stručně:

1. Důchod se počítá nejen podle věku, ale i podle odpracovaných let. Pokud budete pracovat půl roku a stejnou dobu odpočívat, splníte si roky potřebné k získání státního důchodu asi tak ve 100 letech.
2. Pokud chcete půl roku odpočívat, musíte si na to nejprve vydělat. Žádný zaměstnavatel vám nebude platit půl roku za to, že někde relaxujete. A pochybuji, že se vám za půl roku práce podaří vydělat na další půlrok odpočinku. Jedině, pokud bydlíte na mamá hotelu.
3. Většina bohatých lidí, kteří jsou dnes "za vodou", právě nejvíce pracovala od 25-30 let, peníze investovala a zhodnocovala všemi dostupnými způsoby, díky nimž jsou po padesátce v pohodě a zajištění. Pokud by se drželi rad uvedených v článku, tak ještě dnes chodí do práce.
4. Lidé pracující ve fabrikách, v nemocnicích, v IZS atd. si těžko mohou dovolit něco podobného. Možná by si už konečně autoři podobných článků mohli uvědomit, že většina pracujících nesedí na zadeli v kanceláři, ale jejich zaměstnání vyžaduje osobní přítomnost na pracovišti. Řidič kamionu těžko bude pracovat z domu.
5. Samotný jedinec je v pohodě. Kdo má rodinu, těžko bude půl roku někde relaxovat a myslet si, že partner to za něj odpracuje. Možná tehdy, když by se v tom "flákání" poctivě střídali. My, co žijeme sami a máme dvě práce, abychom přežili, těžko se něčeho takového dožijeme...

Přeji hezký den všem.

Jakožto seniorka jsem se po návratu na Moravu rozhodla pořídit automobil hlavně kvůli dojíždění do práce. Byť to mám cca 10 km, je to nejen jiný okres, ale i jiný kraj, tudíž veřejná doprava nejezdí tak, jak bych často potřebovala. Autem čtvrt hodiny, jinak hodina.

Koupila jsem si proto ojetinu s malým nájezdem za 350 tisíc; 150 tisíc jsem složila v hotovosti, zbytek splácím. Budu ráda, když to dokážu splatit dříve, než definitivně odejdu do důchodu. A proč ojetinu? Protože na nové opravdu nemám.

Když na mě vyskakují reklamy na nová vozidla s cenami "již od 800 tisíc", jdou na mě mdloby. A je celkem jedno, zda je to vůz se spalovacím motorem nebo hybrid či přímo elektromobil. Za ty peníze si mohu na střední Moravě pořídit slušnou chatku. Rozšíření elektromobility nelze dělat direktivou EU; když na to lidi nemají, kupovat to nebudou. Pokud by se ještě k tomu začala omezovat výroba automobilů, dopadlo by to zhroucením tohoto trhu.

V konečném výsledku by se na dlažbě ocitla spousta zaměstnanců automobilek nejen u nás, ale v celé Evropě. A nechci vidět ty nepokoje, které by z toho vznikly. Troufám si tvrdit, že by to byl konec celé EU. Neoddělitelná víčka na PET láhvích jsou sice pitomost, ale zastavit výrobu klasických automobilů nebo zakázat prodej ojetin by byla hotová sebevražda.

Nepropaguji ničení životního prostředí. Ale je levnější a rychlejší snižovat emise spalovacích motorů, než je zakázat a nahradit elektromobily, pro které nemáme energetické zázemí ani dostatek tzv. zelených zdrojů elektřiny...

Přeji hezký den všem.

Kdysi dávno se v parlamentu uvažovalo o tom, že kdo si vědomě ničí zdraví kouřením, alkoholem a jinými návykovými látkami, bude si připlácet za zdravotní péči, kterou bude díky svým zlozvykům potřebovat. Nějak to vyšumělo - nejspíš proto, že hodně politiků kouří a téměř všichni pijou nějaký alkohol, někteří i ve zvýšené míře.

Problém omezení spotřeby alkoholu má tedy dvě roviny - zdravotní a ekonomickou. Ta zdravotní je jasná; není jasné pouze to, proč s tím politici nic nedělají. Pokud se někdo dobrovolně poškozuje např. nadměrným pitím, opravdu to není jenom jeho věc; náš zdravotní systém se na něj prostě nemůže vykašlat. Na druhé straně nejsou ostatní lidé povinni svými odvody do zdravotního pojištění na léčbu neodpovědného člověka přispívat.

Jakožto brigádní pokladní v Albertu za ta léta vidím, kolik čeho a kdy lidé nakupují. Kdo chce pít, nejprve si zjišťuje, co je právě v akci, aby ušetřil. Zvláštní je, že cigarety v akci nikdy nejsou - mají pevně stanovenou cenu a kolek, který označuje pravost. Proč není okolkovaný i alkohol s pevně danou cenou? Proč na alkoholu není varování, že "Nadměrné pití způsobuje rozpad osobnosti", doplněné fotkou alkoholické trosky?

Asi to bude tím, že se napijou i nekuřáci. A také tím, že z toho jde státu celkem hodně peněz; mnohem víc než z cigaret, které se jaksi "obětovaly" v zájmu zdraví a jejich cena roste astronomicky nahoru. Dokud si nejen politici, ale prakticky celý národ neujasní, zda budeme chránit zdraví nebo ekonomiku, budeme kolem tohoto problému pouze žvanit...

Přeji hezký den všem.

Článek má podle nadpisu pojednávat o úklidu u bohatých lidí; nějak jsem nepochopila, proč se paní detailně zabývá tím, jak se od ní odstěhoval manžel a jak chtěl dělit majetek. Chce si postěžovat? Potřebuje politovat? Jediné, co ji k tomu mohu říct, je - měla jste okamžitě navštívit nějakou dobrou právničku a celý případ jí dát k vyřízení. Nic moc by Vás to nestálo a měla byste nejen víc peněz, ale hlavně víc klidu. A soud by mohl předběžným opatřením odblokovat společný účet, na němž byly i Vaše peníze.

A co se týká té zbohatlé rodiny - lehce nabyl, lehce pozbyl. Pokud si rodina jenom užívá nějakého většího dědictví, dost brzy ho rozfofruje a bude si zase uklízet sama. Lidé, kteří se takto chovají k majetku, o něj většinou zase přijdou. A ten binec okolo je jenom furiantství; dávají tím najevo, že i když se bude muset něco časem vyhodit, oni mají na to, aby si to koupili nové. A nejspíš je jim jedno, co si o nich nějaká uklízečka za pár korun pomyslí...

Přeji hezký den všem.

Na tuto epizodu z Ježíšova života jsem už slyšela tolik výkladů, že snad ani nemá smysl přidávat nějaký další. Proto si jen dovolím napsat, jak tento příběh oslovil mě...

Pro mě je klíčová Ježísova odpověď: "Co to po mně žádáš? Ještě nepřišla má hodina!" Pokud věřím, že Ježíš byl boží Syn a poslaný spasitel, potom mi musí být nad slunce jasné, že naprosto přesně věděl CO a hlavně KDY má udělat. Přijít za ním s tím, že by se tedy "mohl předvést", je naprostý nesmysl. Myslím si, že Ježíšova matka se zachovala typicky, jako většina starostlivých žen - něco chybí, třeba to doplnit a není jiná možnost.

Ježíš ji však odmítá. Nevím, co se dělo mezi tím a okamžikem zázraku, ale pokud to srovnám s dneškem, je tady "taková zajímavá věc", jak by řekl inspektor Columbo: Hosté už mohli mít "vypito" a celkově nevnímali moc okolí. Teprve v okamžiku, kdy "vystřízlivěli" zjištěním, že není co pít, se mohli zajímat o Ježíšův čin. Někteří se o tom možná nedověděli, jak popisuje biblická zpráva, ale nakonec se to přece jenom "rozkecalo".

Bůh má svoje plány a to nejhorší, co může člověk udělat, je Bohu s nimi pomáhat. V Bibli je uveden i příklad v 1. Samuelově 26,8-11, kdy má David možnost usmrtit Saula a neudělá to. Proč? Čeká, až přijde boží čas. I kvůli tomu byl Bohem vyvýšen.

Takže shrnuto: Nesnažím se dnes jako seniorka, která věří přes 40 let, naléhat na Boha, že "nemám víno". Vím, že On ví, a že jen čeká, až přijde Jeho hodina. Byla to pro mě největší škola trpělivosti, jakou jsem já, neurotická cholerička, mohla dostat...

Přeji hezký (a požehnaný) den všem.

Dvě otázky jsem nevěděla, protože historie vzniku názvu byla starší než já; přesto jsem se alespoň jednou odpovědí trefila správně. A napadla mě jedna věc: Proč se stokoruně říká kilo, když kilo je předponou pro tisíc?

Osobně se domnívám, byť to nemám nijak ověřeno, že za to můžou kupci. Dříve se v hokynářstvích a jiných "kvelbech a konzumech" všechno vážilo na deka. Gram byl příliš malý. Dodnes lidé u obslužných pultů říkají pět, deset či dvacet deka salámu. Nikdo neřekne, že chce 100 gramů šunky. A do jednoho kila je přece sto deka - to dá rozum. Je možné, že právě tady vzniklo označení stokoruny jako kilo...

Přeji hezký den všem.

Spartakiádu jsem cvičila v roce 1975. Hned při výběru nám řekli, že pojedeme do Prahy. Takže ty obvodní a okresní spartakiády byly vlastně jenom šidítko pro ty, kteří si také chtěli zacvičit, ale do Prahy je nepustili. Měli jsme podmínku dobrého prospěchu, protože bylo jasné, že cvičením hodně zanedbáme učení.

Týden pobytu v Praze byl tehdy hodně náročný hlavně proto, že udeřila vedra. První den na ploše jsme byli všichni cvičenci dvě hodiny (kvůli secvičení) a vypotili jsme co se dalo. Ovšem v den hlavního vystoupení se počasí zvrtlo a přišla bouřka z horka, která tak snížila teplotu, že jsem to odstonala. Horší bylo, že hned po spartakiádě jsem jela na letní tábor s rýmou jako hrom. A deště ke všemu pokračovaly i na táboře.

V roce 1980 jsem byla na střední škole a před další spartakiádou, které jsem se již neúčastnila, probíhala televizní osvěta. Ne vždy ji režim zvládl. Např. v televizi byl rozhovor s nějakou "pražskou holkou", která během řeči uvedla, že se "těší na kamarády z vesnic". To vytočilo mého spolužáka, který pronesl: "Tak Zlín má sto tisíc obyvatel, a ona řekne, že jsem z vesnice!" Ani tehdy zlíňáci nepoužívali slovo Gottwaldov.

A jednou v televizi byl rozhovor s rodákem z Česka, který žil v Kanadě, a na tento sportovní svátek zavítal do své rodné vlasti. Na kameru řekl zhruba toto: "Zatím jsem viděl všechny spartakiády a když to bude možné, přijedu se podívat i na tu další." Chudák - tak tehdy trpěl v tom kapitalismu, že se domů mohl podívat jenom jednou za pět let, a to ještě na spartakiádu...

Přeji hezký den všem.