Ale no tak! Vždyť je to jen malá srážka dvou rozdílných představ o trávení času. Paní si to naplánovala, pán také. Oba zvlášť, ale ona do svého plánu zahrnula manžela, který nehodlá narychlo opustit svůj klid. Rozumím tomu zklamání, že není oceněná její iniciativa, ale asi mnohem víc rozumím tomu, že si muž chtěl udělat svůj klidný večer. Paní píše, že plakala jako puberťačka, ale podle mě se trochu jako puberťačka i zachovala. Čekala vroucí přijetí, velká slova, velké činy, velkou romantiku...? Tak třeba příště!
Podle mé zkušenosti je sraz s bývalými spolužáky veskrze pozitivní záležitost. Pokud teda nepřicházíte už rovnou se špatnou náladou, nabroušení na celý svět a černočernými myšlenkami.
Když se potkám s kamarády ze základky, vyloženě mě baví, že jsou každý jiný, prošli si úplně jinými cestami, vlastně mi rozšiřují obzory, protože mě vytáhnou z mých standardních sociálních bublin a já se na svět podívám i z jiné stránky.
Často tu píšete o tom, že někdo u testu neuspěl. To je ale logický nesmysl!
Přijímací testy nemají žádnou hranici úspěšnosti - pokud nasbírám méně bodů, mám menší šanci na přijetí. Třeba to bude stačit na školu mé 2. nebo 3. volby, třeba se někam dostanu ve druhém kole přijímacího řízení. Možná budu rok na učňáku, a pokud o to stojím, přihlásím se za rok znovu do přijímaček.
Navíc testy děti dělaly 2x, počítá se ten lepší výsledek. "Výbuch" u kytiček by tedy byl jen dílčí problém, dalo se nasbírat dost jiných bodů.
Neničte sebe a hlavně ty děti řečmi o zničené budoucnosti...
Díky za tipy. Souhlasím (nebo souzním) tak s polovinou, u některých doporučení prostě nemám názor, protože jsem takovou situaci nezažila. Co mi ale nesedí, je jazyk vyjádření, deptá mě, že se každou druhou minutu ujišťuju, jestli jsem z kontextu správně odvodila význam výrazů. Tady nejde o profesní slang, tady jde o exhibici, která na mě působí stylem "takhle mluvíme my, kluci ve velkém byznysu" 🤣
Hlavní "hrdinka" textu (ne, autorka jistě není hlavní postavou všech svých příběhů!) nezvládá své emoce stejně jako ona sousedka. Je-li dítě postižené a potřebuje-li speciální péči, asi o tom lidé v sousedství ví a nebudou reagovat přehnaně. Pokud jsou však nějaké scénky k vidění denně, možná zde chybí jakékoliv limity a pravidla. Nemluvím o fyzických trestech ani zbytečném křiku, jen o smysluplné komunikaci. A její součástí musí být socializace dítěte. Ve třech letech už by měla být na vysoké úrovni. Nejsme na světě sami! Jinak bez konkrétních info tu můžeme jen spekulovat...
Zaráží mě argumentace, že pokud mě v rodině obklopují odbornici z různých oblastí školství, jsem vlastně automaticky jedním z nich. 🤷
Tak nevím - manžel je elektrikář, tchán je elektrikář, otec byl v elektrice velmi zdatný (i když ne profesionál), přesto si o moc dál než na výměnu žárovky netroufnu. A ani se nechystám připravovat nový systém norem pro slaboproud!
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Jasné, příjemné, smysluplné. Děkuju!