To asi nebylo nijak hluboké přátelství, když ji vyplašily fotky, obyčejné fotky. No tak je kámoška narcis, to snad nemá nic společného s kvalitou života nebo přátelství. Asi bych se s kámoškou pobavila na to téma...pokud celou návštěvu nemluvila jen o sobě, tak o nic nejde....jo, pokud navíc k těm fotkám není schopná mluvit o ničem a nikom jiném, to už je problém. Ale takhle....nechápu ten úprk...
Samozřejmě jako ženská nemám přímou zkušenost, ale dva postřehy. Můj táta sloužil v 50.letech u PS a to 28 měsíců. Vždycky vzpomínal na to, jakou měli partu, žádnou mazáckou vojnu. Možná proto, že byli malá posádka. Líčil, jak si vzájemně pomáhali, měnili si služby, když za tátou přijela přes celou republiku z Bruntálu na Chebsko máma (brali se už před vojnou a vydrželi spolu do smrti, celkem 62 let)¨
DRUHÝ případ je hodně SMUTNÝ. Můj spolužák, těžký introvert, byl na vojně začátkem 80.let a musel být předčasně propuštěn, protože se následkem těžké šikany tzv.zbláznil. Bydlel pak celý život s mámou, nikdy neopouštěl byt, nikdy neměl partnerku, partnera, kamarády, bál se celého světa i života a zemřel předčasně v necelých 50 letech.
Takže nevím, asi hodně záleželo na tom, jací lidé se sešli v tom kterém místě a taky hodně na velení, jak moc je stav v posádce zajímal a jaký měli zájem a odvahu se takzvaně "angažovat".ve prospěch vojáků.
Ta "prodavačka" se chovala naprosto arogantně, ani se nezvedla, nevzala zboží do ruky a na metr daleko, hledíc do mobilu, poznala, že reklamace není oprávněná. Pak po tom zákazníkovi hodí sáčkem a vůbec se s ním nebaví. Otřesné chování, které ale samozřejmě neomlouvá nějaké napadení, které tam sice není vidět, ale asi se stalo, když to řeší policie. Je dobře, že je celá věc i s videem zveřejněna, doufám, že si lidé rozmyslí chodit do obchodu, kde je evidentně zákazník rušivým elementem. Místo aby obsluha byla ráda, že tam vůbec někdo zavítá (od začátku není jasné, že jde něco reklamovat) a věnovala se mu, sedí hledíc do mobilu dál, jako by tam nikdo nebyl.
O Terezině zpěvu nediskutuji, protože střední proud neposlouchám, tudíž mu nerozumím, ale toho, kdo spáchal tyhle její fotky, by opravdu měli poslat dělat něco jiného. 16 let jsem žila s fotografem z České televize v Ostravě (už bohužel fotí o level výš😥🛐) a pamatuji si dobu, kdy profesionály v tomto oboru nahradila televize snad každým, kdo měl foťák (kolem r. 2000) a prst schopný zmáčknout dle něho správný čudlík.
Tereza na těch fotkách vypadá na 50.
Jen to dokazuje moje celoživotní přesvědčení, že každý by měl dělat jen to, co umí.
V jediné věci má pravdu...hledat práci po 50tce je fakt opruz. Zažila jsem to, ale abych se uživila, musela jsem se za prací odstěhovat z místa, které jsme milovala. Ale žít jen z dávek je jednak krutě nelehké a pro mě osobně dost ponižující. Pečovala jsem o své rodiče 24/7 déle než 6 let a vracet se pak do zaměstnání bylo fakt náročné, ale podařilo se, i když nějakou oběť to stálo. Bylo mi v té době o něco víc, už 57 a navíc jsem se ledacos musela doučit, ale nedala jsem se...Jen bych se paní Dominiky zeptala: A to musíte dělat zrovna servírku? Existují snad další profese, ne? Co třeba rekvalifikace, ta frčí v celé Evropě...ale ono by se muselo chtít, že.
Před více než 20 lety se něco podobného stalo u nás v Karviné. Naštěstí to nebyl takový masakr, přesto tam zemřela mladá dívka. Ale příčina byla vlastně stejná. Padly i tresty: Odkaz
Už za ten titulek by měla autorka dostat za uši...buď žila v jiném státě než já (62), protože žádný permanentní strach a kontrolu jsem v dětství nezažila nebo ji v tom strachu udržovala rodina - "nic nikde neříkej, raději mlč..." Jak už tady mnozí napsali, branné cvičení v tzv. "atombord..lu" a plynových maskách jsme my děti braly spíš jako humornou část výuky. Je ale zase fakt, že ve vrcholící normalizaci strašení jadernou válkou bylo docela velké a ve své pubertě jsem i já občas pocítila strach, ale to byl fakt jen záblesk. Děkuji osudu za dětství prožité bez mobilů, tabletů a compů. Mám stovky vzpomínek a jen by mě zajímalo, na co bude vzpomínat dnešní nejmladší generace. A docela chápu generaci "sněhových vloček", která se ze všeho hned hroutí, protože ji neotužily hry v partě vrstevníků a pobyt tzv.venku. Jasně, z objektivního hlediska to byla pro dospělé těžká doba, ale my děti, jsme v naprosté většině žily báječné dětství, o jakém nemají dnešní školáci ani ponětí.
Zdá se mi to nebo se v poslední době pořád píše jen o divokých odsunech Němců a na to, že nejdřív vyhnali oni z domovů Čechy, se poněkud zapomíná? Naše rodina z tátovi strany v roce 1938 musela opustit okres Bruntál a s pár kufry "zakotvila" rodina s 5ti dětmi na Prostějovsku u táty mého dědy. Celkem 7 lidí prožilo válku v jedné cimře, nejstarší syn pak byl totálně nasazen. Po válce se na Bruntálsko vrátili. Nutno říct, že moc takových rodin nebylo, které by se chtěly vrátit tam, odkud je někdo vyhnal. Báli se, že se to může opakovat...a kdo by zajistil, že by se to skutečně neopakovalo, kdyby tady Němci zůstali??
Samozřejmě nesouhlasím se zrůdnostmi, které se občas někde děly při odsunu Němců, princip smrt za smrt je mi cizí. Pojďme ale psát objektivně. A jen se musím opakovat, vždyť Němci chtěli do Říše, ne? Na Youtube je skvělý dokument o předválečném Bruntálu až po příjezd Hitlera do města - Bruntál Freudenthal 1934-1938. Když si odmyslím komentář, který film doprovází a je poplatný době socialismu, jde o obrazově nezkreslený dokument, kde je dobře vidět tisíce hailujících lidí...existuje i bezvadná kniha napsaná posledním předválečným okresním hejtmanem Janem Brothánkem - Poslední rok v československém Bruntále (1938). Doporučuji všem přečíst a shlédnout pro lepší pochopení situace na konci války a po jejím bezprostředním konci.
9
Sledujících
2
Sleduje
9
Sledujících
2
Sleduje
Byla jsem na festivalu několikrát a obědy jsem řešila většinou výjezdem do restaurací vzdálenějších od středu města. Do hodinky jsem byla zpět a ušetřila. A nebo to jistil supermarket. Každý rok se tyhle harakiri s cenami na festivalu dějí, píšou o tom, jako by objevili Ameriku.
1 odpověď