Prosím, může mi někdo (nejlépe autor článku) vysvětlit, v čem je trampská písnička Vojty Kiďáka Tomáška Irská zem angažovaná? Vždycky jsem ji bral jako pěknou tuláckou písničku o zemi, kam se český tramp chtěl a většinou nikdy nemohl podívat - jako třeba když Wabi Ryvola složil známější Island.

Děkuji vám za článek. Jakmile jsem začal číst, řekl jsem si, že v diskuzi odcituji jednu sloku z Nohavicovy Písně pro V.V.. Četl jsem dál a vida, stihl jste to přede mnou. Je to sloka: "Špatně mě učili slovíčkům z učebnice..." Z mého pohledu jste to napsal velmi výstižně. Dovolím si přidat sloku z písničky Hlava XXII od Vlasty Redla:

Můžeš se dočíst kdo je nepřítel, kdo přítel,

kdo má být nenáviděn a kdo milován,

jako by neplatilo, co ví už každé dítě:

že svoje přátele si hledá každý sám.

Za umělce, mezi které patří Jaromír Nohavica, hovoří jejich tvorba. Pokud z nich někdo dělá apoštoly doby - ať už kladné nebo ty padlé - je to spíš problém toho, kdo jim tyto role přisuzuje. Ne všichni oblíbení umělci (hudebníci, herci, spisovatelé...) jsou ve skutečnosti kladnými postavami a přesto jejich dílo obdivujeme. Jaromír Nohavica nechává velkou stopu na folkovém nebi. Za tu stopu mu děkuji. Soud osobnosti nechám soudcům.

Olympic považuji za svou zastydlou pubertu, za kterou se nestydím. Pěkný rozhovor, ale v článku je několik výrazných chyb:

1) Petru Jandovi je do 2. května už 82 let - článek je asi staršího data a není aktualizovaný

2) Olympic byl v Paříži už před srpnovou okupací, neodjeli až po okupaci.

3) Současný hráč na klávesy se jmenuje Pavel Březina, nikoliv Václav Březina

Dovoluji si poprosit autorku nebo někoho v redakci o opravy. Děkuji.

S paní Dykovou i jejím manželem jsme s přítelkyní měli možnost osobně se setkat na padesátinách Pavla Šporcla. Ano, byl jsem si vědom, jaké renomé tuto dámu provází - viz i tento článek. Přesto jsem ji vyrušil a oslovil, a k našemu překvapení se z ní "vyklubala" velmi příjemná dáma, se kterou jsme si asi 10 minut povídali, ochotně se s námi několikrát vyfotila a po skončení akce nám sama od sebe popřála pěkný večer. Takže svět hvězd není černobílý.

Po odchodu "Loleho" - Carlose Reutemanna to byl to můj oblíbenec. Derek Warwick se před nedávným časem o něm vyjádřil jako o nejslušnějším týmovém kolegovi. Patricku, dobré vzpomínky zůstanou.

Ve všem, včetně F1, je to o tom být ve správném čase na správném místě. Tomáš jezdil za tým, který byl před koncem, tam se těžko dělají zázračné výsledky. Třeba Lando Norris je považován za budoucího mistra světa, ale podepsal dlouhodobou smlouvu u McLarenu a letošní vůz je zatím katastrofou. V minulosti např. Keke Rosberg jezdil v zoufalých týmech Wolf a Theodore, aby pak v roce 1982 přestoupil překvapivě k Williamsu jako nosič vody k Reutemannovi - a vida, mistr světa. Tomovi ke zkušenosti a stopě v F1 gratuluji.