Byla jsem v podobné situaci. Rodiče mají právo pomoc odmítnout, tak jsem to i přijala a vyřešila jinak. Pomohli mi cizí lidé, kteří se stali součástí mé rodiny. Nebylo to vůbec jednoduché, ale zvládli jsme to. Na rovinu, vztahy s rodiči nebyly ideální ani před tím, takže mě to ani moc nepřekvapilo. Teď po x letech si myslím, že tak, jak to proběhlo, tak to bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak to je bomba článek! Zkontrolovala jsem si, kdo ho napsal, zda žena nebo muž. A druhá bomba - muž! Protože přesně takhle to je. Podobné rady (na základě svých zkušeností) dávám mužům, kteří jsou v takové situaci. Pochopit, porozumět, spolupracovat, stát se spolehlivým a důvěryhodným, asi ne se úplně vzdát, ale klidně na začátku udělat pár kroků zpátky, než se vše uklidní. Mně se po rozchodu podařilo to, že mám pocit, že jsem děti ochránila, ale zároveň mají vztah se svým otcem, který si vytvořili mimo ten náš nevydařený vztah. Kéž by tento článek četlo a pochopilo co nejvíc "zhrzených" mužů.
4 odpovědi