MO, potažmo AČR má, dle mého názoru (opřeného o reálné zkušenosti), neefektivní manažerský silně autokratický styl vedení, a to na všech stupních. Pominu-li odměňování ve srovnání s dnešní realitou v korporátu, je zde silně demotivujícím činitelem nepotismus, prosazování nařízení pouze silou, absence lídrů a nadbytek autokratů bez jakékoliv sebereflexe (a systémem, který funguje na principu: pokud se potřebujeme zbavit nepohodlného a nekompetentního velitele, tak jej "vykopneme" výš). Prokazatelně není propracován (nebo většinově nefunguje) systém rozvoje pracovníků, udržování a zvyšování jejich kvalifikace, dobrých mezilidských vztahů na pracovištích apod. Tento stav je sledován především u mužstva, poddůstojnických, praporčických hodností a zčásti i u nižších důstojnických pozic. Lze se jen domnívat, že takovýto styl vedení (byť z části toto je v AČR potřebné) není pro dnešní generaci atraktivní. Ti se chtějí aktivně zapojovat a přinášet své nápady (s nutností brát zřetel na specifika tohoto "zaměstnavatele"). Situace, kdy se vrcholnému vedení "filtrují" informace zcela vystihuje současný stav na mnohých útvarech v AČR. Nedostatek personálu, kdy jeden voják vykonává práci (bez náležitého ohodnocení), kterou před dvěma lety vykonávali tři, je frustrující. Mnohdy lze stávající stav v současnosti přirovnat ke scénkám z filmu Černí baroni, či Tankový prapor a klasice Švejk. Zkrátka hodně vyšších důstojníků s ambicemi, vyjadřováním a inteligencí majora Halušky (Terazkyho).

MO, potažmo AČR má, dle mého názoru (opřeného o reálné zkušenosti), neefektivní manažerský silně autokratický styl vedení, a to na všech stupních. Pominu-li odměňování ve srovnání s dnešní realitou v korporátu, je zde silně demotivujícím činitelem nepotismus, prosazování nařízení pouze silou, absence lídrů a nadbytek autokratů bez jakékoliv sebereflexe (systém - pokud se potřebujeme zbavit nepohodlného velitele, tak jej "vykopneme" výš). Prokazatelně není propracován systém rozvoje pracovníků, udržování a zvyšování jejich kvalifikace, dobrých mezilidských vztahů na pracovištích apod. Tento stav je sledován především u mužstva, poddůstojnických a praporčických hodností a zčásti i u nižších důstojnických pozic. Lze se jen domnívat, že takovýto styl vedení (byť z části toto je v AČR potřebné) není pro dnešní generaci atraktivní. Ti se chtějí aktivně zapojovat a přinášet své nápady (s nutností brát zřetel na specifika tohoto "zaměstnavatele"). Situace, kdy se vrcholnému vedení "filtrují" informace je pro současný stav zcela reálná. Nedostatek personálu, kdy jeden voják vykonává práci, kterou před dvěma lety vykonávali tři je frustrující. Mnohdy lze stávající stav přirovnat ke scénkám z filmu Černí baroni, či Tankový prapor a klasice Švejk.