Ten, kdo článek psal, je asi ke změně času odolný, ale mnoho lidí opravdu trpí třeba i čtrnáct dní. Mám radost, že je někdo empatický a o tomto problému mluví.

Všichni tu jsme, protože máma nešla na potrat, díky mami👍. Škoda, že se veřejně nemluví o tom, co se po potratu děje se ženou na psychologické rovině. Chápu, jsou lidé (a v naší zemi jich není málo), kteří fanaticky odsuzují ty, kteří věří, že život je vzácný dar. Lidé by si neměli lhát a podívat se třeba na film Němý výkřik. Uvidět co se opravdu děje při potratu - že plod již vypadá jako děťátko a brání se tomu, aby ho zavraždili. Trhají mu ruce, nohy. Rozdrtí mu hlavičku.

Nehorázné. Kdy došlo ke schválení takových podmínek? To jistě vymýšlel někdo od stolu v Praze. Podřezáváme si pod sebou větev. Na takové částky legálně nedosáhne téměř nikdo a kdo bude potom, až odejdou, dělat jejich práci za tak malé peníze, které dostávají? Važme si jejich práce, která je často ponižující.

Je přirozené, že občas člověk touží nocovat v lese a také se ohřát s přáteli u ohně. Kdyby ponechali oficiální tábořiště na místech, kde se rozdělával oheň již desítky/ stovky let a les nevyhořel, udělali by lépe. Takhle, když se vše zakáže, jsou najednou z normálních lidí zločinci, nechtěně oddělení od přírody. Jak se pak mají i další generace naučit žít s přírodou v souladu? Nehledě na kouzlo to opravdu zažít, které je jim, i nám, navždy odepřeno.