no, řeknu to takto: maturitu z angličtiny za dvě složila i moje dcera, která teď na výšce v angličtině - není to její hlavní obor - plave doslova kraulem. Ty požadavky jsou celkem nízké. Jedna chyba nemohla být příčinou neúspěchu, ale chápu, že různí dys to mají těžší, sama mám zkříženou lateralitu a lehkou dysgrafii, je to rozčilující. Prodloužený čas nic neřeší.
Tady měla paní teoreticky rezervy, aby to zvládla. Bohužel nikdo nevnímá ani kumulující se zátěž těhotných. Já jsem začala tím, že jsem odešla na rizikáč v 2. měsíci = krvácení. Pak dost silné nevolnosti do 6. měsíce. Do toho výhružné dopisy z práce, ať se koukám vrátit a dodělat práci. Já jsem sotva zvládla přejít z postele na kanape, jak mi bylo zle.
Dvoje zkažené testy centrem Helios. Ten jeden ani nevím, co bylo, ale zkazili mi triple test tak, že mi vyšlo vysoké riziko DS. Stres, několik probrečených nocí, gynekoložka mi nic neřekla, jakmile je průšvih, tak s vámi najednou nikdo nemluví, manžel to vyignoroval, tak jsem jela na genetiku sama... Rostoucí pocit vyčerpání a opuštěnosti. A nakonec se dítě neotočilo, což zase vyignorovali u Milosrdných bratří a nikdo se mnou neřešil varianty. Skončilo to vydupaným císařem, protože jako prvorodička jsem do porodu koncem pánevním v nemocnici, které nedůvěřuju, opravdu jít nechtěla a na změnu bylo celkem pozdě. No a nakonec se nejspíš spletli v nemocnici a místo kapačky na zavinutí dělohy mi dali vyvolávačku s oxytocinem, takže břicho se napínalo jako buben místo jedné malé strie a jedné jizvy jsem odešla z porodnice s rukama slitýma od modřin, potrhaným břichem samá strie, jizvou po císaři, nekojící, s hodně uřvaným a vzteklým miminkem... a když jsem poprosila svou matku, aby přijela, tak ta dorazila jako na návštěvu a čekala, že budu vařit kafe a poletovat kolem ní. Tohle bylo skutečně dno a nechápu, jak jsem to přežila. Z PTSD jsem se následně dostávala víc než rok. A nezajímalo to nikoho.
v křesťanské komunitě se občas takoví lovci bobříků najdou. sama jsem s jedním chodila dva roky. dva roky bez sexu. zvláštní bylo, že jsme se dost hádali. proč asi... dneska absolutně nechápu, proč jsem na to přistoupila. lépe řečeno: vím. začala jsem s křesťanskou komunitou taky koketovat a chtěla jsem přijmout jejich pravidla. ale ta si tam stejně každý nastavoval, jak chtěl.
Otázka je, co jsou "dnešní babičky". Už mě a bratránky (70. léta) babička sice hlídala, ale jen v batolecím věku, než jsme šli do školky a pak omezeně, třeba v nemoci. Moje mamka už v těchto situacích nehlídala vnoučata vůbec a na prázdniny měla jen tu starší třeba týden nebo dva. Žádné dva měsíce, jak býval u tety a babičky můj manžel. A já, než budou mít moje děti děti, už nebudu ve stavu hlídat aktivní lidské mládě.
Kojila jsem starší 2 roky, mladší rok, ale první tři - čtyři měsíce jsem u toho vyloženě drtila zuby a po císaři jsem rozbíhala kojení odsávačkou.
Byla jsem frustrovaná, že jsem "nedokázala porodit", tak jsem na to tlačila. Jako přetlačila jsem to. Ale dneska bych se na to vybodla. Kojení mi dost odrovnalo zuby.
4
Sledujících
0
Sleduje
4
Sledujících
0
Sleduje
zázrak je, že i přes ten neskutečný nátlak microsoftu je jich pořád půlka. kdo měl kompaktibilní počítač s 10, ví, o čem mluvím. musela jsem v biosu vypnout TPM, aby mi to dalo pokoj.