Mám 3 děti. Ve škole byly dvě děti premianty třídy, třetí ,,prolezlo s odřenýma ušima" Na konci roku byla odměna za vysvědčení vždy stejná pro všechny - cukrárna, večer táborák. A nyní premianti sedí v kanceláři u PC a ten ,,neúspěšný" se vyučil kde patřil mezi nejlepší, podniká velice úspěšně v gastronomii když vidí potřebu rodině pomoc nikdy nezaváhá. Byl vychovaný tak, že rozdíly mezi děti nepatří. Ne každý má nadání na jedničky a také ne každého to ve škole ,,baví"
Nechápu, že si důchodci nedokáží přiznat - prostě na to nemám. Jsem také důchodce, autem jsem jezdila celý život téměř denně a bez jediné pokuty Dnešní provoz je velice náročný a i když jsem to zvládala, reakce a mozek jsou pomalejší a měl by si to každý umět přiznat. Nyní jezdím MHD, autobusem, jsem v klidu a mám dobrý pocit z toho, že nikde nezmatkuji a hlavně neohrozím ostatní.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
A kde je prostor na hraní, na kreslení ? To je určitě důležitější než postel plná polštářů.
1 odpověď