Napsat takový článek jen proto, že jistá Danuše plácla nesmysl, je poněkud trapné. Plácá každou chvíli. Tentokrát to bylo o osvobození v roce 1945. Spolu s Američany ze strany jedné nás ze strany druhé osvobodili Ukrajinci, Rumuni a Rusové pod názvem Rudá armáda. To že znásilňovali a kradli hodinky je pravda. Zrovna tak je pravda, že vyhnali Němce. Překrucovat fakta a nazývat osvobození okupací je hloupá manipulace.
Je evidentní, že Danuše pokuď se dostane trochu pod tlak nebo se začnou řešit otázky, na které není vyškolena, je v koncích. Dohání to zpočátku vyzubenými úsměvy a napadáním okolí, ale ve výsledku působí trapně a hloupě. Nelze se divit, že se stává středem legrace a vtipů. Pokud nás reprezentuje stejně i v Bruselu, je to o to smutnější.
To není rozumný nápad! Jakmile se mezi dvěma znepřátelenými stranami rozmístí západní vojáci, může dojít k omylu, k záměrné provokaci nebo prostě jen k nějaké hlouposti a dojde ke konfliktu mnohem většímu, než je ten současný. Kdo bude vyšetřovat, který výstřel byl ten první? Koalice, možná v dobrém úmyslu, bude situaci jen stupňovat. 🤔
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Psát o "dálnicích budoucnosti" je dobré akorát pro pousmání zvlášť, když je před volbami. Podstatné je, kolik dálnic se v Česku vybudovalo od roku 1989 a jakou rychlostí se staví. Od Wídně a od Salcburku čekají rakouské dálnice na napojení řadu let. Stojí a čekají. Na polské straně dálnice stojí a čeká. Okruh kolem Prahy nestojí a čeká. D1 stojí a čeká, že snad někdy někoho napadne, že v Evropě se provozují i širší dálnice než dvoupruhové. Většinou to bývá podle vytíženosti. Zkrátka je hezké se zabývat budoucností, ale je špatné, když nám k tomu chybí přítomnost.