Docela mě překvapilo, že i při dnešním počtu středních škol, mají nadaní žáci takové problémy s přijetím. A že často obdrží zdůvodnění že, nebyli přijati pro "nedostatečnou kapacitu". Za minulého režimu, kdy bylo středních škol podstatně méně, byli žáci odmítáni větou "že mají žáky, kteří lépe splňují požadavky". Ale to se přihlíželo i ke kádrovému profilu. Zdá se tedy, že "únik mozků" se nezastavil.

Jak se autorka zmiňuje o "úniku mozků" za minulého režimu, zapomněla uvést, že v době normalizace, jedním z velmi důležitých požadavků, byl ten "správný kádrový profil". Pokud ho třeba velmi inteligentní žák neměl, a navíc pocházel z velkého města, možnost dostat se na střední školu - byla velmi ztížená.

Taky jsem se v dětství bála zubaře. Když jsem byla puberťačka, tak jsme dostali nového krásného mladého. Obdivně jsem na něj zírala s otevřenou pusou, ačkoliv mi se zuby prováděl kdovíco. Od té doby jsem se přestala bát.

Mimochodem, později jsme zažila mnohem horší věci. Takže návštěvu zubaře teď beru jako zpestření šedi všedních dní.

Nejsem vysokoškolský profesor a zvládla jsem v pohodě 6/6. Mám dojem, že si autor kvízu z nás dělá legraci.

Přeji paní Dominice za její odvahu a vytrvalost, aby vše už bylo jen dobré a ty doby, kdy bojovala s obezitou, byly už navždy pryč. Protože ne každý, to dokáže.

Také jsem začala tu knihu číst. Autor má pravdu, když mluví o síle myšlenek a jejich vlivu na fyzično a vzájemné provázanosti. Jenomže, když je člověk nějak vážně nemocný, tak je to tělo, které diktuje mozku, jaké budou jeho myšlenky. Těžko v bolestech jásat a představovat si radostnou budoucnost.

Jako puberťačka jsem knihy o Angelice hltala a taky samozřejmě milovala Joffreye. Knihy tehdy vyšly jen v nějakém slovenském nakladatelství, takže ve slovenštině. Ale to mi vůbec nevadilo. Na zmínky o tehdejší hygieně si pamatuji.

Četla jsem, že chov hmyzu je ekologičtější než chov krav a nepřispívá tolik k oteplování planety. Také, že hmyzí mouka obsahuje proteiny. To jsou zřejmě hlavní dva důvody proč je chovat. Určitě by bylo zajímavé přepočítat náklady na chov hmyzu verzus na chov skotu. Ne na mouku z pšenice. Určitě bychom se dostali k úplně jiným číslům.

Kromě toho, že obsahu bude míň, tak bude o to víc odpadu. Ekologie asi zapláče.

Pokud se dýchá ve spánku jen nosem, tak to může znamenat menší přísun kyslíku do mozku. Zajímal by mě na to proto názor nějakého neurologa, jestli je něco takového bezpečné. Protože při nedostatku kyslíku, neurony přece po 5 min. odumírají.

Vypadá to skvěle. Jen jsem nepoznala, jak je vyřešený vchod do pokojíků. Samostatnými dveřmi, nebo je nutné chodit do druhého pokojíku přes ten první?

Myslím, že stačilo, kdyby se tito slavní obézní, nastěhovali do činžáku do 5. patra bez výtahu a ze sklepa, aby se trochu procvičili, nosili třeba uhlí. Pak by jistě pochopili, že je něco špatně. Viděla jsem jednu 130 kg vážící slečnu, jak se pokoušela vyjít do 4. patra. Pot z ní jen lil, zadýchávala se a v každém mezipatře musela usednout, napít a dlouze vydýchávat. Jestli toto je něčí ideál?

V dřívějších dobách, když jsem ještě jezdila autem k moři do Bulharska, vedla jedna z tras právě kolem Železných vrat. I když jsem tedy tuto oblast měla možnost už navštívit, tak i přesto jsem se z této reportáže dozvěděla další zajímavosti. 👍

Ten mladík měl neuvěřitelné štěstí, že přežil. Asi ještě nepřišel "jeho čas" a tam "nahoře" ho ještě nechtěli.

Nejsmutnější je, že místo aby byla oporou své těžce nemocné dceři Aničce, tak jí ještě přidává starosti.

Je to fajn, když staří lidé něco dělají pro svou paměť. A když se u toho dostanou mezi své vrstevníky, a i pobaví, tak to je skvělé. Pořád lepší, než sedět sám doma a jen bezduše sledovat třeba nekonečné seriály v TV.

Zajímalo by mě, jestli tyto potraviny s přídavkem hmyzu, budou vůbec vhodné pro evropské těhotné ženy, děti a lidi s oslabenou imunitou. Přece jen, jsou tyto hmyzí proteiny našemu tělu cizí.

Když mě začalo na mých cestách po Asii bolet v krku, měla jsem horečku a nemohla mluvit, kloktala jsem tekutou solí. Bylo to sice jako když člověk spolkne rozžhavenou žehličku, ale fungovalo to.

Navštěvovala jsem kurzy parazitologie. To tedy bylo pokoukání. Od té doby mě hmyz děsí. A představa jeho konzumace - je pro mě nemyslitelná.

Zajímalo by mě, jak budou výrobky obsahující hmyz označeny. Jestli zase nic neříkajícím "E" nebo miniaturními písmenky.