To se neděje jen v hokeji, ale i jinde. "Můj" automechanik dělal ve značkovým servisu, kde měli jednu část platu jistou a druhá se pohybovala podle tržeb. Nu a jednou majitel zaměstnancům oznámil, že pevná část se snižuje, pohyblivá zvyšuje a podstrčil jim nový smlouvy. Půlka nepodepsala - a okamžitě skončila. Ta druhá vypadla po první výplatě, protože se ukázalo, že reálně šli pod minimální mzdu.
A majitel? Dobrej automechanik je dneska vzácný zboží a za těch pár fufňů nikoho neshnal. Pár týdnů v dílně bouchal auta sám, jeho žena měla na starost prodej, ale moc jim to nešlo a nakonec zavřeli krám.
Ono se to moc neví, ale Černochová je kapitánská dcerka. Její tatík pracoval u čs. námořní plavby a zamlada ho pérovali takoví borci jako Oleg Harna (v bitvě o Atlantik důstojník na jugoslávských a amerických nákladních lodích) nebo Jan Hakl (v první světové válce důstojník rakousko-uherského torpédoborce).
Samozřejmě se dá jen těžko říci do jaké míry tatík na dcerku přenesl tvrdou námořnickou výchovu, ale z dostupných informací se zdá, že její spory s Řehkou jsou jen klasickou žabomyší válkou mezi pozemní armádou a námořnictvem. :-)
Na Francouze jako na cvoky vzpomínal ve svých pamětech i jistý kapitán Herbert Werner. Sotva byl na konci války zajatej, hned do něj hučeli, ať se dá k legii, že prej důstojníky s bojovou zkušeností potřebujou. Marně jim Herbert vysvětloval, že sice je kapitán, ale korvetní, a že kvalifikaci velitele ponorky na Sahaře nebo v džungli asi využije jen těžko. Furt mleli to svoje, a když nepřistoupili ani na Herbertův kompromisní návrh, že klidně nastoupí k francouzskému námořnictvu, vzal ze zajetí roha.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Asi přijel směnit poslední zbytky ruskýho zlata za kanonefutr.
1 odpověď