Kromě náboženské stránky (islám - ať už jeho sunitská či šíitská větev, judaismus, a pouze okrajově křesťanství) by určitou roli mohl hrát i etnický původ jednotlivých úřastníků konfliktu. Peršané a Kurdové jsou indoevropského původu (Árijci), ŽIdé a Arabové jsou semitského původu, Ázerbajdžánci pak jsou turkotatarského původu (jsou to jsou Ázerští Turci).
Kromě náboženské stránky (islám - ať už jeho sunitská či šíitská větev, judaismus, a pouze okrajově křesťanství) by určitou roli mohl hrát i etnický původ jednotlivých úřastníků konfliktu. Peršané a Kurdové jsou indoevropského původu (Árijci), ŽIdé a Arabové jsou semitského původu, Ázerbajdžánci pak jsou turkotatarského původu (jsou to jsou Ázerští Turci).
Část opuštěného tělesa podkrušnohorské dálnice připravované Němci severně od Chebu (konkrétně místo mezi osadou Skalka a Komorní hůrkou) využívala kdysi čs. armáda (konkrétně 20. průzkumný prapor z Chebu) v letních měsících pro zřízení výcvikového tábora. Později (zřejmě v 70. či 80. letech) bylo toto těleso využito pro zřízení obchvatu Chebu směrem k hraničnímu přechodu Pomezí – Schirnding (trasa E48/ 6). V červnu 1968 navštívil příslušníky 20. PP v tomto výcvikovém táboře sovětský kosmonaut Pavlo Romanovič Popovič se svou (první) manželkou Marinou Popovič a dcerou Natalkou. Ještě mám všechny tři podepsané.
Na setkání s panem Štěpánem kardinálem Trochtou do smrti nezapomenu: V živé paměti mám den 26.12.1973. Vybavuji si jeho laskavý rozhovor s mým příbuzným p. Pudilem (oba se rychle domluvili, že jsou vrstevníci – rok narození 1905). V biskupském paláci v Litoměřicích se pak konalo tradiční hudební odpoledne. Vystoupil zde smíšený sbor z kostela sv. Štěpána v Litoměřicích, s nimi též dva sólisté z teplického divadla – p. Botha (housle) a p. Říha (klavír). A jako perlička - při slavnostní večeři požádal pan kardinál obsluhující jeptišku, aby mu nalila pití. Sestřička se chystala nalít mu Amaru (pamětníci vědí, co to bylo). Pan kardinál to odmítl slovy: „Sestro, dejte ty pampelišky pryč a nalijte mi plzeňské“. Chabý protest sestřičky: „Ale Vaše eminence, neměl byste to pít! Vaše nemocné oči¨……“, laskavými slovy odmítl. Když za několik měsíců zemřel, konaly se kolem Litoměřic doslova StBácké manévry. Při cestě automobilem z Prahy směrem na Teplice SNB na výjezdu z Terezína zablokovala směr na LIitoměřice. Krajané p. kardinála z Moravy (p. kardinál byl rodem Valach) se nemohli ubytovat v hotelech v širokém okolí – všude „bylo obsazeno“ - i když hotely byly prázdné.
Náš učitel ruštiny (bylo to počátkem 60. let) byl původem Volyňák a naučil nás každou hodinu ruštiny zahájit zpěvem počátečních slok Ševčenkovy balady Pryčynna (Réve ta stohně Dnipr šyrokyj, serdytyj vitěr zavyvá ... ). Rádi jsme to co nejvíc protahovali, protože tím méně času zbývalo na zkoušení. Občas překvapím na parkovišti osazenstvo vedle stojícího automobilu s ukrajinskou značkou, když jim ty verše začnu deklamovat (zpívat - to už v mém věku a s mým chraplákem nehrozí). Ale nedávno jsem u jednoho řidiče s ukrajinskou značkou narazil. Začal mě poučovat. že Ševčenko není žádný ukrajinský poeta! Že 80 až 90 procent své tvorby napsal rusky, a až následně si to všechno Ukrajinci přeložili do ukrajinštiny a přisvojili si ho jako svého.
Po první světové válce se nově zrozený polský stát ocitl v obklíčení dvou bezohledných obrů - Německa a Ruska. Tragédií bylo, že se polským státníkům v čele s Pilsudskim zdálo, že Polsko bude v Evropě už navždy hrát roli nepřemožitelné velmoci. Absurdními územními požadavky (tzv. linia Dmowskiego) a na nich založenou agresivní loupeživou politikou se jim podařilo udělat si nepřátele z okolních národů - potencionálních spojenců Poláků tváří v tvář německé a ruské hrozbě. Z Litevců (tzv. vzpoura Želigowského a Vilnius), Ukrajinců (východní území, zrada na Petljurovi, který pomohl odrazit Tuchačevského od Varšavy - Rižský mír), Bělorusů (západní Bílá Rus - Vilejka, Baranoviči, Piňsk atd.), Čechů (spor o zbytky bývalého Rakouského Slezska - území Těšínského knížectví), Slováků (řádění "strzelců", iredentistické štvaní kněze Ferdynanda Machaye, teritoriální požadavky na Oravě, Spiši a Kysucích).
Průchod svým mocenským choutkám dali polští politici roku 1938 - pomocí Hitlerovi při oloupení a následném rozbití Československé republiky - uloupením tzv. Záolší. Pro většinu dnešní české populace (na rozdíl od slovenské) je to zcela neznámá historie - za Záolší se Polsku roku 1920 zaplatilo předáním 584 km2 území na Spiši a Oravě, od pradávna patřících k Felső-Magyarország, tj. Slovensku - viz závěrečná úmluva arbitrážní konference ve Versailles. Polsko dostalo 12 oravských a 13 spišských vesnic, jejichž obyvatelé byli neprodleně vystaveni brutální polonizaci. A o 18 let později si polský stát ukojil své velmocenské ambice úmyslně pokořujícími a nesmyslnými anexemi dalších částí slov
Jako student jsem dost projel Polsko autostopem (je mi přes 80 let - pro upřesnění). A protože mluvím polsky, vyslechl jsem i mnoho vyprávění o tom, co zde prováděli Rusové před WWII, k jejímu konci i počátkem mírových časů. Tak jak zacházeli s Čečenci po válce, tak v zimě 1940-41 naložili s polskojazyčným obyvatelstvem kresów (region na pomezí Polska a Ukrajiny, Lwów itp). V nejkrutější zimě obklíčili vesnici s polským obyvatelstvem a nahnali všechny do "dobytčáků) - ani nestačili vytáhnout chléb z pecí. A vezli všechny na Sibiř. Bez jídla, bez vody. Po cestě umíraly hlavně děti. "Neměla jsem už mléko, a děcko mi umíralo hlady. Tak jsem přes mřížku v okně vagonu ulamovala rampouchy, které se tam dělaly z dechu lidí ve vagonu. A ten ulámaný led jsem rozehřívala v plechovém hrnečku, který jsem držela v rukou. Vodu jsem pak dávala děcku namísto mléka, které jsem ztratila. Chlapeček za pár dnů zemřel. Na jedné stanici, kde vlak zastavil, jsem poprosila ruského vojáka, který otevřel vrata a díval se dovnitř, zda bych mohla synka nějak pohřbít. NIc neřekl. popadl mrtvolku za nohy a zavřel vrata. Přes okénko jsem viděla, jak dítě hodil na hromadu odpadků u staniční budovy. Psk se vlak rozjel". Druhý, starší synek zemřel už na Sibiři, v gulagu. V noci jsem s jeho mrtvolkou podlezla pod dráty do lesa, pomocí kusu železa se mi podařilo vyhrabat mělký hrob a tam jsem synka zahrabala, aby ho nenašli vlci. Stejně to zřejmě nepomohlo. Ta Polka se pak dostala do Armii Andersa (její druhý manžel, kterého si tam vzala, zahynul pod Monte Cassino). A takových vyprávění jsem vyslechl ...
Ing. Radek Novotný a MUDr. Michal Chromec si před několika roky předsevzali založením nadačního fondu „Pravda o vodě“ spustit proces převzetí kontroly nad obchodem a hospodařením s vodou v ČR z vlastnictví zahraničních vodárenských společností zpět do rukou měst a obcí (obdobně jako tento proces už léta probíhá ve Francii, Německu či Itálii). A v rámci projektu „Pravda o vodě“ vznikla pak i petiční akce „Voda je život“, jejímž cílem je shromáždit 100.000 podpisů, aby
pijavice přisáté na české vodě (Veolia, Suez či v Ostravě Aqualia) byly zákonným opatřením (tedy projednaným a schváleným poslaneckou sněmovnou a senátem) zbaveny možnosti neustále zvyšovat ceny za dodávky pitné či užitkové vody a čištění odpadních vod.
A s jakým „zájmem“ se iniciátoři projektu po léta setkávají při jejich snaze uvést jejich předsevzetí do života, to ukazuje například video z roku 2021, jak se MUDr. Chromec v senátu snaží přítomným senátorům blíže objasnit cíle petice.
Předseda senátu Vystrčil (ODS) i místopředsedové Růžička (STAN) a Oberfalzer (ODS) namísto aby naslouchali vysvětlování cílů navrhované petice MUDr. Chromcem, tak se ostentativně zabývají svými mobilními telefony nebo nějakými písemnostmi. Toto video přiléhavě nazvané „Informování hluchých: jste v práci a místo práce hledíte do mobilu a jde vám plat ...senát ČR“ jde otevřít zde: Odkaz 1 .
Ano, chybí mi zde dřevěný krytý most přes Ohři v Radošově. Před několika lety ho nějaký idiot zapálil, ale byl opraven. Má své heslo na Wikipedii. A je mu věnováno několik článků - třeba zde: Odkaz Podobné mosty se dají shlédnout ve filmu Madisonské mosty s Meryl Streep a Clintem Eastwoodem.
Před mnoha a mnoha lety (ještě za bolševika) jsem na parkovišti v Dubí (u Teplic, na E15) ze zvědavosti zvedl odhozený německý magazin (bylo to něco jako náš Blesk). A v něm jsem přelouskal článek o anglickém princi Charlesovi a jeho milostných eskapádách (samozřejmě ještě před Dianou). A kromě jiných tam byl krátký článek o tom, že se někde na plovárně pokoušel flirtovat s jednou mladou krasavicí, Byl odmítnut, ale novináři vypátrali, že ta dívčina měla být z urozené rodiny a českého původu. A bylo tam uvedeno i její jméno, samozřejmě v anglickém přepisu (snad to bylo Lazanski). Já na to koukám, jak by to mělo být česky a vyšlo mi z toho Lažanský. Je něco blíže známo o této epizodě v jeho životopisu?
Kde přišel rod von und zu Eltz k přízvisku Faust von Stromberg? Před několika stoletími hráli spolu partii šachu pánové von Eltz a von Stromberg. Von Stromberg vyhrál, prohrou rozlícený von Eltz ho zabil jednou ranou pěstí do hlavy. Za vraždu ho čekal přísný trest, ale německý císař ho omilostnil. Na památku té nešťastné události však potomci onoho pána von Eltz nesou ono přízvisko. Alfons a Ludwine von Clary-Aldringen odešli po WWII se všemi žijícími příslušníky rodiny (jejich další syn Karl Georg padl před koncem druhé světové války v Chorvatsku) do Německa.
Jedna šlechtična von und zu Eltz žila před WWII v Česku (Teplice), Byla to Marie Ludwine von Eltz (1894, 1984) - dcera Marie z Lobkowitz a manželka Alfonse Clary- Aldringen (1887-.1978). Syn Ludwine a Alfonse Hieronymus padl 28.7.1941 jako nadporučík tankových vojsk Wehrmachtu u Sokolivky (poblíž Něstěrivky, Čerkaská oblast Ukrajiny). A jak přišel rod von und zu Eltz k přezdívce Faust von Stromberg (nesla ji i Marie Ludwine)? Vysvětlení viz německá wikipedie: Odkaz a -
Tomu nerozumím, Kazachstán měl tahat z ohně kaštany za ruské aerolinie, kterým chátrá jejich letecký park - viz Odkaz A teď se chtějí Kazachům mstit za to, že nechtějí vstoupit do BRICS tím, že od nich nebudou brát ovoce. Inu. éto vídočno nastajaščaja rússkaja ljubóv!
Z plátna biografu se ozval drsný výkřik, Komm Frau! Mnohým starším Němcům, divákům německo – polského filmu režiséra Maxe Färberböcka a Woman in Berlin ještě po tolika letech běhal mráz po zádech. Komm Frau – dvě slova, která se ruští vojáci snadno naučili. Jejich prostřednictvím nařizovali kolemjdoucí ženě mezi troskami rozbořeného Berlína, že jim musí být po vůli. Film "Žena v Berlíně", který měl v polovině října 2008 premiéru v berlínských kinech, byl natočen podle deníku německé žurnalistky Marty Hillersové.
Nic nového pod sluncem - ani tam na východě, ani tady u nás. Odkaz 1 10.3.2022
V Dobčicích (část Záboří) u Českých Budějovic je muzeum vojenské techniky z WWII, se zaměřením na techniku a výstroj americké armády (vč.námořní pěchoty). Jmenuje se to tam Dobčická tvrz 1945. Zakladatel muzea ing. Vladimír Záluský bohužel už nemůže návštěvníky osobně muzeem provést a pochlubit se, jaké exponáty se mu podařilo shromáždit - loni tragicky zemřel při dopravní nehodě. Odkaz: Odkaz
1
Sledujících
4
Sleduje
1
Sledujících
4
Sleduje
Nic nového pod sluncem. Takto 2.9.2015 cestovala rodina mé neteře z New Yorku do Prahy přes Paříž (AF 17): Z New Yorku jsme startovali se zpožděním 27 minut a do Paříže jsme oproti letovému plánu přiletěli o 18 minut dříve - tedy 07:32. Linka OK759 měla mít odlet 09:45 (ve skutečnosti odletěla až v 10:47). Stejně to však na přestup díky nesmyslné buzeraci sekuriťáků na Charles de Gaulle Airport nestačilo. Díky perfektně zorganizovanému bordelu (všechna čest Frantíkům, ale ani my se nemáme za co stydět) jsme byli přes naše zoufalé protesty dvakrát po sobě nesmlouvavě zahnáni do nějaké další fronty na kontrolu. Vidina úspěšného návratu do vlasti se nám neúprosně vzdalovala. Asi bychom v útrobách letiště bídně zhynuli, hnáni zběsilými sekuriťáky z jedné té fronty do druhé, ale zachránil nás bohudíky jeden zaměstnanec letiště, který se nás ujal. Sice nám letadlo ČSA, na které jsme měli přestoupit, uletělo, ale onen dobrý muž (následně jsme zjistili, že to není rodilý Francouz, ale Portugalec), nám pomohl dostat se do dalšího spoje do Prahy (Air France). V Airbusu F-GKXJ jsme si konečně oddychli. Byli jsme zachráněni. Ale na letiště CDG už nikdy více!