Paní to ještě nepřijala a je na něj možná právem rozhněvaná, protože to má těžký. Taky jsem to tak měla. Ale až přejdou roky a ona zmoudří, pochopí že to není sobeckost.
To je přece špatné, takové titulky. Lidé, kteří si dokážou vzít život musí mít obrovskou odvahu to udělat. A jistě si mnozí z nás, kterým takto blízký člověk odešel nepřejí, aby byl jejich čin takto znevažován.
Krásně napsané. Jako bych četla svoje myšlenky. Jsem ráda, že to někdo vnímá zrovna tak.
Jsem doma dvacet let, co pečuji o naše čtyři děti. S mužem jsme si vytvořili krásný vztah. Děti jsou spokojené, daří se jim ve školách. Také po finanční stránce se máme dobře. Postavili jsme si roubenku, kachlová kamna jí vyhřejí krabicí dřeva na den, také vodu a ještě navařím. Velká zahrada dává ovoce, zeleninu, vejce i maso. Takže naše náklady nejsou nijak velké a i z jednoho platu jsme dost našetřili. A i teď ušetřím, kdy máme dítě na vysoké a další na intru. Mám všechno po čem jsem kdy snila. To největší bohatství, kdy se máme všichni rádi a z dětí vychováváme odolné jedince, kteří si uvědomují v čem jsou největší hodnoty.
Z mého pohledu jsem úspěšná.
No a pak je tu ten okolní dnešní svět, který samozřejmě tohle neocení. Naopak.
Když nad tím tak přemýšlím, tak ten kdo chce dnes vyznávat tradiční hodnoty musí být i odvážný, aby ustál to okolí. Lidé se ptají, tak s nimi o tom mluvím. Vlastně by se jim takový život i líbil ale mají spoustu ale... Spoustu obav, a tak jdou s davem...
Ono se stačí podívat kolik mladých lidí se dnes zajímá o investování. Jsou o dost líp informovaní. Začínají chápat, že když má člověk majetek, tak si koupí to nejcennější - svobodu, nezávislost. Stačí si odpustit blbosti a v dlouhodobém horizontu je to spousta peněz. Máme vlastní zkušenost. Myslím, že se jim jednou stejně na nějaké nervování se státním důchodem vykašlou a zabezpečí se sami.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
První tři děti máme naprosto v pohodě, u čtvrtého těhotenství jsem cítila už v břiše, že bude syn jiný. Záchvaty vzteku měl podle mě už tam a po porodu se mi to potvrdilo. Bylo to hodně náročné od první minuty. Takže u nás očkování vylučuju. Spíš si myslím vyšší věk matek, mně bylo 38.
Náš má tu lehčí formu - Aspergerův syndrom.
Kdyby se narodil o pár desítek let dřív, tak by byl jenom trochu divný, možná by měl problémy ve škole. Dnes jsem hrozně vděčná, jaké jsou možnosti, i skvělý přístup hlavně mladých učitelů, asistentů, psychologů.
Je to jako zázrak, jaké syn díky nim dělá obrovské pokroky a dnes (8 let) je úplně v pohodě, šťastný, má kamarády a zjišťuje jaké má jeho jedinečnost i kladné stránky. Nakonec jsem šťastná za to jaký je
Ve svém okolí pozoruji kolik musí být lidí s tímto syndromem, kteří nemají diagnózu. A myslím, že je dnes obrovská výhoda když se to řeší včas to dítě nasměrovat tím správným směrem, hlavně optimismem, a jeho vývoj a cesta je úplně jiná. Než jak to bylo dřív, když byli hození do škatulky - divný a nic se neřešilo. Chudáci.
1 odpověď