Souhlasím. Mám 3 děti, mezi 1. a 2. jsou 3 roky, mezi 2. a 3. dva a kousek roku. Když šla nejstarší dcera ve 3 letech do školky, tak se prostřední syn zrovna narodil. Chodila jen do oběda, ale já jsem doma v klidu poklidila, uvařila, někdy si i s malým schrupla a odpoledne už jsem měla hotovo a mohla se věnovat jen dětem. Třetí syn se narodil, když prostřednímu byly 2 roky a nestíhala jsem nic. Buď brečel jeden nebo druhým když jsem konečně uspala nejmladšího, tak starší jako naschvál přiběhl do ložnice a začal něco hulákat, byl smutný, že na něj nemám čas a vyžadoval pozornost, do toho uklidit, uvařit a podobně. Trvalo mi asi 2 měsíce než jsem si čas dokázala uspořádat ke spokojenosti všech dětí a musím říct, že to pro mě bylo psychicky náročné. Myslím, že žádná matka nechce upřednostňovat jedno z dětí, ale miminku s plnou plenou musí dát přednost před starším, který už se půl hodiny rozhoduje, jestli chce vanilkový nebo jahodový pudink. Takže díky bohu za školku od 3 let, hodně mi psychicky ulehčila a děti na školku mají krásné vzpomínky.
Mám 3 děti (10, 7 a 5 let). Do restaurací chodíme pouze na výletě daleko od domova, najíme se a mizíme, pokud se nejmladší začne nudit, tak já nebo manžel odcházíme s prckem na procházku. Když si chci dát s kamarádkou kafe a popovídat, tak buďto kavárna s dětským koutkem nebo kafe s sebou a na hřiště, do parku a podobně. Chce to jen trochu přemýšlet a nebýt sobec.
To nechápu. Tak když jdu na normální kontrolu v těhotenství ( i kdybych byla třeba v Číně, kde bych nerozuměla ani slovo), tak bych začala hned vyvádět, kdyby mě místo normální kontroly převlékli do anděla, dali kompresní punčocháče, vzali na sál a chtěli uspat. A kdyby mi nedokázali vysvětlit (i kdyby to byla moje chyba, protože bych jim nerozuměla) proč to dělají, tak bych odešla. Buďto v článku chybí nějaké informace nebo je to fakt divné.
Každé dítě je jiné a matka by měla jednat dle jeho potřeb. Moje nejstarší dcera odmítala být v šátku nebo nosítku, s námi v posteli neusnula, musela spát ve své postýlce. Oba kluci s námi spali v posteli a kočárek jsem pro ně pořizovala skoro zbytečně. Dnes jim je 10, 7 a 5 let, v posteli s námi občas spí doteď a jsou to spokojené děti. Nic jsme „nelámali přes koleno“ a snažili jsme se jim jako miminkům vyjít co nejvíce vstříc. Sice jsme necelý rok byli v posteli ve čtyřech, ale zvládli jsme to. Teď jsou všichni hromadně v pokojíčku a v posteli je máme jen při bouřce, výpadku elektřiny nebo při krupobití.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Přestěhovali jsme se na vesnici, slepice nám běhají po celé zahradě, cca 700m², kurník mají malý, ale i kdyby byl 3x větší, tak se stejně nacpou na těsno k sobě a snáší všechny do jedné snůšky i když mají 4. Jsou úžasné, přítulné, dcera si je chová a cvičí s nimi cirkusová čísla. Dvě slepičky se k ní rozběhnou pokaždé když přijede ze školy a chtějí „pomazlit“. Sousedům prodávám vejce za 4 koruny a stejně slepičky nestíhají snášet, musíme přikoupit další. Myslím, že místo v kurníku není tolik důležité jako výběh, ve kterém jsou celý den.