Je mi smutno, když čtu komentáře plné nenávisti a vulgarit. Když se všichni ti kritici považují za milovníky klasického pojetí opery, tedy něčeho krásného a vznešeného, mělo by i jejich vyjadřování být na úrovni, i když se jim inscenace nelíbila. Všechno se dá říci slušně. Je mi skoro šedesát. Tuto Prodanku jsem neviděla v ND, ale na ČT ART, protože to do Prahy mám trochu dál. Chvíli jsem zaraženě koukala, než mi došlo, jaké pojetí Alice Nellis zvolila. Vždyť ona sama si dělala legraci z toho, že se režiséři stále snaží přijít s něčím "novým". Do toho "nového" se nastrkají všechny peníze a když se zjistí, že to nefunguje, zbude na kostýmy už jen bílé plátno. S třemi Mařenkami se také žádná díra do světa neudělala. Režisérka si z toho krásně utahuje. Inscenací Prodané nevěsty jsem viděla spoustu, většinou klasických. Tohle bylo něco úplně jiného a musím říci, že jsem se dobře bavila, protože pěveckým a hereckým výkonům se nedalo nic vytknout. Vážení diskutující, myslete si o mně, co chcete.
Paní Kněžíkové přeji hodně zdraví, štěstí, úspěchů, spoustu krásných rolí a příležitostí, protože si to všechno za svou obrovskou píli, lásku a oddanost klasické hudbě zaslouží.
Proti provětrávání žánru, akčním princeznám ani tichému vědátorovi princi vůbec nic nemám. Ekologické a válečné problémy, plundrování přírodních zdrojů - to všechno tady, bohužel, je a může to mít své místo i v pohádce. Jen jsem té pohádce nějak nevěřila. Spousta věcí působila povrchně, prvoplánově, až falešně. Jako by autor a režisér chtěli sdělit závažné poselství, ale nenašli slova, která by nezněla jako prázdné fráze. V mých očích filmu hodně uškodilo použití motivů z úspěšných českých pohádek a stejné lokace (např. Bouzov). Proč to tvůrci udělali? Protože je nic lepšího nenapadlo? Kdo ví. Nebyla jsem nadšená ani z kostýmů a kulis. Nejpřesvědčivěji na mě působily scény se starým horníkem. Já vím, je těžké natočit pohádku, aby působila nově, svěže a zaujala, protože většina pohádkových příběhů už s větším, či menším úspěchem zfilmovaná byla. Přestože nakonec všechno dobře dopadlo a zlo bylo po zásluze potrestáno, přišlo mi to celé nějak chladné. Navzdory projeveným citům, objetím a vyznáním lásky. Možná se v množství motivů a slov nějak ztratila opravdovost.
Přestože by mě zřejmě autor označil za konzervativního diváka, akční princezny a tichý vědátor princ mi vůbec nevadí. Ekologické a válečné problémy, plundrování přírodních zdrojů - to všechno tady, bohužel, je a může to mít své místo i v pohádce. Jen jsem té pohádce nějak nevěřila. Spousta věcí působila povrchně, prvoplánově, falešně. Jako by autor a režisér chtěli sdělit závažné poselství, ale nenašli slova, která by nezněla jako prázdné fráze. V mých očích tomu nepomohlo ani použití motivů z úspěšných českých pohádek a stejné lokace (např. Bouzov). Proč to udělali? Protože je nic lepšího nenapadlo? Nebyla jsem nadšená ani z kostýmů a dekorací. Nejpřesvědčivěji na mě působily scény se starým horníkem. Já vím, je těžké natočit pohádku, aby působila nově, svěže a zaujala, protože většina pohádkových příběhů už s větším, či menším úspěchem zfilmovaná byla. Přestože nakonec všechno dobře dopadlo a zlo bylo po zásluze potrestáno, přišlo mi to celé nějak chladné. Navzdory projeveným citům, objetím a vyznáním lásky. Možná se v množství motivů a slov nějak ztratila opravdovost.
Přečetla jsem spoustu komentářů k téhle nové pohádce. Některé byly i pozitivní a obsahovaly dobré rady pro nás škarohlídy, které pohádka nenadchla. Prý ji nemáme neustále srovnávat se starými zkostnatělými Třemi oříšky pro Popelku a podobnými klasickými pohádkami. Já bych nesrovnávala, ale nějak mi to nejde, když si tahle "nová" pohádka velmi okatě vypůjčila motivy ze spousty úspěšných českých pohádek. Zírala jsem na obrazovku a říkala si, jestli si dělá režisér legraci, protože využil i stejné lokace (např. Bouzov). Někdo kritizoval vzhled princezen a byl vzápětí nařčen z body shamingu. Mně vůbec nevadilo, jak princezny vypadají, já jsem jim jen chvílemi prostě nevěřila. Ten "strašlivý" loupežník byl spíš ňouma, když se dal tak snadno oblbnout, ale to byla aspoň legrace. Navíc jsem získala dojem, že režisér podceňuje jak inteligenci diváka, tak inteligenci prince a princezen. Kostým zlé královny byl jak z jiného světa. Proč? Aby bylo na první pohled jasné, kdo je ten největší zloduch? To se přece pozná podle toho, jak jedná. Nebo to bylo proto, že se královna potřebovala neustále ujišťovat, že nestárne? To by zase poněkud snižovalo její inteligenci, protože hlavní padouch by měl být co nejméně nápadný, aby mohl pořádně a dlouho škodit. Nápady možná dobré, ale nedomyšlené a nedotažené. Úplně mě odrovnal ten konec, který vyzněl jako reklama na jáchymovské lázně. Nějak se vytrácí to, kvůli čemu byly naše pohádky tak úspěšné i v zahraničí. Přirozenost, lidskost. Prostě to, co zahřeje u srdce. A ať mi nikdo neříká, že přirozené lidské hodnoty jsou dnes už přežitek.
Přečetla jsem spoustu komentářů k téhle nové pohádce. Některé byly i pozitivní a obsahovaly dobré rady pro nás škarohlídy, které pohádka nenadchla. Prý ji nemáme neustále srovnávat se starými zkostnatělými Třemi oříšky pro Popelku a podobnými klasickými pohádkami. Já bych nesrovnávala, ale nějak mi to nejde, když si tahle "nová" pohádka velmi okatě vypůjčila motivy ze spousty úspěšných českých pohádek. Zírala jsem na obrazovku a říkala si, jestli si dělá režisér legraci, protože využil i stejné lokace (např. Bouzov). Někdo kritizoval vzhled princezen a byl vzápětí nařčen z body shamingu. Mně vůbec nevadilo, jak princezny vypadají, já jsem jim jen chvílemi prostě nevěřila. Ten "strašlivý" loupežník byl spíš ňouma, když se dal tak snadno oblbnout, ale to byla aspoň legrace. Navíc jsem získala dojem, že režisér podceňuje jak inteligenci diváka, tak inteligenci prince a princezen. Kostým zlé královny byl jak z jiného světa. Proč? Aby bylo na první pohled jasné, kdo je ten největší zloduch? To se přece pozná podle toho, jak jedná. Nebo to bylo proto, že se královna potřebovala neustále ujišťovat, že nestárne? To by zase poněkud snižovalo její inteligenci, protože hlavní padouch by měl být co nejméně nápadný, aby mohl pořádně a dlouho škodit. Nápady možná dobré, ale nedomyšlené a nedotažené. Úplně mě odrovnal ten konec, který vyzněl jako reklama na jáchymovské lázně. Nějak se vytrácí to, kvůli čemu byly naše pohádky tak úspěšné i v zahraničí. Přirozenost, lidskost. Prostě to, co zahřeje u srdce. A ať mi nikdo neříká, že přirozené lidské hodnoty jsou dnes už přežitek.
Přečetla jsem spoustu komentářů k téhle nové pohádce. Některé byly i pozitivní a obsahovaly dobré rady pro nás škarohlídy, které pohádka nenadchla. Prý ji nemáme neustále srovnávat se starými zkostnatělými Třemi oříšky pro Popelku a podobnými klasickými pohádkami. Já bych nesrovnávala, ale nějak mi to nejde, když si tahle "nová" pohádka velmi okatě vypůjčila motivy ze spousty úspěšných českých pohádek. Zírala jsem na obrazovku a říkala si, jestli si dělá režisér legraci, protože využil i stejné lokace (např. Bouzov). Někdo kritizoval vzhled princezen a byl vzápětí nařčen z body shamingu. Mně vůbec nevadilo, jak princezny vypadají, já jsem jim jen chvílemi prostě nevěřila. Ten "strašlivý" loupežník byl spíš ňouma, když se dal tak snadno oblbnout, ale to byla aspoň legrace. Navíc jsem získala dojem, že režisér podceňuje jak inteligenci diváka, tak inteligenci prince a princezen. Kostým zlé královny byl jak z jiného světa. Proč? Aby bylo na první pohled jasné, kdo je ten největší zloduch? To se přece pozná podle toho, jak jedná. Nebo to bylo proto, že se královna potřebovala neustále ujišťovat, že nestárne? To by zase poněkud snižovalo její inteligenci, protože hlavní padouch by měl být co nejméně nápadný, aby mohl pořádně a dlouho škodit. Nápady možná dobré, ale nedomyšlené a nedotažené. Úplně mě odrovnal ten konec, který vyzněl jako reklama na jáchymovské lázně. Nějak se vytrácí to, kvůli čemu byly naše pohádky tak úspěšné i v zahraničí. Přirozenost, lidskost. Prostě to, co zahřeje u srdce. A ať mi nikdo neříká, že přirozené lidské hodnoty jsou dnes už přežitek.
Autor má naprostou pravdu. Učím na 2. stupni ZŠ. Za pár let jdu do penze. Nedávno jsme měli školení, kde se probíralo naplňování tzv. digitálních kompetencí ve všech vyučovacích předmětech. Já bych měla při ČJ učit děti psát ve Wordu a počítač pořádně zapojit i do VV. Nejsem odpůrce všeho nového, spoustu smysluplných věcí při výuce používám. Když jsem podotkla, že je nemohu kvalifikovaně učit něco, co sama správně neovládám, protože jsem se nikdy neučila psát na stroji (potažmo na počítači), neboť postrádám ekonomické vzdělání, dověděla jsem se, že si to musím ve svém volném čase doplnit, protože jsou na to metodické materiály. Já samozřejmě na počítači píšu (stylem rychlejší datel), dodržuji náležitosti týkající se např. členění textu, ale nemám chuť cpát do dětí, že něco musíme napsat formálně takhle a všechno ostatní je špatně. Na to, kdy mám pak s dětmi zvládnout plánované učivo, jsem se raději neptala. Umět využívat digitální technologie je důležité, ale proč s tím začínat už u malých dětí? Ať se napřed naučí psát rukou, rozvíjejí jemnou motoriku, poberou trochu rozumu a udělají si vlastní názor na to, do jaké míry a co budou pro svůj život potřebovat. Opravdu chceme další generace s digitálně vymytými mozky, které nebudou schopny cokoli dělat rukama? Opravdu chceme takovou totální závislost? Lidé se budou nevědomky dobrovolně izolovat od ostatních, protože budou mít dojem, že je to správné. Proč se sami jako nevědomé ovce hrneme vstříc vlastní zkáze? Čím méně budeme přemýšlet a jen plnit rozkazy, tím lépe budeme ovladatelní. Kam se poděl zdravý selský rozum?
To je zase perla! Jestli máme češtinu v malíčku? To si tedy autorka troufá!
Otázka č. 1 - chtějí VĚTU se správným tvarem slova výjimka, ale u správné varianty chybí na konci VĚTY tečka.
Otázka č. 9 - katastrofa v přímém přenosu. Dvě špatné možnosti. Ranní se odjakživa píše se dvěma n, zatímco polední s jedním n, ale jako chybná je označena správná varianta rod činný a trpný.
Zajímalo by mě, který nedouk to vytvořil.
Pro ty, kteří se bouří proti té nabyté/nabité baterii - měla být označena chybná odpověď - tedy nabytá.
O otázce se zvířaty se nebudu šířit. Odlišný vzor u slova kůň prostě každého nenapadne.
Slovo akademický má spojitost především s vysokými školami.
Češtinu učím přes třicet let, ale stále se nestačím divit, čeho jsou někteří "znalci" schopni.
Zase výlevy mudrce gaučáka. To je tedy počteníčko! Tak si představte, že by se konala olympiáda právě v té profesi, kterou vy vykonáváte. Zaměstnavatel by vám napřed dal možnost důkladně natrénovat, takže byste si mohli libovolně prodloužit směny a makat se stopkami v ruce, aby se ta nejvyšší kvalita dostavila v tom nejkratším možném čase. Že už jste připraven? Fajn, tak šup do kvalifikace! Nevyšlo to? To jste tomu asi nedal všechno, co jste mohl, trochu jste se flákal, co? Vyšlo to? Skvělé! Jeďte, my to klidně zaplatíme, ale bez medaile se nevracejte, přece vás neposíláme na dovolenou, ale na olympiádu. Zadarmo se rekreovat, to by chtěl každý! Vy jste se nedostal ani do finále? Žádné prémie nebudou, ale pěkně nám zaplatíte to, co jsme do vás vrazili, když nejste schopen být mezi prvními třemi na světě!
Jak se vám to líbí? Že by vám taková olympiáda mohla být ukradená, ať vám s tím šéf vleze na záda? Že k vyhovující kvalitě vaší práce bohatě stačí průměrný výkon, který obvykle podáváte? V pořádku, ale pak nekritizujte ty, kteří chtějí daleko víc, protože být mezi těmi sportovci, kteří se tam probojovali, zdaleka ten průměrný výkon převyšuje. Že za to dostávají taky daleko víc peněz? Souhlasím, ale oni jdou s kůží na trh, dívá se na ně celý svět, podřizují tomu vše. Že je k tomu nikdo nenutil? To máte pravdu. O to větší obdiv si zaslouží.
Diskuse je zase plná výlevů mudrců gaučáků od lahváče a zapšklých dam. To je tedy počteníčko! Tak si představte, že by se konala olympiáda právě v té profesi, kterou vy, největší remcalové, vykonáváte. Zaměstnavatel by vám napřed dal možnost důkladně natrénovat, takže byste si mohli libovolně prodloužit směny a makat se stopkami v ruce, aby se ta nejvyšší kvalita dostavila v tom nejkratším možném čase. Že už jste připraveni? Fajn, tak šup do kvalifikace! Nevyšlo to? To jste tomu asi nedali všechno, co jste mohli, trochu jste se flákali, co? Vyšlo to? Skvělé! Jeďte, my to klidně zaplatíme, ale bez medaile se nevracejte, přece vás neposíláme na dovolenou, ale na olympiádu. Zadarmo se rekreovat, to by chtěl každý! Ty ses nedostal ani do finále? Jak to, že jsi skončil až na sedmém místě? Žádné prémie nebudou, ale pěkně nám zaplatíte to, co jsme do vás vrazili, když nejste schopní být mezi prvními třemi na světě!
Jak se vám to, vy mudrcové od půllitru, líbí? Že by vám taková olympiáda mohla být ukradená, ať vám s tím šéf vleze na záda? Že k vyhovující kvalitě vaší práce bohatě stačí průměrný výkon, který obvykle podáváte? V pořádku, ale pak nekritizujte ty, kteří chtějí daleko víc, protože být mezi těmi několika desítkami tenistů, kteří se tam probojovali, zdaleka ten průměrný výkon převyšuje. Že za to dostávají taky daleko víc peněz? Souhlasím, ale oni jdou s kůží na trh, dívá se na ně celý svět, podřizují tomu vše. Že je k tomu nikdo nenutil? To máte pravdu. O to větší obdiv si zaslouží.
Milenka má na pana manžela na rozdíl od manželky čas? No aby ne! Je bezdětná a nemá tím pádem na krku jako bonus k zaměstnání ještě péči o pětičlennou domácnost. Takže je stále dobře naladěná, načančaná a vstřícná. A tady je zakopaný pes. Jak to, že má manžel čas na milenku, když manželka celé dny jede jak fretka? Strašně ho rozmazlila. Ve snaze, aby měl doma perfektní servis a zázemí, udělala tu největší chybu, jakou může vdaná žena udělat. Přestala myslet na sebe, takže se z ní časem stalo příslušenství k domácnosti, které je tak samozřejmé, že si ho nikdo ani nevšimne. Uhnaná uklízečka není atraktivní pro nikoho. Manžel má doma všechnu péči, proto se chudák nemůže rozhodnout. Udělá pro něj milenka totéž? Pokud o něj paní chce přes to všechno ještě bojovat, musí mít nabito ostrými. Ať si vše promyslí a sepíše a zkusí se s ním věcně dohodnout na změnách v chodu domácnosti a párové terapii. V klidu, protože hádky a vyčítání nikam nevedou, to už vyzkoušela. To bude strašně těžké, ale jinak se nepohnou dál. Pracují oba, takže i manžel by měl přiložit ruku k dílu. Alespoň vozit děti na kroužky a domů nebo nakoupit. Navíc, pokud k rozvodu opravdu dojde, bude se s nimi taťka (jestli je má opravdu rád) stýkat alespoň jednou za měsíc o víkendu a pak je bude mít na starost dva dny všechny tři. Ať se na to s milenkou připraví. V případě dohody získá paní čas jen pro sebe. Ať jde ke kadeřníkovi, na kosmetiku, koupí si něco na sebe, začne se trochu rozmazlovat. Potřebuje to a její děti taky, aby pochopily, jak je spokojená mamka důležitá, a nezačaly se k ní chovat jako tatínek.
Tenhle návrh Al tu mnozí vychvalují. Líbí se jim zřejmě proto, že je kompilátem všeho, co by si lidé přáli, aby v olympijské kolekci bylo. Dopadlo to bohužel podle toho, protože víc většinou neznamená lépe. Připomíná mi to divadelní kostýmy nebo úbor krotitele a zřízenců v cirkuse. Nic proti divadlu ani cirkusu, tam to patří. Jsou tam doslovně a natvrdo zkombinované oděvní prvky za několik posledních století. Je tam spousta zbytečných popisných detailů, je to teatrální, přeplácané, schází tomu lehkost a vzlet. Prostě tomu chybí ten člověk s tvůrčí invencí, který by to, co ho nejvíce osloví, nenásilně spojil v jeden celek tak, aby oblečení mělo švih a bylo současné. Když to někdo udělá po svém, diskutující veřejnost je zhnusena a přemýšlí, který vlivný strýček mu zakázku dohodil, a kolik za tu hrůzu ten diletant asi dostal. Z takových reakcí je mi fakt smutno. Chodím po tomhle světě už dost dlouho, ale určité věci se prostě nemění.
Viděla jsem návrh Al, který mnozí vychvalují. Líbí se jim zřejmě proto, že je kompilátem všeho, co by si lidé přáli, aby v olympijské kolekci bylo. Dopadlo to bohužel podle toho, protože víc většinou neznamená lépe. Připomíná mi to divadelní kostýmy nebo úbor krotitele a zřízenců v cirkuse. Nic proti divadlu ani cirkusu, tam to patří. Jsou tam doslovně a natvrdo zkombinované oděvní prvky za několik posledních století. Je tam spousta zbytečných popisných detailů, je to teatrální, přeplácané, schází tomu lehkost a vzlet. Prostě tomu chybí ten člověk s tvůrčí invencí, který by to, co ho nejvíce osloví, nenásilně spojil v jeden celek tak, aby oblečení mělo švih a bylo současné. Když to někdo udělá po svém, diskutující veřejnost je zhnusena a přemýšlí, který vlivný strýček mu zakázku dohodil, a kolik za tu hrůzu ten diletant asi dostal. Z takových reakcí je mi fakt smutno. Chodím po tomhle světě už dost dlouho, ale určité věci se prostě nemění.
Viděla jsem návrh Al, který tu mnozí vychvalují. Líbí se jim zřejmě proto, že je kompilátem všeho, co by si lidé přáli, aby v olympijské kolekci bylo. Dopadlo to bohužel podle toho, protože víc většinou neznamená lépe. Připomíná mi to divadelní kostýmy nebo úbor krotitele a zřízenců v cirkuse. Nic proti divadlu ani cirkusu, tam to patří. Jsou tam doslovně a natvrdo zkombinované oděvní prvky za několik posledních století. Je tam spousta zbytečných popisných detailů, je to teatrální, přeplácané, schází tomu lehkost a vzlet. Prostě tomu chybí ten člověk s tvůrčí invencí, který by to, co ho nejvíce osloví, nenásilně spojil v jeden celek tak, aby oblečení mělo švih a bylo současné. Když to někdo udělá po svém, diskutující veřejnost je zhnusena a přemýšlí, který vlivný strýček mu zakázku dohodil, a kolik za tu hrůzu ten diletant asi dostal. Z takových reakcí je mi fakt smutno. Chodím po tomhle světě už dost dlouho, ale určité věci se prostě nemění.
K Filipu Vaňkovi, jeho názorům na módu a jeho výtvorům mám leckdy výhrady, například mě nijak neoslnila fialová závěsoidní róba Dagmar Havlové na červeném koberci v Karlových Varech, ale tahle kolekce pana Černého se mi líbí. Baloňák mi jako župan nepřipadá, je to v národních barvách, hravé, nápadité. Líbily se mi i londýnské gumáky a deštníky, přestože vyvolaly podobně ostré negativní reakce. Už jsem na světě dost dlouho, ale ještě jsem nezažila, aby nástupní olympijská kolekce byla veřejností přijata bez větších výhrad. Čím je neobvyklejší a originálnější, tím víc je odsuzovaná. Nemyslíte, že je to škoda? Proč lidé tíhnou k šedi průměrnosti? Asi v tom hraje roli i pocit bezpečí, když splynou s davem a nejsou nápadní. No a když přijde někdo, kdo si troufne vyčnívat, je oheň na střeše.
Při pročítání komentářů jsem došla k názoru, že jsem asi nějaká divná, protože i když patřím ke starší generaci, proti této nástupní olympijské kolekci vůbec nic nemám. Dokonce mi ten plášť ani nepřipomíná župan. Taky nevím, proč by měly být barvy na tričku řazené stejně jako na státní vlajce. Hlavou mi vrtá i návrh jednoho z diskutujících, že by sportovci měli nastupovat v národním kroji. V jakém? Každý podle toho odkud pochází? Nebo by se z toho udělalo něco univerzálního? Pokud si dobře pamatuji, folklórní prvky už v minulosti použity byly a setkalo se to s úplně stejným odsouzením jako současná kolekce. Další zajímavý návrh byl ten, aby se tvůrce o návrhu radil s širokou veřejností. To bych nedoporučovala, protože z razance této diskuse soudím, že nejdříve by se lidé vrhli na chudáka výtvarníka a pak by se pozabíjeli mezi sebou. Ale na mě nedejte, mně se totiž líbily i londýnské gumáky a deštníky. Bylo to neobvyklé a vtipné.
Francouzská nástupní kolekce, na kterou je tady odkaz, je opravdu elegantní, slušela by i letuškám, ale nějak moc mi evokuje kancelář.
Neudivuje mě názor paní Maciuchové, ale vyjádření autorky článku. Herečka se přece nevyjadřovala o mladých nijak hanlivě, jen věcně konstatovala, co jí na adeptech hereckého povolání vadí. Asi takoví nejsou úplně všichni, ale je fakt, že dnešní mladí lidé jsou z velké části daleko méně ochotni pro dosažení svého cíle něco obětovat, o něco opravdu vytrvale usilovat. Možná jsou takoví i proto, že měli před očima své rodiče, kteří leckdy dřeli a výsledek neodpovídal jejich úsilí. Prostě jsou jiní. Někdo tím může být zklamaný, ale proto si snad nezaslouží odsouzení. Jo, když si někoho zbožštíte, jste pak velice rozvrkočení, jakmile se začne váš idol malinko lišit od vaší idealizované představy.
Já na rozdíl od pisatelky v tom problém vidím, jenže to bude tím, že ona se k němu věkově a zdravotně ještě nedopracovala. Je mi 58 let, přes dvacet let se potýkám s chronickou chorobou, pracuji s lidmi, takže stále ve střehu. Pracuji nepřetržitě ( s jednou tříletou mateřskou) od studií. Každý další rok jsem unavenější, motivace mizí. Proč se nepřihlíží i k aktuálnímu zdravotnímu stavu? Nejsem kuřák ani alkoholik. Proč jsem trestaná za to, že už mi zdraví tolik neslouží? Musím vydržet ještě SEDM let, jinak od státu dostanu za své celoživotní služby almužnu. Všechny ostatní varianty jsou špatně. Invalidní důchod? Předčasný důchod? Blázníte? A co potom? Mám se jít pást? Takže co mi zbývá? Snažit se žít pokud možno zdravě a trochu se modlit, abych nenatáhla bačkory ještě před důchodem a alespoň pár let si ho užila.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ale čtenáři, vy tomu fakt věříte? Naši ministři - zvláště ten práce a sociálních (nebo spíš asociálních ?) věcí - by vás s úsměvem přesvědčovali, že o vaše zkušenosti a pracovní sílu se zaměstnavatelé poperou a budou vás naplno využívat až do důchodu, nebo dokud v práci nenatáhnete bačkory. Já bych měla pro pana ministra ještě progresivnější návrh. Penze v sedmdesáti (zatím) a pokud se jí někdo nedožije, budou pozůstalí doplácet to, co z nebožtíka stát nestačil vymáčknout, protože umřít před důchodem je do nebe volající nezodpovědnost. Když jsem to řekla před kolegyní, zasmála se a pravila:,, Jdi do politiky, s tímhle návrhem bys mohla prorazit." No právě. Toho se bojím. Je to tak šílené, že by to mohlo vyjít.