na Temu jsou hezčí za zlomek ceny

Evropa má jedinečnou příležitost pro vytvoření Spojených států evropských se vším všudy, co to obnáší. Pokud tento federativní stát odmítneme, nemáme šanci se v současném světě uplatnit. Debatující a velmi drahá evropská unie = diskusní kroužek samostatných států, je k ničemu. Je velmi smutné, že představitele Evropy toto sdělení Donaldem Trumpem překvapilo a místo toho, aby zaujali racionální stanovisko, připomínají pubertální dítě, které trucuje, když po něm rodiče chtějí více samostatnosti a odpovědnosti.

Obhájce je od toho, aby zajistil obžalovanému spravedlivý soud a ne aby hlásal nesmysly a za každou cenu se snažil obhájit neobhajitelné. Tím pouze hovoří o vlastních lidských kvalitách.

Domnívám se, že špatně je už vnímání čertů. Čert je v podstatě kladná postava, protože zbavuje svět hříšníků, které odnáší do pekla. Jenže děti přece nehřeší !!! Pokud je tedy dospělí straší znamená to, že nevyrovnaní se životem a sami se sebou jsou právě oni. Nebo že by si užívali pocitu nadřazenosti nad dětmi? Nevím, na jakou tradici se všichni odvolávají. Mikuláš byl přece biskup, který obdarovával chudé a protože nechtěl, aby mu děkovali, tak jim nadílku pokládal za okno. A nechodil ani s andělem, ani s čertem. Mně dřív zaráží, jak něco takového mohou rodiče provádět svým vlastním dětem.

Kritika je veskrze pozitivní záležitost. Je tu někdo, kdo si přeje abych zlepšila svoje chování, postoje nebo jednání. A tak se snažím k ní přistupovat. Samozřejmě záleží na empatii, taktu a slovníku kritika, jaký dopad bude mít na kritizovaného. Proto si jako kritik musím rozmyslet, jestli chci svůj vztah s kritizovaným udržet, prohloubit nebo definitivně ukončit. Někdy je těžké výsledek odhadnout - protože nemohu, ve většině případů ,vědět, jak kritiku kritizovaný přijme, i když je míněna v dobrém a musím být připravena na jakýkoliv výsledek. Kritiku ale nelze zaměňovat za výkřiky pod vlivem alkoholu nebo negativních emocí od lidí, na jejichž názoru mě vlastně nezáleží.

Předpokládám, podle popsaného problému, že jste mladá dívka. S přibývajícím věkem poznáte své hranice, které nechcete a ani nemůžete překročit. Budete žít jak musíte - ne, že by vás k tomu někdo nutil, ale protože nemůžete jinak. Z toho důvodu se se svým životem srovnáte a nebudete přikládat takový význam názorům a postojům jiných lidí. Žijte s klidným úsměvem a nadhledem. Tím získáte nejen sebepoznání, ale také určité sebevědomí, které vám přidá na přitažlivosti. Nejsem psycholog, ale předcházející postup se mě v praxi osvědčil.

Přečetla jsem si několik diskuzí k uvedeným článkům a zjišťuji, že jsou naprosto nemožní majitelé psů, řidiči aut a také chodci, cyklisté a majitelé koloběžek, samozřejmě všichni politici, nemocní lidé, vlastníci nemovitostí, rodiče neukázněných, líných a hloupých dětí, podnikatelé a určitě jsem na někoho zapomněla. Ještě že já jsem nadějí lidstva a v pořádku.

... lidé se k sobě chovají s úctou a slušně, berou ohledy na děti i rodiče, ale také na zvyklosti a náboženství jiných národů, diskutují v debatách o možném zlepšení ekonomiky všem obyvatelům Země, a přitom neničí životní prostředí jiných tvorů, a tak si žijí spokojeně a "svobodně" až do smrti. Škoda, že se musí probudit. A zase se dohaduji a perou, což by nedělali, kdyby ti ostatní nebyly tak hloupí a zaslepení.

Výborně, já myslím, že dětí se rodí tolik, že je nezbytné, aby všechno, co se jich týká bylo, pokud možno, co nejméně dostupné. Jedná se o rozhodnutí stejné úrovně, jako vyplatit důchodkyni 500,- Kč za vychované dítě a vzít rodičce porodné. Ale děti a rodina jsou naší prioritou.

Zatímco muži vypadají pohodově a přitažlivě, ženy ve svých úborech, ve většině případů, vzbuzují úsměv a svým natřípáním peří působí až komicky.

Snížení počtu obcí je krok správným směrem a nejen to, mohl by se snížit i počet krajů. Vzhledem k velikosti Česka je počet "funkcionářů" opravdu neudržitelný. Navíc to dělají většinou pouze lidé, kteří to dělat chtějí a ne ti, kteří mají předpoklady pro vedení. Debaty o tom, zda je lepší krajským městem např. Brno nebo Zlín, a proto vytvoříme zlínský kraj, mě připadá směšné.

V prvé řadě je nutné si vybrat, který z partnerů má větší šanci na úspěšnou kariéru - viz Čáp/Beňačková. Pokud se ale oba rozhodnou pro kariéru, pak se musí vzdát dětí. Neznám dvojici, která má prosperující děti po všech stránkách a také úspěšnou kariéru. V každém oboru, pokud chcete být úspěšní, nemůžete hledět na pracovní dobu. Stejně jako chirurg nemůže po 8 hodinách odejít od složité operace, tak dálkový řidič nemůže nechat stát tahač na krajnici a odjet vyzvednout dítě ze školky, ale stejně tak sociální pracovnice nemůže po 8 hodinách odejít z dětského domova (nebo z domova důchodců) s tím, že ji končí pracovní doba atd. Bohužel o úspěšné kariéře dnes mluví kdekdo i v profesích, které lze rodinnému životu přizpůsobit. Jednak si zaměstnavatelé myslí, že své zaměstnance vlastní a mohou je úkolovat kdykoli čímkoli a na straně druhé klademe větší nároky na osobní volno. Pokud ale máme děti, tak naše osobní volno je - hlavně zpočátku - také jejich volnem. A to je a vždycky bude povinností obou rodičů, i když v prvních letech života dětí větší břemeno spočívá na mámě. Tato skutečnost nemá nic společného s rovnoprávností nebo s vytvářením pracovních podmínek. To je prostě příroda.

Opravdu se jedná o článek, který popisuje skutečnou událost? Spíš mám pocit, že redakce chce podnítit diskuzi na téma "zaměstnanost matek v Čechách". Faktem zůstává, že v poslední době vysoké inflace, se platy posunuly výrazně nahoru. Ovšem jak v kterém oboru, jak v kterém kraji a jak u koho. Když jsem si přečetla diskusní příspěvky, tak mě překvapila míra podrážděnosti některých lidí ke skupině spoluobčanů, ke kterým momentálně nepatří. A to ať se jedná o mladé vůči důchodcům - také zestárnou, důchodců vůči mladým - také zakládali v minulosti rodiny se vším, co k tomu patří a v neposlední řadě k bezdětným - kteří se možná rozhodli děti nemít, ale v mém okolí se jedná dřív o lidi, kteří, přes veškerou snahu a s nemalými finančními náklady, mít děti prostě nemohou. Všichni zmínění se buď na odvodech do státní kasy podíleli nebo podílejí a není tedy zapotřební je napadat. Některé z příspěvků jsou opravdu za hranicí slušného chování a to nemá nic společného ani s režimem, ani s politickou příslušností. Ovšem porodnost zcela určitě souvisí s dostupností bydlení, cenou základních životních potřeb, možností poskytnout dětem dobré vzdělání... Zatím soustavně klesá.

Je celkem logické, že stát nebude poskytovat příspěvek důchodcům. Ale měnit podmínky smlouvy v průběhu jejího trvání je docela závažné porušení obchodního práva. V neposlední řadě je to také další bod nedůvěryhodnosti vyjádření našich "politiků". Ale, jak je patrno, politikům je to jedno. Přitom se jedná o pár korun, které deficit státu opravdu nevytrhnou. Ale důchodci nebudou protestovat, ani stávkovat, ani diskutovat v médiích - tak vlastně o co jde.

Pokud bratři Mašínové obdrží státní vyznamenání, klesne jeho hodnota u slušných lidí na 0.

Co mají všechny zobrazené kabelky společného? Nejsou pěkné. Jsou přeplácané a v podstatě se k ničemu nehodí.

Pokud kterákoliv vláda snižuje daně, tak nejvíc bohatým. Pokud přidává peníze, tak v procentech = nejvíc bohatým. Pokud bere, tak nejvíc ji v žaludku leží chudí - nezaměstnaní, důchodci a děti. Řešení je velmi jednoduché a jsem přesvědčena, že tak chytří lidé, kteří stojí v čele státu, to vědí. Jen to nedělají, protože by proti sobě postavili skupinu lidí, kteří mají finanční i jiné prostředky na to, aby je udrželi u vesla a doufají, že lidé jsou natolik hloupí, že jim stačí líbivá hesla, která vykřikují na náměstích a, bohužel, i v médiích. Už na vrcholu byli úplně všichni a k lepšímu se nic nezměnilo - tedy pro nás, obyčejné voliče.

Po přečtení několika článků o kandidátech na prezidenta republiky mám pocit, že v současné době neexistuje člověk, který by byl vhodný pro tento úřad a pánové Masaryk a Havel mají to štěstí, že už kandidovat nemohou.

Jak praví klasik "žít je umět stárnout". Zkrátka brát život takový, jaký je s jeho klady i zápory a hlavně umět vycházet sám se sebou. Od určitého věku znám svoje limity a řídím se jimi. Nemám zapotřebí někomu něco dokazovat a lidi ve svém okolí beru bez jakýchkoliv očekávání ale i předsudků. Spokojenost je věcí rozhodnutí každého z nás.

Důchodci ani rodiny s malýma dětma nejsou jednolité skupiny. Jsou důchodci, kteří žijí velmi dobře, ale jsou mezi námi i důchodci, kteří neví, jestli se mají najíst nebo si zaplatit léky. A stejné rozdíly jsou i mezi rodinami s dětma. Z obou skupin znám lidi, kteří nemusí počítat i lidi, kteří se nemohou dopočítat. Zajímavé je, že tato diskuze úplně pomíjí lidi, kteří mají vysoké příjmy a v této krizové době dostali přidáno víc jak polovinu průměrného důchodu - ze kterého ten bohatý důchodce žije celý měsíc - a nikomu to nevadí.