Protože tam je potom ještě jedna otázka: Jestli to, čemu říkáte hard talk, je co k čemu? Vzhledem k tomu, co jsme jako si tady řekli, kdo tam chodí, kdo tam nechodí a s jakou frekvencí, tak jestli vlastně ten formát k něčemu vede.
Tak ale novinářsky je přece strašně důležitý. Já ho tak vnímám, jako zásadní.
MV: Pro koho?
No pro nás, novináře.
DD: Ale podle mě i pro diváky.
Tito "novináři" jsou tak sebestřední, že je vůbec nezajímá, co si o nich myslí divák. Jejich "hard talk" je většině diváků odporný.
"Do Německa uprchlý a zde vycvičený agent chodec Dvořáček (něco jako převaděč ve filmu Král Šumavy) při plnění prvního zpravodajského úkolu v komunistickém Československu náhodou potká svoji známou, studentku Ivu Militkou. Nechá si u ní na koleji kufr a jde vyhledat svůj kontakt v Praze. Dotyčná znepokojivé setkání s emigrantem oznámí svému příteli, oba dají hlavy dohromady (bez větších záhad se dívce zjevně příčilo osobně udat známého) a ožehavý morální problém naloží na bedra kolejního funkcionáře Kundery".
Z toho usuzuji, že práskači byli ti dva, co s tím za Kunderou přišli. Ten nemohl vědět, co by ti dva udělali, kdyby to nesepsal.
Druhá věc je, že to zatloukl, když to prasklo.
Dvořáčka nelituju, ten věděl, do čeho jde.
Když už to takhle dopadlo, panu Svobodovi bych doporučil, aby si to na té Libavé s Ukrajinci vyříkal sám, bez přítomnosti té válečné štváčky - ale to mu ona asi neumožní. Holt dopadl tak nějak jako Emil Zátopek v letech 68 - 69. Napřed upřímný boj za pravdu a pak ho normalizátoři zmasírovali, že u soudu popřel sám sebe. Jeho sportovní úspěchy šly stranou a nýmandi měli navrch, tak jak teď tihle.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Dobrý adept na cenu Satira roku.