Tenhle myšlenkový obrat není specificky jen Chaunův, jde napříč ezoterickou scénou (připomínám, že Igor Chaun je dnes spíš známý jako ezoterik, než jako studentský vůdce).
Připadá mi to ovšem jako taková ezoterika z Wishe. Ano, různé duchovní směry jsou obvykle kritické ke konzumnímu životnímu stylu a sobectví, které si mentálně slabší jedinci projektují do systému západního kapitalismu, jako kdyby konzum a sobectví v jiných režimech a zeměpisných končinách neexistovaly.
Ale ten soulad specificky s Ruskem jako takovým a obecněji s totalitním způsobem (zákazy, cenzura, kriminalizace) řešení kulturních válek s progresivisty, ten mi připadá v tak hlubokém rozporu s čímkoliv, s čím jsem se kdy při studiu různých světových duchovních směrů setkal, že ten hromadný příklon české ezoscény k Rusku jednoduše nechápu.
Pořád čekám, až přijdu na to, co mi uniká. Tipuji, že mi to dojde zítra, až se zas bude tančit všude.
S autorem spíš souhlasím.
V textu je ale podle mě jedna poměrně závažná nekonzistence. Píše, že internet je veřejný prostor jako náměstí nebo park. Ale veřejný prostor není soukromý a na náměstích jsou obvykle kamery. Na náměstí nemám soukromí jako doma a mám tam trochu omezená práva. Například tam nesmím pobíhat nahatý, pokud tedy nejsem aktivistka nebo umělec.
Zjednodušeně, internet by měl mít jasně oddělený soukromý a veřejný prostor. Soukromý je mail a uzavřený chat, ten je spíš něco jako hotelový pokoj než náměstí. Blogy, diskuze, sociální sítě jsou veřejné jako to náměstí. To je třeba (naučit se) jasně a srozumitelně rozlišovat, a to jak na straně státu, tak na straně občanů. To, že příspěvek na Twitter píšu v soukromí ložnice neznamená, že jsem v soukromém prostoru.
Vzhledem k tomu, že je pro lidstvo obtížné rozlišovat veřejný prostor od soukromého i ve fyzickém světě, jak ukázala třeba debata o kouření v restauracích, nečekám, že to ve sféře internetu vyřešíme tak, aby se to zamlouvalo všem.
Jedním z motivů hry KCD2 je i zkušenost, že na stejné věci mají různí lidé (postavy ve hře) různé názory. A rozdíly a konflikty mezi nimi se ukazují na každém kroku.
Včera jsem ve hře vyzval na souboj rytíře, protože nesouhlasil s mým tvrzením, že Zikmund je zločinec. Málem mě zabil, nechal mě jít s jedním životem a s komentářem, že jsem prohrál. Sice čestně, ale prohrál. A že si mám rozmyslet, koho vyzvu příště na souboj.
Nereloadnul jsem to, ten výstup se mi líbil. Uzdravil jsem se a jestli rytíře ještě potkám, vyzvu ho znovu.
To, že je někdo dobrý umělec - spisovatel, režisér, hudebník, malíř, sochař, filmař, herec, zpěvák atd. - ještě neznamená, že to je irl dobrej a charakterní člověk. Neznamená to ani opak.
Dobrý tvůrce není svatý a dost často asi i těží z životních krizí a konfliktů, se kterými se ve svém životě potkává. A ty krize a konflikty nebývají zrovna korektní.
Naprostá shoda s autorem, včera jsem něco takového taky vykládal. Možná jsme četli stejný článek.
Není to jako třeba plavání, které pořád dává obecně smysl jako dovednost užitečná v životě. A je to dobrý příklad neochoty přizpůsobit se realitě a změnám. Soukromě proti lyžování nic nemám, je to hezký koníček. Takových jsou ovšem stovky různých. Třeba potápění, cyklistika, houbaření atp.
Ano, je to tak.
Ovšem ono je to složité s pojmem "tradice" nebo s uvažováním, co tu bylo "odjakživa" nebo "odnepaměti". Paměť se proměňuje a lidé se pořád rodí. Moje "odjakživa" začalo v sedmdesátých letech minulého století.
Jestli něco existuje tak nějak univerzálně "odjakživa", je to pojídání zakázaného ovoce ze stromu poznání. To bych tipl na nejstarší specificky lidskou tradici.
Není svým způsobem fascinující, že člověk se systémem uznanou "poruchou opozičního vzdoru", která se projevuje systematickým odporem k autoritám a systému, žaluje systém o tři mega usd za to, že si neporadil s jejím opozičním odporem?
Vzhledem k tomu, jak se slečně podařilo systémem rafinovaně a inteligentně projít a dostat se na univerzitu tím, že popisovala, co systém dělá špatně, a vzhledem k tomu, že na tom možná ještě vydělá, bych řekl, že je to velice šikovná dáma.
Aby vám někdo dal peníze za to, že celou dobu říkáte, jak je neschopnej a blbej a špatnej, to se nepodaří jen tak ledaskomu. Teda ještě Gretě a dalším podobným eko, gender a dalším neomarxistickým aktivistům. A islamistickým imigrantům a imámům. Možná mají všichni poruchu opozičního vzdoru.
Ilustrativně to ukazuje oslabení sebevědomí západní civilizace.
Celá řada mužů chodí po chodnících, jezdí hromadnou dopravou či potřebuje cestovat jinak než do centra a zpět. Celá řada mužů ocení večerní osvětlení v zapadlých uličkách. Celá řada mužů není v privilegovaném postavení a svět není uzpůsoben jejich osobnímu životnímu stylu a osobním potřebám. Statistika není žitá realita lidského života. Nenasytí mě statistická půlka kuřete, které celé snědl někdo jiný.
Dělící čáru mezi privilegovanými a neprivilegovanými lze dělat podle majetku, podle pohlaví, podle věku, podle sexuální orientace, podle vzdělání, podle rodinného stavu, podle barvy kůže nebo země původu.
Vždycky na tom pohledu něco bude a přesto bude mylný, protože nezohlední ta ostatní kritéria a nikdy ve svém zevšeobecňování nezohlední unikátní individualitu každého jednotlivce.
Řešení společenských témat na základě rozdělování na dvě skupiny pak s sebou nutně nese za a) zcela zbytečný konflikt, a za b) se za vyřešení problému opět považuje statistický údaj. Takže problém, že jeden muž snědl celé kuře (a na zbývajících devět lidí nezbylo) se vyřeší tak, že se ten jeden muž rozdělí s jednou ženou a nezbyde na zbývajících osm. Ale statistika je spokojená.
Včasné uklízení chodníků je ovšem naprosto v pořádku a rozumné - chodí po něm lidi.
Tak dává to smysl a ženy jsou v roli oběti jaksi "shodou okolností" a nikoliv kvůli svému ženství, prostě statisticky častěji mají vztah s násilným mužem. A problémem a viníkem je pak ten násilník (častěji ač ne vždy muž), nikoliv ovšem mužství jako takové.
Trochu smutné, že cítím potřebu to formulovat, skoro je to jako psát, že voda je mokrá.
Muže z příběhu ovšem chápu, že mu to nedošlo, ono se totiž moc o tom, že je voda mokrá, nepíše.
Jazyk se vyvíjí sám a mládež si na Twitchi a TikToku vymyslí, jak se budou navzájem oslovovat. Mně zatím nedělá problémy říct či napsat, že Alžbětko poskytl rozhovor, tak nevidím důvod hledat jinou formu.
Postnárodněobrozenecké snahy o umělé ohýbání jazyka, aby vyhovělo té či oné ideologii, je podle mě předem odsouzené k neúspěchu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zajímavý podnět a díky blogu za něj. Ovšem škoda, že ani v článku, ani v odkazech pod článkem není tedy celý překlad. Článek tak nabízí spíš jen (subjektivní) interpretaci, co to znamená (místo záhady duševní nemoc, náboženství může vést k šílenství) a životopisné okolnosti vzniku dopisu.
Třeba někdo nabídnete lepší překlad, zde co mi dohledal Chat GPT. Líbí se mi na tom, že to nepředstírá srozumitelnost:
„Symboly, které mi – zde zavřené – ukazují pramen neštěstí; možná už je jisté, že Styx [pekelná řeka]… Bůh, Kristus, Zoroastr následně kráčejí po dávných cestách či po švech sešitých lidmi. Běda mi, potěš mě. Nesloužit nikomu – to je ten systém. Tři [věci/osoby] jsou břemenem. Cítím Boha, jenž osvobozuje smrtelníky; proto jsem tím navždy.“