Naprosto chápu, že v mnoha případech může v případě, že dědictví třeba má vyšší hodnotu, dojde ke konfliktům mezi pozůstalými. Potomek, který se o rodiče, který vyžaduje určitou péči denodenně, možná nebude tak laskavý jako potomek, který se staví za rodičem 2x do roka na hodinku či dvě. Stejně tak mohou nastat problémy v rámci investic spolužijících "mladých" do nemovitosti rodiče. A to nemluvím o případu, kdy se pečující potomek vzdá svého zaměstnání a případný návrat do pracovního procesu je velmi náročný. Vše i v tomto případě je velmi individuální.

Mám pocit, že v případě více potomků je asi lepší nic nemít, aby se ti potencionální dědicové nehádali. Mám jednu dceru a jednoho vnuka, tam není co řešit. Když před 8 lety zemřela maminka, se kterou jsem bydlela a v posledních letech jejího života se o ni starala, jejíž SD byl nižší než její náklady, tak moje sestra fakt neřešila, že po mamince zůstalo 90 000 Kč v hotovosti a nijak to nenarušilo naše sourozenecké vztahy.

To léta praktikované zvýšení SD na žádost za každých odpracovaných 360 dní o 0,4 % z původního vyměřovacího základu bez ohledu na stávající příjem bylo opravdu směšných. Aktuální sleva je za mě výhodnější. Nic na tom nemění ani fakt, že jsem v roce 2024 přišla o 319 dní (odpracované dny, za které nelze uplatnit zvýšení SD a pochopitelně ani slevu na pojistném).

Moc přeji, aby jí to vydrželo. Být fyzicky i psychicky schopný pracovat v tomto věku osobně považuji za obrovský dar.

Logicky by měly průměrné důchody růst už v důsledku toho, že lidem vuniká nárok na SD později, tedy by měli mít víc odpracovaných let. Např. ženě, ročník 1945, která vychovala dvě děti, vznikl nárok na SD v 56 letech a 8 měsících, kdežto ženě, ročník 1965, která také vychovala dvě děti, až 64 letech a 8 měsících. Těch osm let navíc by se mělo projevit i na výši SD. Navíc žen, které v minulosti odcházely z dnešního pohledu brzy do důchodu (a v důsledku toho nemají vysoké SD), ubývá v důsledku jejich úmrtí.

Osobně uznávám právo dítěte na to být chtěné, milované a žít v rodině, kde jsou schopni zajistit jeho potřeby. Malá Meda toto štěstí má na rozdíl od spousty jiných dětí. To, že do budoucna mohou přijít problémy, je jasné. Ale to i v případě dětí, které se narodily heterosexuálním rodičům.

Je to (opět) paskvil. Např.: V trezoru mohu mít kromě zlatých cihliček třeba 10 mega Kč, ale na účtě třeba 150 000 Kč. Podmínka ze zákona, že nemám na účtu víc než 200 tisíc Kč je splněna. Obdobně, protože se hovoří pouze o korunách, mohu mít na účtu třeba u Revolutu 200 000 E, které si kdykoliv směním na Kč, a opět podmínka splněna. Akcie a dluhopisy opět bez omezení. Nemyslím, že by to ulevilo státnímu rozpočtu.

Dosud byla sobota celkem jasná volba - většina svatebčanů si nemusela brát dovolenou a budoucí novomanželé si vzali v pátek placené volno. Nyní to má být tedy tak, že obřad bude v pátek, aby budoucí novomanželé/partneři dostali placené volno a ostatní svatebčané budou čerpat dovolenou? Velmi praktické - myslím ironicky.

Kdyby jenom ve třetině obcí, bylo by to fajn.

Z pohledu pracující důchodkyně se mi víc vyplatí současné neplacení 6,5 % z platu na sociální pojištění než navyšování SD o fixní částku 92 Kč měsíčně za každých 360 odpracovaných dní bez ohledu na dosažené příjmy.

Pod pojmem analýza si představuji něco dost jiného než tento článek. Proč např. autor dělí průměrnou hrubou mzdu čistým průměrným důchodem? To pracující v Německu neplatí ze své mzdy odvody na sociální a zdravotní pojištění a daně?

A to si jako myslí, že podpisem takové smlouvy se z nezkušeného teenegera stane zkušený voják?

V případě pana ministra bych se přikláněla k tomu, že se řídí spíš tím, že nevědomost hříchu nečiní než tím, že neznalost zákona neomlouvá.

Patřím k těm důchodcům, kteří se slovy autora článku nemají vůbec špatně. Mám to štěstí, že jsem celkem zdravá a i v důchodu mohu na plný úvazek pokračovat v práci, která mě stále baví, na plný úvazek. Ano, dopřávám si věci, které jsem si dřív dopřát nemohla. Je ovšem pravděpodobné, že bude hůř. Proto si logicky ze svých příjmů spořím na to horší stáří. Změnu pravidel v průběhu hry (v tomto případě podmínek, za kterých byla smlouva o penzijním připojištění uzavřena) nepokládám za férové jednání. Jinak třeba pro pracující důchodce není tato změna nijak hrozná. Při spoření částky 1 700 Kč měsíčně sice nedostanu státní příspěvek 340 Kč, ale na dani se mi už v příštím roce vrátí 255 Kč, navíc vázací lhůta ve v dohlednu.

Domnívám se, že velkou chybu neudělal senát. Když přijdu na nádraží pět minut po plánovaném odjezdu vlaku a vlak odjel včas, nemohu dávat za vinu provozovateli vlaku, že jsem jej nestihla.

O tom, že Novak Djoković je skutečný profesionál, který ještě nepatří do starého železa, nepochybuji. O profesionalitě sportovního novináře Tonyho Jonse s jeho rádoby vtipným popěvkem: „Novak je přeceňovaný, má to za sebou. Už ho vykopněte…“ si opravdu dovolím pochybovat.

To už není ani vtipný.

Co to je "ohleduplné chování ke svému zdraví"? Zatím mám pocit, že z toho běžně kontrolovateného by to snad preventivní prohlídky. Ale já prostě nemám potřebu navštívit lékaře, abych mu řekla, že se cítím dobře a nemám žádný podstatný problém. Jako neohleduplné chování lze jistě brát v podstatě jakoukoliv formu sebepoškozování, ať již kouřením, přejídáním se, alkoholismem, drogami. Ale mnohdy to může být i třeba nadměrná zátěž organismu sportováním. A co si naše zdravotnictví vezme např. na nepracujícím narkomanovi? To mu jako vyměří náklady na léčbu? Někdo se pak jen bude muset dál zabývat nevymožitelnou pohledávkou, dokud někdo nevyhlásí nějaké milostivé léto či něco podobného. Takže daňový poplatník v konečné fázi zaplatí nejen náklady na léčbu takového člověka, ale jako bonus i náklady spojené s vymáháním nevymožitelné pohledávky.

Za měsíc budu mít 68 let, stále pracuji, na neschopence jsem byla naposledy odhadem před 30 lety, k lékařům (s výjimkou zubaře a dříve povinných pracovnělékařských prohlídek) zatím prakticky nechodím, žádné léky pravidelně neužívám, "ohleduplně k vlastnímu zdraví" se nechovám. Beru to jako tak trochu nezasloužené štěstí, ale nechci to samozřejmě zakřiknout. Jsem pro to, aby odůvodněná zdravotní péče bez ohledu na výši nákladů byla dostupná pro všechny. V tomto směru jsem pro maximální solidaritu na rozdíl od sociálních dávek různých až nejrůznějších. Velmi se mi příčí i různé sbírky v souvislosti s léčbou nemocného člověka (u jednoho se podaří sbírku zorganizovat, další se stejnou diagnozou mají smůlu).

Vázací doba mi končí v září 2025 a již delší dobu se těším na ukončení mého stavebka. Předčasně končit už se mně nevyplatí, ale již tam nehodlám vložit ani korunu. Ale to, že stavební spořitelna disponuje penězi klientů za i dnes směšný úrok (1,2 %) a ještě si účtuje nesmyslný poplatek za vedení účtu ve výši 360 Kč ročně, pokládám v lepším případě za neslušné.