Bezpodmínečný vztah dvou lidí především znamená, že chci život strávit s někým a nemám potřebu jej měnit k obrazu svému. A to samozřejmě nese konfrontace z podstaty rozdílnosti dvou lidí. A aby ty konfrontace nebyly destruktivní, ale upevňující, tak k nim je třeba mít na obou stranách vzájemnou úctu, respekt a touhu se podporovat i při té vší rozdílnosti.

Nesmysl. Problém je v blahobytnosti společnosti, ve které nové generace dorůstají. Navíc jsou vychovávány jako jedinečné osobnosti s minimální potřebou si cokoliv zasloužit. Chtějí se bavit, užívat a nemají potřebu se zavazovat jakoukoliv omezující zodpovědností. V rodinách, ani ve školách nejsou učení vážit si práce druhých a že za vším, co je v tom blahobytu obklopuje, stojí obrovské množství umu, invence a fyzické práce druhých. A pak jsou frustrovaní vlastní nedokonalostí, protože místo příkladů z reálného světa se upínají k dokonalosti života prezentovaného influencery na sociálních sítích, protože nedokáží vnímat, že se jedná pouze o divadelní představení s promyšleně volenými kulisami a tématy, které náctileté uchvacují. Takže rozmazlený sobeček frustrovaný rozporem mezi virtuálním světem a realitou, jen těžko může přemýšlet o tvrdé práci na vlastní rodině s kupou dětí. Žijeme v bezprecedentním blahobytu a i ten nejchudší Čech má vyšší životní komfort, než drtivá většina světové populace. Takže problém porodnosti není rozhodně politický, ale výchovný. Vychovávejme děti v pracovité vzdělané, nesobecké, silné a empatické jedince se zdravým sebevědomím a hnedle se začnou dít věci jak mávnutím kouzelné hůlky. A k tomu stačí prostá rodičovská zodpovědnost a láska, nic víc.

Podle mého se vytratila osobní zodpovědnost za vlastní život a i tak dlouho po revoluci se většinově držíme očekávání, že někdo nahoře se o nás musí přeci postarat.

Já jsem hodně retro, a tak je pro mne budoucnost v silné rodině a dobře vychovaných dětech, stejně jako v hodnotách, které se snažím budovat pro svůj vlastní a mé ženy důstojný podzim života. Mí rodiče celý život odpracovali v socialismu a byli těmi, co nejvíce ve výměru důchodů doplatili na změnu režimu. Příjmy i ceny všeho se zvedly, ale důchody těmto ročníkům byly vypočítány z výše socialistických mezd. Jenomže je to nemuselo trápit, protože svůj důstojný podzim života dožili s podporou svých dětí, aniž by museli řešit nájem, energie, nebo dopravu kam potřebovali, tj. nejdražší nákladové položky základních potřeb.

Naše dvě dcery od nás kapesné nikdy nedostávali. Poskytujeme jim vše, co potřebují a pokud chtějí více, dostávají příležitost si od útlého dětství vydělat pomocí v našem rodinném kadeřnickém salonu. Té mladší je 12 let a před týdnem si založila účet u banky, přes který si od příštího měsíce začne 1/3 svých výdělků (povinně minimálně 500 Kč) investovat na stáří do investičních akciových fondů. Sice tu výhodu finanční pojistky ještě nemůže chápat, ale důvěřuje nám. Další 1/3 si bude spořit na mimořádné výdaje a tu zbylou má na běžnou útratu. Sama si stanovila kolik potřebuje a podle toho si plánuje výdělky. Té starší je 22 a na stáří si už také pravidelně investuje do akciových fondů.

Nepotřebujeme reformu důchodového systému, ale reformu vlastního uvažování o osobní odpovědnosti za svůj život.

Jenomže švarcsystém není jenom o obcházení daňové povinnosti v závislé činnosti. Má i svojí zanedbatelnou pozitivní stránku jako protiváhu ke všemu tomu daňovému negativu. Díky závislé činnosti na ŽL mnohdy získávají trvalý příjem lidé, kteří by na HPP nikdy nebyli přijati a zůstali by tak zcela závislí na sociální podpoře z veřejných financí, což je v důsledku mnohem dražší, než nějaký snížený odvod daní. S dlouhodobou nezaměstnaností se navíc pojí další sociální negativa pro celou společnost a to jsou další výdaje státu. Přitom stát sám tvorbě švarcsystému jde naproti tím, že v podstatě každému zájemci z veřejných prostředků zaplatí přes Pracovní úřad dvouměsíční rekvalifikaci, na kterou okamžitě dostává možnost založit si ŽL a začít podnikat. Na jedné straně tím úspěšně řeší snižování procenta nezaměstnanosti. Na druhé ale těžko může očekávat, že člověk, co skončí na židli jeho úřadu jako nezaměstnaný, se může stát po nějaké povrchní rekvalifikaci odborníkem schopným rozjet vlastní podnikání a vybudovat funkční živnost v tvrdém konkurenčním prostředí. Pokud by se vydávaly ŽL pouze lidem s prokázanými schopnostmi jak v odborném směru dané profese, tak i v řízení vlastního podniku, třeba až po složení mistrovské zkoušky, žádný švarcsystém by tady nebyl. Jenomže by se nám zhoršily procenta počtu nezaměstnaných, což by nebyla dobrá vizitka žádné vlády. Naopak z jakéhokoliv honu na čarodějnice se nějaké ty politické bodíky vždycky dají u cílové skupiny voličů vykřesat. A tak to v naší politice chodí už nějakou tu dekádu. Je to jenom divadlo pro voliče, nikoliv řešení.

Je to jednoduchý útok na lidský stud. Přitom si troufám tvrdit, že lidí nepolíbených pornem je marginální skupinka. Obzvláště v dnešní době, kdy mají lidé čím dál tím větší problém budovat kvalitní sociální pouta v partnerských vztazích. Konec konců, uspokojování sexuálních potřeb, ať již jakýmkoliv způsobem, je jednou z nejzákladnějších životních potřeb člověka. Každý by si měl uvědomit, že pokud by nás někdo soudil za občasné sledování porna, téměř jistě sám porno sleduje také. 😉 Jednoduchou radou je kašlat na to. Není se za co stydět. Je to jako s masturbací. Masturbujeme všichni, je to normální. Kdo ne, pak má nějaký problém on, ne my ostatní.

Nemohu tak úplně souhlasit. My jsme např. několik Mwh ušetřili a přišel nám od ČEZ nedoplatek 5.000 Kč, i když jsme si po posledním přeplatku zálohy ponechali ve stejné výši. Sice to není částka, co by nás kdo ví jak trápila, ale přeplatek to rozhodně není. Je pravda, že se cena za samotnou energii snížila, ale zvedla se regulovaná část za distribuci kvůli dosahování cílů GD, a za tím stojí právě podpis vlády Fialy.

Připadne mi šílené, že většina voličů je ochotna akceptovat PR desetivteřinových videí na sociálních sítích, jejichž algoritmy jsou v rukou zahraničních oligarchů napojených na vůdce světových mocností, místo aby napřímo žádali po svých politických favoritech pozitivní věcně argumentovanou prezentaci svých politických programů a cílů pro nejbližší a případně i další volební období, ze kterých by si veřejnost dokázala dělat své vlastní názory na realizovatelnost, udržitelnost a politickou konzistentnost.

Nevidím nikde rozhořčenost nad mravním politickým úpadkem v negativních kampaních zesměšňujících politického soupeře, platí pro všechny strany, ale teď se má naše budoucnost naší země modelovat ve virtuálním falešném světě sociálních sítí, ve kterých je vše, jenom ne realita?

A co je na tom všem nejsmutnější, že média k tomu buď mlčí, nebo to ještě takovými články podporují. I to je ale indikátor nezávislé novinařiny, kterého bychom si měli všímat. Z mého pohledu, pokud novináři jménem svých čtenářů nekonfrontují politiky s jejich volebními programy a jejich populismus s ekonomickou realitou, ale vyzdvihují to či ono na té či oné straně, škodí úplně stejně.

S vyděračem se nevyjednává, stejně jako s teroristou. Nikdy nikdo nepsal nic o tom, že by ze strany USA vzešla iniciativa pro hledání obchodního balancu mezi nimi a jednotlivými zeměmi EU. Trump harašením vysokými cly se jenom snaží vyžebrat pro USA nějaké politické zisky ve víře, že vydírané země nebudou chtít jít do rizika větších ztrát, jako on a tak sklopí hlavu s ústupky. Je to vydírání slabocha, nikoliv jednání státníka. Každé poškození obchodu na globální úrovni je bolestivé jak pro firmy, tak v samém důsledku pro obyčejné lidi jako spotřebitele, a to na obou stranách. Jenomže každý by si měl uvědomit, že kdo jednou přistoupí na hru vyděrače, vyděrače se už nikdy nezbaví. Amerika je sice obrovským trhem, ale to je i nastartovaná Asie, nemyslím tím Čínu, která je oproti stagnujícím USA v růstové fázi a poskytuje obrovské příležitosti pro rozvoj mezinárodního obchodu. Klidně bych na tvrdou reciproci přistoupil a obratem na vládních úrovních, nejlépe pak sjednoceně na úrovni EU začal jednat s dynamicky se rozvíjejícími zeměmi Asie o vzájemné užší vzájemně výhodné obchodní spolupráci. A nemuselo by trvat dlouho, kdy by na dveře Evropy zaťukal nástupce Trumpa s daňovými pobídkami pro obnovení vzájemného obchodu, aby napravil spoušť, kterou Trump za sebou zanechává. A o byznys bych se zase až tolik nebál. Na jedné straně řada podniků může díky tomu zkrachovat, ale obratem se zrodí nový byznys orientovaný na asijský trh a kola byznysu se budou točit dál. Je to jenom jako s akciemi. I když se kvůli něčemu hluboko propadnou nakonec opět začnou vydělávat.

Trump klesl hluboko pod Putina. Ten vyrazil dobývat alespoň se zbraní, Trump je ale vyděračská lůza zneužívající napadeného. Evropané by se měli vzbudit, najít v sobě odvahu hodně si utáhnout opasky, dočasně zapomenout na nějakou ekologii, nakopnout ocelárny klidně uhlím, podpořit zvýšení kapacity evropské válečné výroby, vědu i výrobu čipů, najmout nejlepší hackery proti Rusku a na Ukrajinu masivně tlačit vojenské technologie, co jen to půjde, aby si oba nechali zajít chuť rabovat a rozebírat si bohatství naší Evropy. Jo, a klidně bych vypsal celounijní referendum, aby se v každé členské zemi lidé jasně vyjádřili, jestli chtějí evropskou suverenitu, nebo "ochranné" křídlo Ruska či "ochranné" křídlo USA. Výsledek by určil buď nové uspořádání EU oslabujícím rozdrobením, nebo by se stal pro politiky EU velmi silným mandátem pro konání v otázkách společné bezpečnosti, bez ohledu na regionální populistické politiky v jednotlivých vládách, třeba i za cenu obrovského zadlužení. Pokud by k němu došlo pro rychlý efektivní řez a ne pro vleklé nevýrazné kroky, splatit by ho nebyl problém. A pak by se dalo vrátit i k realizaci ekologických cílů. Oba chlapci totiž rozumí jedinému komunikačnímu prostředku, a to ekonomické a vojenské síle. A sjednocená Evropa takovou silou snadno může být, pokud místo politikaření začne efektivně jednat. Světový řád se dal do pohybu už před řadou let a nelze jenom čekat pasivně s rukama v klíně, jak to pro nás bez nás dopadne. Každý svého štěstí strůjce a náš blahobyt bychom si měli být schopni účinně chránit! To je výzva pro politiky i voliče.

ANO jsem volil jenom jednou, abych přispěl k rozbití vyhnívající politiky spokojeného střídaní vládnutí mezi stranami ODS a ČSSD, co už v podstatě o nic neusilovaly. Jenomže, místo aby si obě strany vzaly ponaučení z vystavené červené karty a přistoupily k vlastní renesanci co by je vrátila zpět do politiky na základě nových hodnot, tak vyhořely zcela a zůstala nám tu po nich ke smůle nás všech obrovská díra pro vyplnění dostupným populismem. Článek, byť v mnohém kontroverzní, má ale pravdu v tom, že soudobá orientace ANO by nás v dalším volebním období mohla a pravděpodobně i posunula výrazně na východ, jak se tomu děje na Slovensku a v Maďarsku. Pro někoho dobře, pro druhé katastrofa. To je věcí každého. Proč tu ale máme vůbec takovou situaci? To přeci není o voličích ANO. A není to ani o AB. Je to o nás o voličích. Jak můžeme očekávat vybřednutí z politického bahna a zvýšení politické a morální kultury našich zastupitelů, když nám jako voličům nevadí negativní kampaně a nevyžadujeme kampaně o programu, a když nám nevadí lhaní a nedodržování volebních slibů? Co můžeme očekávat o politika, jehož kampaň je postavena na dehonestování soupeřů? Ten, kdo dokáže veřejně dehonestovat soupeře je slaboch a morální chudák. A takový si těžko dokáže vážit i vlastního voliče. Dokud budeme ochotni tolerovat negativní kampaně, kvalitní politickou reprezentaci si nezasloužíme! Ona ani nebude v nabídce, když nebude poptávka. Co tahle nedat jediný hlas žádné straně, byť s jedinou sebemenší negativní kapaní? Vystavit červenou kartu mravnímu bahnu. Třeba i referendem pro nový volební zákon.

Osobně nechápu, jako člověk co byl 38 let komerčním fotografem pro firemní klientelu, jak může být legální použití podobizny člověka v reklamě bez jeho souhlasu v souladu se zákonem. Nemluvě o prezidentovi, který je považován vedle vlajky a znaku za státní symbol, jehož hanobení je trestné. A i kdyby za těmito bilboardy byli nastrčení bílé koně, jakože strany samotné jsou mimo autorství, tak přesto někdo porušuje osobnostní práva chráněná zákonem a nemělo by to být akceptováno ani v politice. Kdybych já neměl na každé uveřejnění podepsaný modelrelease (smlouvu s každým modelem o způsobu užití díla s jeho podobiznou), vystavil bych sebe s své klienty obrovským potížím. Dokonce je potřeba mít souhlas i na zachycená další autorská díla. Není legální bez souhlasu vykonavatele autorských a vlastnických práv, třeba vyfotit si Tančící dům v Praze na nábřeží, udělat z něj jako dominanty pohlednici a tu prodávat turistům, aniž bych měl s tím vykonavatelem smluvně vypořádány komerční užívací práva. Tady přeci nejde vůbec o prokazování lživých tvrzení na plakátech, ale neoprávněné užívání podobizny v reklamě, navíc způsobem snižujícím důstojnost vyobrazené osoby. Tohle mi fakt hlava nebere.

Bylo by fajn, kdyby nějaký čtenář z řad právníků nám zkusil alespoň lidově vysvětlit, v čem jsou tyhle obrazové kampaně jiné, že jsou mimo výše popsaný zákonný rámec.

Nejvíc zadělává motor popojíždění za studena kolem komínu a udržování motoru v nízkých otáčkách. Platí pro ropáky i benzín. Na posledních emisích s patnáctiletým dvoulitrovým dieselovým Vianem bez filtru pevných částic technik nevěřícně koukal na naměřená čísla, která by plnila i limity s novějších modelů s filtrem pevných částic. Když jsem mu řekl, že mu dávám za uši a běžně ho řadím nad třemi tisíci a při jízdě držím někde mezi dva osm až tři dva, tak se usmál a že už to chápe. K tomu olejový servis po patnácti tisících nebo po dvanácti měsícich. U sedmiletého Volva V40 s dvoulitrovým ropákem a automatem to samé. Je to trochu chytřejší auto. Mnohem rychleji motor ohřeje a dokud není ohřátý, řadí výš než normálně. Pak ale nastává ekologické peklo, kdy klasické déčko řadí hluboko pod dvěma tisíci. Takže na ježdění kolem komína je praktičtější režim sport s posunutou křivkou řazení. Na déčko pak ostatní, pokud se tomu čas od času naloží za ucho, aby se otáčkoměr držel kolem těch třech tisíc a výše. Ropáky je třeba točit, ne že ne, a benzínové velkoobjemové jakbysmet. Takovou Audi R8 zabijete zakarbonováním po pouhých pár tisících kilometrech popojíždění kolem komína. Viděl jsem výfukové svody po takovém ježdění ucpané 3-5 mm vrstvou karbonu. Na ježdění kolem komína je ideální maloobjemový benzín. Sportovní auta a ropáci potřebuji svojí porci dynamiky s mozkem mezi pedály a řadící pákou. Jednašestka až dvoulitr benzín pak snese každého řidiče, i ignoranta, bez ohledu na trasy jízd.

Podívejme se na to jinou optikou. Ke štěstí a uznání nikdy nevedla ušlapaná cestička. Klasické moudro pohádek. Vyšší vzdělání nikdy nebylo dostupné každému a přesto i velmi chudí dokázali vystudovat univerzity, které potřebovali k dosáhnutí jejich vytyčeného cíle. Měli to výrazně těžší, než děti bohatých. Jenomže to nebyl jejich hendikep, ale v podstatě výhra. Mnohem více se museli nadřít ve studiu a nezbytné v práci, a o to více si tak mohli vážit svých úspěchů. Naučili se, že překážky se dají překonávat a že ty největší si vytváříme sami ve své hlavě. Vedle samotného studia tím poznali i hodnotu práce, takže se jako bonus navíc také naučili vážit si práce druhých, což je jedním z klíčových předpokladů pro týmovou práci nebo vedoucí role. Každá doba má své. Srovnávat se moc nedá. Jedno ale platí od jakživa. Kdo opravdu chce, hledá cesty. Ti ostatní hledají výmluvy. A z mého pohledu není důležité v jakém komfortu jako student bydlím, ale jaké podmínky pro učení mám ve svém ubytovaní, abych mohl dosáhnout svého cíle.

Není to ojedinělé. Také jsem měl "VIP" let v Tupolevu Alitalia, ve kterém jsem z Milana do Prahy letěl dokonce úplně sám. Bylo to někdy před cca. 23 roky. Dalších několik letů jsem mezi Itálii a ČR absolvoval jenom s několika málo dalšími cestujícími. Není to často, ale stává se. Jsou situace, kdy se s letadlem počítá v cílové destinaci pro další naplněný let a není v danou chvíli možná levnější jeho náhrada např. pronájmem nějakého charteru apod. V každém byznysu se počítá s nějakým procentem ztrátových zakázek. Klient zruší zakázku, nebo ji nezaplatí, nepodaří se v plném rozsahu prodat výroba. A u leteckých společností to jsou neočekávané poruchy, uzemněné lety úřadem pro bezpečnost leteckého provozu, otočené lety pro neukázněné cestující, nebo neprodání potřebného množství letenek s potřebou uskutečnit i ztrátový let.

Jediné s čím nesouhlasím je zesměšňování české armády. Sice nemáme z ekonomických důvodů bojeschopnou armádou po technické stránce, ale naše armáda disponuje specialisty ceněnými a prověřenými v mnoha misích po celém světě a naše zbrojovky také patří mezi nejlepší na světě. Jde o spojenou sílu, nikoliv o sílu jednotlivých členských zemí.

Jo, na takové mladé čeká svět s otevřenou náručí. Generaci co vyrostla v bezprecedentním blahobytu a vychovanou v individuální osobnosti čeká srážka realitou. Ať si říká kdo chce co chce, tak i ten nejchudší Čech z nejchudších je bohatším, než většina populace na světě. Potíž je především ve ztrátě schopnosti umět se těšit z toho, co máme. Slečna vyrostla v ekonomicky silné rodině v luxusním velkém domě a vůbec ji nedochází, že její rodiče na ten blahobyt se museli vypracovat celoživotním vzděláváním a vysokým pracovním nasazením. Ale je to chybou jejích rodičů, že ji ten blahobyt nepostavili na základech zásluhovosti a zjevně od nich má všechno tak říkajíc bezpracně. Se ženou jsme si také vydřeli slušné žití a majetek co máme, nám snadno pokryje důstojný podzim života, a to nám je v průměru teprve 51. Naše dcery ale od nás třeba nedostávají ani kapesné. Pokud chtějí peníze, už od malička mohou chodit vypomáhat do našeho rodinného salonu s pracemi odpovídající jejich věku. Také vědí, že pokud neprokáží vztah k tomu, co jsme se ženou vybudovali a ještě vybudujeme, nemohou počítat s tím, že po nás něco zdědí. Než aby jim snadno nabytý majetek v jejich případné finanční gramotnosti v životě ublížil, to si raději všechno na stará kolena rozfofrujeme a to své si náležitě se ženou ještě užijeme. Učíme je hodnotu lidské práce a můžeme být na ně hrdí. Naše 12 letá dcera už teď od března si musí např. 1/3 z vydělaných peněz odkládat do investičního fondu na stáří a 1/3 na běžné spoření. Naší rodinnou firmu vnímají jako svojí stabilitu a pomáhají v ní rády, samy od sebe. O tom to je.

Trumpismu byla v oválné pracovně vystavena červená karta a to je dobře, protože to může být impulzem pro Evropany začít přemýšlet o světovém uspořádání jinak a pustit se do budování Evropy jako další velmoci ekonomické i vojenské. Je to věcí pouhého redefinování priorit a přijetí vlastní odpovědnosti za naší budoucnost. Tohle ale musí vzejít z lidu a nejde v pasivitě čekat, co někde někdo nahoře od stolu vymyslí. Ten silný mandát musí přijít od voličů, připravených do toho investovat i významnější část svého dosavadního životního blahobytu. Vztyčit prostředníček na jedné straně velmocenskému agresorovi a na druhé straně velmocenskému vyděrači je buď šílenstvím, nebo výjimečnou hrdostí. A díky ochotě bránit svojí zem i životem to vidím na tu hrdost a vlastenectví. To má velkou a v dobyvačných válkách často podceňovanou moc. "Mocná Amerika na to x-krát dojela, např. Vietnam, Kanada, Británie, stejně jako "mocné" Rusko, např. Čečensko, Polsko, apod. Síla útočníka roste se strachem napadeného a naopak klesá s ochotou napadeného bránit svůj domov i za cenu nejvyšší. Neváhal bych vrátit do hry fosilní paliva pro těžký průmysl, zrušit emisní povolenky na několik dekád pro nadechnutí ekonomiky a všechny dotace křivící konkurenční trh přesměrovat do zbrojního průmyslu a vědy k vyslání jasného signálu do světa, že máme koule ten prostředníček oběma stranám vztyčit také. V Evropě umíme vyrábět špičkové stíhačky, tanky, drony i rakety. I české zbrojovky a letecký průmysl mají ve světě vynikající pověst a mají evropskému společenství co nabídnout. Nemusíme mít potřebu ochrany USA.

Když ho vypnou, připraví se o vlastní oči a přehled o situaci. Evropskou náhradou může být třeba O3b. Možná by Ukrajina oslepla ve výsledku méně, než USA a silové akcie Trumpa v tu chvíli poletí dolu. A kdyby si zelení v Bruselu vyndali hlavu z vlastního zadku a pro dobu válečného stavu Ruska vrátili do hry uhlí s jádrem, Trumpova nerostná ekonomika by dostala druhou za uši, protože bychom se obešli bez jeho plynu. A kdyby si ze zadku svojí hlavu vyndali ostatní evropští i národní politici a začali své armády vyzbrojovat především evropským zbrojním průmyslem, tak za několik dekád by ty globální karty byly rozdány úplně jinak. Jo, a že se to zákonitě musí projevit na útlumu soudobého bezbřehého blahobytného života v Evropě je jasné. V historii světa totiž žádný bezbřehý blahobyt nikdy nevydržel věčně. Buď nám bude záležet na bezpečnosti a pak si holt musíme od huby utrhnout, nebo na to kašlem a naservírujeme se někomu na zlatém podnosu. Jakoby pro nikoho nebylo varováním, jak taková vítací politika na domácí dopadá.

Je to názor pana Průši, který dobu co kritizuje, sám nezažil. Jako dítě vyrostl už jenom v samém konci tohoto období a tudíž soudí lidi, kteří tu za tou železnou oponou žili. Já jsem o 7 let starší, a sám bych si to nedovolil. Ač výrazně v tom věku starší, tak stále jsem byl jenom cucákem, kterého zajímaly holky a v mém případě i podnikání v rámci tehdejších tolerujících možností, abych jednou mohl být oporou rodiny. A teď k Michalovi. V hudebním průmyslu platí stejná pravidla, jako v jakémkoliv jiném byznysu. Děláte to, co umíte nejlépe a uspokojujete poptávku. A Michal z jednoduchých zištných důvodů pro zajištění své rodiny uspokojoval poptávku a dobře jí zobchodoval. Ono ty jeho jednoduché pozitivní texty v té době společnost poslouchat potřebovala, stejně jako třeba čundráci v pátek na víkend utíkali do hloubek lesů, kde se cítili svobodnějšími. Ty texty rozhodně mají daleko k politickým propagandám z pera strany a podsouvání nějakých souvislostí je stejně levné, jak levné jsou ty Michalovi texty. To i já jsem tedy podporoval normalizaci tím, že až nečlen pionýra a ani SSM jsem už od prváku objížděl republiku a fotil jsem pro Vasila Mohoritu papalášské akce a dejchánky, místo abych chodil do školy. A proč ne, když jsem jim odváděl lepší služby než reportáže v Panské. Fotky měli do druhého dne, za 2 Kčs / ks čistá ruka a všichni byli spokojení. Tedy krom vedoucího reportáží v Panské. 🙂 Do rodiny jsem přinesl více peněz, než mí rodiče dohromady. Každý prostě využíval příležitosti, které se mu naskytli. Prostě se v tom režimu přežívalo, jak se dalo. A dnes to není jiné.

Úplně nevhodné umístění a devastace daného místa. Tenhle dům si dokáži představit osamocený v zalesněné stráni údolí Berounky, s výhledem na řeku a okolní přírodu. To by byla teprve jiná liga. Architekt s projektantem sice byli kreativní a inovativní, ale absolutně jim chybí cit pro začlenění do krajiny a okolí.

Problém těchto mladých je, že mají vysoké nároky na životní standard a jednou z dominant tohoto standardu vidí Prahu, jako by mimo ní život neexistoval. Já se svojí holkou v jejich věku odešel z Prahy na venkov Ústeckého kraje, který byl pro nás tehdy finančně dostupný a dnes žijeme v obrovském domě, ve kterém jsme se dokázali 29 let starat o mojí sestru v coma vigile, postarat o důstojný podzim života zatím jedněch rodičů, vychovat dvě úžasné dcery a vybudovat drobné rodinné podnikání, za kterým ta jejich Praha ráda dojíždí a které získává uznání i za hranicemi naší země. Každý svého štěstí strůjce a když si chceš zajistit dobrý život, tak bez celoživotního vzdělávání a tvrdé práce to prostě nejde. Dnes je nám se ženou v průměru padesát a v podstatě si už nemusíme lámat hlavu s našim vlastním podzimem života. Pokud bychom se drželi své Prahy jako h..no košile, vydobýt si tohle vše by bylo mnohem těžší, ne-li nemožné. Buď můžeme brečet a vinu za své neuspokojení házet na druhé, nebo přijmout zodpovědnost za svůj vlastní život.