Nejlepší výrobní prostředky jsou lidská hloupost a lidská chamtivost. Tohle spojuje obojí a ještě přidává další kalibr - závist. "Taky chci mít to, co mají ti lidé na těch obrázcích".

Dobrá nabídka k vám nikdy sama nepřijde, neuvidíte na ní reklamu. Dobrou nabídku si musíte vždy sami aktivně najít.

Zatímal jsem se o to, když jsem měl volný čas a třeba v Praze se mi nepodařilo najít jediný útulek, který by měl zájem. Všude hledali pouze pravidedlné venčitele, což se s prací a nějakými dalšími koníčky kombinovat nedá. "Ad hoc" nenabízel žádný.

Že si toho nevšimli starostové, tedy v malých obcích často laici, kteří "to vzali, protože to nikdo nechtěl dělat", chápu, ale pokud si toho nevšimly auditorské firmy, tak to je fakt průšvih. Audit rozhodně není levná záležitost a auditorské firmy by měly nést zodpovědnost za práci, za kterou si nechaly zaplatit. Tady by bylo vhodné, aby soud rozhodl, že škodu mají auditorské firmy nahradit a pak ať se třeba soudí s pachatelkou.

Nejhorší zaměstnanec je takový, který ví, že obdobnou práci za obdobné peníze vždy sežene. U nás je obrovská mzdová nivelizace. Ano, má to svoje výhody (mimo jiné i díky tomu jsme jednou ze zemí s nejnižší mírou chudoby na světě), ale má to i svoje nevýhody. Snaha není dostatečně oceněna, podprůměrný, průměrný a nadprůměrný zaměstnanec se od seme zásadně platově neliší. Není ani oceněno, že máte méně absencí (za což zase můžou různé regulace, kdy hrozí diskriminace třeba kvůi pohlaví) a podobně.

Pak už stačí drobnost, nějaká drobná nespravedlnost, nepříjemný kolega, zhoršení dopravní situace v místě (najednou vám dojíždění netrvá 20 minut, ale 30), stěhování,... a pak, proč to vlastně nezkusit jinde? Vždyť to má jen samé výhody! Zaměstnavatelné mají tendenci ocenit nové zaměstnance (stejně jako nové zákazníky) víc, než ty stávající a začínáte s čistým stolem, nehrozí, že na vás někdo vytáhne, že před 2 lety se vám něco nepovedlo. A jako mladý sbíráte praxi do životopisu, která se vám ve stáří, kdy hraje praxe větší roli, může hodit.

Mně to přijde jako fajn nápad, ulice/čtvrť kde každá restaurace dělá jedno jídlo a dělá ho fakt perfektně. Podle toho, na co bych měl chuť bych si vybíral restauraci. Další výhodou je, že člověk nečeká, protože vždy to jedno jídlo mají.

Hodně cestuji a polovinu mých zážitků tvoří jídlo. A nejlepší vzpomínky mám na jídla u pouličních stánků.

Byl to super nápad, ideální vtipné dárky v cenovém rozmezí, které jste mohli obětovat pro kamarády nebo kolegy v práci. Ale zabiji to kvalita, tedy vlastně nekvalita. Už po prvním vyprání je vidět ztráta tvaru, po dalších dvou, třech je to kus hadru.

Chvíli, opravdu malou chvíli, když vyházeli "komunisty ze StarTreku" to vypadalo, že budou normální stranou. No, dlouho to nevydrželo

Pokud chce stát chránit výrobce, tak to pochopím. Ale obchodníky, kteří přinášejí jen minimální přidanou hodnotu? Kteří zboží jen nakoupí a pak prodají dál? To je opravdu efektivnější, pokud si ho zákazník koupí rovnou z toho zahraničního eshopu.

On je nějaký důvod, abych vytruboval do světa, že sex nechci nebo že chci sex se stejným pohlavím nebo že mi nevyhovuje moje vlastní pohlaví nebo vůbec žádné pohlaví? Je vidět, že se máme velmi dobře, když můžeme věnovat tolik energie věcem z nejvyšších pater Maslowovy pyramidy, jak zde jeden z diskutujících uvedl.

Přijde mi to jak ze starého vtipu, kdy někdo přijde s "řešením" na problém, který musel nejdříve sám vymyslet.

U zdanění dle ceny bytu/domu je potřeba připočíst náklady na výpočet této daně, kdy si na svoje přijdou různí odhadci a nakonec to dopadne jak u dědické daně, která je sice teoreticky nulová u příbuzných v řadě příjmé, ale zaplatíte notářské poplatky a poplatky odhadcům.

Reálně tak do státní kasy přiteče podobně, ale náklady pro plátce budou několikanásobně vyšší.

Nechápu tyhle "kovbojské manýry". Asi by nebyl problém zjistit kolik lidí v domě žije a když zjistí, že dva důchodci, tak normálně zazvonit, ukázat povolení k prohlídce, prohlédnout dům, omluvit se že obtěžovali a odejít.

Já se jezdím jen potápět. Téměř v každém hotelu je dive centrum, někdy i více než jedno.

Jo, byli jsme i dvakrát na vlastní pěst autem do Asuánu a do Káhiry, tam jsme opravdu lidi neviděli se potápět, ale v jakémkoliv resortu u Rudého moře se to potápěči jen hemží .

Mám v mé sociální bublině lidi, kteří "teď hned" potřebují peníze a bydlet. Kamarád, který je vojákem z povolání, se dal do armády vlastě z tohoto důvodu (jeho rodinné zázemí mu nedávalo moc možností). Co se zaměřit na tento typ lidí. Místo slibu "milion korun do kapsy", co akorát naštve ty, kteří nastoupili dříve, spíše "jistota bydlení a příjmu" a třeba i vzdělání.

"U nás si doplníte vzdělání, budete mít zajištěné bydlení a příjem", nabídnout vojenské školy pro ty, kteří se nedostali na civilní (i armáda protřebuje automechaniky, svářeče, piloty, letové dispečery, ale i absolventy technických středních a vysokých škol).

Jakýkoliv lékařský zákrok má svá rizika a pouze se zvažuje, jestli dává smysl je podstoupit. Každý člověk je jiný a může nepředvídatelně reagovat na cokoliv. Úmrtí jsou po podání kontrastní látky před vyšetřením, na anestezii, na různé léky a i na různá očkování. Ani jedno z toho neznamená, že nejlepší bude "nedělat nic", podle vzoru "kdo nic nedělá, nic nezkazí". Třeba já hodně cestuji, takže některá očkování jsem si dobrovolně nechal dát (žloutenka), jiná jsou pro nětkeré země povinná (žlutá zimnice).

Co by ale pacient měl mít k dispozici, aby mohl vyjádřit svůj "informovaný souhlas", tek je právě pravděpodobnost a závažnost reakcí na daný zákrok a to i když není prokázána souvislost (protože třeba některé zákroky se budou převážně dělat např. ve věku (příliš mladý, příliš starý), kdy je riziko komplikací vyšší, než u jiných zákroků a tedy budou opticky vycházet "rizikověji").

Postup "neřekneme vám to, protože byste se pak báli" fakt není dobrá metoda.

To už jsou ty zaplacené recenze, za které náš stát platil miliony?

V zásadě možné je všechno, mám v mém okolí manželství, kde žena je doma a muž vydělává peníze, většinou jde o hluboce věřící páry, které mají oba stejný pohled na svět a vyznávají tradiční (až archaický) model rodiny, který jim navíc "předepisuje" jejich náboženství. Hodně peněz ušetří tím, že doma denně vaří (a muž si nosí do práce krabičky, místo toho, aby chodil na obědy do restaurace), některé si i přivydělávají i když často na hraně zákona (prodeje vlastních výrobků na Fleeru, "překupnictví" na Aukru). Musí na to ale být nátura, pokud opravdu chce žena se starat o celou domácnost (tj. úkolem muže je jen vydělat peníze a dál se nestarat vůbec o nic), tak je to práce na 16, 18 i 20 hodin denně! Neuvěřitelně vyčerpávající a monotónní. Často se stane, že prostě po pár letech žena "vyhoří", ale přitom je v pasti - novou práci shání obtížně (nemá potřebnou praxi), ve čtyřiceti, padesáti se už velmi těžko zaučuje i do příbuzného a co teprve do úplně nového oboru.

Přepokládám, že domácnost paní Zdenky není typ, že muž vydělává za deset a její starostí je jen ho reprezentovat a na pomoc v domácnosti má další lidi (také mám něco takového v mé sociální bublině).

Pokud opravdu nebude chodit ven (např. jako doprovod manžela) a vůbec růst tělesně i duševně, tak se taky jednoho dne může stát, že manžel dospěje k názoru, že doma má "něco" co už ani nepovažuje za ženu a vlastně ani nechce. Myslím, že si zahrává s ohněm.

Chápu správně, že problém je v tom, že soudci nařizují špatný typ výchovy, protože tomu nerozumí? Takže by nebylo třeba měnit zákonný rámec, ale stačilo by, kdyby řádně dělali svoji práci?

....a takhle to pak pokračuje

Odkaz  

Naopak, zákaz by byl jen zneužitím tragédie pro vlastní zájmy.

1. puškou, kterou měl útočník nebyla zabita ani jedna z obětí, všechny oběti byly zabity krátkými zbraněmi - dlouhá puška je vhodná na střelbu na velkou vzdálenost, naopak pro střelbu v uzavřené místnosti je nevhodná. Ostatně i proto se pro použití ve městě vyrábějí (a policie používá) zkrácené varianty pušek, tzv. karabiny.
2. většina populace viděla a "slyšela" tlumič jen v bondovkách. Tak pro ty mám "překvapení", ne, takhle tlumič opravdu nefunguje. Ostatně v těch bondovkách úplně stejně funguje i péřový polštář.
3. viníkem nejsou zbraně, ale pachatelé. V zemích na západ od našich hranic jsou mnohem příspější zbraňové zákony, které se týkají i chladných zbraní (třeba nožů, které u nás nejsou vůbec regulovány) a přesto je tam těch průšvihů mnohem víc. Bohužel západní Evropa není schopna chránit své hranice a vlastní obyvatele, přijímá čím dál více migrantů s jinou mentalitou a jiným žebříčkem hodnot. A pak řeší až následky a to ještě špatnou formou. Takže v některých zemích u sebe nemůžete mít ani šroubovák pokud policista usoudí, že k tomu nemáte dostatečně dobrý důvod.

Útočník na FF spojil v sobě několik rizikových faktorů. Člověk inteligentní, odhodlaný a se značnými finančními zdroji. Jen ta samotná puška, která mu v zásadě byla na nic stála kolem 200 tisíc korun. Stejnou, nebo mnohem větší paseku mohl napáchat mnohem levněji a i "účinněji". Naopak, kdyby škoda disponovala vycvičenou a ozbrojenou ostrahou, mohla snížit počet obětí.

DR je super na resortovou dovolenou, sám jsem tam byl čtyřikrát. Moře, vysoká úroveň all inclusive, vynikající koktejly,... ale to vše za vysokými zdmi lemovanými rozbitými střepy a nonstop strážemi s brokovnicemi. Venku je bledá tvář lovnou zvěří, očešou vás klidně těsně před hotelem (naštěstí nemám z vlastní zkušenosti, ale vyprávěl mi to tam jeden z hostů. Ano, jeho chyba, chodil ověšený šperky jak vánoční stromeček).