Ano, toto je citlivé téma, ale napište prosím stejný článek i o tom, jak se zde žije nám Čechům. 27 let pracuji ve státní správě a musím říct, že můj příjem není ani průměrný a vyjít s penězi je mnohdy oříšek. Napište o našich maminkách samoživitelkách a o osamělých důchodcích, o prodavačkách a lidech, kteří nejsou ve skupině s nadprůměrnými příjmy. Ano, je třeba soucitit s ostatními, je však třeba soucítit i s vlastními a to by měl být prvořadý zájem státu.
V komentářích je až na výjimky cítit kolektivní nasranost, a to jako proč? Táta vždycky říkal nestahuj kalhoty, dokud neuvidíš brod. Myslím, že vůbec není na škodu to tady provětrat a vymést všechny pavouky. Pokud se dostanou ke slovu lidé, kteří dané problematice rozumí, tak věřím, že se to tu posune k lepšímu. Takže klid, i když se mnohým nelíbí tenhle usměvavý pán, ještě to neznamená, že nemůže být líp.
Cituji z Charty 2022: "Z naší i světové historie víme, že každý pokus o dosažení blaha jednotlivce prostřednictvím principu vyššího dobra skončil neúspěchem." Neúspěchem koho? Takže dle tohoto textu jsou povýšeny zájmy jednotlivce nad zájmy většiny? Takže se vrátíme do jeskyně a urvi si co můžeš? A co princip "moje svoboda končí tam kde začíná tvoje, a tvoje svoboda končí tam, kde začíná má"? Myslím, že je to jen velmi nevkusné zneužití tohoto symbolu. A teď mě cupujte chartisti :-D
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Tak nevím, přijde mi, že se to dneska všechno přehání. Moje mamka nechala moje děti ve věku cca 7 až 9 let koukat na vetřelce, děti se pak hrozně bály pavouků. Tenkrát jsem z toho radost neměla, ale dneska se tomu už smějeme. Babička s dědou měli svá pravidla a my jim je nevyvraceli, vždyť nás vychovali... A pro naše děti byli nejmilovanější lidi na světě.