S poštou jsem skončila v době, kdy mi doručovatelky každý měsíc zlomily časopis a narvaly ho úzkým otvorem do schránky. Trčel ven, obal byl zničený a když pršelo byl mokrý a někdy i roztrhaný.
Ve skutečnosti, kdyby ho nelámaly, krásně ho tím otvorem prostrčily a časopis krásně zapadl až dolů. Když jsem je u toho jednání přistihla, stěžovala si, řekly mi, že otvor do schránky je příliš malý. Nepomohla ani názorná ukázka jak se nepřelomený časopis krásně zastrčí celý do otvoru. Ale lámání časopisu byla rutina, kterou aplikovaly všude...
Vrchol byl, když zlomily přiložené cd. To jsem si už šla stěžovat na spádovou poštu, odkázali mě na jinou, že to vozí odtamtud a tam mě zase poslali na spádovou...
Časopis jsem raději odhlásila. Od té doby se bojím si cokoli objednat i když jsou časopisy, které bych odebírala ráda, ale mít zlomený, někdy roztrhaný, nebo mokrý časopis nechci. Naštěstí spousta z nich už má elektronickou podobu.
Pošta je postupně porcována na menší a menší části. Výdělečné oblasti už nejsou její součástí, osamostatnily se. Pak se není co divit, že výdělek klesá a kvalita se snižuje.
Nový způsob doručování je kvůli vysokým mzdám a nedostatku doručovatelů. Takže vymysleli tento systém a myslí si, že díky tomu budou potřebovat méně doručovatelů. A i když to z vysokého místa vypadá jako dobrý nápad, jde o pěkný zmatek. K tomu zdražení už tak nekvalitních služeb, protože je jasné, že naštvou další lidi a jejich služby bude používat jen ten, kdo bude muset. Ostatní si najdou jinou cestu.
Když se zabíjí zvířata pro potravu, měla by se využít celá. Tedy od kopyt až po rohy. Má to důvod. Zabít drasticky zvíře, vyříznout nejlepší kus masa a zbytek nechat jen tak, je barbarství. Ale zabít šetrně, aby netrpělo a potom zužitkovat celé zvíře, znamená, že zvíře nezemřelo zbytečně.
Je zbytečné chovat zvíře jen pro kožešinu. Dělaly se i kožichy z králičích kožek a kdo uměl, udělal i velmi pěkný kus. Nosit leoparda, to ne. Ale využívat kožešiny ze zvířat, která se porazila na maso, je nutností. Pokud se to nedělá, jde o plýtvání. A proti plýtvání se přece v posledních desetiletích bojuje.
Aha. Personalizovaná reklama. To je největší shit, jaký se na webu v tom oboru nachází. Např. hledám něco, zhodnotím nabídky, něco vyberu a koupím. A ještě měsíc mám na každé druhé, třetí stránce nabídku toho něčeho, co už mám a nestojím o to sledovat reklamu.
Jinak, ty informace, které sbírají a předávají dál to je průšvih. Velký bratr v reálu. Jen by to člověk čekal z jiného směru, než tady odtud, vlastně od soukrommých subjektů. Jim se to vyplatí mít v každém telefonu aplikaci, ta funguje jako několik čidel, někde mají info na zpracování velkých dat a už jedou....
Pochybuji, že v úřadu na něco přijdu. Ovšem sbíraná data já osobně považuji za zásah do soukromí.
Je ještě jedna věc. Příliš vysoké nároky. Ať už jde o zázemí nebo vzhled. A bohužel je další věc, se kterou nepočítají a to je, že si ti chlapi o ženský také povídají.
Takže když několikrát odmítne pozvání na schůzku, že další pozvání už nemusí přijít. To chlapi si mezi sebou řeknou, že se jim líbí, ale ona je nějaká nafrněná. Vždyť já jí zval, ten jí zval a tamhle ten jí zval a všechny nás poslala do háje. A zrovna ten, od kterého by pozvání přijala, tohle vyslechne a raději osloví jinou. Chlapi také nemají rádi odmítnutí a neúspěchy.
A také je dobré nekoukat moc nahoru. I když občas chudá holka přijde ke štěstí, pak může být hodně nešťastná. A princové z pohádky neexistují.
S dětmi se musí počítat. Takže před tím šetřit a dávat stranou, protože stejně jako v důchodu je dobré nespoléhat se jen na to co dostanu. Měla jsem ušetřeno cca 20 platů, než jsme se rozhodli, že dítě ano. Bohužel mé tělo řeklo ne. Dělali jsme co se dalo a co šlo využili všechny možnosti... Nešlo to. A ještě mi to rozhodilo psychiku, takže do adopce se jít nedalo. Není nač čekat, ale ekonomicky uvažovat to chce. Prostě neutratit vše a šetřit. Ne říci, že dostanu málo a proto nic. Tak to nikdy nefungovalo. A navíc i s malým dítětem se dá něco vydělat. Je dost maminek, které během mateřské založily velmi výnosný byznys.
Nejde vždy o prestiž školy. Jde i o její dostupnost. V místě, kde Vám veškerá doprava směřuje do centra. Popisuji obce v okolí Prahy. Nikdo totiž neřeší dobu dojezdu do školy. Pokud tady z té obce dítě musí ráno vyjet v 6, aby s odřenýma ušima dorazilo v 8 do školy a když má školu do pěti není doma ani v sedm, koukáte, aby tu cestu mělo co nejkratší. Jsou místa, kdy cesta do školy pro dítě znamená jet do Prahy, přejet někam do jiné části Prahy a jet dál mimo Prahu do místa, kde má školu. A odpoledne zpět. Domů přijede unavené a mělo by ještě zvládnout přípravu na další den.
Strašné. Díky takovým pouťovým atrakcím, není vidět to nejkrásnější, co je na nebi vidět. Mléčná dráha.
Měla jsem štěstí. Jednou jsem jí viděla. Od té doby jí toužím vidět pokaždé, když se večer podívám vzhůru k nebi. Mám, ale smůlu. Všude se svítí tolik, že není vidět ani její náznak.
Jsou lidé, co to nikdy neviděli a asi nikdy neuvidí. Je to škoda, ukazuje totiž, jak malí jsme a jak velký je vesmír. Vidíme pár hvězd a odrazy slunce na planetách a jinak nic.
Dost se divím, že tam sice zahrnete pana Kocha a na pana Ignáce Filipa Semmelweisra zapomenete. Přitom on řešil to, proč u žen, které rodí doma je menší výskyt horečky omladnic, než u žen, které přijdou porodit do nemocnice. Dal základ moderní lékařské hygieně. A bylo to přímo spojené se ženami a porody a ošetřováním žen po porodu.
Až budou mít lidé k dispozici kvalitní potraviny za přiměřenou cenu, nebudou obézní. Až potravinářské kolosy přestanou prodávat chemické potraviny v té nejlevnější sortě, bude méně obézních.
I když lidé poukazují na to, že kdo je obézní, má spoustu peněz, bývalo to opačně. Kdo měl kvalitní potraviny, býval hubený. Hubnout pomocí nějakého nedostatku se vždy projeví ještě větší hmotností.
A o hubnutí ví málo i lékaři. Na radu jednoho, jsem jedla jen zeleninu a díky tomu si přidala více jak 10 kg a ztratila spoustu svalů. Ty už asi nenaberu. Místo abych svému tělu pomohla, zadělala jsem si na ještě větší problém. A lékař mi nevěřil, že jsem to dodržovala. Urážel mě a byl na mě hrubý. Prý jsem líná a jen se vymlouvám, lžu a místo jeho doporučení jsem se cpala uzeninami. Neví, že se mi po nich od malička dělá špatně. Jíst je nemohu, zvedá se mi po nich žaludek.
Ono nejde jen o auta. Mohu jmenovat posledních x případů za minulých 14 dní. Včera někdo na kole, naznačoval ať ho předjedu a pak mě jeho světlo málem oslepilo odrazem v zrcátku. Minulý týden běžkyně za tmy. Celá v černém a na hlavě čelovku na vysoký výkon, potom co jsem jí objela, mi zůstaly na sítnici světelné skvrny. Zezadu byla neviditelná. Mířila za značku konce obce a neměla oblečený žádný pasivní reflexní prvek. Dvojice otec dítě, co jdou potmě do druhé obce otec svítí mobile. I to dítě nebylo viditelné. Všimnete si jich když jste asi 20 metrů od nich. A kurunu všem nasadil chlap na elektrické koloběžce - zepředu asi 5 ostrých bílých světel a zezadu nic. Teda ona ta koloběžka má cca 16 cm nad silnicí červené světlo. Ale to skomírá, když se jede naplno. Baterky cpou energii do elektromotoru a světlo moc nesvítí.
Některá umělecká díla nechápu, některá se mi nelíbí. To je normální. K dílům, které nechápu by bylo dobré najít někde vysvětlení. A to, že se mi něco nelíbí je normální.
Např. sloupy na Náměstí Republiky jsem jako umělecké dílo nikdy nebrala. Efekt trikolory jsem nikdy nepozorovala. Kdybych o něm věděla, snažila bych se to zahlédnout. Je to škoda, už to není možné.
K zobrazeným návrhům na nové stance metra. Některé se mi nelíbí. A někde bych raději viděla něco jiného - např. na obrázku č. 17, by mnohem raději viděla spirálu, než kružnice. Spirála ukazuje vývoj, zato kružnice je jen o stálém motání se v kruhu. I když možná přesně to autor myslel.
Je to jednoduché. Pokud je od jednoho druhu více variant zboží, je u levnější varianty na cedulce jednotková cena za 1kg. Pokud jde o dražší variantu je jednotková cena za 100g. Protože na jednotkové ceny občas koukám, zaujalo mě to. Nyní na to koukám spíš jen proto, abych se ujistila, že to pořád dělají.
Zákon sice dává povinnost mít na cenovce cenu za jednotku. Ale nedefinuje jakou jednotku mají obchody použít. Takže se čaruje i tady s tím.
No kdysi někdo řekl, že kdy Vás nepochválí okolí, musíte to udělat sám. Nevím, kde bere vše co tvrdí, fakty to nikdy nepodložil. Ovšem vypadá to, jako by ho jeho okolí nemělo moc rádo a tak se prostě musí plácat po zádech sám.
A možná se také drží rčení, že 100x řečená lež se stává pravdou. Tak sebe, svou práci a vládu chválí na všechny strany a někam si dělá čárky kolik mu zbývá do toho zázračného okamžiku, kdy se přestane divně chvástat a bude mluvit pravdu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Na jedno Děcko je 20 a možná i 30 ptákovin, na které se už koukat nedá,j en vycpávky, které plní program a na ty je peněz škoda. Další věc jsou komerční produkty, kupované licence, v podstatě nikdo neví kam jaké peníze jdou i když je to účetně v pořádku, není to v pořádku s tím, na jaký účel jsou ty peníze vybírány.
To vadí a moc. Není žádná kontrola nad účelností a smyslem vynakládání peněz. Navíc stále se mluví o veřejnoprávní potřebě, ale hradí se z toho i zábava, které by si na sebe měla vydělat sama. Pak se točí absurdní projekty, které nemají hlavu ani patu. A k tomu ruší pořady, které by z tohoto pohledu dávali smysl a ty nesmyslné zůstávají.
Co se týká nezávislosti - poslechněte si jak je TV nezávislá od redaktorů, kteří byli odejiti. Když se o někom natočí reportáž, nebo ho kamera přistihne v legrační situaci a je to zveřejněno, je odměnou plácání po zádech. Naopak u jiného subjektu je to špatně a následuje nepříjemný pohovor u nadřízeného.
Výběr veřejnoprávních poplatků nezaručí nezávislost. Nezaručí ani takové projekty jako je zmiňované Děcko. Autorky měly štěstí. Někdo se rozhodl, že potřebují zase něco jako byl Smysl pro... Jsou jiné projekty i se závažnějšími tématy a netočilo se.