Potrat je zlo, které ubližuje především ženě, která ho podstupuje. Nechápu proč ho může někdo obhajovat. Na jednu stranu mladě ženy usilují o svobodný život bez závazků (dětí), aby ve středním věku usilovaly o umělé oplodnění, protože už normálně nemohou otěhotnět. Každý z nás má kolem sebe ženu, která má podobnou zkušenost. Pokud by mohly, tak by dnes ve stejné situaci nikdy potrat nezvolily.

Škoda že těch okupantů muselo v roce 1945 na našem území ČSR zemřít 100 tisíc, abychom měli svobodu od nacismu.

Hloupost je horší jako neznalost. Rok 1968 byl sice demonstrací síly SSSR, ale zároveň počátek pádu komunismu v Evropě. Evropa, ale není o komunismu, nebo kapitalismu. Evropa je o tradici křesťanství. Škoda, že je dnes více vidět to špatné, ale bez duchovního dědictví křesťanství se Evropa propadne do bludů multikulturalismu a duchovního marasmu genderové idielogie.

V okamžiku smrti na kříži se propojilo bytí člověka Ježíše z Nazareta a bytí božské osoby Ježíše Krista. Po jeho mučednické smrti však následovalo ticho Bílé soboty, a oslavné vzkříšení přichází až třetího dne v neděli na Boží hod velikonoční. Toto znázornění, ale popírá zásadní důležitost výše zmíněné Bílé soboty. Popírá prostor, který po umučení byl Pánu Ježíši Bohem dán, aby třetího dne mohl vstát z mrtvých, jak sám předpověděl. Atraktivita tohoto znázornění není přínosem nového pohledu na spásný čin Pána Ježíše, ale spíš touhou se zviditelnit. V době, pro církev v naší zemi nejednoduchou, je toto znázornění zpochybnění dvanácti set leté tradice. Opravdu by mě zajímalo co by na toto znázornění řekl vzdělaný Konstantin. Pluralita v církvi by měla mít svoje meze a toto je dle mého názoru za hranou. Když na Ondřejníku instalovali kříž se vzkříšeným Pánem Ježíšem vyvolalo to bouřivou debatu a dodnes jsou lidé, co usilují o jeho odstranění. Na tomto kříži, o kterém diskutujeme, Pán Ježíš sedí, volně pohupuje nohou a zvedá kalich smlouvy. Jaké bude další znázornění posouvající náš pohled na mučednicky kříž a na Pána Ježíše? Neotevřeli naši umělci další z Pandořiných skříněk, po jejichž otevření nebude cesty zpět k pohledu, který nepoukazuje na atraktivitu, ale na jednoduchý obraz lásky plné věrnosti Syna Ježíše Krista k Bohu Otci a nekonečné lásky Boha Otce k Synu Ježíši Kristu projevenou tichosti Bílé soboty. Boží láska není panoptikum, ale konkrétní vztah.

Prázdné sudy nejvíce duní.

Kéž je Bůh milostivý k této blogerce, protože:,,Blažení chudí duchem...''

Pokud bychom měly Pána Ježíše natolik v srdci, že jeho láska v nás by dokázala měnit svět k dobru, tak věčné království žijeme už nyní.

Je velká škoda, že se nedá textem vyjádřit, proč byl uznány jako svatý člověk. Pokud jsem četl hodnocení od přátel a blýzkých lidí z jeho okolí, tak ti nepochybovali o jeho svátosti. Na jeho pohřbu se setkala rodina s mnohými bezdomovci, kterým bez potřeby uznání pomáhal. Tam se ukázala jeho svátost, protože nikomu neodmítal svoji lásku a v každém viděl především člověka, který je stvořený k tomu stát se svatým. Z tohoto důvodu pomáhal druhým a o to méně myslel na sebe. Nechci zbožné hlásat bludy, ale snažím se od něho učit konat skutky milosrdenství, ale není to jednoduché. Je obdivuhodné, že ač sám mladý, tak je příkladem života z víry, který je plný milosrdné lásky. Děkuji ti Bože za tohoto člověka.