Pane Lipolde, jestli to není trochu jinak. Objevy přírodních zákonů daly vzniknout technickým aplikacím. Třeba, když Sadi Carnot popsal cyklus teoretického tepelného stroje (mění teplo na mechanickou práci) pozorováním dějů ve stroji parním, mohly za čas vzniknout i jiné stroje tohoto typu (spalovací motor, plynová, nebo parní turbína), které užíváme dodnes. Spalování uhlíku je opravdu hazard s klimatem. Avšak, nezaznamenal jsem, že by ti, kdož požadují omezení spalování uhlíku, nejdříve studovali teorii, aby mohli navrhnout funkční technické řešení. Jejich nápady, vedené dobrým úmyslem, nepřinesly konkurenční výsledek. Proto nebyly přijaty a autorům to na prestiži nepřidalo. Korunu všemu nasadil zákaz atomových elektráren, ale nezoufejme, místo toho máme trhací víčka. Takže: dokud nebudou dopracovány teoretické základy dějů, které získávají energii jinak, než spalováním uhlíku, které mohou dát vzniknout technickým aplikacím, dokud zelení nepochopí základy termodynamiky, aby nenavrhovali blbosti, žádný zelený úděl nebude. A na sám konec: politiku českého rybníka bych do toho netahal, souvisí to jen málo.
Pánům nějak vypadla jedna z nejhorších dostupností bydlení v ČR v rámci EU. Ambice s mladými, kteří odkládají založení rodiny také z důvodu, že nebudou s dětmi bydlet u rodičů, nebo jim bydlení spolkne nejméně polovinu příjmu (na hypotéku musíte mít příjem 90 000, v nájmu to není o mnoho lepší), no nevím.
Čím začít? Aa) Možná bude dobré se nejdříve zamyslet, jak se mohlo stát, že se Babiš vůbec dostal k moci. Ab) Přes veškerou snahu (každý dělá, co umí (říkají psychologové)) má i dnes Babiš nejvyšší podporu voličstva. Ti lidé neprokoukli jeho praktiky a plané sliby, nebo jsou znechuceni těmi, kteří vládli před tím a vládnou i teď. Program antibabiš, trvající dva roky, zcela zahlušil komunikaci společnosti se svými volenými představiteli a ten čas bylo možné využít lépe, tj. vlastním příkladem, nikoli ukazováním na druhé. Ba) Důchodová reforma je výsledkem užití excelovské tabulky bez zahrnutí dalších vlivů. Bb) Závažným problémem se jeví nadužívání digitální techniky. Když jsem dříve počítal destilační kolonu, byla to práce na týden, dnes je to na několik klinutí. Je to úžasný pokrok stejně, jako řízení procesů. To stejné platí ve strojařině. Na druhé straně i základní školy hledají psychology (bez toho se moje generace opravdu obešla), protože přítomnost na síti paradoxně vede k osamění. Nelze doufat, že z toho ti mladí prostě "vyrostou", protože už teď trpí určitou psychickou zátěží, která se bez další péče bude jen zhoršovat. Tak není jasné s jak narušenou myslí budou lidé vstupovat na počátek stáří (65. rok života). Uvítal bych, kdyby důchodová reforma počíta s více vlivy a nechávala prostor pro variantní řešení, protože předpovídat stav společnosti při jejím překotném vývoji na delší dobu je hloupost. Tento předlouhý úvod vede k závěru, že Ca) Méně agitace a více rozumu snad pomůže ke slepení naší rozpraskané společnosti. Cb) S agitací máme velmi špatné zkušenosti.
Produkuje naše do omrzení reformované školství absolventy, schopné vymýšlet nové technologie, kterými můžeme konkurovat, nebo jsme stále montovnou? Máme digitalizovaný stát a jednoduchý právní řád, nebo ten právní řád mírně hnojíme přílepky? Pokud jsme montovnou, těžko mluvit o hrdých a sebevědomých občanech, kteří něco dokázali a mohou se řadit k té slušnější části světa. Pak nezbývá, než mlátit pěstičkami do stolu, jako když se vzteká malé dítě a strašit vlastně čímkoli, protože to bude vždy alespoň z části pravda.
Vývojem, který popisujete, prošla celá Evropa. Rozvojem průmyslu ztratilo smysl nevolnictví a náboženský útlak. K moci se mohli dostat lidé tvořiví, což se nedá říci o panovnících, kteří dědili moc i majetek, ale nedokázali to uplatnit. Dravý kapitalismus vygeneroval stejně extrémistický komunismus, kterého jsme naštěstí nedosáhli, ale dozvuky takových pokusů užíváme dodnes. Několik nemocí s vysokou smrtností bylo zcela vymýceno (TBC, neštovice, spalničky, černý kašel, mor), což je výsledkem práce mnoha lidí z celé Evropy ve všech úrovních zdravotnictví a kázně všech obyvatel. Právem to bereme jako samozřejmost. Podobně to platí o materiálním zajištění spotřebním zbožím. Jsme na vrcholu vlny prosperity technické, otázkou je, jak jsme na tom v oblasti mravní. Situace se může rychle změnit. Spouštěčem je popletený žebříček hodnot. Když jsme u té migrace, dobrým indikátorem, jak se máme ve srovnání s Evropou, jsou cílové země neevropských migrantů. Proč o ČR nemají zájem? Nemohou nás najít, zabloudili, mají špatné informace?
My lidé vypadáme tak nějak stejně. Najednou potkáte sice stejně vypadající, ale "šmrncovní" ženskou (ženy "šmrncovního" chlapa) a bojujeme, při slušném vychování s tím, jestli se ohlédnout, prostě ještě jednou zažít něco velmi příjemného. Z nového "Kulaťáku", pokud se toho dožiju, bych utíkal, ani bych se neohlížel.
Tak jste nám popsal, pane autore, koho budete volit. Na to stačila věta holá, ten zbytek známe také. Otázkou je, koho nám strany nabízejí a co je to za spolky, když mezi sebou vyberou právě takové kandidáty k zasahování do našich životů. Za čirý cynismus považuji dnes už rčení: "politika je umění možného". Ona válka je také možná a vůbec nejsme neskromní, když chceme to nejlepší a ne to možné. Obrátím vaši pozornost jiným směrem. Některé strany jsou totalitní ve svém principu. Pozná se to podle toho, že mají svou odnož pro nezletilce. Ještě známá je Hitlerjugend, Komsomol, u nás ČSM a SSM a dnes Mladí ODS a Mladé Pirátstvo. Domnívám se, že od takových stran se ničeho kloudného nedočkám.
No, pane Štětko, ono je nejtěžší začít u sebe. Nedokázali ti zastánci demokracie vybrat mezi sebou někoho lepšího, (věrohodného, s jasnou vizí, s ohledem na "obyčejné lidi", s technickým rozhledem, s uměním sestavení priorit, s jasnou znalostí ekonomických souvislostí), než jsou tvrdošíjní vůdci? Ukazuje se, že nedokázali (v Čechách o tom může vyprávět). Pak budou mít, přesněji řečeno: prohrají volby ve střetu s těmi tvrdošíjnými, jak říkáte. Vzdychání a fňukání prostě nefunguje.
Vyhlásit nějakou koalici v den státního svátku, který připomíná obnovení české státnosti, ztracené na Bílé Hoře a znovu nabyté po dlouhém úsilí mnoha lidí, kteří riskovali nejméně uvěznění (té době říkáme Národní obrození), mně přijde vesrze nepatřičné, prostě hloupé, jasně podtržené ztrátou sebekritičnosti, což už je diagnóza.
Co je umění řešili teoretikové umění dávno před vznikem umělé inteligence. Přidržím se (volně) popisu V. V. Štecha: Umění předchází silný prožitek, někdy dosti intimní, který je každý, za určitých okolností, schopen předat dál. Štech uvádí tenhle příklad: Dělník (kopáč), který pracuje někde daleko od rodiny náhle načrtne na zapářené okno maringotky několika tahy tvář své ženy. Každý v tom jeho ženu pozná a také pocítí, jak moc mu chybí. Ve vypjaté situaci i dělník, který v galerii snad nikdy nebyl, dosáhl na to, čemu říkáme uměmí. Někteří lidé jsou schopni prožitky sdělovat častěji, dokonce je to živí, někteří tuhle schopnost spíše nemají. Na uměleckých školách se studuje řemeslo (nejen pro malování obrazů), nikoli schopnost prožitku. Ve světle uvedeného je tahle diskuse prostě o ničem.
Víte, pane Čermáku, s velkým sebezapřením jsen dočetl až do konce.
"Během posledních plus minus sto let zde vznikla společnost, která nejvíc posunula svět k lepšímu, a zároveň je nejvíc názorově otevřená a tolerantní. Nejméně znásilňuje lidi, kteří jsou její součástí. Západní demokracie přežily své turbulence i nehody, ale neměly žádnou fatální havárii." Vaše slova. Jestli dvě světové války nejsou "fatální havárií", pak už nevím, v co vlastně věříte. Na příkladu fotbalu je to snad pochopitelné: Ani klub Zelený, ani klub Modrý, ale dobrý fotbal je ten cíl. V Čechách je opravdu problém volby politického uskupení. Je to tím, že lidé, kterým říkáme elity, odešly po r. 1620, 1938, 1948 a 1968. Tu Bílou horu uvádím jen pro představu, že trvalo téměř 200 let, než vyrostly nové elity a začalo něco nevídaného, čemu říkáme Národní obrození. Moderní sociologie hovoří o elitách secondhandových, nebo dokonce pubertálních (dávno před nejmenovanou koaliční politickou stranou). Představitelé Evropy se zatím proslavili jen tím, že nařizují přechod na jiné zdroje energie, (který už dávno měl být), ale bez znalosti možností fyzikálních a technických způsobem, který je spíše riskantní, než šetřící životní prostředí. Důsledky zpřeházeného žebříčku hodnot, které dopadají na "obyčejné lidi" vedou ke štěpení společnosti. Nikdo z politiků nepohlédne do očí zdrceným rodičům, jejichž dítě nepřežilo teroristický útok. Nezdá se mně, že zrovna tohle posouvá svět k lepšímu. Zatím jste předvedl jen propagandu let minulých, pravda, s opačným znamémkem.
Lidstvo si naštěstí jam namířených proti sobě kope více a tím se ty jámy začnou eliminovat. Stačí, aby pár dní nefoukalo a nesvítilo slunce a všichni s umělou inteligencí budou (po rozpadu el. sítě) tak nějak ve výpadku. (Člověk bez potravy pár dní vydrží). Pak také postačí, aby někdo získal novou zkušenost, třeba z nějaké sofistikované technologie a prostě to nepověsil na internet, z lenosti, nebo s úmyslem získat výhodu. Takže zůstaneme u rozesílání nevyžádaných reklam, to snad stačí.
"Vláda se konečně rozhodla, že je potřeba, aby lidem někdo řekl, jak se ve skutečnosti věci mají." Vaše slova pane Coufale. Chcete říci, že situace v ČR dospěla tak daleko, že lidé žijí v jakési nevědomosti a je třeba, aby rozdíl mezi skutečností a sděleními státních (např. veřejnoprávní televize a rozhlas), ale i soukromých sdělovacích prostředků někdo placený opět státem ukázal a případně vyložil, jak je to správně? Co dělají tiskoví mluvčí ministerstev a vlastně všech organizačních jednotek státu? Zatím jsem si povšiml, že pan plukovník trpí nemocí z povolání, která se projevuje vybraným slovníkem.
Tak tady máme "zabedněnce" a zdá se, že i "odbedněnce". Jenže, jsou už to všichni, nebo je ještě pár lidí mezi těmito póly? Co dělají ti ostatní? Dost možná chodí do práce, aby mohli vychovávat své děti, dali jim co nejlepší vzdělání a užívali s nimi hezké chvíle, kterých není mnoho. Tihle lidé ví, že odtajnění archivů už je živé nezastihne, řešit lze jen otázky řešitelné a zcela jistě nemají ambici cpát se do politiky. Tak z každého excesu těch, kteří to tu řídí nechytnou na první našlápnutí a řeší, jak minimalizovat škody, které klepou na dveře.
Víte pane Malý, ta strašná škola, kde osnovy byly základem života, vychovala inženýry, kteří postavili takovou věc, která se jmenuje JE Temelín. Úplně od začátku (tedy od výkovku tlakové nádoby) na zelené louce. Dnes se dohadujeme, kdo provede dostavbu, když: vedle stojí funkční vzorek, dokumentace je k dispozici. Dvě české vysoké školy se po léta držely v padesátce evropských vysokých škol. No, už tam nepatří. Když dítě dělá, jen to, co ho baví, ztratí úctu k ostatním oborům, k jiné práci jiných lidí. Přestane pracovat i na sobě, což je cesta do pekel. Dnes platí, že cesta k pokroku vede přes ovládnutí dvou oborů místo jednoho. Jak to dítě nezvyklé pracovat udělá, opravdu nevím.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
"Stejné pravidlo platí i pro účelové komunikace" pan autor vedle blbosti s pravidlem levé ruky ani netuší, že účelová komunikace není k veřejné komunikaci připojena křižovatkou. Pravidla provozu na parkovišti neurčuje jeho majitel. I na místech ležících mimo veřejnou komunikaci (účelová komunikace veřejná jako je např. parkoviště u obchodního domu), ale i na účelových komunikacích neveřejných (např. areál nějakého podniku (musí vás tam pustit vrátný a areál bývá oplocen)), platí pravidla, jako na veřejných komunikacích (pozor na podnikové vlečky). Redakční rada by se měla omluvit. Snad má někdo z nich řidičák, soudnost a alespoň trochu slušnosti.