První fenu jsme nechali kastrovat při komplikovaném porodu císařem, druhou preventivně. Současné mladé ušaté torpédo už kastrovat nebudeme.

Spíš bych navrhnul kastrovat preventivně homo sapiens, pokud nesloží zkoušky upotřebitelnosti k chovu.

Sám mám ADHD dítě (resp. ADD - je více nepozorný, než hyperaktivní), navíc lehce "šmrncnutého" autismem. Je schopný normální školní docházky i normálního fungování v kolektivu, ale projeví se to jednak tím, že nevydrží dávat pozor víc, než pár minut a když si v hlavě srovná, co bude dělat příští den, tak už je to prostě neměnné. Řekne se, že budeme doma, takže není možné se ráno rozhodnout, že je krásně a pojedeme na výlet, i kdyby to byly jeho oblíbené mašinky.

Dnes navštěvuje dětského psychiatra a díky lékům je z něj, co se týče soustředění, normální čtrnáctiletý puberťák.

Každopádně, když jsme to začali řešit a začali jsme zjišťovat informace, tak jsem se v nich úplně viděl. Všechno na mě sedělo. Akorát, že v osmdesátých letech se to neřešilo a tak jsem procházel základku i výběrové gymnázium s trojkami. I s IQ přes 150. Jen jsem se prostě nedokázal nic naučit, protože mi vždycky po dvou minutách myšlenky uletěly jinam. Výborně mi šly předměty, které měly logiku a nebylo tam moc věcí k učení, stačilo je pochopit - matematika, fyzika, programování. A absolutně jsem bojoval s dějepisem, zeměpisem, literaturou a podobnými "nazpaměť šprtacími" záležitostmi.

Říkám si, že kdyby už tehdy existovaly léky a uměli se mnou rodiče a škola pracovat tak, jako s tím naším raubířem, mohl jsem dnes dělat třeba to, co by mě opravdu bavilo a myslím si, že bych byl fakt dobrý - medicínu.

Aby z toho nebyla další ruská ponorka!

A pak si jděte pro pletýnku do řemesné pekárny.

Jsem z rodiny, kde jsme normálně na obědy chodili, chodí i naše děti a kde jsme zvyklí doma vařit (byť v týdnu večeře ne vždy). Vaříme myslím normální jídla od krupicoé a ovesné kaše, přes volská oka, buchtičky se šodó, zapečené těstoviny, až po vepřo péčo. Nevyhýbáme se ani hrachu, čočce, cizrně, pohance, bulguru a fazolím (i když ty moc často neděláme). Přesto, když občas vidím, co v naší jídelně vymýšlí za jídla, tak nechápu.

Za mě by ty obědy měly dětem sloužit k tomu, aby se najedly a aby se naučily, že se lépe nají normálního, řekněme "domácího" jídla. Nemají být obědy cestou k tomu to ty děti odnaučit a nahnat je do večerky naproti škole.

Nemám nic proti ovoci a zelenině. Sousedka je vedoucí ŠJ a když se bavíme o tom, co smí a nesmí, tak si říkám který odborník, vyžraný hranolky a tatarkou v ministerské kantýně, to zase vymysel. Podle nových pravidel nesmí udělat šopák - moc tuku (oliváč) a soli (balkánský sýr), ani bramborový knedlík s cibulkou (moc tuku) a prý problém už je krupicová kaše (moc cukru).

100% souhlas. A říkám to jako rodič dvou dětí školou povinných (11 a 14). V životě jsme od státu kromě "rodičáku" nic nechtěli a ani nedostali. A i když to není vždy jednoduché, děti žijí, do ZUŠky a na nějaký ten kroužek chodí, obědy ve škole mají a roztrhaní také nechodí. Holt se nejede k moři každý rok, holt jezdíme starou plečkou, holt nemáme nejnovější chytrou televizi, holt místo štrůdlu mám čtyřletý Android. Místo rekonstrukce bytu na klíč to děláme postupně vlastníma rukama, teď už i se zapojením dětí. Nežijeme ve vybydleném bytě. Ale pořád nám zbývá na normální život a máme nashromážděný i nějaký ten dlouhodobý majetek (3 byty a chatu).

Neodbornmá aplikace Propofolu. Takže feťák, ne?

Chtělo by to v přehledu článků i autora, abych věděl, na co neklikat. Negativistickou Mamynkou (jestli je to vůbec ve skutečnosti žena) počínaje.

Ano, je to plné propagandy. Ale ta je pro dnešního diváka, který nemá v hlavě hladového brouka mozkožrouta už spíše úsměvná. Stejně jako Císařův pekař, nebo Hej rup.

Každopádně je to za mě seriál, který je velmi dobře řemeslně zpracován a zahrán. Jednotlivé epizody mají dobrou zápletku, spád. Jako "brak" bych označil jiná filmařská veledíla (Ulici, OVRZ, Přátele a podobně).

I naše školou povinné děti už pochopily, že když někomu budou nadávat a vyhrožovat, tak těžko bude mít chuť s nimi uzavírat nějaká spojenectví.

Příběhy o lékařích. Stejné slyším o policistech, úřednících, prodavačkách. Já se setkávám vesměs se samými fajn lidmi i v těchto profesích. Jestli to není tím, že se snažím být vůči nim příjemný a slušný. Chovám se tak, jak chci, aby se oni chovali ke mně. A funguje to. Jestli ono to není tak, že "jaký šel, takového potkal", "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá", "na hrubý pytel hrubá záplata", nebo "čistému vše čisté". Těch přísloví, které na to naráží je spousta.

Problém zdravotnictví je nedostatečná kapacita. Proto ty fronty . Jenže za to nemůže ani sestřička, ani lékař v ordinaci. Upřímně řečeno se mi líbily ty regulační poplatky. Byly v podstatě symbolické, ale faktem je, že zredukovala spousty pacientů, kteří k lékaři ve skutečnosti nemuseli.

U nás je to na vlak 2100m a chodíme to ráno cestou do práce a odpoledne cestou z práce. Pokud zrovna neprší, nechumelí, nebo nefičí ostrý vítr (je to cesta "mezi poli", tak je to fajn procházka. Ráno na probuzení, odpoledne na vyčištění hlavy.

Chudáci Pražáci musí jít 900m. Nepředstavitelné. Taková dááálka! 🙈🙊

Tohle nucení se je stejně hloupé a nepřirozené, jako vyrazit "na lov" s cílem "dnes večer chci ulovit vážnou známost". Zkoušel jsem to a nefunguje to. Ty nejlepší holky (včetně té, co jsem si ji nakonec vzal) jsem potkal buď na nějaké akci, kde jsme se pouze zkamarádili a vše to vznikalo postupně, nebo na chatu (když to ještě fungovalo). A vše vzniklo z běžného přátelství.

Udělejte to stejně - mít ve svém okolí ženy, se kterými jedete na výlet, jdete do divadla, zahradničíte, nebo co já vím chodíte na houby. Ale buďte upřímný v tom, že hledáte kamarádku a neslibujte společný život. Možná ta jiskra časem přeskočí. Ale to nikdo neví.

Všechny kvalitní a dlouhodobé vztahy, co jsem kdy měl nevznikly jako blesk z jasného nebe, ale vznikaly postupně. Ten s manželkou dokonce rok a půl, než jsme se do sebe zamilovali a než došlo i na první sexuální kontakt.

Také mi to tak přijde. Bohužel.

Btw: co je to nespavost? Já jsem prostě noční tvor. Usnout ideálně kolem třetí, vstávat kolem desáté. Já s tím problém nemám, ale když jsem byl onehdá v nemocnici, tak z toho měli problém oni..a sotva jsem ve tři usnul, tak mě přišli v pět budit s teploměrem a prej vstávat, za chvíli je snídaně.

Podle titulku jsem tipoval buď Divou Báru, Mamynku, nebo tuhle autorku, co ji neumím ani napsat. No a dopadlo to dle očekávání. Vážená paní, když chcete cestovat sama, jeďte autem.

Připomínáte mi toho z Cimrmanů, jak si pořád otvíral hospody a furt je opouštěl, protože mu tam chodili lidi.

V Dikobrazu měli kdysi takovou rubriku: Vaše starosti na naše ostny.

To, že se maminka věnuje dítěti a ono přesto není k utišení (dlouhá cesta, není mu dobře, atd.) je pro mě pochopitelné a akceptovatelné. Ale to, že děti ječí, lítají, nebo si můžou plíce vyřvat a rodiče se tváří, jako že nejsou jejich, to je s prominutím na pár facek. Těm rodičům.

Ten se teda vymustroval!

Ale babu má pěknou, to zase jo.

No, ve slovenštině ten vodič dává smysl. V angličtině už horší (conductor vs. driver). V češtině to taky moc nepasuje.

Připomnělo mi to, jak Laco stojí ve dveřích do ložnice, je se manželka páří s Piťom a řve na ni: "ja som to vediel. Ja som to celú tu dobu vediel!". A onau s úsměvem odpovídá: "Hej, ty si to možno vediel. Ale on to vie!"

Svatá prostato! To je blbý i na bagetu.