Od samého začátku má vše triviální řešení. Jen důkazů v marnosti přibývá s touhou jedince vyrůst nad ostatní až do nebe. V mládí řádil v leningradském gangu jako vůdčí spratek a za život se vzdělal sovětskou doktrínou. Víc není nutno psát. Bude to mít nedozírné následky, pokud ovšem... Žádný strom přec...
Jak jinak, žádné překvapení. Oba hrozí světu jaderným vyhlazením opakovaně. Jeden Evropě, druhý Izraeli neskrytě ve sdělovacích prostředcích svými čelními představiteli. Hra bláznů? O to horší. Jeden zabíjí své krajany a pustoší "svou" zem terorem tradičním. Druhému je teror posláním. Tu spalují a mažou s povrchu zemi za zemí dle denního výběru. Zaklínadlo: Každý přec má svobodný přístup k jádru. Snad bylo akce třeba, aby si uvědomili, že to nebude tak snadné, ba dokonce putovalo ošacení do prádelny...
Tý vole! Taková úrodná země a nestydí se přiznat, že jim schází brambory. Zřejmě asi do lihovaru, jinak to není možné. Slyšel jsem při výkladu v Petrohradu, jak učil car Petr (Bolšoj) Rusy pěstovat brambory. Když je do Ruska přivezl, tak ohrnovali nos a způsob pěstování už se jim vůbec příčil. Použil rafinovanou, na mentalitu zaměřenou popularizaci. Na náměstí nechal kovaným plotem ohradit malé políčko a zasadit brambory. Jak rostly zvědavců přibývalo. Na počátku byla zvědavost a šíření zvěsti o zázraku co teprve roste pod zemí. Když byly zralé odvolal častěji od plotu stráž až nezbyla ani jedna hlíza. Inu taková vzácnost a ještě ukradena stojí za pěstování. Podle všeho by postačilo dovézt vlak plných vagónů na nádraží a víc by se nikdo nemusel starat. Pěstovat nebaví. Car to myslel dobře ale marná sláva...
Konečně něco co má význam. Ve všech fázích letu? Tak nejlépe nad vlastní zemí a ještě nad hlavou. Věta Václava Havla před kongresmany o pomoci a podpoře zaostalému Rusku " Stokrát se vám (nám) to vrátí " byla snad euforická, dobře míněná, však nereálná. Vývoj ukázal, že je to nemožné. Sankce a obrana. Pomocná ruka je sebevraždou.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nechť si tam užívají svobody, když po ní tolik prahnou a doma jim nevoní.