Já se tedy rozhodně nezastávám života za komoušů, ale tohle není fér. Každý dospělý v něčem vyrostl a pokud to nebyl patologický stav, vzpomíná na své dětství s láskou. Ono je úplně jedno, jak bohatý je život materiální, naopak je velice důležité, jak bohatý je život sociální. A to jsme tehdy opravdu měli - ty party ať na vsi nebo kolem bloků domů ve městě byly k nezaplacení. Svoboda pohybu, krajíc s něčím a do večera být venku s kamarády, to si dnešní děti neumí vůbec představit, jsou věčně pod dozorem. Jistě je krásné být každoročně u moře a v zimě v Alpách, ale kamarády to nenahradí. Proč tolik milujeme filmy o různých dětských rošťárnách? Ta doba měla své mínusy pro dospělé, ale pro děti, se mi zdá, že byla příznivější. A dětem je vážně jedno, jaký luxus je obklopuje, to jen my dospělí máme pořád nějaké zbytečné mindráky.
Samoobslužné pokladny samy o sobě nejsou problém, někomu vyhovují, jinému ne. problém je, že nefungují jak by měly. To není tím, že zákazník nechápe práci se samoobslužnou pokladnou, to je tím, že markety si vybraly (kvůli ceně?) ty poruchové. Roky nakupuju m.j. i v Globusu. Samoobslužné pokladny tam nikdy nezlobí, přesto je u nich personál k dispozici, občas udělá namátkovou kontrolu, ale nikdy se mi nestalo, že bych měla problém s funkčností pokladny. Čím to asi bude, že někde to jde a někde uštvou personál?
Nesmysl. Přesně takhle se klíště přetrhne téměř vždy. Ale přesto existuje spolehlivý způsob. Klíště je totiž háklivé na přímé dráždění, dá se říct, že je lechtivé. Takže žádné tahání. Stačí vzít tyčinku s vatou a pomalu s ní kroužit kolem klíštěte tak, abychom se ho zlehka dotýkali. Když vydržíte, klíště se po chvíli pustí samo. Mám vyzkoušeno.
Asi před 20 lety běžela v TV reklama s větou: Nepracujte, bavte se! A tak nějak se to dá shrnout. Každá doba má svoje pro a proti, ale nemůžeme nikdo upřít to, že současné matky (20-40 let) vyrostly v naprostém blahobytu (až na nějaké sociální výjimky), velmi často bez sourozenců, v dětství už běžně užívaly PC, materiálně dobře zajištěné. Kolik z nich v dětsví pracovalo? Asi jen část bydlící na vesnici, a ještě ne všechny. Kolik z nich se staralo o domácnost, když máma byla v práci, o menší sourozence (vypravit do školy, školky, vyzvednout...) ... Není to jejich vina. Ale díky tomuto pohodlí nejsou zvyklé na nepohodlí běžného života, když musí vést domácnost s minimem peněz a s problémy z toho plynoucí. A připravme se na to, že jejich děti budou ještě úzkostnější, protože současná výchova jim všechny překážky umetá jako nikdy v lidské historii. Nemohou za to, protože ten bezstarostný život jsme je naučili my. Ale v jednom má pisatelka pravdu: Moc se nemluví o tom, že každá máma snáší těhotenství a mateřství jinak a všechny ty pocity jsou normální proto, že máme různé povahy a různé životní příběhy.
Podle mne by rychleji a levněji rozhýbaly bytový trh pořádné zákony, které umožní velmi rychle vypakovat problémového nájemníka. A za druhé - poslední prodloužení doby z 5 na 10 let (rok 2021) kdy musíte zaplatit zcela nehoráznou daň z příjmu... to také bytovému trhu neprospívá. Stačily by 3 roky a nižší zdanění - rozhodně pro fyzické osoby, protože mezi lidmi je bytů víc, než mají developeři.
Rusko nás označilo za svého nepřítele a my ho jako stát vnímáme stejně. Takže, pokud jde nekdo slavit s nepřítelem a ještě se tím chlubí a odkazuje na své voliče, znamená to jen to, že jde o zrádce naší země a jejího přesvědčení a vystupování navenek. Na což zcela jistě máme paragrafy. Je to totiž úplně stejné, jako když jel Moravec slavit s Hitletem.
Rusko nás označilo za svého nepřítele a my ho jako stát vnímáme stejně. Takže, pokud jde nekdo slavit s nepřítelem a ještě se tím chlubí a odkazuje na své voliče, znamená to jen to, že jde o zrádce naší země a jejího přesvědčení a vystupování navenek. Na což zcela jistě máme paragrafy. Je to totiž úplně stejné, jako když jel Moravec slavit s Hitletem.
Článek není zavádějící, zrovna tak diskuze dole. Jde o to, že každý soudí podle svých zkušeností a ty jsou dnes i v minulosti opravdu různé. Vždy záleželo na tom, v jaké skupině lidí a v jakém místě žijete, dřív i dnes. Praha je jednoznačně nejdražší v bytech, na druhou stranu má mnoho pracovních a dalších možností. V maloměstě je to obráceně. Byt 2+1 v Ústí n.L. seženete i za 1,2 mil., jen mít tu odvahu, ale každý chce výhody Prahy, tak platí. V diskuzi se opakuje názor, jak bylo jednoduché sehnat za komunistů byt či postavit dům. Já mám opačnou zkušenost. Dobře to vystihuje tento podkast.
Zrovna tak příjmy, otec velmi brzy ovdověl (1979) a živil dál 2 děti jen z 1 inženýrského platu, protože v té době neexistoval vdovecký důchod pro muže. Sirotčí jsme měli 200 Kč. A když své zážitky z té doby vyprávím svým vrstevníkům v práci, kteří žili v SZ Čechách na vesnici, popř. jejich tátové pracovali v dolech, vůbec mi nevěří, jak jsme živořili. Prostě každý zažíval jiný svět ve stejné době.
Vidím spor dvou generací, kdy jedna obhajuje dobu minulou a druhá současnou. To bylo vždycky a staří vždy říkali, to za nás nebylo a mladí zas, my to máme těžší než vy. A přesto se děti rodily. Rodily se i v nejtěžších dobách, i za války. Někdo namítne, že nebyla antikoncepce, jistě, ale nezdá se mi, že to je jen tím. On je vcelku dobrý ukazatel to, že čím se mají lidi lépe, tím méně dětí mají. To platí obecně pro celý západní svět. není to jen teď, kdy tzv. nejsou byty. Byty jsou, jen je absolutně špatná politika pronajímání, kdy se vlastník nedomůže svých práv, když narazí na problémového nájemníka. Prý se to zlepší... Každý musí počítat s tím, že se jeho životní úroveň s dětmi na mnoho let sníží, pokud nejste vyloženě bohatí. Kdo s tím nepočítá, je naivní. Ono to platí i v přírodě, že se rodič moc nenažere, hlavně aby nakrmil mláďata, jde o zachování rodu, tak to příroda zařídila. A také se rozhlédněte, bytová krize a málo dětí je projev celé Evropy. Nedávno se psalo, že i sociologové tápají proč. Mně osobně připadá, že mladí 30-40 letí, co dnes mají první dítě, dlouho řeší ani ne tak bydlení, jako strach ze své zodpovědnosti. Netvrdím, že je dnes život jednodušší, je těžký v jiných ohledech než před 50 lety a než před 100 lety a než za 100 let. Kdo čeká život jednoduchý, bez překážek, bez odříkání si, bez krizí, je naivní a neměl by mít děti vůbec. I dnes se dá žít velmi skromně. A zpětně mi připadá, že skromný život člověka nakonec obohatí o zkušenosti, naučí řešit situace a nepo se z nich. Všechno se prostě koupit nedá. Takže hlavu vzhůru! :-)
Odborníci nevědí, kde je problém... Když pominu módu mít první dítě kolem 40 roku..., kdy je plodnost ženy na konci a už zdaleka ne vždy se zadaří..., možná by stálo za to lépe prozkoumat známý modelový příklad Calhounlv experiment. Myslím, že tam je odpověď na všechno. Bohaté země netrpí menší plodností jen proto, že mají peníze na antikoncepci, širší nabídku vyžití atd. Ono jde i o deprese z blahobytu, které vidíme dnes na dětech. Uvědomte si, že jsme jim vzali svobodu (stále jsou někde pod dozorem), internet jim ukazuje nereálný život, a v reálu se nemusí zas tak moc snažit bojovat o stravu, je jí dost. V rámci těch bohatých států. Stres totiž nevzniká jen v ohrožení, ale i v nadbytku, jen se projevuje jinak.
No, když pominu ty překlepy a blbosti v článku, tak já tuhle metodu vyzkoušela v zadním pokoji s oknem do dvorku na severní straně. Jen jsem ty bublinkové pásy přichytila lepící páskou. A významně účinné to bylo. Samozřejmě se přikládá hladkou stranou ke sklu a zvenku okna. Jinak pro úsporu doporučuji venkovní rolety, udrží teplotu jak v zimě, tak chládek v létě.
To je článek o mně... 🙂 Tělocvik jsem neměla ráda, v lepším případě jsem ho prostě nějak snášela, nadváhou jsem netrpěla. A to jsem mívala max dvojku "za účast", prostě nejsem sportovní nebo spíš soutěživý typ a hry jako vybíjená, to byla zas moje noční můra. Přitom jsem docela ráda běhala orientační běhy, kde nešlo jen o rychlost. V disciplínách, kde bylo třeba použít sílu a švih (skok, šplh, hod, výmyk..) jsem selhávala, zvládala jsem spíš ty vytrvalostní. Měla jsem ráda turistiku, alternativní životní styl v přírodě. Prostě takovou tu přirozenost pohybu bez nutných výkonů. A (bohužel) až v dospělosti jsem se dostala k úplně jinému pohybu, který mé povaze zcela vyhovoval, byl to orientální tanec. Ještě v 50 letech jsem vážila 55 kg, takže si nemyslím, že jde jen o vztah ke sportu, ale i o genetické dispozice. Prostě pro nás introverty toho školy moc nenabízí. A ještě postřeh z článku - už děti kde co bolí. Ano. Vzali jsme jim svobodu lítat bez dozoru venku, od malinka jsou mezi ženami, které je hlídají, aby "se jim nic nestalo" a ve škole sedí x hodin s obtočenýma nohama kolem židle. Copak není možné konečně po staletích změnit tu starorakouskou výuku, aby děti mohly dle libosti sedět, stát či ležet a válet se? Chceme, aby se hýbaly a pak jim to na x hodin zakazujeme.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Já hlavně nechápu, PROČ lidé takhle orientovaní, když si to uvědomí, proč nejdou k sexuologovi a svou situaci neřeší? Vždyť musí vědět, že takhle to být nemá (biologicky), že to je mimo zákon (společensky).
1 odpověď