Přijde mi to spíš jako mlácení prázdné slámy opakováním domnělých stereotypů, nad kterými pokývou hlavou leda ti, kterým ekologie vůbec nic neříká, a jsou názoru, že chovat se ekologicky nemá smysl, na takové má článek bohužel největší dopad.
Jakoby ty "Instamatky" a planetární hrdinové byli opravdu tak pitomí a vymaštění, že by si opravdu žádné dopady svého nakupování neuvědomovali.
Vhodné by bylo se spíš zaměřit na to, co z domnělých "strašně neekologických" výrobků skutečně má tak velkou ekologickou stopu.
Ony ty Instamatky totiž taky mnohdy nakupují i v bezobalových obchodech, zajímají se o skutečně smysluplná ekoznačení výrobků, a, světě div se, nemají auto.
Jakoby ti služebně starší ropáci, kteří až tolik nefrčeli v různých enviro trendech, vlastně byli beztak ekologicky neutrálnější, protože si přece kupovali hader míň a v kavárně si dali kafe do hrnku, a tím ty mladý uvědomělce v uhlíkové šetrnosti přebíjeli na plné čáře, že?
"Nic z toho nezažily, nikdy si ohledně porodu, těhotenství a kojení nezjišťovaly informace, protože je nikdy nepotřebovaly a patrně je nikdy potřebovat nebudou. Nepoznaly, kolik je toho potřeba během těhotenství zjistit."
To je čirá demagogie. Hodně že n si o porodu těhotenství a porodu zjišťuje spoustu informací, třeba minimálně proto, že chtějí otěhotnět, ale nedaří se jim to.
Logikou autorky by o čemkoli mohli mluvit pouze lidé s přímou zkušeností s věcí.
Je tam i řada dalších demagogií - "Zde se opět ukázalo to, že tyto dobrovolně bezdětné ženy neznají pocity, které zažívají rodiče (nebo alespoň většina z nich). A tudíž neví, co takový rodič cítí v okamžiku, kdy své dítě vidí nešťastné." - to už je vyloženě takové to, že "jen my rodiče přece dobře víme" - redukce intelektu, sociální a emoční inteligence na ryzí pudovost, která nám přece jako jediná ukazuje tu pravou cestu životem...
To, že každá generace má trochu jiný humor a slang je jasné, ale podle toho bych neposuzoval "boomerství". Spíše bych počkal na to, jak se konkrétní generace bude projevovat hodnotově - pracovní preference, komunity, koníčky, životní styl atd. Na to je ještě u generace alfa příliš brzo, tyhle věci se vyhraňují až kolem 25-30. roku života. Alespoň tedy optikou a názorem staršího mileniála 😊
Nu metal bezpochyby fenomén je. Za sebe musím říct, a má to tak i řada dalších fandů metalu obecně, že ti kdo prožili dětství v 90. letech (myslím opravdu věk 8-15 let v těch letech), tak často na nu metalu začínali, i když pak později přešli na extrémnější metalové žánry jako death, black nebo doom (anebo undergroundový rap taky), ale nu metal sloužil jako vstupní brána z popkultury do undergroundu.
Vtipné bylo, že zezačátku se tomu ani neříkalo nu metal. Tehdy to byla nějaká odnož crossoveru nebo rap metalu, protože to plynně navazovalo na to, co hráli třeba RHChP, FNM nebo Living Colour.
Nezlobte se, ale být dceři 6 let, tak OK, chápu, ale v patnácti? Když si vzpomenu, že v 90. letech jsem měl ve svých 15 letech dávno zkouknuté veškeré kultovky typu Pulp Fiction, Mlčení jehňátek, Trainspotting, Kids, začínaly se mi líbit filmy Davida Lynche, nemluvě o všech kultovních hororových a sci-fi sériích Vetřelců a Predátorů, Věc, Dracula, Čelisti, Terminátor apod., tak řešit Spermageddon mi přijde trochu ... bizarní. 🙂
Nejsem fanda koblih, ale zrovna vysmívání se voličům Babiše za "koblihy" mi přijde přehnané. Po fiasku sociální demokracie mám pochopení pro to, že je zde poptávka po nějaké straně, která chce snížit daně chudým, zvýšit pravomoce odborů, zavést sociální příspěvky, zvýšit důchody atd. Ano, pravicový volič může oprávněně namítat něco o zadlužení státu atd., ale z čistě lidského hlediska pro to podle mne jde nalézt pochopení. Koneckonců je to to stejné co dělala ČSSD a to byla stále jednoznačně demokratická a proevropská strana.
Mnohem horší jsou podle mne tendence té stejné strany kooperovat s nacionalisty a balancovat na hraně prznění Ústavy a provádění nevratných nebo těžce vratných ústavních změn. To je to, co mi skutečně vadí. Naštěstí, v porovnání s některými nejmenovanými stranami na Slovensku či v Maďarsku to s tím v případě koblihářů snad nebude tak horké, "proevropskost" u nich, zdá se, stále převládá.
Autorka je ovlivněna rodiči, kteří zřejmě měli „velice tradiční“ model náhledu na kariéru a podnikání. Nepopírá, že díky rodině patří mezi high class, ale následně v článku jakoby mluví „jménem všech mladých“.
Velká část lidí v ČR nemá dům s hodnotou 30-40M. Pokud bych to redukoval třeba na byt za 14 milionů nebo rodinný dům za 20M – při platu 150 hrubého měsíčně, to dělá třeba 110 čistého – v páru třeba 200/rodina – hypo třeba na 15M na 30 let stojí měsíčně 70k – při platu 200k zbyde 130k na žití – myslím že to je více než luxusní měsíční budget. A bez podnikatelských rizik. Pokud bych vzal nějaké možnosti, tak práce v korporátu, ve financích za 70-80k hrubého na osobu (ne hned po škole, ale třeba za 5-7 let) není nic, co by bylo kdovíjak nedosažitelné, když se člověk stane vedoucím, tak těch 150k mít může. V ČR, podotýkám.
Sice chápu, že rodiče nastavili laťku hodně vysoko, a při žití v domě za 40M a uvedených příjmech člověk očekává nějaký standard, ale zarazila mne tam ta silně vnímaná benchmarková laťka. Nejvíc mě zarazila věta „Jaký tu pro mladé zbývá smysl života, když nikdy nepřekonají své vlastní rodiče, kteří byli první porevoluční generací?“. Z čeho vyplývá, že člověk má překonat své vlastní rodiče? Tohle je hodně velké téma, nad kterým by podle mne stálo za to přemýšlet. Je to jedno z klasických témat osobního rozvoje – potřeba porovnávat se s rodiči, „nikdy nebudu dost dobrá“ atd. Přitom většina rodičů podle mne bude své děti podporovat v čemkoli, i když se rozhodnou se zavřít do buddhistického kláštera, pokud budou cítit, že to je ta pravá životní cesta.
Pěkně napsané a upřímné, fandím! Snad jen jsem chtěl k jedné větě, která mi během čtení padla do oka - "Studentský život je plný iluzí a nadějí, které se nesplní." - studentský život už je za mnou více než 15 let, ale právě proto chci ze zkušenosti říct - ano, určitě je možné, že během studentského života se více věcí nenaplní, ale neměl by to být důvod ztrácet naději. Ideály, hodnoty a sny jsou (resp. podle mne by měly být) jedním z hlavních životních hybatelů každého člověka, a hodně věcí, pokud si je člověk udrží, se často podaří naplnit až později během života. Některé sny se třeba postupně stanou nedůležitými, jiné zase přibydou, ale to hlavní, co vychází skutečně z nitra, to zůstává pořád.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Průmysl už ani teď v ČR co do tvorby HDP nedominuje, dominují služby, minimálně z těch z 65%, a do budoucna budou ještě více posilovat Odkaz 1
1 odpověď