Cenzura vůbec nic nevyřeší, neboť zakázané ovoce, jak známo, nejvíc chutná. Na to, jak přesvědčit přesvědčené o opaku, žádný jednoduchý návod není, a cenzura to ještě zhorší. Můžete vysvětlovat, dávat logické argumenty a tak podobně, ale úspěch stejně není zaručen, ale je to asi rozumnějsí cesta než zákazy...
Jediná tvrdá ruka na řetězce je sám zákazník - buď mu cena vyhovuje a koupí, nebo nevyhovuje a nekoupí. Je přece úplně jedno, jaká byla cena předtím, předpředtím a teď. Cena není nic pevně daného - mění se v čase i místě. Svéprávný zákazník se snad sám rozhodne, zda mu konkrétní cena na cenovce zrovna teď stojí za to, aby vytáhl peníze z peněženky a koupil nebo ne. A nesvéprávní mají ze zákona opatrovníka, který to udělá za ně. Stát, potažmo kontrolor z ČOI to rozhodnutí udělají asi těžko...
Zjednodušeně: Základ vytváření programu pro jakoukoliv agendu je zadání od člověka, který tomu dokonale rozumí. Sebelepší programátor nemá šanci udělat dobrý program, pokud nemá přesné zadání - on neví, co ten program má všechno umět a obsahovat. Ten člověk od zadavatele nemusí být vůbec IT odborník, ale praktik, který dokonale zná agendu a v průběhu jejího programování každý další krok vede a kontroluje až do odpovídajícího výsledku, který se samozřejmě ještě může doladit, ale základ musí být v pořádku a fungovat. Nějvětší problém není v programátorovi, ale v zadavateli, protože jen dobrý zadavatel programátora dovede k dobrému výsledku...
Opravdu těžko soudit z dnešního pohledu. Kdo z nás ví, jak by se tehdy v nějaké konkrétní situaci zachoval? Ten tlak ze všech stran musel být pro obyčejné lidi obrovský a co chceme z dnešního víceméně pohodlného života odsuzovat? Sám jsem z česko-německé (ne sudetské, ale bavorské) rodiny a moje milá německá babička (Oma) mi říkala - víš, my Němci jsme byli taky pěkné sv*ně. To, co se stalo, se nedá vrátit a udělat jinak, ale přesto je potřeba vědět, co byla příčina a co následek. A příčina byla jednoznačně nacistické Německo. Nikdo tenkrát nechtěl sdílet společný prostor s Němci za ty hrůzy, které během války provedli. Vždyt i Američané měli velký problém v obsazeném Německu zpočátku vidět v Němci ČLOVĚKA a ne bestii, která vypadá jako člověk, když postupně objevovali nové a nové důkazy o nacistických zločinech. A co chceme dneska po tehdejších obyvatelích protektorátu, kteří žili dlouhých šest let pod německým nacistickým terorem? Chtěl by dneska někdo, kdo dává rady, žít v tehdejší době...?
Občas, když mi někdo nabízí firemní dluhopisy, se podívám na jeho účetní závěrky do obchodního rejstříku. A bývá to tragédie. Nedostatečné výnosy a často velké "neproduktivní" náklady - právní, reklamní a jiné služby, které jsou v podstatě z dluhopisů hrazeny - takové letadélko. A případně plány velké plány do budoucna. Vždycky si říkám, že jestli někdo chce přijít o své peníze, tak toto je jedna z cest...
Tragédií výuky cizím jazykům na českých školách je to, že se v hodinách MLUVÍ ČESKY. Zeptejte se vašich dětí, vnuků, jak s nimi mluví pan(í) učitel(ka) v hodině AJ, NJ nebo jiného cizího jazyka. Ve většině případů řeknou, že ČESKY. Všechny děti se učí x let cizímu jazyku, ale málokteré se po ukončení školy tímto jazykem domluví. Je to stejné, jako kdybyste jeli do zahraničí se zdokonalit v cizím jazyce, a většinu času trávili v české komunitě a mluvili převážně česky. Výsledkem by bylo, že se nezdokonalíte vůbec nebo jenom málo. V hodinách cizího jazyka se musí mluvit tímto jazykem a do češtiny jenom překládat a vysvětlovat potřebné a ne naopak. To za prvé. A za druhé učitel cizího jazyka musí tento jazyk opravdu ovládat a zároveň ho musí umět i naučit. To, jestli se má učit jeden nebo pět jazyků je u nás úplně jedno, když neumíme naučit děti dobře ovládat ani jeden (první) cizí jazyk. Úplně každé dítě, které není nějak hendikepované a je mentálně schopno se naučit mateřský jazyk, je schopno se naučit i další (jiný) jazyk alespoň v komunikativní úrovni - gramatiku ponechme stranou. Myslím, že víc než tomu, kolik, jakých a jak povinných jazyků by se mělo vyučovat, by se měla věnovat pozornost stávající kvalitě výuky, která je vzhledem k faktické jazykové vybavenosti absolventů českých základních a částečně i středních škol nedostatečná, a pak teprve přemýšlet o dalších jazycích. Lepší je umět dobře jeden cizí jazyk, než špatně nebo vůbec dva...
Také létám a rád a podle mě je základ létat ohleduplně. Pro dronaře jedna moje velmi nepříjemná příhoda. S dronem DJI Air 2S jsem po nákupu udělal zkušební let, všechno bylo v pořádku. Druhý den jsem jel točit k jednomu nepříliš navštěvovanému hradu. Vzlétl jsem z téměř prázného parkoviště pod hradem a dron cca ze 30 metrů spadl jako když ho někdo sestřelí. Naštěstí spadl těsně vedle toho parkoviště do trávy na prudším svahu, takže se nikomu nic nestalo a ani dron nebyl rozlámaný jenom zaprášený. Doma jsem ho vyčistil, vyfoukal motorky a opatrně zkusil na dvoře vzlétnout jenom do startovacího 1,2 metru. Cca po necelé minutě levitování na místě se zničehonic motorky přestaly točit a dron opět spadl, i když jinak zůstal zapnutý. Poslal jsem ho tedy do servisu, kde si s tím také nevěděli rady, tak ho poslali dál do servisního střediska DJI v Maďarsku a tam zjistili, že to byla výrobní vada a poslali mi nový - ten už je v pořádku. Takže ponaučení je, že se je třeba opravdu počítat se vším, a že i dron je jenom technický výrobek, který se může kdykoliv i bez vnější příčiny během letu porouchat a spadnout... Užívejte si bezpečného létání a krásných záběrů ze vzduchu!
Prosím vás, na vládě vůbec nezáleží, jaké budou ceny v obchodech. Svého času premiér Sobotka řešil drahé máslo v obchodech - tuším, že tenkrát vyskočila cena na 70-80 Kč, ale samozřejmě nevyřešil nic. A tato ani žádná jiná vláda to nevyřeší stejně tak. Každý výrobce a obchodník si řekne o cenu, kterou mu dovolí zákazník. Ono to občas vypadá, že to neplatí, ale každý výrobce/prodejce potřebuje vyrábět/prodávat a zákazník svou peněženkou ve skutečnosti rozhoduje kdo bude vyrábět a prodávat. Když výrobce/prodejce vyrobí/nakoupí 1000 rohlíků, tak je potřebuje prodat, ale zákazník je ten, který se rozhodne, jestli a kolik jich koupí a výrobce/prodejce může vykládat komu chce o tom, jak zdraží. My zákazníci rozhodujeme o tom, jestli to případné zdražení přijmeme nebo ne. Kolik si koupíte salátových okurek, když jsou za a) 9,90/ks a kolik, když jsou za b) 24,90/ks? Můj odhad - za a) 2-3 ks a za b) 1 ks, protože příště můžou být levnější, tak proč bych dnes platil zbytečně více...
Lidé si za svoje prachy koupí to, co uznají za vhodné. Madeta může být buď konkurenceschopná nebo nemá na trhu co pohledávat. A ten důvod, že mají 192 nákladních aut a dálniční poplatek se zvýší z 1500 na 2300 ročně je argumentace p. Teplého nebo redaktora? Tak se totiž má zvýšit cena za roční dálníční známku pro osobní automobily, nákladní automobily už mnoho let platí na dálnících a zpoplatněných silnicích mýto...
Autor článku to v jedné větě celkem výstižně prozrazuje a definuje: "Důvodem je to, že za OSVČ neodvádí žádné pojistné na důchodové pojištění zaměstnavatel" Jako zaměstnance mě ani nemusí zajímat, kolik mi přispívá zaměstnavatel na můj důchod, pokud se zájmem nestuduji výplatní pásku. Jako OSVČ přesně vím, kolik každý měsíc platím na účet sociálky. To za prvé. A za druhé, a to je kámen úrazu, je to, že vůbec nevím, o kolik bych mohl jednou dostat větší důchod, pokud bych si platil měsíčně/ročně o X peněz a třeba i dobrovolně. Nejenže nevím o kolik, ale ani kdy. Chtěl by si někdo průměrně příčetný platit např. vyšší pojištění na auto, když by mu pojišťovna nebyla schopna říci, co za to vyšší pojistné dostane? Základní chyba je konstrukt tzv. sociálního pojištění, které ve skutečnosti žádným pojištěním není. Je o úplně normální daň jako spousta jiných daní a s pojištěním to nemá nic společného. Proto i vazba vybraného "sociálního pojištění" na výplatu důchodů je jenom taková fikce, protože pokud se vybere více, přebytek se převádí do státního rozpočtu a pokud méně, tak se doplatí ze státního rozpočtu. Je jenom na politicích, aby řekli, kolik procent ze státního rozpočtu půjde na důchody a jaká část bude hrazena ze sociální daně (nazvané sociální pojištěním) a jaká z výběru DPH, daně z příjmu právníckých a fyzických osob, spotřební daně atd. Nebo ví někdo z čtenářů, co se zrovna uhradí z DPH jeho včerejšího nákupu nebo z daně z příjmu z jeho poslední výplatní pásky? Když utratím v obchodě více a tudíž odvede obchodník více DPH z mého nákupu, mám právo požadovat více od státu?
Stát je schopen utratit JAKOUKOLIV částku, kterou bude mít k dispozici narozdíl od běžného občana, který je schopen utratit ale i ušetřit - toto stát neumí. A pokud má stát více peněz, tak mimo nutných výdajů je schopen vymyslet spoustu zbytečností, za co těchto více peněz utratit. A jestli si takový průzkum nechá zpracovat společnost, která je závislá na platbách kartou, tak je předem jasné, jaká bude prezentace výsledků tohoto průzkumu. A v Německu opravdu rádi platí hotově a možná to bude tím, že si svých hotových peněz váží ještě z dob západoněmecké marky, který bývala jednou z nejsilnějších měn...
Vysvětlení Lafferovy křivky je hezké a poučné i pro laiky, ale ten závěr je tragický. Liberální ekonom by spíše řekl, že současný problém českého státního rozpočtu nejsou nízké příjmy, nýbrž katastroficky se zvyšující výdaje. Tam je totiž ten hlavní problém. To, že se zdanění mezd vrátilo na úroveň před zavedením superhrubé mzdy, je naprosto v pořádku. Zavedení superhrubé mzdy bylo DOČASNÝM opatřením a měla být správně zrušena už před mnoha lety a ne až před cca dvěma lety. Stát je totiž schopen utratit JAKÉKOLIV prostředky, které vybere na daních na rozdíl od daňového poplatníka (zaměstnance), kterému zrušením superhrubé mzdy zůstalo k dispozici více peněz. On je může jak utratit, tak i ušetřit. A hlavně oboje udělá daleko efektivněji, než stát...
Popíšu vám k tématu dva příběhy ze života.
Příběh první: Projeli jsme letos půl Norska a i v nejzapadlejším kempu jsme platili kartou a na mnoha místech by se ani nedalo platit hotově, i kdyby člověk chtěl nebo potřeboval. Bylo to velmi pohodlné - ani jsme si žádné norské koruny nevyměňovali, ale ani zrovna nevím, co bychom dělali, kdyby někde u samoobslužné čerpací stanice, kterých je většina nebo na trajektu přes fjord nebo někde jinde karta prostě nefungovala - může se stát, je to jenom technika. Určitá nejistota je prostě pořád.
Příběh druhý: Na podzim 2018 byla velká vichřice a v celém Karlovarském kraji mnoho hodin (někde i skoro dva dny) nešla vůbec elektřina. Na blízké frekventované čerpací stanici Tank ONO mají dieselagregát a během krátké doby byli schopni obnovit provoz, ALE... Protože v celé oblasti nešel proud, tak nebylo možno provádět platby kartou - nefungovaly terminály, ale jenom hotově. Takže kdo měl hotovost, tak přijel, natankoval a odjel, a kdo měl jenom kartu, tak přijel, nenatankoval a nejspíš i čekal, protože to tak bylo všude. Prostě zrovna v tomto případě "Cash is king".
Platební karta je pohodlná, ale hotovost je jistota pro všechny případy, takže nestavět proti sobě. Jedno doplňuje druhé.
A ještě malá poznámka k letnímu honu na čarodějnice, neboli těm, kteří nechtějí přijímat platby kartami. Ani v sousedním daňově přísném Německu nezaplatíte k každé hospodě nebo stánku kartou (nebo zaplatíte, ale až od určité částky) a není to pro ně žádné téma. Možná si svých hotových peněz více váží a nedělá jim problém je mít i v penežence, nevím...
Teď jsme se vrátili z Norska. Standardní cena za noc v kempu - auto + stan + dva dospělí - 250 NOK (550 Kč) + sprcha s teplou vodou 5 minut za 10 NOK (22 Kč) podle toho, kolik žetonů si koupíte. Projeli jsme kempů více, všude cena víceméně stejná. A jste vždycky v nádherné přírodě v nepřeplněném kempu. Tak to je "drahé" Norsko...
Možná by mohl redaktor v článku pro úplnost uvést, že podle platných zákonů jsou bankovky a mince vydané ČNB zákonnými penězi při všech platbách na území ČR (§ 16, odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb. o ČNB) a že každý obchodník je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení (§ 5 odst. 1 zákona č. 136/2011 Sb.) s výjimkami podle § 5,9,12 uvedeného zákona (poškozené, příp. podezřelé bankovky a mince apod.).
Platební karty obchodník může i nemusí přijímat, žádný zákon mu to nenařizuje. Jestli má kdokoliv poznatek nebo dojem, že může docházet k porušování daňových zákonů a předpisů, může podat podnět k prošetření Finanční správě a ta má povinnost se jeho podáním zabývat.
Bez toho, aniž bych chtěl hodnotit pocity a dojmy redaktora z přijímání nebo nepřijímání platebních karet je potřeba uvést, že podle platných zákonů jsou bankovky a mince vydané ČNB zákonnými penězi při všech platbách na území ČR (§ 16, odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb. o ČNB) a že každý obchodník je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení (§ 5 odst. 1 zákona č. 136/2011 Sb.) s výjimkami podle § 5,9,12 uvedeného zákona (poškozené, příp. podezřelé bankovky a mince apod.). Jestli má kdokoliv poznatek nebo dojem, že může docházet k porušování daňových zákonů a předpisů, může podat podnět k prošetření Finanční správě a ta má povinnost se jeho podáním zabývat. Toto může udělat i redaktor tohoto článku nebo osoby v článku citované. To jsou suchá fakta.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Nejdůležitětší věta v článku je "V neposlední řadě ale šlo také o obohacení jednotlivců". To si totiž myslí spousta Němců, ale ne jako "v neposlední řadě", ale jako v PRVNÍ řadě. Schröder je toho zářným příkladem a špičkou ledovce.