Zkuste se syna zeptat (až se uklidní), jestli se mu kvůli tomu spolužáci smějí. Pokud se mu někdo posmívá, nedej bože šikanuje, protože nebyl nikdy u moře, je pro něj logické hodit vinu na rodiče. Šikana se nesmí podcenit.

Píšete přesně o mojí matce, za celý život jsem neudělala nic dobře.

Do výčtu lidí, kteří nakupují v Penny, přidám - ti, co to mají nejblíž. V přízemí budovy, kde pracuji, je obchod a bohužel je to Penny. Takže když si někdo potřebuje koupit svačinu do práce, tak je to nejblíž. A souhlasím s autorem, že kvalita zboží a prostředí nic moc. Jasně že nákup není návštěva Národního divadla, ale nějakou štábní kulturu (úklid, doplněné regály, víc než 1 fungující pokladna apod) by to mít mělo.

Je to bohužel tak, matky s dětmi jsou pro zaměstnavatele na nejnižší příčce potravinového řetězce, nejspíš až za lidmi předdůchodového věku.

Bývalý zaměstnavatel, kde jsem pracovala před mateřskou, se ke mně zachoval velmi hnusně. Místo domluveného nástupu v září (začátek školky) požadovali nástup už v dubnu, kdy můj zástup chtěl jít do důchodu. Velmi si divili, že je to problém (asi nikdy nezkoušeli udat dítě před 3. rokem do školky a navíc během školního roku). Oni chtěli něco po mě, ale nenabídli žádnou výhodu za to, že vyhovím. Místo toho se snažili mě dotlačit do zkráceného úvazku - ale se 100 % pracovní náplně. Ve výsledku bych měla menší plat, než před mateřskou. Odmítla jsem. Potud mám stejně špatné zkušenosti jako autorka.

Nicméně na té radě "zkuste něco jiného" je kus pravdy. Není nutné měnit zcela obor, stačí drobná změna. Během mateřské jsem si rozšířila kvalifikaci a ve výsledku se o mě popraly 3 firmy a nikomu nevadilo, že mám děti. Zvolila jsem firmu, kde šéf má podobně staré děti, takže chápe, že jsou děti nemocné. Práce z domova není problém a to je nejdůležitější. Autorka bude muset něco udělat, aby o ni byl na pracovním trhu zájem. Jo, byl to záhul, učit se na zkoušky s dětmi za zadkem, ale stálo to za to.

Ano, taky jsem se roky snažila zavděčit tchyni. Ani ne ze snahy, aby mě měla ráda, ale protože jsem se jí bála. Pak začala proti mě štvát děti, dělat před nimi scény... takže konec, mám klid. A nechtějí k ní ani děti, samy od sebe.

Velmi s vámi cítím, mám bohužel podobnou tchyni. Alespoň nezve na oběd partnerovy ex partnertky, protože nenáviděla všechny bez rozdílu, a chce, aby její syn zůstal s ní.

Dobrý den, náhodou jsem narazila na vaše články a s obrovským překvapením zjišťuji, že máte stejného pediatra, jako naše děti. Držím pěsti vám i Vaškovi.

Úžasná práce, smekám. Při takovém čtení mě o to víc mrzí, kolik lidí v ČR chce šmahem zakázat neziskovky.

Jednu lež říkáme dost často: ne, cibule v tom není

Z vlastní zkušenosti vím, že když odmítnete odpovědět, protože nikdo nemá právo se na děti ptát, nemáte šanci. Jediná správná odpověď tedy asi je, že děti mít nemůžu.

Je mi jasné, že se tu sesype vlna nenávisti, jak si něco takového může někdo dovolit. S paní v článku souhlasím, nikdo po ní nemůže chtít, aby se vzdala svého zaměstnání a stala se pečovatelkou. A to mají ještě řekněme korektní vztahy, nedokážu si představit, že bych se starala o svoji tchyni, která mě nenávidí. Mimochodem, na důchodu pečovatelky to bude znát, navíc to nejsou přímí členové rodiny, takže pro ně nejspíš nedostane ani příspěvky na péči, a možná je nedostane ani manžel, když se nestará on.

Moje máma taky hodně šila, i pro sebe. Pamatuju si, že všechno šila větší, rukávy a nohavice byly ohnuté a postupně se popouštěly. A když jsem byla větší (tak od 1. třídy), jsem třeba šaty a sukně v Burdě pomáhala vybírat, takže na výsledek jsem se těšila. Špendlíky jsem nesnášela stejně jako vy.

Velmi přesně napsáno.

Jen doplním do Vaší skládačky střípek, že Stalin a SSSR začali 2. světovou válku spolu s Hitlerem, když napadl Polsko z východu. A nebýt toho, že Hitler svého spojence zradil, táhli by to ty dvě zrůdy spolu dál.

Tohle je přesně popsané moje dětství. Údajně vše pro moje dobro, ale s dvojkou jsem se bála jít domů, prorože jsem věděla, že bude přednáška o tom, že jsem neschopná a bude ze mě leda uklízečka. Sebevědomí nemám dodnes, bojím se dělat chyby a snažím se všem zavděčit.

Obtěžování jsem zažila na brigádě ještě při VŠ, byla dlouhodobá s částečným úvazkem. Obtěžoval mě kolega, shodou okolností bývalý učitel z VŠ, odkud byl vyhozen kvůli alkoholu. Tenkrát byli všichni rádi, že je pryč, jen já jsem bohužel měla tu smůlu, že jsem ho asi za rok potkala znovu. Za střízliva se choval normálně, ale jakmile se napil, byl hnusný. Zvaní na rande bylo to nejmenší, bohužel se nesmířil s odmítnutím a přitvrdil, pokračovalo to chytáním za ruku, saháním na kolena, případně plácáním po zadku. Bohužel vždy beze svědků. Nadřízený s tím nedokázal nic udělat, emaily jako důkaz jsem neměla. Skončilo to mým odchodem z práce dohodou (abych nemusela přetrpět ještě výpovědní lhůtu).

Nedávná zkušenost s nemocným dítětem. Po odběreu krve odeslán do odborné ordinace, vše v rámci areálu nemocnice. U odborníka beru číslo, usedáme do čekárny plné lidí. Během 2 hodin do ordinace zavolali 5 lidí. Dítě podle pohmatu už má horečku (teploměr a léky na hoečku jsem s sebou při cestě k lékaři neměla, tuhle chybu už neudělám). Na dveřích ordinace visela cedulka s pořadím pacientů dle závažnosti potíží a času objednání a dole bylo malým písmem napsáno, že přednost mají pacienti, které přiveze RZ, a děti. Zkusila jsem se opatrně dotázat sestry, kdy půjde dítě na řadu, že má horečku a dle jejich vlastních pravidel by měl mít přednost. Sestra mě skoro seřvala, že žádné pořadí neplatí a řídí se jen podle toho, jak kdo přišel. Následně mi řekla, že je před námi ještě 9 pacientů a jestli se mi to nelíbí, tak mám jít jinam. Tak jsem vzala telefon a objednala dítě do jiné ambulance, kde jsme byli za 30 minut na řadě, a to včetně cesty. Sestra v nemocnici na mě koukala jak opařená, když jsem ji požádala o předané papíry, že jdu jinam, kde nás vezmou dřív než za další 3 hodiny. Ne jen pacienti mají chování řeznického psa.

Vaši rodiče mi připomínají jednu paní, pro kterou jsou děti jen kasička na peníze. Hospodařit s penězi neumí, důchod (určitě ne malý, byla úřednice) rozfrcá za cigarety, chlast a kraviny a a pak brečí, že jí chybí peníze např na doplatek za energie. Paní je manipulátor, sobec a škrt. Vrcholem bylo, když řekla, že jí každé z dospělých dětí dluží milion za to, že je živila během studia.

Autor má pravdu. Jedna věc je slušnost, vzájemný respekt, úcta. Jiná věc je vyžadování absolutní poslušnosti od dospělých dětí. Dokonalým přílladem je jedna paní, která vyhrožuje vyděděním vždy, když některé z dětí neskáče, jak ona píská. Vrchol tomu nasadila, když řekla, že každé z dětí jí dluží milion, protože je živila během studia.

Zajeďte si do lázni sami, když babička voucher zahodila.

Narozeniny nemám přímo 24.12., ale o pár dní dřív. Byla jsem přesně to odbyté dítě, na které nebyl čas. Dostala jsem třeba čokoládu a "další dárky budou pod stromečkem", případně "zimní boty už nosíš". Svoje narozeniny jsem celý život nesnášela.