Měla to prase nenápadně vyfotit a hned volat policajty.

Super článek! Doplním Gumu (byť je zmíněn). Bezdomovec s vlastními peřinami, chodíval spát do parku na Špilberku. A taky Hraběnka, na tu si pamatuju jen matně z vyprávění. Starší paní vždy vybraně oblečená, možná s psychickou poruchou a povídalo se o ní, že celý život čeká na svého nastávajícího.

Jasně, pomoc ano, ale vše má své meze. Odvézt k lékaři ano, do lékárny taky (lékař něco předepíše, tak je třeba to vyzvednout). Ovšem nákup pro kamarádku už je jen rozmar, matka nemůže slibovat, co nedokáže sama splnit.

Víceletá gymnázia v žádném případě nerušit! Mně kdysi 8-leté gymnázium zachránilo před šikanou a nekvalitní ZŠ. Syn na tom bude podobně, spádovou školu má bohužel sportovní, kde ja na 2. stupni 8 hodin tělocviku na úkor jiných predmětů. To znamená stopku na jakoukoli střední školu, takže 8-leté gymnázium je jediné řešení. Výběrová třída není řešení, školy vybírají jen ze svých žáků.

To není nic nového, znám to z vlastní zkušenosti velmi dobře. Za ceý život jsem podle svojí matky neudělala nic správně, nikdy jsem nebyla dost dobrá. Po narození dětí jsem ji přestala zajímat, mluví se mnou jen o dětech. Na druhou stranu, přestala mě kritizovat a mám aspon od ní klid.

Nic nedávat, příště přijde znova s žádostí o peníze. A přístup "našetříte si další" je taky napřesdržku, jakože sestra nemusí nic...

Nereagovat a nehrotit debatu, ok. Ale zajímalo by mě, co pán radí na situaci, když dotyčný pořád jede své politické názory jak zaseknutá deska a odmítá snahy o změnu tématu? Nevidím jiné řešení než se tomu člověku prostě vyhýbat.

K poznámce švýcarského historika: není pravda, že Češi nechtějí slyšet pravdu, ale pravda se zde do r. 89 nesměla říkat.

Vaše tchyně má možná hromadící poruchu. Taky znám někoho, kdo se chlubí, že nikdy nic nevyhodí, a podle toho pak byt vypadá.

Zkuste se syna zeptat (až se uklidní), jestli se mu kvůli tomu spolužáci smějí. Pokud se mu někdo posmívá, nedej bože šikanuje, protože nebyl nikdy u moře, je pro něj logické hodit vinu na rodiče. Šikana se nesmí podcenit.

Píšete přesně o mojí matce, za celý život jsem neudělala nic dobře.

Do výčtu lidí, kteří nakupují v Penny, přidám - ti, co to mají nejblíž. V přízemí budovy, kde pracuji, je obchod a bohužel je to Penny. Takže když si někdo potřebuje koupit svačinu do práce, tak je to nejblíž. A souhlasím s autorem, že kvalita zboží a prostředí nic moc. Jasně že nákup není návštěva Národního divadla, ale nějakou štábní kulturu (úklid, doplněné regály, víc než 1 fungující pokladna apod) by to mít mělo.

Je to bohužel tak, matky s dětmi jsou pro zaměstnavatele na nejnižší příčce potravinového řetězce, nejspíš až za lidmi předdůchodového věku.

Bývalý zaměstnavatel, kde jsem pracovala před mateřskou, se ke mně zachoval velmi hnusně. Místo domluveného nástupu v září (začátek školky) požadovali nástup už v dubnu, kdy můj zástup chtěl jít do důchodu. Velmi si divili, že je to problém (asi nikdy nezkoušeli udat dítě před 3. rokem do školky a navíc během školního roku). Oni chtěli něco po mě, ale nenabídli žádnou výhodu za to, že vyhovím. Místo toho se snažili mě dotlačit do zkráceného úvazku - ale se 100 % pracovní náplně. Ve výsledku bych měla menší plat, než před mateřskou. Odmítla jsem. Potud mám stejně špatné zkušenosti jako autorka.

Nicméně na té radě "zkuste něco jiného" je kus pravdy. Není nutné měnit zcela obor, stačí drobná změna. Během mateřské jsem si rozšířila kvalifikaci a ve výsledku se o mě popraly 3 firmy a nikomu nevadilo, že mám děti. Zvolila jsem firmu, kde šéf má podobně staré děti, takže chápe, že jsou děti nemocné. Práce z domova není problém a to je nejdůležitější. Autorka bude muset něco udělat, aby o ni byl na pracovním trhu zájem. Jo, byl to záhul, učit se na zkoušky s dětmi za zadkem, ale stálo to za to.

Ano, taky jsem se roky snažila zavděčit tchyni. Ani ne ze snahy, aby mě měla ráda, ale protože jsem se jí bála. Pak začala proti mě štvát děti, dělat před nimi scény... takže konec, mám klid. A nechtějí k ní ani děti, samy od sebe.

Velmi s vámi cítím, mám bohužel podobnou tchyni. Alespoň nezve na oběd partnerovy ex partnertky, protože nenáviděla všechny bez rozdílu, a chce, aby její syn zůstal s ní.

Dobrý den, náhodou jsem narazila na vaše články a s obrovským překvapením zjišťuji, že máte stejného pediatra, jako naše děti. Držím pěsti vám i Vaškovi.

Úžasná práce, smekám. Při takovém čtení mě o to víc mrzí, kolik lidí v ČR chce šmahem zakázat neziskovky.

Jednu lež říkáme dost často: ne, cibule v tom není

Z vlastní zkušenosti vím, že když odmítnete odpovědět, protože nikdo nemá právo se na děti ptát, nemáte šanci. Jediná správná odpověď tedy asi je, že děti mít nemůžu.

Je mi jasné, že se tu sesype vlna nenávisti, jak si něco takového může někdo dovolit. S paní v článku souhlasím, nikdo po ní nemůže chtít, aby se vzdala svého zaměstnání a stala se pečovatelkou. A to mají ještě řekněme korektní vztahy, nedokážu si představit, že bych se starala o svoji tchyni, která mě nenávidí. Mimochodem, na důchodu pečovatelky to bude znát, navíc to nejsou přímí členové rodiny, takže pro ně nejspíš nedostane ani příspěvky na péči, a možná je nedostane ani manžel, když se nestará on.