Jsem pejskařka, žiju s nimi skoro 50 let. Paní je mi líto. ALE za celou situaci může sama. V metru se jednoduše nemůže chovat jako někde v parku. Nemá co mít psa na flexině a nestarat se, kde se zrovna nachází. Kdyby ho měla na normálním vodítku (malého psa nejlépe v tašce), tak by přes něj měla kontrolu - a buď by ho měla u nohy, anebo by prostě zastavila a počkala na další vlak, až se pejsek vyčuchá. Tohle byla jednoznačně její neukázněnost a řidič za nic nemůže. Když se souprava rozjela, šlo o vteřiny, a už nebylo v lidské moci pejska zachránit. Ani kdyby začal řidič ihned brzdit. Taková je realita.
Však Andrej Babiš horoval ve své knize "O čem sním, když níhodou spím" pro 2 % HDP k roku 2025. A to ani nebyla válka na Ukrajině!
Takže vše OK, tohle přece musí podpořit i ANO...
A pokud ne, tak to znamená jediné, a to, že je Babiš korouhvička, která hlásá jenom to, co mu přinese hlasy ve volbách...
Zajímalo by mě, kolik příznivců Babiše četlo jeho knihu "O čem sním, když náhodou spím"? Asi ne... Tak já si dovolím pár citátů:
" Hranice musí zůstat hranicí. A myslím, že je to dneska velký úkol pro Severoatlantickou alianci a pro Evropskou unii. Občas jsem zmínil, že NATO by nemělo být obranný pakt, ale pakt „útočný“.... Ale to musí skutečně
všichni investovat do obrany aspoň 2 % HDP. To jsme v minulosti zásadně
podcenili, dnes už výdaje na obranu meziročně navyšujeme o víc než 10 %,
ale pořád je to málo a musíme zjednodušit proces nákupu výzbroje, abychom
ten závazek splnili. My bychom závazek mohli splnit do roku 2025...." Str. 261.
" IZRAELSKÝ VZOR: ....Naši experti mě upozornili, že izraelský bezpečnostní systém je jako celek nepřenosný. Ani k nám, ani nikam jinam. To bychom na to museli mít těch sedmdesát let a stovky tragických zkušeností... Ale něco se můžeme naučit. Hlavně tu koordinaci..." Str. 264.
" PĚT OBOR NAŠÍ BZPEČNOSTI: ... Klíčová je a bude armáda a té chybí lidi. Má asi 23 tisíc vojáků z povolání. K tomu máme asi 1500 lidí v aktivních zálohách.
Generál Jiří Šedivý, který českou armádu vedl, doporučuje jiná čísla. Naše
„mírová“ armáda by měla mít o 10 tisíc vojáků z povolání, aktivních záložníků
a dobrovolníků víc, aby byla akceschopná venku i doma. Tohle změnit je úkol
číslo jedna.." Str. 264
Doporučuji všem si to přečíst a porovnat s tím, co Babiš říká nyní, když mu poradci doporučili, aby "chtěl mír".
Kniha k stažení zde: Odkaz
Ještě jeden detail k této pohádce:
Málokdo ví, že scénář ke Třem oříškům ve skutečnosti napsal chartista a disident František Pavlíček (autor scénářů k takovým filmům jako je Markéta Lazarová, Babička, Princ Bajaja, Lišáci, Myšáci a Šibeničák a další).
V titulcích pohádky za bolševického režimu být "pochopitelně" nemohl, tak tam své jméno propůjčila Bohumila Zelenková.
A takhle jsme si tady žili.
To v Beskydech neeistují žádní roubenky, které by mohly být vzorem pro novou stavbu? Nemohl se majitel, potažmo architekt, inspirovat tím, co je pro danou lokalitu typické? Proč inplementovat do našich míst (zde do hor!) něco, co je našim podmínkám historicky zcela cizí?
Ó, jak jsem vděčná, že územní plán naší podhorské vesničky zakazuje stavy srubů z kulatiny jako zcela cizorodého prvku...
Myslím, že největší chybou je zřídit v restauraci/ hospodě/ bistru/ cukrárně atd. atd. "herní koutek" Je to jakási divná móda. Vždyť to tak nikdy nebylo - a nebyly děti, rozjíveně běhající mezi stoly.
Je třeba dítě naučit, že prostě ne všude si může hrát.
A když to neudělají nezralí rodiče, tak to halt musí udělat okolní svět.
(Kdo chce, aby si při jídle dítě hrálo, tak k tomu jsou určená speciální zařízení, kde s tím musí počítat jak návštěvník, tak personál.)
Myslím, že ta restaurace/ hospoda/ bistro/ cukrárna atd. atd. zjistí, že zrušením herního koutku a stanovením jasných pravidel (například, že menší děti se budou převlíkat pouze v místě tomu určeném a větší děti nebudou běhat po provozovně) si nakonec přijdou k lepšímu kšeftu, protože sice odpadnou nevychovaní rodiče, ale budou přicházet lidi, kteří se chtějí v klidu najíst... plus ti slušní rodiče, kteří vědí, že dítěti musí stanovit mantinely, protože bez nich to prostě nejde.
Poznámka pod čarou: je smutné, že v dnešní hyperkorektnosti se musí i v této situaci bistro skoro omlouvat, zatímco ti smradi (a teď myslím ty bezohledné rodiče) se určitě budou na sociálních sítích houfně rozčilovat. 😉
Tak hlavně, že tady v diskuzích nechává Seznam řádit neověřené profily!!!
Nechápu, že to pořád lze a dokonce bez postihu!
Však se podívejme jenom tady v této diskuzi - kolik proruských kolaborantů se tady snaží zprávu BIS jakkoliv bagatelizovat a napadat.
Přitom tím sami dokazují, že ta zpráva je pravdivá.
Na těch časopisech jsme vyrostli všichni. V té době by uspěly i v širší konkurenci, dokonce jsem se jako dítě dostala i k zahraničním dětským časopisům a ty naše byly lepší.
Co se týká GRAFIKY, tak ta byla tehdy výtvarně dokonalá, protože ji dělali profesionální grafici - výtvarníci, a mnohdy velmi kvalitní, jako například pan Karel Franta.
Každý časopis měl svůj xicht.
Dneska jsou časopisy na jedno brdo, protože jejich podobu dělají graficky/výtvarně prvoplánově plytké PC programy, se kterými pracují výtvarní amatéři.
Co se týká OBSAHU, tak je třeba si uvědomit, že v redakcích se tehdy velmi neúnavně, nenápadně a obtížně bojovalo za to, aby se to "budování socialismu" do těch časopisů promítalo co nejmíň.
Častokrát se muselo bolševikovi ustoupit, aby časopis nezaniknul - proto se třeba ze "Sedmičky" stala "Sedmička pionýrů", a z časopisu "Stezka" se stala "Pionýrská stezka". Tak takováhle hnusná doba to byla!!!
---
Věřím tomu, že generace, co tu dobu nezažily, si neumějí představit, že velká část národa tehdy patřila do tzv. šedé zóny, což znamená, že lidi nebyli aktivními komunisty a nebyli ani disidenty, ale na svých pozicích dělali, co mohli, aby se tady dalo žít i v těch hnusných podmínkách. V tom švejkování bejvali Češi fakt dobří...
25
Sledujících
0
Sleduje
25
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
To je úchvatné, když si vezmeme, že fašistické Slovensko nebylo v roce 1945 "osvobozeno", ale poraženo, stejně jako kupříkladu Německo.