V článku je zajímavá informace, že evidují cca 1500 provozuschopných letadel, z nichž je cca 300 letuschopných. Z toho se dá vydedukovat, že tam mají cca 1200 provozuschopných letadel, které však už nemohou létat. Provozuschopnost je tedy v Rusku zajímavá kategorie. K čemu je používají?

Například Ministerstvo zemědělství má již založenou mnohačlenou antibyrokratickou komisi, která pravidelně zasedá a výsledkem jsou velmi dlouhé pravidelné zápisy, které jsou pak zasílány všem zemědělcům. V zápisech se často dočteme, že nic nejde změnit a je to dlouhosáhle zdůvodněno a doloženo korespondencí s dalšími úřady.

Zveřejněné údaje jsou samozřejmě výmysl Zemědělského svazu, který v zásadě zastupuje holdingy a extra velké podniky, tedy pouze několik procent zemědělských subjektů ČR. V lednu prakticky žádá firma nemá ještě uzavřené účetnictví a nebývají dostupné ani předběžné výsledky, nikdo nepodal daňové přiznání. Tedy výsledky nemohou být seriozně dostupné a už vůbec se nedá hovořit o výsledcích celého sektoru (zvláště když drtivá většina zemědělských subjektů není ani členem Zemědělského svazu a svá data by mu ani nepředala). Situace samozřejmě složitá je, ale pořád se hovoří o zisku.

Barokní krajina kolem Mariánské Týnice má charakter kulturního dědictví. Jeho ochrana je veřejným zájmem, tedy požívá právní ochrany dané ústavou. Proti tomu jde podnikatelský záměr firem, resp. některých obcí. Ze zkušenosti také vím, že vedení obce může být snadno ovlivněno, resp. i osobně ekonomicky motivováno investorem. Pokud by se v dané věci zvedlo nějaké občanské sdružení (spolek), tak má šanci v rámci řízení EIA danou věc zastavit (což se samozřejmě může táhnout až do soudní podoby).

Pisatel zapomněl napsat, že třeba kombajn stojí dnes již více jak 10 milionů. Právě že technika je tak drahá a bez ní pole neobděláte. Na traktory a kombajny jsou prakticky dostupné podpory pouze na část úroků z úvěrů, investiční dotace jsou jen na některé jiné stroje. A za kilo obilí dostanete dnes kolem 3-3,5 Kč, tedy prakticky stejně jak před 20 lety. Kilo mouky se prodává za mnohonásobně více a marže obchodu a zpracovatelů je obrovská. Za těhle podmínek nákup byť i dotovaného zemědělského stroje je ekonomická sebevražda.

Po válce před odsunem tu žilo cca 10,5 mil lidí. Nyní nás tu je cca 10 mil (tj. cca o půl milionu lidí méně). Za posledních sedmdesát let se intenzivně staví. Každý den ubývá kolem 10 ha orné půdy na výstavbu (samozřejmě že kromě domů a bytů i silnic, logistických center a pod). A výsledkem tohoto snažení je bytová krize a nedostatek bytů. Přitom počet obyvatel stagnuje či spíše klesá. Něco je někde špatně. Vypadá to, že i kdybychom postavili dvojnásobek bytů, pořád bude málo. Za sto let budou skoro všichni chtít bydlet v Praze či alespoň krajských městech, případně mít nejlíp dva byty na investici. A pořád bude málo bytů. Za 300 let už nebude kde stavět, všechno bude zabetonovaný.