Nevím, proč zrovna dostává nejvíce prostoru pan Vaněk. Možná by bylo zajímavé vystavit jeho hodnocení konfrontaci s posouzením opravdového odborníka na módu.

Schválně - co znamená pučidlo?

Zvíkov na soutoku Otavy a Dyje. Kdo to mohl napsat?

Touto výpovědí se zároveň pan Mahdal přiznává k tomu, že nezvládl v minulosti plánování doby, ve které se dnes nachází. Docela mi vadí, pokud někdo takový řekne A, měl by zároveň přiznat B. Nemovitosti, investice a jejich výnosy. To nikdo nezmíní, to se nehodí do krámu.

A kdo další ze známých osobností už zítra bude na řadě, aby si nám postěžoval na výši důchodu?

Obchod Woolworth znám z Německa, z více měst. Dle mého se měli rozhodnout expandovat do ČR mnohem dříve, nyní jim bude trvat delší dobu, než se prosadí mezi již zavedenou konkurencí.

Hlavně aby u nás nasadili stejné ceny jako za hranicemi.

PS: Před cca 20 lety jsem byl na Kypru a tam byl Woolworth považován za luxusní obchod.

V Německu mám spoustu známých, převážně v důchodovém věku a mohu konstatovat, že se mají všichni /tedy téměř, až na nepatrné výjimky/ dobře až velmi dobře. Možná to není reprezentativní vzorek, možná měli štěstí. Ano, ty důchody na jejich poměry nejsou nijak ohromné. Měli však možnost vydělat si mnohem více při srovnatelné profesi během aktivního života a peníze si uložit nebo výhodně zúročit investováním. Pokud já jsem sdělil výši výdělku, většinou nechtěli věřit, mysleli si, že neříkám pravdu. Dále vidím rozdíl v tom, co oni dostanou od zdravotní pojišťovny. Něco se nedá ani srovnat. Jsem přesvědčen, že by nikdo z mých německých známých se mnou neměnil Německo za Česko.

Podotýkám, že německy umím velmi dobře a mí známí jsou natolik solidní, že mi řeknou pravdu. Žiju v ČR a nestěžuju si.

Keramické trhy v Kostelci nad Černými Lesy jsem s kamarádkou navštívil již poněkolikáté. Moc se nám tam líbí, vždy si něco koupíme, abychom podpořili domácí produkci. Málokdy se dá vidět tolik stánku s nejrůznějšími keramickými vyrobky pohromadě. Je to radost a užívají si to nejen stánkaři, ale i všichni, co přišli. Musíme ocenit i vystoupení orchestru na zámku. Počasí se vydařilo na jedničku.

Chtěli bychom pochválit jídelnu na náměstí ( Zámecká výrobna uzenin), jejich pokrmy nemají chybu. Tam jsem musel konstatovat, že tak dobrou dršťkovou jsem léta nejedl.

Vedle již zmíněných toalet (asi by bylo třeba více mobilních) bych navrhoval pro tento den vytvořit velkou tabuli (na náměstí) s plánky míst odjezdů kyvadlové dopravy včetně časů. My jsme jeli z - do Českého Brodu a tam jsme též museli pátrat.

Abych se přiznal, používal jsem bringen x holen intuitivně, ani jsem o tom moc nepřemýšlel. Teď už mi to je více jasné díky této lekci. Také některé z uvedených frází pro mne byly novinkou, možná jsem je doposud neslyšel.

Mám jednu historku k tomuto - byl jsem u známých v Německu na oslavě a tam volala paní na svého bratra s prázdnou lahví od vína v ruce: Juergen, hole eine neue Flasche! Nezapomenutelné!

Díky za přípravu, ať se vše daří!

Pana doktora Rajmana jsem znal pomalu 60 let. Byl to člověk, který svou práci zvládal bravurně a dá se říci, že se pro ni narodil. Čest jeho památce, upřímnou soustrast jeho synům a jejim rodinám.

Dle mého Pavlu Bartoňovi chybělo něco důležitého, co ze zpěváka udělá pana zpěváka. Bylo to ne v technice zpěvu, ale v repertoáru, vystupování, oblékání, pěstování image a umění obklopit se těmi správnými lidmi. Zvládnout šoubyznys a stále se posouvat krok za krokem dopředu bylo již tenkrát důležité. Tomu, že tu byl někdo s podobným hlasem, bych nepřikládal tak velkou roli.

V Polsku na pobřeží jsem byl již vícekrát. Ceny tam skáčou, s tím člověk nic nenadělá. Pivo z cca 60 Kč /10 let dozadu/na dnešních 120- 130 Kč, jídlo v odpovídající ceně, hodně čerstvých ryb. Ale co jsem nepochopil, ryba je na váhu a já jsem byl při donesení jídla paf nejdříve z velikosti porce /není možno zkonzumovat, bylo by to tak pro dvě osoby - ptám se proč/ a později při placení. Tam si ještě k útratě za konzumaci máte zvolit při placení kartou procenta z celkové částky navíc jako spropitné.

Co já jsem měl možnost zažít, tak jsem byl tam příjemně překvapen spoustou nových, pěkných restauraci a hotelů.

Marně přemýšlím, kudy vede železnice v katastru Lázní Bohdaneč, ale později se dozvím, že se jedná o Lázně Bělohrad. A za 16 hodin /tj. doposud/ to nikdo není schopen uvést na pravou míru.

Miluška byla vždycky živel. Byla radost ji vidět a slyšet. Byl jsem jednou na estrádě, kde vystupovala. Na jevišti to uměla pěkně rozbalit a vždy využít svých předností. Její minisukně byly legendární.

Mám ji hodně spojenou s písní Líbej mne víc.

Potenciál tady bych viděl. Ale ne vždy se povede to, co si člověk v mládí vysní , i když tu talent přítomný je. Viz kdo se výrazněji prosadil z vítězů Superstar.

Možná je dnes větší umění zvládnout všechny ty věci okolo než samotné zpívání.

Takový test je perfektní ukázkou toho, jak se dokáže autor ztrapnit. Člověk nestačí kroutit hlavou.

Takto zdůvodnit a obhájit se by bylo možné téměř u každé profese. Pak se nedivme, že jsme s cenovou úrovni služeb tam, kde jsme. Co mám zkušenost, u cen holičských služeb a barbershopů jsme na úrovni Německa. Ale výsledek práce u nás někdy pokulhává, což jsem bohužel zažil.

Představte si, že se vám stane něco jako mně : Sicílie ,ležím na lehátku na pláži, všude klid. Přijde rodina, holčička si přeje pohádku a tak je i pro okolí o zábavu postaráno, skoro na hodinu. A to v řeči, která uchu nelahodí. Ale vše podle pravidel.

Dost dobře nerozumím tomu, proč je nám minimálně 2x týdně předkládán článek o tom, jaké bylo oblečení za socialismu. Navíc to je od lidí, kteří tu dobu nezažili a píší o ní s despektem.

Pak výsledkem něco takového. Už bych to nazval obcesí.

Jsou tu zdůrazňovány trendy, které nás jen tak nepatrně zasáhly, například papírové oděvy. Bydlel jsem na internátě, z těch cca 200 lidí měli možná 2 papírovou bundu. Ty však nebyly z papíru, což nikde nebylo vysvětleno, ale textilie byla zhotovena z bavlněných vláken papírenskou technologií a pak potištěna. Výrobek vydržel tak 2- 3 praní a pak s ním do koše, stal se naprosto nevzhledný a nenositelný.

A mohl bych pokračovat...

Když už někdo chce psát o módě, měl by se s vervou zaměřit na dnešní módní trendy. O módě v osmdesátkách jsme si toho přečetli přehršel. A čerpat jen z internetu a ne od pamětníků nemusí být to pravé, jak dokládá tento článek.

Byly též bezúročné půjčky z fondu kulturních a sociálních potřeb. Např. na koupi bytu nebo nábytku. Na půjčku byl třeba jeden ručitel. Ale pokud člověk odcházel z podniku, většinou bylo vyžadováno doplatit zbytek částky najednou .

O takovém finančním produktu se dnešním mladým lidem může nechat zdát.

Moc nerozumím tomu, proč je nám předkládán po velmi krátké době další článek o oblečení v osmdesátkách. Ano, nabídka oděvů v obchodech nebyla tak pestrá jako dnes a co nikde nebylo zdůrazněno a pro lidi narozené později bude asi hůře pochopitelné - oblečení i prádlo bylo tenkrát s ohledem na výdělky drahé. Proto jsme si všeho vážili, nosili rozhodně déle a neodhazovali po sezóně jako dnes. A tím nezatěžovali prostředí množstvím starých hadrů jako nyní. Pokud se tenkrát něco pěkného za výlohou objevilo - kupř. v obchodech Luxus a bylo to pěkné, módní, tak jsem nejen já neváhal a koupil. A ty kousky se mi zůstaly v paměti - bunda Toper z Jugoslávie /i když stála více než polovinu mě výplaty/, oblek, kabát, ...Stalo se, že i něco bylo domácí produkce.

Velkou výhodou bylo, pokud někdo uměl dobře šít, dal se vybrat slušný materiál v prodejnách s látkami a podomácku vytvořit kreativní originální kousek. Pokud má někdo představu, že nabídka byla jen tesil, dederon a silon, tak je na velkém omylu. Prodejen s textilní metráží bylo mnohem více než dnes.

Také se prešívalo a upravovalo.

Rozhodně jsme prožívali nesrovnatelně větší radost z nového oblečení než dnes.

Uvítal bych od autorky článku příště propracovat téma více do hloubky. Působilo to na mne ne zrovna profesionálně, jak kdyby z pěti již publikovaných příspěvků byl vytvořen jeden "nový".