V samoobsluze na sídlišti jsem po nastěhování řešil nákup většiny potravin i drogerie, prostě se mi vyplatilo mít tu půlhodinu k dobru oproti nákupu ve velkém obchoďáku. Po dvou letech (ještě před covidem) mi byl najednou přidělen tlustej smrdutej bodyguard, kterej jak mě zahlédl tak vystartoval a chodil prakticky metr za mnou. Na stížnost na pokladně že je to urážlivé a ponižující jsem se dozvěděl, že je to pánova práce a že to musím chápat. Taktně jsem té čurině sdělil že já musím jen zemřít a od té doby tam nakupuji jen drobnosti co jsem zapomněl vzít jinde s hlavním nákupem. Srdečný pozdrav marketérům Normy v Ústí.
Vidím jako nešťastné se obléct jako vagus, jít zazvonit "na dveře" domu v majetku Ruska naproti rezidenci ruského velvyslance a domáhat se rozhovoru. Ze zkušenosti s rusy vím, že si potrpí na formality (kvádro, domluvit se předem a předběžná agenda...). Mám to vypozorované u rusů, co tu žijí od devadesátých let i co přišli po roce 2010 - všechno technici nebo odborníci v přírodních vědách. I na obyčejný kontrolní den dodržovali nepsaný dress code. A překvapivě, když mi k vratům přijde někdo jako pán na fotce a bude se čehokoli domáhat, tak nejdřív odvážu psa...
Jde hlavně o domluvu, máti taky důrazně upozornila že hlídat nebude a já bych jí dítě stejně nesvěřil, a je klid... S dcerou se vídají jednou, dvakrát do roka a pro malou je to cizí osoba, prostě její hra, její pravidla, její výsledky... Ano, na všechno jsme se ženou sami, je to fofr, někdy padáme na hubu, ale když už máme volno, dáme si relax na chatě nebo v přírodě a nepachtíme se hodiny někam autem a nepředstíráme, že se rádi vidíme. Své prarodiče jsem nezažil, tak nemám pocit, že bychom o něco přicházeli.
Rozdíl slangu po generacích je námět na celoživotní studia. Mi taky za studií nějaké vybziklo po dvou pivech vysvětlovalo jak je děsně in že si čtu u vína knihu a že jako děsně šilaut (asi chilli out). Třikrát jsem ho poslal do pr*ele a pak vzal flaškou po hlavě. Zklamala mě láhev, že zůstala celá. Zase nadchl číšník, který se postaral o odpad na zemi...
Angažovat absolventa je dost specifická věc. Toho člověka si musíte vychovat s tím, že se střetne s realitou a na to úplně škola nepřipraví. A pak když už z nového nástupu něco vykřešete, tak se často sbalí a jde za penězi jinam a v podstatě přijdete o investovaný čas a prostředky, tedy je to riziko.
Problém je i v tom, že představa některých zaměstnavatelů je "dostanu hotového pracovníka ze školy který na 100% maká od první minuty", a že absolventi jsou zas přesvědčeni, že si kvůli nim všichni sednou na zadel. Tohle bez praxe při studiu nemá šanci k nalezení shody.
Měl jsem štěstí, že se mi při nástupu po škole kolega věnoval a chtěl mě něco naučit. Na druhou stranu jsem viděl při obsazování pozic i přístup "inženýr jako inženýr", teď jsi nastoupil a dělej jako ten co byl před měsícem odejit po dvaceti letech práce...
Ta představa vyššího (patrně nárokově) ohodnocení má šanci leda ve státním sektoru.
V soukromém sektoru může narazit na produktivitu, která může (ale nemusí) trpět třeba péčí o nemocné děti. Proč platit víc někomu, kdo ty peníze nepřinese zpět do firmy? Je to samozřejmě hodně zjednodušené, ale také nelze objektivně podchytit míru, jakou se oba starají o děti. Co když vaří manžel a stará se o domácnost a žena jde za kariérou? Částečně je to řešeno slevou na dítě, tu si ale bere ten s vyšším příjmem, takže nutnost nějaké selektivní slevy na daních pro ženy 21. století?
Ta myšlenka není zcela špatná, jen si to nedovedu v praxi představit.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Krom uvedeného bude oříšek zajistit pro ty lidi dostatek vody. Už pár let zpátky se mluvilo o tom, že přestává být kde brát vodu pro Prahu, resp. pro zvyšující se počet obyvatel