Jak čtu zdejší článek, vždy jsem měla štěstí na učitelky tělocviku, základka i střední. 😇 Chapaly, že nemám talent, viděly snahu ale zbytečně mne netrápily. Místo toho,na co opravdu nemám vlohy a akorát se cítím trapně,nás třeba pustila do posilovny nebo malého sálu hrát stolní tenis. Samozřejmě příležitostně, klasické hodiny v tělocvičně jsem absolvovala taky. Navíc jsem během druhého stupně chodila na kroužek cvičení do sokolovny. Chodila jsem tam ráda, vše bylo na domluvě a bavilo nás to.
Ze střední si pamatuji hodinu tělocviku venku, kde jsme klikovali o lavičku nebo nižší pařez. Nebo místo hodiny v tělocvičně procházka do přírody, bruslení na ledu, prochazka a koulovačka venku na sněhu. Je stále na co vzpomínat.
0
Sledujících
5
Sleduje
0
Sledujících
5
Sleduje
Pana Darmovzala je mi líto, snad se brzy a v pořádku vrátí k rodině.
Průběžně čtu popularizacni články různých zejména českých cestovatelů. Všichni si chválili pohostinnost tamních obyvatel i poznávání jejich odlišné kultury, nádherné přírodní scenérie, jídlo, objevily se i vtipné historky s hromadnou dopravou apod. To byly tedy destinace, Sýrie, Libanon, Izrael, Bahrajn, Jižní Korea. Často doporučují žít nějakou dobu mezi mistnimi, tím kulturu a obyvatele poznáte nejlépe. Takhle nějak problémy asi mohou vznikat.
Jak zde již někdo zmiňuje, kam čert nevleze, najdeš Čecha.
1 odpověď