Reakce za mě naprosto adekvátní. Já bych mu ještě řekla, že pokud chce grilovačku, nechť si to udělá. Může si sám aspoň nakoupit, naložit maso, to se stejně má ideálně dělat den dopředu, aby mělo vůbec nějakou chuť.

A co bych řekla jim? Je to tu jaké je, Radek nepomáhá a já nejsem služka, tak co. Uklízet by snad měli oba. Stejně jako starat se o děti a další jiné domácí práce by si měli rozdělit.

Na co pak mít doma chlapa, když nic nedělá? Ženská chodí do práce stejně jako muž a většina žen si dokáže na sebe vydělat sama. A když pak se ještě od nich i po práci očekává full servis, uklidit, uvařit, vyprat, vyžehlit a postarat se o děti, tak pak tedy nevím, nač takového chlapa doma mají. Vždyť je to jen jak další dítě.

Partner snad má být parťák do nepohody. Má pomáhat a ne být přítěží. Milující partner pomáhá sám automaticky a bez keců.

Mně spíš udivuje, jak jsou lidi lhostejní úplně ke všemu. Co já už tady zažila. Nahlásila jsem požár lesíka, i když jen přede mnou jelo 5 dalších aut a nikdo to nenahlásil.

Pak jsem při cestě do práce na kole zastavila u jedné kočky, která nehnutě ležela na cyklostezce. Přede mnou projelo několik lidí a nikdo se nezajímal. Byla skutečně zraněná a počkala jsem až do příjezdu odchytové služby.

Pak zase jinou cestu do práce jsem našla v trávě promočený starý tlačítkový telefon. V práci jsem ho rozebrala, vysušila a těsně před odchodem jsem ho zkusila zapnout a on fingoval, tak jsem ho rovnou zanesla na policii a podepsala výpověď o nálezu.

Jinou cestou z práce zase jeden opilec rozmlátil výlohu jedné večerky poblíž tramvajové zastávky a byl agresivní. Na zastávce minimálně 20 lidí a nikdo nebyl schopen vzít telefon a zavolat policii, všem to bylo jedno.

Já zkrátka nejsem tak lhostejná a neuměla bych jít dál a jen tak to nechat. Proč to lidi dělají? Nedochází jim, že jednou mohou být v nouzi oni a nikdo jim tu pomoc neposkytne?

Myslím si, že to celé vzniklo jinak. Že prostě se jim zbláznil rezervační portál a jednoduše už neměli místo v standardní třídě v letadle pro ty 3 lidi, tak je z organizačních důvodů nemohli dát nikam jinam než do 1. třídy. A zřejmě losování probíhalo automaticky a padlo to zrovna na ty 3.

Mně se tohleto stát, tak bych té paní řekla, ať tedy uvolní místo ona, když se jí to nelíbí. Chápu, že se místa nechtěla paní vzdát, když 1. třídou už možná nikdy nepoletí.

Proč se toho losu nevzdali ti rodiče? Já bych to teda udělala a byla s dcerou vzadu a přenechala bych to jiným lidem, kteří letí jen spolu bez dítěte a bylo by po problému. Proč má cizí žena nakonec doplácet na cizí rodinku, která není soudná a radši upřednostní let v 1. třídě pro sebe než společný let i s dítětem v economy class. Za mě je toto nepochopitelné.

Ono může být problém i s množstvím. Ne každý má možnost někde skladovat x kilo ovoce, když bydlí třeba v bytovce. Někdo dokonce nemá ani auto.

Pokud pěstitel chce prodat, tak se má taky snažit. Má v okolí vyvěsit viditelnou reklamu, založit si stránku na sociálních sítích, kde bude informovat lidi o sběrech a pokud chce mít větší zisk, tak si prostě najmout brigádníky, kteří to posbírají a může to sám rozvážet s marži po okolí.

U nás se třeba takhle rozváží po okolí hlavně zelenina, cibule, česnek, brambory, jablka, hrušky a švestky. Brambory si taky nejdete vykopat sám na pole a nikomu to nepřijde divné.

Holka potřebuje pevnou ruku. Nemyslím žádné fyzické tresty, ale prostě nenechat jí takové věci říkat a dělat. Nenechat jí dělat, co chce ona. Ona musí pochopit, že není jediná na světě, že se netočí svět jen kolem ní, že nejen ona má své potřeby. I za cenu řevu, ještě většího vzteku či nenávisti. Musí prostě pochopit, že to takhle nejde a hlavně, že to nefunguje. A ta matka asi taky nebude nic moc, když holce nic neřekne, že takové věci se neříkají. Mně by to teda mamka netolerovala. Bůh ví, jak ona sama hovoří o tatínkovi před dcerou, když tam není. Pochybuji, že to má ze své hlavy, spíš si myslím, že to právě slyší od mámy a jen to opakuje.

Tak on může do všech kopat, a to nikomu odporné nepřijde a když se mu někdo odváží říct pravdu, tak to je najednou odporné? Vždyť oni mají pravdu, to za prvé.

Za další, nedělejte z lidí blbce. Za jednu 5 se ročník neopakuje. Když je na konci roku jedna 5, tak se dělá z předmětu na konci prázdnin reparát, tedy má žák i student možnost si to v náhradním termínu opravit a normálně pak od září pokračovat dalším ročníkem.

Pouze pokud sena to vyflákne nebo je těch pětek víc, myslím že víc než 2, tak se již reparát nedělá a musí takový žák či student opakovat ročník. Takže chi tím říct, že to není jedno selhání, ale opakovaně na to takový student či žák musí kašlat.

A takový člověk opravdu nemá právo kritizovat jiné, když sám ani není schopen plnit své řádné povinnosti. Takže je dobře, že fracka někdo hezky veřejně usadil, on to potřebuje.

Já nechápu, proč nemůže vozík přímo do letadla? To je skutečně diskriminační!

Váš manžel jel ale do Dubaje pracovat, abyste se měli všichni dobře, ne za nějakou milenkou si užívat. Náhodou má ale pravdu, peníze jsou na rodičovské víc než třeba. Z 10 000,- fakt sama s miminkem nevyžijete. A kontakt mu nemůžete upřít, je to i jeho dcera a kdyby se obrátil na spud, tak mu dá zapravdo a přidělí mu dobu, kdy může dceru navštěvovat a vyzvedávat si ji a sám o ní pečovat.

Představte si, že v minulosti tatínkové vůbec nemohli do porodnice. Nemohli být u porodu a maminky jim ukazovaly jejich dítě přes okno, jinak to nešlo.

I dneska máte profese, kdy prostě tátové nemohou být u porodu. Třeba takový kamioňák furt někde jezdí a je třeba týden pryč. Lékař, když má pacienta na sále, tak taky těžko přeruší operaci, že musí jít za manželkou, která rodí. Právník tati těžko přeruší soudní líčení kvůli porodu. A takových profesí je zkrátka více, kdy ani dneska obvykle tatínkové u porodu nejsou, protože jsou v práci.

Vemte si, že třeba ani manžel nemusel mít moc na výběr. Tzv. mu ten projekt nabídli a víte, co se stane, když odmítnete? V lepším případě přijdete o prémie či povýšení, v horším případě se Vás nenápadně zbaví tak, že na Vás začnou hledat mouchy za zcela něco jiného a pak Vás vyhodí. To by byla hned na začátku mateřské taky dobrá komplikace, že?

Zkuste nejdříve přemýšlet, samoživitelek je tu až až a možná si občas za to některé mohou samy svým přístupem. Stejně jako Vy, pokud to nepřehodnotíte.

Zase se jenom leze do zadku developerům. Na tom si někdo dobře nakapsoval. Když zruší požadavek na proslunění, tak logicky rozparcelují pozemky na ještě menší nudle, baráky postaví víc u sebe a jen se víc nakapsují. Nemovitosti to rozhodně nezlevní, to si může myslet jen naivní člověk.

Já si myslím, že je to dobrý krok, protože někde se začít musí. Je logické, že první roky to nebude moc dávat. Nejde tu ale o krátkodobý efekt, ale hlavně o ten dlouhodobý. Jak jste v článku sama psala, o zrovnoprávnění žen a mužů, hlavně v té mzdové části a v zaměstnání obecně.

A nedala bych to jen na čtvrt roku, ale ideálně bych začala tím posledním půl rokem, až bych to postupně zvedla na rovnou polovinu. Tedy první rok a půl doma s dítětem žena a pak další rok a půl muž.

Pozitiv v tom vidím hned několik. Jednak žena nevypadne z oboru a snáze se znovu zauč, nepřijde o kontakty, jednak nebude hrozit upřednostňování chlapů před ženami, co se týče náboru nových pracovníků, protože budou oba chodit na rodičovskou dovolenou na stejnou dobu.

V dlouhodobém důsledku se tím vyrovnají mzdy i šance na přijetí do nového zaměstnání. Dokud se to nezavede, nikdy skutečná rovnost nenastane a ženy na tom budou dál bity. Profesně, mzdově, méně příležitostmi a nakonec i menším důchodem.

Je třeba se na to dívat globálně a ne jen, že mně to moc nepomůže, tak je to k ničemu. A ještě jedno pozitivum, že chlap se bude umět postarat o dítě, což se může hodit, když je žena třeba nemocná nebo v nemocnici. Navíc spolu budou mít daleko bližší vztah a posílí to rodinu jako celek.

Pokud se budete k tomu takto stavět, tak jste skutečně k ničemu. Jak začít? Co jste celý život dělala? O děti a domácnost se starají i ženy, které chodí do práce, takže to je jen výmluva. Ve skutečnosti jste měla velikou spoustu času, když už děti chodí do školy či školky. Co jste celý ty dny dělala, když doma nebyl nikdo?

Co teď dělat? Držet se dál kamarádky, která Vám chce pomoct a přestat se litovat. Nikdo učený z nebe nespadl. Nikdo neumí od narození psát životopis. Stačí jen se podívat na internet a stáhnout si vzor proboha. Co je na tom těžkého?! A psát do něj pravdu. Ukončené vzdělání středoškolské a že posledních 10 let nebo kolik jste se starala o děti a byla v domácnosti.

Zatím koukat po jednodušších pracích. Jste dlouho doma, tak musíte dobře vařit a uklízet. Tak třeba zkusit to. Zkusit dělat třeba pomocného kuchaře, pokojskou v hotelu nebo uklízečku, abyste poplatila chod domácnosti.

Manžela dát k soudu za neplacení výživného. To je zadarmo. A nastoupit někam do práce, kamkoliv. A při práci se dále vzdělávat. A hlavně se nelitovat. 38 let je ještě dobrý věk a Vaše výhoda je v tom, že už máte velké děti, takže se zaměstnavatel nemusí obávat, že mu brzy vypadnete kvůli těhotenství.

Je smutné, že se něco takového musí dít stále a dál. Zažívala jsem něco podobného. Nikdo z rodičů neměl nikdy čas se mi více věnovat, myslím hlavně duševně. Nikdo se skutečně nezajímal do hloubky o moje pocity a když jsem něco řekla, tak to stejně bagatelizovali, takže důvěra byla nulová. Proto přesně dobře vím, jak se přesně ten kluk cítil. Jako tehdy já.

Přitom by stačilo tak málo. Ne zeptat se, jak bylo ve škole a čekat jen na známky. Ale ptát se konkrétně. Zajímat se skutečně. Poslouchat svého potomka. Mít na něj čas, znát jeho kamarády, znát i podrobnosti, protože to buduje dlouhodobou důvěru.

Všichni se pak najednou diví, když se něco stane. Když se někdo pokusí o sebevraždu, uteče z domova nebo bude lítat v nějakém jiném maléru a tvrdí, že tomu nic nenasvědčovalo. Omyl! Něco takového se nestane ze dne na den, to se děje plíživě dlouho a taková situace je jen vyústěním. Oni jen vůbec neznají své dítě, skutečně se o něj nezajímají a každý den se ho po škole max. zeptají, jak bylo ve škole a co bylo k obědu, což je zatraceně málo.

Já bych teda utekla a vůbec bych neváhala. S otcem bych si promluvila, aby peníze posílal na můj účet a hotovo. Přestěhuj se k příteli. Kdyby to s ním nevyšlo, vždycky můžeš sehnat jiný privát s dalšími studentkami nebo si můžeš požádat o kolej. S matkou bych si o tom promluvila, aby neřekla, že to vůbec netušila. Je to jejich dítě, ne tvoje, tak ať se starají. Oni ti pak s tvým bez tak nepomohou.

A proč je k tomu někdo nutí? Když prostě někdo nechce svědčit, tak proč mu to zákon nařizuje? Za mě je to zkrátka nesmysl. Zřejmě tyto 2 žačky měly onoho učitele skutečně rády.

Já jsem taky ve 14 letech vzhlížela k jednomu našemu tělocvikáři a byla to taková moje první platonická láska. Přitahoval mě jak fyzicky, tak psychicky. Kdyby si mě tenkrát všiml, tak bych si s ním něco začala a co jako? Věk je jen číslo a je úplně jedno, jestli se holka vyspí ve 14 letech s 30 letým nebo 15 letým.

Někdo je vyzrálý mnohem dříve a někdo zase později. Nejsme stroje proboha. A dost často se stává, že partneři mají vyšší věkový rozdíl. Babi s dědou měli rozdíl 11 let a moje tchýně s tchánem 10 let. A co jako?

Nějak nechápu, co s tím mají společného ostatní cestující? Proč by nemohli ořechy jíst? Snad ten alergik není děcko a když ví, že něco nesmí, tak to nejí.

Určitě se nezačne dusit jen pohledem na ořechy nebo když si sedne na drobek z arašídů, to je pitomost.

Je fér to říct personálu. Kdyby třeba podávali jídlo nebo pití, kde mohou být stopy ořechů. Ale ostatním cestujícím to může být jedno.

Pochopila bych ještě, pokud by měl alergické malé dítě, kterému sotva vysvětlíte, že něco nemůže, když jiní to mohou. Jinak ale jeho chování absolutně nechápu.

A to jsem sama alergička na pyl a mám i sennou rýmu a určitě bych nikoho neomezovala v tom, aby si třeba s sebou bral kytku. Ty lidi jsou čím dál tím víc padlí na hlavu.

Je to jednoduché. Ani on ani manželka neměli platnou jízdenku. Místo předložení jeden z nich zaútočil slzným sprejem. Revizoři se jen snažili,aby oba zmínění opustili trolejbus a aby se udělal písemný záznam, načež oni odmítli spolupracovat.

Ideálním řešením je nechat zastavit spoj a zavolat policii. Ostatní lidi v prostředku to natolik naštve, že je sami vyštvou ven, a proti výrazné přesile nemají šanci. Doufám, že budou řádně potrestáni nejen pokutou za jízdu načerno.

Vražda by neměla být nikdy promlčena.

A hlavně, to že někdo v důchodu nepracuje, neznamená, že se bude do konce života válet na gauči. Když už nemusí, tak mnohem častěji než další práci, chce využít zbývající čas mnohem smysluplněji. Hlídá vnoučata, jezdí na dovolené, konečně se může věnovat všem zálibám, na které v produktivním věku neměl čas. Tak to hodlám dělat i já a už se na důchod těším a připravuji se na něj i sama. Státu totiž nevěřím, že za 30 let pro mě nějaký důchod bude.

Řeknu Vám to jinak. Někteří důchodci a maminky na rodičovské dovolené by i pracovaly, ale jaksi nabídka a odměna neodpovídá jejich představě. Když někdo nemusí pracovat, ale mohl by a chtěl by, pak se musí zaměstnavatel snažit tyto lidi motivovat a ne vozit levnou sílu z východu. Jenže zaměstnavatelé nechtějí.

Podívejte se, kolik je tu nabídek práce na částečný úvazek. Na pár hodin denně by šel každý. Ale kde seženete práci na pár hodin denně? Všude chtějí aspoň 6h.

Ráda bych šla třeba na 4h denně, kdyby to bylo odpoledne, až se muž vrátí z práce. To by mohl pohlídat malou a já bych mohla do práce. Žádná taková nabídka ale není.

Přitom jinde ve světě je to naprosto běžné, že ženy s malými dětmi tam na víc hodin do práce ani nechodí. Když to jde tam, proč to nejde zde? Všichni jen naříkají, že nemají pracovníky, ale nikdo jim vstříc nevyjde. Stejně tak seniorům.

Velice pěkný článek. I když nejsem roďačka z Plzně, tak ale v Plzni, respektive teď spíše nedaleko za Plzní, bydlím již od roku 2010, ale toto jsem skutečně nevěděla a je to velká škoda, že se o takových věcech ve škole neučí.