Jako bych to psala já. Starám se děvět let a před tím ještě o mamku.Nejen že trpím sama, ale ještě dusím všechny okolo. Bohužel v našem případě se ještě v domově neuvolnilo místo. Postarat se o rodiče je pro mne náročnější, než bylo vychovat děti. Všem přeji hodně síly.

Za mně zajímavý článek k zamyšlení.

Jako bych to psala já, jen se jedná o tatínka. On si dům postavil, tak se z něj nehne nebo skočí z okna. Má 87 let, nevidí, neslyší, 1 ledvina, 2 x týdně dialýza, cukrovka,

vysoký tlak, problémy s dechem. Já bydlím od něj 150 km. Nedosáhla jsem na něj ani na 1. stupeň příspěvku. Každý víkend sem- tam Jihlava - Praha. Jsem na něj sama, bratr mi umřel pře 20-ti roky. Maminka před osmi. Kdo nezažil neví, co to je postarat se o rodiče. Stát se na Vás zvysoka . . .

Konečně čtu něco pozitivního, to je moc fajn :-)

O půlnoční mši na Štědrý večer mi zemřel bratr. Měl 34 roků, byl plný síly a plánů. Zcela zdráv. Letos to bude 20 roků a dosud to moje hlava nepobrala ...

Chodíme spolu 16 let a konečně jsme došli k závěru, že se na jaře vezmeme. Milujeme se totiž čím dál tím víc. Každý už zkušenost máme a proto jsme nikam nespěchali