Problém nebude v těch pár korunách za tašku. Je to otázka přístupu ke klientovi. Pakliže klient utratí zajímavou sumu, může být taška už součástí kalkulace. Obchodník ji zdarma nedává. A pokud si klient tašku kupuje, měla by být bez potisku.
Proč by měl zákazník platit za to, že dělá někomu reklamu? 🙂
Samoobslužnými pokladnami řeší obchody snižování nákladů. Tato pokladna má pro zákazníka řadu úskalí.
Pokud se splete při markování pokladní, tak se pokrčí rameny a často se zákazníkovi ani neomluví. Pokud se naopak splete zákazník (a všichni jsou omylní), je vystaven těžkému problému, protože se na něho nahlíží jako na zloděje. Zákazník na samoobslužné pokladně z pohledu obchodníka rovná se potenciální zloděj.
Bohužel nejsme roboti, pouze lidé a každý člověk může udělat chybu.
Pokud už někdo na takového pokladně platí, vždy by měl markovat velmi opatrně a kontrolovat si, že vše má namarkováno správně. Platit kartou (platba je lépe dohledatelná) a uchovávat si účtenky. Ale kdo se tím chce zabývat?
A proto - samoobslužná pokladna NIKDY.
Ne z důvodu, že by to člověk neuměl, ale z důvodu, že je naprosto zbytečné se vědomě vystavovat právnímu problému.
Revize šatníku: je důležitá a musí se provádět v každém věku, protože onošené a nepadnoucí kousky nepatří do šatníku ani mladších ani zralých žen.
Barvy a vzory: každá žena je typově jiná a každé ženě padnou jiné barvy. Proč by žena, ke které se typově hodí černá barva nebo barvy pastelové je měla vyřadit?
Délka sukně: proč by žena po 50/60 měla nosit zrovna sukně pod kolena, když jí tato délka ale vůbec nesluší? Jen proto, že je midi pro ni "akorát"?
Každá žena je jiná každé ženě sluší něco jiného. Některá je sportovní typ, jiná romantický, další elegantní. Jedné ženě sluší geometrické vzory a jiné vzorky jemné. A také záleží na postavě. Ženy by si neměly nechat namluvit žádný stereotyp v žádném věku. Ale oblékat se podle dané příležitosti (práce, sport atd.), jak se cítí dobře a jak jim to sluší 🙂
Máte naprostou pravdu a čím roky přibývají, tím je klima ještě "horší".
Každá žena je jiná a je jiný typ. Někdo je sportovní, někdo více elegantní, někdo romantický. Za ty roky už si každá žena našla to, co jí vyhovuje.
Nosí dlouhé vlasy? Jsou upravené a pěkné? Proč je stříhat? Celý život se líčí? Proč přestat? Na druhou stranu jsou ženy, které nikdy dlouhé vlasy neměly a líčení neholdovaly. A také jsou krásné, šťastné a spokojené.
Vidím za tím konkurenční boj 🙂. Zajištění pánové velmi zralého věku jsou "IN", a proto je snaha "vyšachovat" jejich potenciální partnerky přiměřeného věku.
Milé dámy, na každé ženě každého věku je něco krásného. Je třeba být svá, chovat se tak, jako celý život. A hlavně nenechat si nic namluvit!!!
Dobrý den, napsal jste to velmi pěkně a myslím, že celé řadě lidí (a to nejen seniorů) můžete dodávat motivaci, jak se seberealizovat a v každém věku na sobě pracovat.
Pro mladší ve smyslu: v tom věku bych také tak chtěl/a jednou vypadat, myslet, mít fyzičku atd.. Pro ty zralejší ve smyslu, jak se co nejdéle udržet fit nejen fyzicky, ale i psychicky.
Osobně se domnívám, že mnoha aktivním seniorům chybí hlavně sebevědomí. Začíná to již v rodině hláškami typu: "jsi starý/á, to už nepotřebuješ, proč bys tam jezdil/a, přece nezačneš v tom věku něco studovat, neříkej, že máš novou lásku ... ". A pokračuje to společenským stereotypem pohledu na seniora.
Jak jste uvedl, každý člověk je jiný. Někdo prostě chuť do práce nemá, někdo má fyzicky těžkou práci, kterou nelze ve vyšším věku vykonávat (např. horník), někomu bohužel neslouží zdraví, někdo je už vyhořelý.
Určitě stále existuje poměrně početná skupina lidí, kteří i v pokročilém seniorském věku pracují, cestují, fotografují, malují, něco pěstují, něco nového studují, prostě žijí AKTIVNĚ. Někteří konečně mají čas a příležitost si plnit životní sny. Samozřejmě každý podle toho, jaké má zdravotní a finanční možnosti.
A právě těmto lidem je třeba dodávat odvahu a sebevědomí, aby se nebáli prosadit ve společnosti, nebáli poukázat na svoje potřeby, a aby se dokázali bránit ageismu.
Myslím, že Vy jako známá osobnost pro to můžete udělat velký kus užitečné práce a pozvbudit tak lidi, kteří možná pod tlakem společenských okolností na své aktivity rezignovali.
Internetové připojení a komerční webové stránky se šířily v letech 1995-1998. Po roce 1998 přichází další poskytovatelé internetu. Dnešním osmdesátníkům bylo v té době ani ne 60 let, sedmdesátníkům ani ne 50 let, šedesátníkům ani ne 40 let a padesátníkům ani ne 30 let.
Co z toho plyne? Že pokud se někdo za více než 20 let o internet nezajímal, není to problém věku, ale nezájmu nebo neschopnosti se učit nové věci.
V každé generaci jsou lidé více a méně inteligentní. A pokud někdo v mládí “nepobral”, ve vyšším věku z něho žádný vědátor nebude.
1) Nákup u samoobslužné pokladny je pro spotřebitele dost velké riziko.
Pokud se při markování splete pokladní, jen se pokrčí rameny, v lepším případě následuje omluva. Pokud se splete zákazník, hrozí obvinění z krádeže nebo podvodu. Pokud to odhalí bezpečnostní služba, je to v každém případě dost velká šlamastika. A pokud se nemýlím i kamerové záznamy jsou u samoobslužných pokladem ukládány déle. Takže mnoho zákazníků (včetně mě) tyto pokladny nevyužívá nikoliv z důvodu neznalosti obsluhy, ale z principu.
2) Proč mají lidé ve věku rodičů dospělých potomků či ve věku prarodičů plné košíky? Samozřejmě, že sami vše nespotřebují, ale fungují jako zásobovači svých dospělých dětí a vnoučat, případně provozují "mama hotel".
Jak vyřešit Váš problém? Stačí když si Vámi zmiňovaní lidé budou nakupovat jen sami pro sebe a jejich dospělé děti a případně vnoučata se budou také zásobovat sami. V košíku budou mít méně zboží, bude to rychlejší a oni získají více času pro své záliby a koníčky, na které mohou využít peníze, kterými často tyto kritizované nákupy sponzorují 🙂 🙂 🙂
0
Sledujících
3
Sleduje
0
Sledujících
3
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
🔍 Další ageistický článek do sbírky – jak efektivně rozeštvat společnost
Možná by stálo za to zamyslet se nad tím, že rozdíly v příjmech a životním stylu nejsou otázkou věku, ale individuálních možností a priorit.
💰 Bohatí a chudí jsou ve všech věkových kategoriích.
📍 Stačí se ráno projít po městě a zajít do některé studentské kavárny nebo bistra. Je plno, studenti si dopřávají kávu, snídaně, brunche… A ptá se někdo, kde na to berou studenti peníze? Ne. Protože je to jejich věc.
👨👩👧 Rodiče s dětmi – jsou rodiny, které nemají na školní výlet a základní pomůcky, ale zároveň jsou i rodiče, kteří tráví čas v nákupních centrech a utrácejí v drahých restauracích a fastfoodech. Někdy za jednu večeři/oběd dají tolik, že by z toho jiná rodina měla jídlo na týden. A vyčítá jim to někdo? Ne. Protože je to jejich rozhodnutí.
👵 A pak senioři. I zde jsou lidé, kteří sotva pokryjí základní potřeby a léky, ale také ti, kteří si mohou dovolit chodit do kaváren, restaurací a na výlety.
❓ Kdo tedy tvoří ty „utracející“ seniory?
✅ Ti, kteří ještě pracují.
✅ Ti, kteří celý život šetřili a teď si zaslouženě užívají.
A co jiného by měli se svými penězi dělat? Sedět doma a bát se, co si o nich kdo pomyslí?
👀 Místo závisti a rozdělování lidí podle věku by bylo lepší věnovat se tomu, jak mohou všichni – bez ohledu na ročník narození – vést důstojný život.
Pokud člověk pracuje, šetří a stará se o svou budoucnost, nemusí řešit, kde si dá kávu a jestli mu to někdo vyčte. Nejde o věk, ale o přístup k životu.