Jojo, je to mazec...Ve cvičení už máme privilegium, jdeme s vrstevnicemi do zadní řady a zdravíme se bodře "Zdar stařeny!"...Pak se potíme, vzdycháme, pozorujem mládí před sebou a těšíme se na závěrečný strečink...A jsme rády, když cvičení odpadne pro nemoc cvičitelky...Ale nevzdáme to a zase směle přijdeme...V městské dopravě už nemám zábrany, nerozhlížím se okolo po "stařečcích" a klidně usedám na jediné volné místo, no co, ne?!? Na ulici si všímám, jak muži okukují vnučku /!!/, a já jsem neviditelná...🙂 Ale dokud slouží zdraví, funguje rodina, máš kamarády a důvod se občas "řezat" smíchy, pak děkuji za ten mazec a chci ho zažívat co nejdéle...Btw. od minulého týdne mám taky elektrokolo...🙂!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
No pěkně po "americku" - z extrému do extrému...:-)