Ač rodilý Břežaňák, tímhle údolím jsem vždycky jezdil nerad, protože člověk nikdy nevěděl, co za závodníka se mu zjeví v zatáčce v protisměru. Navíc si tam od jara do podzima člověk připadá, jako by omylem vjel na trasu Tourist Trophy na ostrově Man, co je tam motorkářů.
Dneska bydlím v "okrese na severu" kousek od Dubé a silnice z Liběchova do Dubé je nemlich to samé v bledě modrém. Z krásné jízdy krásným údolím se stane "Formule Risk". Do toho ještě spousta kamionů a tohle všechno dělá z cesty do Mělníka a zpět adrenalinový zážitek.
Na silnicích v našem okolí je spousta pomníčků a bohužel jich každý rok pár dalších přibude. Zbytečně... 🙁
Pokud to zase není výplod AI, tak je pán sebestředný sobeček. Pro něj je důležitější co bylo před patnácti roky manželství. Těch patnáct let spokojeného života celé rodiny svým rozhodnutím spláchl do záchodu.
A jen tak pro zajímavost bych rád věděl, zda byl před svatbou panic a nikdy s žádnou ženou, kromě své nastávající paní, nic neměl. Dost o tom pochybuji...
Paní Meghan Markle by si měla uvědomit, že aby jí lidé jako vévodkyní oslovovali, měla by se jako vévodkyně chovat. Prozatím se chová podle toho, čím skutečně je. Podřadná herečka, která se zviditelňuje pomocí bulváru.
V zemích českých jsme měli několik takových případů též a máme pro ně přiléhavou charakteristiku. "...z h-vna Přemyslovna".
V textu mi chybí aspoň zmínka o člověku, který od roku 1966 s poezií Václava Hraběte seznamoval československou veřejnost, který jí prokládal svoje moderování hudebních festivalů a který postupně vydal několik sbírek Hrabětových básní: Stop-Time, Blues v modré a bílé a Blues pro bláznivou holku.
Byl to český divadelník, kulturní publicista a redaktor, herec, recitátor, moderátor a vysokoškolský pedagog, Mirek Kovářík. Jeho přednes Hrabětových veršů byl neopakovatelný a pro nás, kteří jsme to zažili, to byl nezapomenutelný zážitek.
Troufnu si říci, že nebýt Mirka Kováříka, znali by Václava Hraběte a jeho verše pouze literární kritici a obávám se, že zdaleka ne všichni a pak pár interpretů, kteří zpívali jeho texty. Že Variaci na renesanční téma zpívá Mišík, ví skoro každý, ale že je to Hrabětův text, už ví málokdo.
Mýlíte se autore. Jako první a základní řešení je důsledná kontrola hospodárného vynakládání financí. Všude utíkají nespočetné miliardy a armáda je toho "zářným" příkladem. Předražené nákupy jen za posledních deset let by tomuto problému dokázaly výrazně pomoci. Problém není v nedostatku financí, problém je v tom, že se s nimi nezodpovědně plýtvá. Zvýšení daní by mělo být až tím posledním prostředkem, nikoli prvním.
A začít by se mohlo v parlamentu. Například tím, že se zruší paušály a budou se poslancům proplácet pouze doložené výdaje. Atd. atd. Jenže to by si kapři sami museli vypustit rybník, aby k něčemu takovému došlo. Stříhat ovce (rozuměj zvyšovat daňovou zátěž) je pochopitelně daleko jednodušší.
Některé důležité údaje o produktu jsou vytištěné tak malým písmem, že přečíst to bez lupy, je téměř nemožné. Naštěstí existuje cosi, co se jmenuje Fresnelova čočka. Stojí to do dvacky, je to ve velikosti platební karty, takže se to vejde do každé peněženky. A pak už to chce jediné. Používat jí.
Že větší balení nebývá vždy výhodnější, není nic nového, tohle je stará vesta. Chce to jenom nebýt líný a u nákupu trochu přemýšlet. Jak říká moje kamarádka, nikdo mě nemusí vodit za ručičku, protože jsem dospělý, svéprávný a očkovaný. V takových případech není vůbec potřeba žádná ochranitelská funkce státu, jen je potřeba se občas zamyslet i hlavou.
Podle mého většině lidí nevadí zvýšení koncesionářského poplatku, ale záměna poplatku za službu za středověkou daň z hlavy. Protože co jiného je návrh, aby platili všichni, kdo by MOHLI sledovat internetové vysílání ČT. Máš přístroj budeš platit! To je jako by mi řekli: "Máš přístroj, půjdeš sedět za znásilnění!" Sice jsem nikoho neznásilnil, ale co kdyby?!
Řešení je jednoduché. ČT si, podobně jako všichni ostatní, zpoplatní sledování na internetu a je hotovo. Zajímá mě to - zaplatím si to. Nezajímá mě to - nebudu za to platit a budu sledovat něco jiného. Nemám problém zaplatit si třeba Netflix. Až tam nebude nic, co by mě zajímalo, platit ho přestanu a je vyřízeno. Je to jednoduché a je to transparentní.
Kapitola sama za sebe je hospodárné vynakládání prostředků na výrobu a provoz. To je vždycky to první, co by koho mělo zajímat, než začne navrhovat nějakou změnu, ale v praxi jsem se s tím ještě nesetkal. Podobně to vypadá třeba ve školství nebo ve zdravotnictví. Jenže než by toto někdo řešil, radějí zvýší odvody nebo uškrtí některé potřebné služby. Ono je to jednodušší a je to v podstatě bez práce.
Nová strana by mohla být (částečným) řešením jenom v případě, že by byla tvořená lidmi, kteří se doposud v politice neangažovali. Když v ní budou lidé profláknutí do této doby v jiných stranách, bude to znamenat jenom převlečení např. modrých kabátů za fialové, ale obsah těch kabátů bude pořád stejný. Takže na bačkoru jako doteď.
Nová strana se starými známými tvářemi je jako pětkrát ohřátá polívka. Tváří se to nově, ale chutná to čím dál hůř. Starýho psa novým kouskům nenaučíš...
Super nápad! Kočky uvážeme na vodítko nebo k boudě. Co se mají kde courat, když to jsou podle taxanometrie "kočky domácí". Psy budeme zavírat doma a naučíme je používat splachovaí záchod, aby se nemuseli venčit na zahradě nebo na ulici.
Potom rozdělíme vzdušné koridory pro ptactvo. Každý druh bude mít svůj koridor a svou výšku letu, jinak v tom dáĺ bude bo.del a bude se nám to míchat dohromady a kdo to pak má ohlídat. Zároveň budou úředně zakázané zóny, které ptáci nebudou moci přelétávat a zóny, kde budou mít povolené kálet.
Kohoutům vyoperujeme hlasivky, aby ráno neřvali a slepicím zavřeme zobák, protože kdo má poslouchat to jejich kdákání, kterým oznamují snesení vejce. Určitě se na to dá využít nějaká mobilní aplikace a která se jí nenaučí ovládat, skončí na paprice.
V chovném rybníku na návsi bude mít každý druh ryb vyhražený koridor a jeho překročení se bude trestat vytažením z rybníka, dočasným přemístěním do domácích sádek a posléze proběhne trest v podobě nedělního oběda.
Za dodržování těchto pravidel bude odpovídat každý občan za svůj pozemek a na něm žijící zvířectvo a pokud nebude schopný zajistit dodržování výše jmenovaných úředních nařízení, bude spolu se svým psem a kocourem vykastrován.
Už jsem viděl ledacos, ale takovou h.vadinu, aby člověk pohledal! Panenko Maria Skočická, čeho já se ještě nedočkám...
- Před 1 měsícem
Od roku 1976 jsem pracoval v Čokoládovnách ve Vývojovém výpočetním středisku na sálovém počítači a občas u nás počítaly i jiné podniky, jako například Atstrid Praha, kde Rony Marton dělal a většinou k nám jezdil právě on. Vzpomínám na něj jako na moc fajn veselého a skromného chlapíka. Kdyby člověk nevěděl , že Hastrmana nazpíval on, nikdy by ho nenapadlo, že je to nějaká známá osobnost.
V tom by si z něj mnohé dnešní "celebrity" měly vzít příklad.
Zlo nejsou influenceři. Problém jsou lidé, kteří je bezmyšlenkovitě berou jako nejdůvěryhodnější zdroj infomací. Je to pár let, co nejznámější čeští influenceři propagovali ve velkém bubble tea, o kterém tvrdili, že je zdravotně prospěšný a na přírodní bázi. D-Test jim do toho tvrzení poněkud hodil vidle výsledky laboratorních zkoušek, ale pubertální mládež jim to i tak nadále žrala i s navijákem. Když je to "IN", tak je to nutné kupovat a pít!
Dříve se říkalo, že "to je pravda, protože to psali v novinách" (najmě pak v Rudém právu 🙂), případně, že "to říkali v televizi", dneska je nejdůvěryhodnějším zdrojem informací infuencer. Ach bóže!
Někdo holt má hlavu na krku proto, aby o všem přemýšlel, někdo jí má proto, aby mu nepršelo do krku. A věk opravdu nerozhoduje. 🙂
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Trochu si zabásním: slevové kartičky jsou na lidi pastičky. Doslova. Protože jejich hlavní účel je to, aby obchodníci věděli co a v jakém množství u nich lidé nakupují. Takže jim, milí držitelé kartiček a používatelé jejich aplikací, děláte velmi levný marketingový průzkum, za který by specializované firmě museli zaplatit nepoměrně více. A svoje osobní údaje tím pádem rozdáváte jak letáky na ulici, přičemž ochrana těchto údajů je v praxi velmi nejistá. Obchodníci si ze stoprocentní a vyšší marže odečtou patnáct až třicet procent, aby měl zákazník pocit, že se mu to vyplatí a kartičku nebo aplikaci si pořídil. Jednoduché a jak je viděl, velmi účinné.
Jak já miluji ty malé obchůdky, kam chodím nakupovat a jejich majitele a prodavače! Jsou na mě milí, jsou ke mě vstřícní, na ledasčem se mohu domluvit a třeba si objednat i něco, co normálně nemají v nabídce. A kvalita zboží je z valné většina taková, že k ní řetězce ani nedočuchnou. Rozhodně si při nákupu u nich nepřipadám jako prasátko, které je potřeba opatrně rozbít, aby se z něj penízky vysypaly i příště.
V některém z řetězců se obyčejně objevím 1-2x za měsíc, ale i kdybych tam chodil 1-2x denně, o žádnou z jejich rádoby výhodných aplikací nemám zájem. Pokud mají nějaký klobouk, můžou si je za něj strčit.