Jj, pravda pravdoucí🙂. Vždy jsem měla chrty - a prý jsme si velmi podobní🙂... Nevědomky jsem k nim tíhla již od dětství...

V Chorvatsku jsem již dlouho nebyla, tak nemohu soudit. Ale dlouhá léta trávím celé léto na severu Itálie - okolí Terstu (Sistiana)... Je to Itálie s chorvatským mořem - kamínkové pláže a průzračné, čisté moře...

Ano, upozornil nás na to náš wet, protože často pobýváme v Itálii.... Vždy před odjezdem aplikujeme našim psům pipetu na záda - Advocate - a opakujeme každý měsíc...

Děkuji, moc jste mě pobavili:-).

Děkuji za Váš další článek. Mrzí mě, že s Belindou nemáte tak blízký vztah, jaký si obě zasloužíte... Ale líbí se mi, že to nevzdáváte... Nejspíš ji poznamenalo nepříliš šťastné rané dětství... Já měla vždy chrty (2krát saluki, 1krát whippet). Teď mám dalšího 2ouletého whippeta a 4měsíční štěně saluki. Je známé, že whippeti jsou ADHD mazlíci, ale saluki bývají odtažité... Naše štěně je však neuvěřitelně vstřícné, mazlivé, prostě přísavka na mě i na manžela... Myslím si, že je to díky péči chovatelky, která se miminkům věnovala 24h/denně - maminka štěňátek měla menší zdravotní problém, který naštěstí pominul.... Navíc štěněti, v celkové socializaci, neuvěřitelně pomáhá starší psí kámoš...

Krásně napsané, jako vždy... Naprosto chápu 🙂. Já mám to štěstí, že mám stejně smýšlejícího manžela, jako jsem já.... Takže v současné době s námi sdílí postel jeden whippet a jedno štěně saluki 🙂...

Ano, ano... vše je pravda - každý je jiný (i v rámci jednoho plemene) a svou lásku dává najevo jinak.... Nepochopila jsem však zkušenost mé kamarádky, která má 4letou fenku a běžně je očividné, že se milují navzájem... Kamarádka odjela na 5 dní a fenka zůstala doma se svým páníčkem... Po návratu si kamarádky vůbec nevšímala - nevítala, neposlouchala, ani k ní nešla... Trvalo to asi další 4 dny...

Také máme se psem stejný problém - nejen vidět číču, ale cokoli se pohybujícího (myši, veverky, ještěrky, srnky, atd)... v širokém okolí... Náš vipet je v tu ránu smyslů zbavený 🙂.

Ano, ano... máte ve všem pravdu... My jsme měli velké štěstí - když maminka procházela onko léčbou a měla velkého psa v paneláku (my bydlíme cca 200km daleko), našli jsme paní z "psího hotelu", která denně za maminkou přijela a vzala psa na dlouhou procházku... A v době pobytů v nemocnici si ho vzala na pár dnů k sobě - rodinný psí hotel, kdy hlídaný pes žil s lidmi v domě se zahradou a spal s domácími v ložnici... naprostá pohoda:-)....

Autorům článku naprosto rozumím a souhlasím s nimi... Negativní komentáře jsou od lidí, kterých mi je vlastně líto... Nejsou to pejskaři - neví, neznají, nechápou a nikdy nezažili.... Já osobně pojedu raději na výlet s rodinami, kteří mají i více psů, než s rodinou s nevychovanými dětmi..

Souhlasím s autorkou článku.... Máme podobnou zkušenost - jediné, co mi nevadí, je kojení na veřejnosti miminek: ale tříleté dítě? Naši mladí jsou z jednoho dítěte totálně vyřízení - nemají čas na sebe, musí přece dítěti věnovat stále 100% pozornost... Naše návštěva, která se tráví povídáním se všemi, je vlastně špatná: nevěnujeme se 100% dítěti a to se nudí... dělá se jen to, co dítě chce - bez nastavení jakýchkoli hranic... Na plánovaný výlet se neodjede, čeká se 2hodiny v podzemní garáži, jestli dítě nastoupí do auta či ne... A dovolená u moře? Dítě do vody prý nechce, tak jsou chvilku na pláži a jdou domů či honem někam na dětské hřiště - to prý zrovna chce, i když je 35stupňů... Naše snacha před mateřstvím byla taky normální a fajn holka - pak se z ní stala "Včelí královna"...

My máme chrta - whippet - a velmi často pobýváme v Itálii. Potvrzuji, že jsme nikdy a nikde potíže se psem nezaznamenali... můžeme do všech obchodů (ty s potravinami mají extra košíky pro psy), do všech restaurací i do všech hotelů... Výjimkou jsou luxusní pláže (pro lidi) v letní sezoně... Ale jsou zde také extra pláže pro lidi se psy:-)...

Opraženou strouhanku miluji od dětství - často ji dělávala má babička, ročník 1910... Ale ona ji vždy pražila na másle v pekáčku v troubě...

Máte naprostou pravdu a nic si nevyčítejte... A Váš muž to udělal jak nejlépe mohl - oznámil to dětem už v březnu... české přísloví: podáš prst a pak už chtějí celou ruku - velká pravda...

U nás by to bylo přesně naopak - máme psa (a brzy bude i druhý) a ani by mě nenapadlo s hlídáním obtěžovat naše mladé.... mají svých starostí až nad hlavu... psi jsou členi naší rodiny, všude kam jedeme, jedou s námi...

Máte "můj klobouček dolů"🙂. Život s endometriózou - po dlouhá léta - znám... Po prvním porodu se u mě plíživě rozjela... nejdříve jen jako bolestivá menstruace, postupně každodenní neúnosné bolesti, kdy jsem nemohla dělat nic - pomáhalo jen naložení do téměř vařící vody... denně jsem sbaštila i 10 tablet silného Ibuprofenu... Lékaři doporučovali jen operaci - všechny ženské orgány odstranit... To jsem nechtěla... druhé dítě se mi již nepodařilo mít - endometrioza u mě fungovala jako chemická antikoncepce... Nakonec jsem si řekla o hormonální léky - to už mi bylo téměř 50let a doktor nevěřil, že zaberou... Ale zabraly... snad už po první tabletě bolesti zázračně zmizely a já začala zase žít... Dnes je mi 61 let a endometrioza postupně z mého těla (bez menstruace) zmizela a já se cítím skvěle - ani žádné příznaky brzkého přechodu jsem neměla...

Buď to neplatí, nebo já jsem výjimka? Jsem krevní skupina A - od dětství miluji maso (hlavně to červené) a celý život moje strava stojí na mase... Bude mi 62 let, celý život jsem úplně zdravá, aktivní a plná energie se stále fungujícím metabolismem... Naopak, když se i jen na jeden den přidám k manželově stravě - téměř vegetariánské - necítím se dobře: těžce od žaludku, nafoukle a bez energie...

Moc hezky napsané... avšak toto pochopí jen pejskaři... Upřímně je mi líto všech lidí, kteří nezažijí život se psy... to se nedá popsat, to se musí zažít...

Já mám pouze dlouholetou zkušenost s cestováním se psem (vipet) po Itálii... Absolutně bez problémů, bez kontrol, bez omezení, bez sankcí... Přímo naopak - italové jsou z něj nadšení, na ulici - téma hovoru, v restauracích, v hotelech, v obchodech... vše OK..

Naprosto souhlasím... Mnoha lidem (nepejskařům) bych toto řešení doporučila... Nemohu se ani dívat na důsledky nepéče o psy u některých jedinců... Ale my ostatní (opravdoví pejskaři) budeme vždycky preferovat živého tvora se všemi jeho rošťárnami a jeho bezpodmínečnou láskou ke svým lidem...

Já žiji s přerušovaným půstem již dlouhá léta, kdy mi celé nejbližší okolí nadávalo, že se stravuji špatně.... tehdy to ještě bylo neznámé téma... Pro mě je to naprosto přirozené: mám hlad, tak jím - nemám hlad, tak nejím... Je mi 61 let, jsem aktivní, plná energie a svou velikost oblečení - XS - mám celý život...