Zpochybňování závazků vyplývajících z členství v obranné alianci představiteli jednotlivých států vede k logickému a faktickému zpochybnění celého obranného společenství v jejích samotných základech, který má Merz pravděpodobně na mysli. Ale není kouře bez ohně. Mnohé státy NATO po léta neplnily a některé stále neplní ani minimum výdajů na obranu (finanční závazek). Někteří politici členských států (u nás např. pan Babiš) navíc zpochybnili plnění smlouvy o NATO, která počítá, že pokud bude napaden jakýkoli její člen, ostatní ji musí poskytnout vojenskou pomoc, pokud o ni napadený členský stát požádá. Celá EU navíc po léta pracovala na energetické závislosti na Rusku - více jak potencionálním agresorem. Tím přispívala na jeho vyzbrojování bez toho, aby navýšila své rozpočty na obranu adekvátně o částku, kterou "poslaly" na zbraně Rusku, které se minimálně od roku 2007 netají tím, že chce udělat ze všech bývalých států SSSR a států bývalé Varšavské smlouvy Rusko. Kritiku Trumpa na nelogickou a nebezpečnou energetickou závislost Evropy na Rusku včetně nedostatečných výdajů na obranu Evropa jako celek tvrdě ignorovala. Putin dokázal, že Trump měl tehdy pravdu. Pokud se potenciální sebevrah pokouší neustále vykonat svůj čin, ale přitom se spoléhá na záchranu od nějakého jedince, nemůže se pak divit, že jednoho dne to jedince přestane bavit a záchrany se potenciální sebevrah se stane sebevrahem skutečným.
Tímto rozhodně neomlouvám burantské výroky Trumpa zpochybňující Mezinárodní právo i tanečky kolem výkladu, kdo je ve válce napadený, a kdo agresor.
Vzhledem k buranskému vystupování Trumpa, který oproti předchozímu svému prezidentskému období již není obklopen uznávanými odborníky, kteří ho za vypětím všech sil korigovali, se dá předpokládat, že svědek nejspíš mluví pravdu.
Za normálních mírových časů bych s takovým obchodníkem vyrazil dveře o to víc, pokud by ho napadlo odebrat suroviny v ceně slíbené pomoci, nikoli skutečně poskytnuté. Morální stránku věci, kdy nabízím pomoc postiženému za úplatu, musím zcela vynechat. Já bych to pomocí nenazýval. Bohužel USA nabízejí Ukrajině v reálném čase něco, co Evropa Ukrajině více slibuje, než je schopna dodat a co USA mají v dostatečné míře. Tím jsou zbraně. Bohužel se na druhou stranu ukazuje, že USA jsou pod vedením nevypočitatelného Trumpa dosti problematickým a vrtkavým spojencem. Zelenský je opravdu v dosti nelehké situaci ale opět se ukazuje, že bývá i silný protivník a vyjednavač, který si nenechá ani v krizové chvíli od kohokoli a cokoli líbit a ze všeho se hned nepodělá.
Účelové přemalovávání historie je velmi krátkozraké, nebezpečné a nemorální. Nejde jen o slovíčka, ale především o jejich význam. Mezinárodní právo (dále jen MZ) tady není jen tak z nějakého důvodu a trvalo to velice dlouho, něž bylo přijato v širším světovém měřítku - tedy kdy ho akceptovala většina států světa. Jeho garantem mělo být OSN, které se nyní ocitlo v krizi, protože nejvýznamnější státy ho zpochybňuje. Rusko ho porušuje a USA v čele s Trumpem mu jde na ruku tím, že chtějí MP také porušit (získat Grónsko třeba silou) či pokřivit změnou označení agresora za napadeného v rozporu výkladem MZ. Dle válečného práva, které je pevnou součástí Mezinárodního práva, získala Ukrajina automaticky statut "napadená země agresorem" a Rusko statut "agresor" tím, že svým jednáním naplnily podmínky pro její získání. Pokud by byla připuštěna demontáž MZ, pak by státy ztratily sjednocující pravidla pro chování k sobě navzájem, kdy by si jednotlivé státy rovnaly vztahy na základě vlastních nástrojů. Pokud by zde byl od hlavních garantů MZ jasně daný mustr, že násilím to lze vyřešit a je to legální způsob, pak se svět vrátí o desítky let zpět a zase se bude řezat "hlava nehlava".
Poslední vystupování Trumpa proti bývalým spojencům, Ukrajině bránící se ruské agresi, snaze Trumpa zbavit Ruska na půdě OSN nálepky "agresor", oznámené snížení vojenského rozpočtu USA i defragmentací struktury obranné struktury včetně zpochybňování účelnosti NATO vážně vzbuzuje podezření, že Trump může také být ve skutečnosti tajným zahraničním agentem pracující ve prospěch cizí mocnosti - v tomto případě ve prospěch Ruska. Nakonec by nebyl první hlavou státu, která by jím byla. Tou první nám známou v novodobých dějinách byl Lenin, kterého do Carského Ruska přepravila v zapečetěném vagonu německá zpravodajská služba za účele zorganizování státního převratu a následné kapitulaci Ruska. Prvním zákonem Sovětského Ruska byl kupodivu tzv. Dekret o míru, ve kterém Sověti zastavili boje s německou armádou a začali splácet válečné reparace na západě německé fronty poraženému Německu. Předešlé nanejvýše neopatrné chování v osobním životě Trumpa i jeho osobní charakteristické vlastnosti z něho dělají ideální osobu zájmu cizích zpravodajských služeb, protože naskýtá mnoho příležitostí ho motivovat více či méně dobrovolně pro spolupráci.
Co by mělo mít větší prioritu než příprava na obranu státu ve chvíli, když už se v Evropě po mnoha desetiletích míru zase probíhá imperialistická válka, jejíž tvůrci kolem nového führera se netají tím, že hodlají své hranici své říše posunout až k Atlantickému oceánu a nebo alespoň zničit Evropu za pomoci jaderných zbraní. Troufám se domnívat, že výstavbou bytů nelze zastavit ani tanky, ani sestřelit raketu. Cílem jejich kampaně tedy asi nebude zastavení agresora, ale vytažení bílé vlajky v rekordním čase do takové výše, aby si toho všiml i Putin, až bude rozhodovat, koho zničí hned a koho si nechá na později. Také v období 2. světové války bylo české obyvatelstvo předurčeno k výrobě zbraní pro Hitlera do jeho triumfálního vítězství, a pak mělo být po vzoru Stalina hromadně vysídleno do oblasti dnešní UA, kde se mělo zabývat výrobou potravin pro říši.
Jen bych chtěl ještě připomenout, že ve 2. polovině 30-tých let se u nás rozběhla realizace stavby nevídaných rozměrů, kdy měla být postavena za 3 roky dálnice napříč republikou, ale brzy byla priorita změněna na výstavbu opevnění. Tehdy s tím souhlasily strany širokého politického spektra, protože věděly, že s Hitlerem v zádech jde jim i celému státu o "kejhák".
Pobaltské státy poskytují v přepočtu na hlavu daleko nejvíce pomoci obráncům UA. Čím to asi může být? Není to snad tím, že jsou vedle Běloruska a Ruska, kterým celou dobu vidí do kuchyně? Ukrajina poskytla jen čas Evropě, aby zabránila rozšířením války na západ tím, že se na válku adekvátně připraví a tím přesvědčí Putina, že ani v jejím případě nebude případná Speciální vojenská operace v Evropě 3-denní akcí zakončenou slavnostní vojenskou přehlídkou pod Vítězným obloukem v Paříži.
Jinak mě mrzí, že se zde píše o akčním plánu, ale chybí popis toho, jakou má podobu.
Trump chtěl kompenzaci za přislíbenou pomoc, nikoli za skutečně poskytnutou. Ta je řádově nižší. Dle evropského práva je považováno uzavření smlouvy pod nátlakem za neplatné podobně, jako výpověď, která byla získána od dotyčné osoby za použití násilí. Ukázalo se, že Zelenský a UA jsou morálně silnější, než jsou Trump a USA.
Pokud se rozhodl Trump zopakovat Mnichovskou dohodu o směny území Ukrajiny za příslib ukončení války od agresora, pak bude v historii na něj nahlíženo v případě pokračování ruské imperialistické války v Evropě, kterou se Rusko nijak netají, jako na naivního Chamberlaina, který učinil spolu s Daladierem 2. světovou válku neodvratitelnou. Evropa ani UA by se neměly nechat vtáhnout do této hry, kterou Trump rozehrál, aby se nestaly spolupachateli Putina a Trumpa. Překrucování a ignorování historie a důležitých událostí může vést k tomu, že se historie bude opakovat. Mezinárodní a Válečné právo, které je jeho součástí, nesmí být zpochybňováno. Dle definice Válečného práva je Ukrajina napadenou zemí agresorem a Rusko agresor. Napadený stát má právo na svou obranu, v rámci které může kdykoli vstoupit přímo či nepřímo na území agresora a může požádat o mezinárodní pomoc, která mu může být poskytnuta a není nijak omezena.
Není to nic nového. Již v roce 2007 Putin na setkání tehdejších politických špiček Evropy prohlásil, že "jeho úkolem je vybudovat silné Rusko v hranicích VLIVU bývalého SSSR". Za dob SSSR ta hranice vlivu, o které se Putin zmínil ve spojitosti s novou hranicí Ruska, protínala na našem území hraniční přechod Rozvadov. To bylo v roce 2007! Dnes už jeho nejoblíbenější moderátor Solovjov mluví o celé Evropě, kterou je nutno pomocí JZ potrestat za to, že se s nimi mnoho států v 90-tých letech odmítlo "kamarádit na věčné časy a nikdy jinak" Také mluví o Aljašce, kterou je nutno vrátit do náručí Ruska.
Pokus zopakovat Mnichovskou dohodu na Ukrajincích skončí se stejným výsledkem, jako ta MD - tedy celoevropskou válkou...spíše světovou. Tohle by jsme měli mít neustále na paměti i v případě, kdy půjdeme k volbám. Přes všechny ekonomické potíže připisované na bedra současné vlády (i když velká část jich byla zaviněna dopady ruského vpádu na UA a opatřeních, které se v této souvislosti musely učinit) by jsme si měli uvědomit, že největší prioritou je zachování státu a jeho a tedy naší bezpečnosti, která se dá zajistit v momentu agrese jen za pomoci zbraní ať našich, nebo našich spojenců. Právě Babiš jako kandidát prezidenta prohlásil, že by Polsku neposkytl vojáky, kdyby bylo Polsko napadeno a aktivovalo článek 5 smlouvy NATO. Vykašlání se na mezinárodní smlouvy zvláště v otázkách bezpečnosti v době ohrožení zvláště v případě Polska, které z pohledu jejich výdajů na obranu má možnost ČR více nabídnout, než my jemu, je o to více alarmující z úst rádo by budoucího premiéra.
Americké uvažování přesáhlo jejich schopnost pochopit, jak je možné, že Zelenskij nevzal nohy na ramena, když ruský medvěd zaútočil a úniková cesta byla pro Zelenského přitom zajištěna. Zelenský sice začínal jako herec, ale v momentu ruského vpádu se změnil ve státníka, který svou zemi v případě hrozící katastrofy prostě neopouští stejně tak, jako kapitán lodi její můstek, pokud jsou na její palubě ještě lidé. Ať už jednou skončí jakkoli, pro mě osobně bude někým, kdo se z daleko silnějšího soupeře nepodělal a rozhodl se svou zemi bránit třeba i sám podobně, jako Churchill byl nucen vést válku proti Německu ve chvíli, když se Hitler kamarádil se Stalinem, USA odmítaly vstoupit do války a Británie tak zůstala v boji s Německem zcela osamocena.
Chvíli jsem se domníval, že by mohl přeci jenom nakonec Trump jít ve šlépějích prezidenta Reagana. Ale nyní se mi zdá, že je mu na hony vzdálený. Reagan byl orel, který razantně a nezakrytě navýšil výdaje na zbrojení tak, že Rusko vyčerpané nákladnou válkou v Afghánistánu a nevýkonnou ekonomikou nemohlo s USA udržet krok. Trumpova administrativa naopak veřejně oznámila razantní snižování výdajů na obranu ve chvíli, kdy ambiciózní Čína přebírá vedoucí úlohu ve světě a Rusko se netají svými dalšími územními nároky. Ne, že by neměly v historii USA slabé prezidenty, ale ti se dokázali obklopit schopnými lidmi, kteří jejich odborný handicap dokázali vyeliminovat. Pokud vše, co Trump pronáší o Ukrajině myslí skutečně vážně, pak by to ukazovalo buď na to, že je to samolibec řízen představou vlastní geniality bez jakýchkoli znalostí historie, pak je to obraz velice špatného stavu současného demokratického světa s velice špatnými vyhlídkami do budoucna. Pokud bude donucena UA akceptovat jakoukoli dohodu ve střihu Mnichovské dohody, pak ji čeká v lepším případě osud bývalé pomnichovské ČSR, kdy se zbytek bývalé ČSR stal Hitlerovou zbrojovkou, a Evropu by pak čekala tvrdá válka se vším všudy, kdy bude muset čelit i zbraním vyrobeným na území bývalé UA. Pro menší státy Evropy by to nejspíš znamenalo jejich dočasný či trvalý zánik. Rusko neobnovuje SSSR včetně "politických spřátelených států na věčné časů, ale jen Rusko "na věčné časy".
Již Telička kdysi popsal, jaký je problém českého členství v EU. Jako základní problém označil již všeobecně známou neúčast českých zástupců EU při jednání na pracovních setkáních expertních výborů, které se zabývají mimochodem přípravou nejrůznějších pravidel a regulací, které mají následně projít hlasováním. Dalším problémem je nepřipomínkování chystaných opatření v čase, který je pro to určen. Zkrátka naši zástupci nejsou přítomni v kuchyni, kde se to všechno vaří a ani nejsou u ochutnávky, která je pro ně přichystána, i když jim nikdo přístup nezakázal. Všichni se probudí až v okamžiku, kdy už je vše uvařeno a leží to na stole. Green Deal schválil Babiš bez připomínek, a nyní vykládá, jaký je to nesmysl.
Motoristé by si měli uvědomit, že omezení práv EU na území ČR by jistě znamenalo i omezení práv ČR směrem k EU. Naše země má vyloženě exportní ekonomiku, která převážnou část výrobků exportuje do zemí EU. Pokud by jsme vystoupili z EU, znamenalo by to, že v EU naše výrobky výrazně zdraží z důvodu cel, což by se projevilo stěhováním podniků mimo ČR, zániky živností a tedy růstem nezaměstnanosti. Ve chvíli, kdy čelíme obrovské konkurenci výrobků z Číny, by zánik či stěhování firem jistě mělo obrovský dopad do sociální oblasti nejen na zaměstnance, ale také na důchodce díky průběžnému financování důchodů financovaných ze sociálních odvody pracujících i státního rozpočtu, který by také výrazně utrpěl. Ještě je nutné upozornit, že ČR z EU stále dostává více peněz, než kolik do EU odesílá.
Pohled na rudé vlajky SSSR nebo dříve Sovětského Ruska na tancích dnešního Ruska mi připomíná několik historických paradoxů. Ačkoli Rusko používá vlajku složenou ze 3 pruhů červené, modré a bílé barvy, v okolí prezidenta se vyskytuje vlajka doplněná o carskou orlici, která přímo odkazuje na návaznost na Carské Rusko, což byl státní útvar, jehož úhlavními nepřítelem byli bolševici, kteří se snažili natrvalo vymazat z lidské paměti vše, co bylo s Carským Ruskem spojeno. Jejich vlajkou byla červená vlajka, který byla zanedlouho po převratu ozdobena srpem a kladivem, I v případě zmíněného útoku byl tedy přítomen odkaz na dobu SSSR, na kterou mnozí ruští nacionalisté a imperialisté rádi odkazují. V čem je ten paradox?
Carské Rusko bylo zničeno útvarem, který se nazýval SSSR a který se nikdy nepřihlásil k nástupnictví po Carském Rusku a nikdy se jim ani nestal, protože odmítl převzít mezinárodní závazky Carského Ruska. 1. hlavou SSSR byl Lenin, kterého si Rusové stále velice považují, což byl ale zároveň agent německé zpravodajské služby, která ho v zapečetěném vagonu přepravila do Ruska, aby uskutečnil státní převrat a zajistil zrušení východní fronty (na rozdíl od západní fronty se Němci na východní frontě stali vítězi a Sovětské Rusko stranou poraženou a platilo Německu válečné reparace). Současné Rusko se ale také odkazuje na SSSR, což byl svaz republik a jehož bylo Rusko jen jedním členem z mnoha, a jehož zbytky v podobě nástupnických států Rusko likviduje nebo podmínečně a dočasně trpí. Historie Ruska je spatlanec protichůdných paradoxů jako celé současné Rusko.
Právě baterie, jejich životnost, dojezd, rychlost nabíjení a skutečné náklady na provoz jsou skutečnými výzvami pro úspěch elektroauta. Auta mají sloužit - tedy jezdit, nikoli trávit podstatnou část svého období životnosti na nabíječce. Dalšími jsou skutečná ekologická zátěž během celoživotního cyklu auta od výroby po likvidaci a náklady na opravu po havárii, kdy dojde i k poškození baterie, dostatečná energetická infrastruktura (teprve se řeší a ví se, že energie bude nedostatek a sítě je nutné přebudovat - tedy v podstatě vybudovat znovu), což bude náročné a drahé) a bezpečnostní stavební požadavky pro místa pro dobíjení i parkování (teprve přicházejí a také budou náročné a drahé). Nechci rozhodně říkat, že se nakonec nepodaří vyvinout opravdu bezpečnou a rychlonabíjecí baterii o velké kapacitě pro celodenní ostrý provoz s dlouhou životností, ale nyní je to stále utopie. Pan šéf je zcela mimo. Historie mnohokráte ukázala, že špatný úsudek a odhad trhu mnohokráte poslal do kytek i naprosté lídry v oboru (např. Kodak, který sestrojil 1. digitální fotoaparát, na který ale sám nevsadil). Zdá se, že někteří evropští výrobci to sice pochopily, ale poněkud pozdě. Pokud si už evropský zákazník kupuje elektromobil, který je stále dražší než klasický, pak volí spíše čínské auto z důvodu poměru ceny a výbavy. Volit dražší evropský elektromobil složený z velké části z čínských komponentů jim již nedává takový smysl.
Rusko klidně i zaručí nezávislost UA a třeba i písemně. Nakonec to samé přeci udělalo v roce 1994, kdy se písemně zaručilo uznat plnou územní svrchovanost UA v jejích tehdejších hranicích v rámci Budapešťského memoranda. Problém je ale v tom, že Rusko nedodržuje ani mezinárodní smlouvy, které samo signovalo a navíc zveřejnilo, že se odmítá podřídit rozsudku jakéhokoli soudu, které nesídlí na území Ruska. Připomíná mi to 1000 slibů Severní Koreje na zastavení vývoje svých jaderných zbraní, které vyměňovala s důvěřivými a naivními politiky států a OSN za obilí a potraviny. Kolikrát ještě musí Rusko podepsat tu smlouvu o tom samém, aby si někteří politici konečně uvědomili, že si Rusko stejně bude dělat to, co chce jako ta Sev. Korea? Jejich vlastní slova a závazky jsou zcela bezcenné, což oni sami zcela jasně a dlouhodobě dávají najevo. S někým, kdo se rozhodl řešit určitou věc silou, se nedá jednat jinak, než z pozice síly. Bohužel, je to tak.
Povědomí Američanů o dějinách Evropy je daleko menší, než se to naopak. Evropani jsou ohledně vzniku válek daleko vyspělejší a zkušenější. I když jsou USA odděleny od horkých míst, kde hrozí vznik nových válek dvěma oceány, přesto vzhledem k novým zbraním leží hned vedle a jsou na dostřel, což si stále nedostatečně neuvědomují. Žádná velmoc ani ta sebesilnější nemusí odolat "nájezdníkům", pokud dojde k jejich spojení v rámci nějakého společného zájmu. V dnešním světě neexistuje možnost, že by svět nakonec nebyl zatažen do války, pokud bude ustupovat agresorům, kteří chtějí násilím získat cizí území. V minulém století nechtěly jako přímý účastník vstoupit do války, ale nakonec byly přinuceny okolnostmi, kterým se nešlo vyhnout. Obávám se, že USA udělají stejnou chybu po třetí. Trump rozehrál kolem Kanady, Grónska i UA podivnou hru na základě zpochybňování morálních hodnot a mezinárodních pravidel, což bude mít vážné důsledky. Evropa si naopak musí uvědomit, že pokud se v době ohrožení defragmentuje a nepřevezme odpovědnost za bezpečnost a mír v Evropě tím, že bude vydávat mnohem více prostředků na obranu a ustoupí od zásad společného postupu proti potencionálním agresorům, pak povzbudí apetit Putina pokusit se ji pohltit. Již v roce 2007 prohlásil, že jeho úkolem je vybudovat silné Rusko "v hranicích vlivu bývalého SSSR". Za dob SSSR ta hranice protínala u nás hraniční přechod Rozvadov. Pokud vymění USA a Evropa Ukrajinu za příslib míru od agresora, který smlouvy neplní, pak Evropa dopade stejně jako v době po Mnichovu. Dnešní krize je důsledkem dlouhodobé krize hodnot.
Pokud Peskov vzkázal, že nehodlá Rusko směňovat území, která dobylo za ty ruská, která dobyl někdo jiný na n, pak by bylo možné se domnívat, že nejspíš vychází z ruského nerativu "kdo si co ukradl, tak je to jeho". To sice ano, ale Kreml se zároveň domnívá, že Rusko má nějakou výjimku, pokud jde o jeho území.
4
Sledujících
1
Sleduje
4
Sledujících
1
Sleduje
Řešením by bylo, že by tak strategicky důležité stavby měl vlastnit stát, který by měl zprostředkovaně zajistil jejich výstavbu, technickou správu a prvotní naplnění. Obchodníci by dále nakupovali plyn vždy do zásobníků, ze kterých by mohli odebírat "svůj" plyn v objemu, který do něj dodali (tedy nakoupili) s přirážkou skladného, ve kterém by se státu vracela postupně i částka za prvotně nakoupený plyn. Skladné by klesalo podle uloženého množství. Čím větší množství by měl obchodník v zásobníku, tím menší poplatek by platil za odebraný m3. Zásobníky by tak byly vždy maximálně plné v každém období. Skladné by bylo součástí ceny konečného plynu. Plynové zásobníky mají svůj název odvozen od slova zásoba (třeba zrovna plynu), a pokud v zásobníku je něčeho málo nebo tam není nic, pak to není žádný zásobník, ale jen NĚCO bez účelu, což se může vymstít.