Hodně se tu diskutuje proč a jak s těmi kameny hýbali.
Proč? No nejspíše ze stejných pohnutek, jako skoro ve všech civilizačních okruzích, co jich bylo: práce na nějakém velkolepém projektu, který svým smyslem přesahuje lidstvo - zjednodušeně "pro bohy". Stejně jako katedrály, na kterých pracovala skoro celá tehdejší společnost, zikkuraty, indiánské megality... Pro jaké božstvo, komu? To se už nikdy nedovíme.
No a jak s nimi hýbali? Mozek měli stejný, jako my dnes, jen menší technické znalosti - nikoli dovednosti. Lano, podložení kuláči, sáně, páku, možná i kladku (?), to asi znali. A je třeba si uvědomit, že lidé v pozdním pravěku a zejména starověku byli schopni realizovat kolosální projekty, které strčí do kapsy většinu velkých projektů středověku a nad kterými dodnes zůstává rozum stát. Třeba hradby a příkopy okolo Babylonu. Populace byla velmi početná a práce skoro nebo úplně zadarmo, jistě s dominantním využitím síly otroků.
Celkově příjemné, interiéry se mi líbí. Nejhorší dojem je z uličního průčelí; nerozumím tomu, proč obracet vikýř do ulice (leda kvůli oslunění...) - a pak ta opravdu škaredá černá krytina - nehezká je barva, velký formát i hladká struktura - buď byla v akci, nebo je to schválnost tvůrců (což je škoda, protože jinak je zbytek domu velmi pokorný). Maloformátové režné drážkové tašky v cihelné barvě (Francouzská 14, Steinbrück, Brněnka...) by slušely lépe. Ale celkově je dojem dobrý ... kdyby se takhle začalo opravovat a stavět všude, snad se časem podoba našeho venkova zlepší.
Upřímně, je mi to moc líto. Vyrostl jsem jako skaut (v době, kdy to bylo neoficiální) a cítím se skautem pořád. Ale toto nemohu nazvat rekonstrukcí, to je hloupé zničení krásného roubeného domu s duší a jeho nahrazení za banální novostavbu. Škoda, že právě od skautů.
O rekonstrukcích roubenek něco vím. Je mi jasné, že trpí (většinou řešitelnými a odstranitelnými) neduhy. K mým vzpomínkám na skautské schůzky a výpravy ale patří přežívání v jistém diskomfortu, který utužoval našeho ducha. Možná i dnes by to bylo přínosem. Nebudu se dlouho rozepisovat - jen mám pocit, že se zde beze zbytku naplňuje úsloví o "cestě do pekla dlážděné dobrými úmysly", špatné jak pro krásný dům (zmizel), tak pro děti (absence romantiky, učení se přežívat "po staru", vztah k tradicím, řemeslu, historii, estetice, kultuře...).
Otřepaný vtip ... "při čtení seznamovacích inzerátů člověk nabyde dojmu, že láska k cestování, hudbě a sportu způsobuje osamělost".
Teď vážně - také jsem se před lety ocitl v podobné situaci. Zkusil jsem (spíš ze zvědavosti, když jsem v duchu probral jiné možnosti) měsíční zkušební neplacenou verzi jisté seznamky. Náhodou na mě blikla fotka krásné černovlásky - propána, co dělá taková žena na seznamce? Napsal jsem jí, ona mi obratem odpověděla, ani ne za týden jsme se sešli (první rande se protáhlo na dva dny) a dnes jsem s touto úžasnou ženou už víc jak 6 let. Pohádka má i jednu mouchu: bydlíme opravdu daleko od sebe, ale spolu jsme víc než kdejaká dvojice bydlící pod jednou střechou. A těšíme se pokaždé jeden na druhého!
Pro povzbuzení pro všechny hledající ženy i muže: třeba to klapne - i když musíte být ochotni 1) riskovat nezdary, 2) dát všanc sami sebe, 3) upřímně věřit, že na druhém konci drátu Vás také někdo chce najít, 4) nic nepředstírat a nelhat o sobě a 5) být ochoten překonávat překážky - u nás třeba ty stovky kilometrů.
Ty malby / kresby .... to je fakt mizérie. Nerad se vyjadřuji k umění (vnímání je subjektivní), ale tady mi to nedá. Nic proti soudobému umění, nemusí se zalíbit každému, ale styl "Ruda Pivrnec" (tak to alespoň z dálky svým vizuálem působí) není právě to, čím bych se rád před světem chlubil.
Za sklo i pavilon samotný palec vzhůru!
Hezký článek o méně známém, ale velmi zajímavém českém městě! Dovolil bych si jen trochu upřesnit: věží bylo nikoli 15, ale původně cca 45-50, zcela přesný počet zjistit nelze.
Rovněž se domnívám, že původ obyvatel není v Porýní, ale v severovýchodním Německu, východně od Berlína. Proč si to myslím? V oblasti Meklenburska a Pomořan je velké množství měst, jejichž hradby jakoby těm nymburským z oka vypadly: jsou cihelné a neměly jinak typický ochoz s cimbuřím, ale jen stříšku a právě velké množství věží. A co víc? Nymburské hradby (i nejstarší část tamního kostela) jsou postaveny zvláštní technikou cihelného zdiva, kterou jinak v české cihelné gotické architektuře moc nevidíme: my pro ni ani nemáme název, zato Němci ji znají a označují jako "meklenburská vazba". Vídáme ji často právě na dnešním pomezí Německa a Polska.
Kdyby takhle navenek vypadal každý nový dům na venkově, česká země by byla zase "jako z hymny". Sedlová střecha, bobrovky, omítka a dvojitá okna. Nic víc, nic míň není třeba. Chce to jistou odvahu, neb tradiční forma se v soudobé architektuře často považuje trochu za kýč. Již 100 let je architektura v zajetí nesmyslného kréda, že "dům má vypadat dle doby, v níž vznikl". Stačilo by tu myšlenku trochu posunout, aby "dům vypadal jako z místa, kde vznikl" (L. Krier).
Vnitřek nehodnotím, každý svého štěstí i domu strůjce. Navenek bych přeci jen vytkl tu nesmyslnou kamennou bránu; omítka by jí slušela lépe. Ale jinak krok dobrým směrem.
Bellarie vypadá opravdu parádně!
Kdybych měl k prohlídkám a instalacím na hradech a zámcích přidat jedno přání, bylo by to více volně přístupných objektů a okruhů (myšleno bez průvodce). Do hradu / zámku jako do galerie: kde mě to baví / zajímá, mohu setrvat třeba celý den před jediným obrazem, nebo to naopak jen "profičím" - třeba s malými dětmi. V cizině, i když ne vždy a všude, je to běžná praxe. Je pravda, že u nás je často násobně více mobiliáře, v těsnějších prostorách náchylných na poškození, vyžadovalo by to úplně jiné řešení ostrahy a ochrany ... ale leckde by to technicky možné bylo.
Jinak každému přeji, ať si najde svůj pozitivní vztah k historii, umění, architektuře a památkám - a kdo ne, ať nekafrá, že je vstupné drahé a že stát probendil na té či oné opravě moc peněz.
Jsem o rok starší a mnoho věcí vidím podobně; takže 16 let jsem prožil v té šedé břečce plné přetvářky zvané reálný socialismus (naštěstí v dobré rodinné i sociální "bublině"). Jen ta 90. léta vidím zpětně jako šťastnou dobu plnou optimismu a strmého vzestupu. Za pár let jsme se velmi přiblížili možnostem našich západních sousedů a skutečně i pomyslně se vrátili domů, do Evropy.
Na knížku se těším, kniha "Srdce Evropy" se mi moc líbila!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Přál bych provozovatelům co nejširší bojkot a ideálně krach... nic horšího.