Děkuju autorko, mluvíš mi z duše. U mě je to také spoustu strachů a pokřivený pohled na svět z dětství. Komentáře typu” my taky párkrát dostali jako děti přes hubu a vyrostli z nás normální lidé” jsou naprosto zcestné. Přesně tohle já předávat dál nechci, protože jsem živý příklad toho, že mně těch pár “výchovných” rozhodně neprospělo.

Někteří lidé jsou prostě jen víc citlivější a víc na věcmi přemýšlí. Rozhodně v tom není pohodlnost, nebo nějaká sobeckost. U mě je to naprosto přiznaný strach, že bych výchovu nezvládla a dítě by zažívalo ve svém životě podobné strasti jako já. A z tohoto stylu uvažování cítím, že bych mohla podvědomě volit nesprávný typ “výchovy” a kompenzovala si tím pouze vlastní potřebu dosytit nějaké své emoční strádání. Bohužel, tohle je podle mě ve výchově dost časté…

Ke stavu planety a situaci v Evropě se snad nemá cenu ani vyjadřovat. Odstěhovala jsem se nedávno z ČR pryč, do země, kde potkávám i na vesnici často i nesezdané bezdětné starší páry a nikdo se nad nimi nepozastavuje. Na druhou stranu je tu stále běžné mít děti velmi brzy (do 25 let). Další problém pro mě byl nevhodný výběr partnerů, když už jsem si konečně našla hodného partnera, k dětem ani ke svatbě jsme se nedostali ani po šesti letech vztahu a nakonec se rozešli.

Lidské životy jsou různé a po letmém pročtení této diskuze jsem pochopila, že tady pochopení bohužel nenajdeš. Nějaká citlivost či diverzita jsou v naší společnosti pravděpodobně bohužel stále hanlivá slova. Držím ti pěsti, ať naplníš svůj život ať už s dětmi nebo bez nich. Obojí je legitimní a naprosto v pořádku. ❤️

Jsou to miláčci. Pravidelně s nimi svádím souboj o stan v přírodě před soumrakem a úsvitem. Vždycky je ráda vidím, ale jen když netábořím poblíž. Ukradnou a zničí, co můžou. Ale jsou to takoví šašci, že jim člověk odpustí kdejakou tu zlomyslnost 😂🦜 Posledně na mě jeden házel sníh ze střechy kadibudky, vtipálek.