Já tedy suším vše ze zmíněného. Nikdy jsem nezpozorovala změnu stavu materiálu. Je to opravdu velký pomocník.

Já když rodila první dítě, bylo mi tehdy čerstvých 20 let, ale vypadala jsem tak na 14. A tak se mi v porodnici sestry smály, že mi musí jiná sestra ukazovat, jak se miminko drží při koupání. Myslím, že je to ale jejich práce první péči ukázat a vysvětlit. Mlíko se mi ne a ne vytvořit právě tím celkovým stresem. Paní, co ležela vedle mě mi poradila, že mám dát syna na chvíli sestrám, že jí to také nabídli a pak se uklidnila a rozkojila. To se mi opět smály a říkaly, že jsem snad první maminka co nechce mít dítě u sebe. Pak přišla jiná směna, první jim to asi řekla. Vzali si syna s pochopením a když mi ho po 2 hodinách přinesli na kojení, byla jsem odpočatá a s mlíkem. Takže je to opravdu hodně o přístupu. Na takových odděleních by měli pracovat empatičtí zdravotníci, protože v těchto nových chvílích to je nejvíce potřeba.

Třeba to bylo štěstí v neštěstí. Kdyby se tohle nestalo a ten podnapilý by jezdil dnes dál, třeba by způsobil nějakou horší dopravní nehodu s fatálními následky. Ale bůhví..