Já když rodila první dítě, bylo mi tehdy čerstvých 20 let, ale vypadala jsem tak na 14. A tak se mi v porodnici sestry smály, že mi musí jiná sestra ukazovat, jak se miminko drží při koupání. Myslím, že je to ale jejich práce první péči ukázat a vysvětlit. Mlíko se mi ne a ne vytvořit právě tím celkovým stresem. Paní, co ležela vedle mě mi poradila, že mám dát syna na chvíli sestrám, že jí to také nabídli a pak se uklidnila a rozkojila. To se mi opět smály a říkaly, že jsem snad první maminka co nechce mít dítě u sebe. Pak přišla jiná směna, první jim to asi řekla. Vzali si syna s pochopením a když mi ho po 2 hodinách přinesli na kojení, byla jsem odpočatá a s mlíkem. Takže je to opravdu hodně o přístupu. Na takových odděleních by měli pracovat empatičtí zdravotníci, protože v těchto nových chvílích to je nejvíce potřeba.

Třeba to bylo štěstí v neštěstí. Kdyby se tohle nestalo a ten podnapilý by jezdil dnes dál, třeba by způsobil nějakou horší dopravní nehodu s fatálními následky. Ale bůhví..