Taťána Voců se mýlí: Není pravdou, že Putin se donedávna domníval, že má ve válce navrch, protože Rusko navrch objektivně má. Nejde o domněnku, nýbrž o fakt, na němž nic nemění a ani do budoucna nezmění proměnlivé postoje a vztahy prezidenta Trumpa, ba ani aktuálně uzavřená smlouva mezi USA a Ukrajinou o využívání přírodního bohatství Ukrajiny pro potřeby Spojených států. Ruská ofenzíva už celé měsíce probíhá úspěšně, Ukrajina je v defenzívě a ztrácí, což je také fakt, na němž nic nemění ani snaha tento fakt bagatelizovat, ani vytrvalá snaha Západu válku protahovat takovou masivní podporou Ukrajiny, jakou v celých dějinách lidstva nikdy nikdo nikomu neposkytoval – a jež se ukazuje být kontraproduktivní z hlediska deklarovaných cílů. Jistě, část Ukrajinců (těch, kteří nebudou hledat záchranu nejen před ruskými agresory, ale ještě více před typickým ukrajinským marasmem) může ještě pár měsíců klást odhodlaný odpor a za cenu nesmírných lidských a materiálních ztrát ruský postup zpomalovat, odhadem o deset metrů denně, ale nakonec to dopadne tak, jak inteligentní vědí a říkají, méně inteligentní vědí, ale nepřiznávají, a tupci nevědí, protože realitu nejsou schopni ve svých hlavách zpracovat do smysluplných, především pravdivých závěrů. V každém případě Ukrajina se lidským potenciálem zdecimovaným zčásti na frontě, zčásti masovou migrací, která se podle průzkumů po skončení bojů nazpět do vlasti nepřelije, a zčásti nejnižší porodností na světě už nyní prohrála. Pokračování níže.
Inu, když se dva perou, třetí se směje,
Američané z války co se dá vytěží!
Zárukou zisku je Ukrajina bez naděje,
proto na udržování války tolik záleží.
*
Jasně, o míru sluší se žvatlat neustále,
proklamace však nelze nijak zpeněžit,
a tak mírotvůrci Kyjevu cpou zbraně dále,
pak ze závislé Ukrajiny Amerika bude žít!
*
Takhle si Amerika získává další kolonie,
nejdříve slíbí modré z nebe, pak vydírá,
kdo nechce žít s Amerikou prý nepřežije,
zkrátka Trump novou koloniální éru otvírá.
*
Po Ukrajině Grónsko zakrátko přijde na řadu,
ani Kanada americkému chomoutu neuteče
a brzy skončí na Trumpově loveckém výřadu!
A pro koho v Panamském průplavu voda teče?
Děs! Evropská unie oznámila, že v letošním roce poskytne na humanitární pomoc částku 1,9 miliardy eur. Tato finanční podpora bude směřovat do nejvíce postižených oblastí světa, přičemž největšími příjemci bude oblast Blízkého východu, Afrika nebo Ukrajina. Částka by měla pomoci 300 milionům lidí. Evropská komise oznámila výši rozpočtu určeného na humanitární pomoc minulý čtvrtek. Její předsedkyně Ursula von der Leyen zdůraznila, že EU zůstává předním poskytovatelem humanitární pomoci na světě a jde tak vstříc závazku řešit globální humanitární potřeby. Humanitární pomoc bude rozdělena následovně:
Blízký východ a severní Afrika
• 375 milionů eur bude přiděleno širšímu regionu Blízkého východu. Humanitární krize zůstává mimořádně akutní zejména v Gaze. EU bude nucena reagovat také na nedávný vývoj v Sýrii
• 95 milionů eur bude přiděleno severní Africe a Jemenu, které čelí složitým politickým, hospodářským a sociálním výzvám
Ukrajina
• 140 milionů eur je aktuálně vyčleněno pro Ukrajinu, která již téměř 3 roky čelí celoplošné ruské invazi
• 8 milionů eur je určeno na humanitární projekty v sousedním Moldavsku, zejména podporu ukrajinských uprchlíků v zemi
Afrika
• 510 milionů eur je vyčleněno pro většinu afrického kontinentu. Pomoc bude směřovat zejména do západní a střední Afriky, oblasti Sahelu, povodí Čadského jezera, severozápadní Nigérie a oblasti Velkých jezer a Velkého afrického rohu.
Pokračování níže.
Danuška bičuje nejen komunisty, ale všechny marxisty a dělnickou třídu hlava nehlava, protože nejspíše už vytěsnila z paměti, že pochází z prostředí komunistickými idejemi prosáklými skrz naskrz a že jako vzorná pionýrka dělala svým rodičům jen samou radost. Oba Danušiny rodiče totiž bývali (a v srdcích nejspíše stále ještě jsou, protože marxismus stejně jako srdeční arytmie je nevyléčitelný) uvědomělými členy Komunistické strany Československa, kteří úspěšně prošli stranickými prověrkami a stali se oporami Husákovy normalizace (nic proti normalizaci, ta v porovnání se současnou nenormalizací byla zlatým obdobím naší republiky). Ale jako u všech moralistů, kteří se stylizují do role demokratů a s oblibou pranýřují dobu, kterou nazývají totalitou, je na místě ptát se, zda právě oni jsou o tolik lepšími lidmi než ti, jimž dnes nemohou přijít na jméno. A Danuška jako autorka nenávistných filipik přímo nabízí k takové sondě do charakterů lidí jejího druhu. Alespoň letmo se ponořme do světa rodiny Nerudových, abychom se ujistili, že podobně jako kdysi Adolf Eichmann, ideolog a organizátor ,,konečného řešení židovské otázky“, který se po válce před soudem nezdráhal projevovat vůči Židům jisté sympatie, také nehraje divadlo, aby zastřela skutečnost, že sama je plodem komunistické dělohy oplodněné komunistickým spermatem a že její dětství bylo doruda vybarveno pionýrskými šátky. Nerudová během předvolební kampaně vytáhla prapor s heslem ,,Netáhnu si sebou zátěž minulosti!“ To jako fakt? Pokračování níže.
V milosti či nemilosti? Co je to za pitomost? Při výběru jednotlivých jmen a o jejich pozici na kandidátkách každý lídr zvažuje vyhlídky na volební úspěch, jeho tým zjišťuje, jak je či není spoluobčany oblíben, jaké má vzdělání, čeho dosáhl ve své profesi a jak se stará o věci veřejné, samozřejmě bez vlivu není ani věk a zdravotní stav, protože o osobnosti ze starobince či z LDN voliči příliš nestojí. Aby to totiž nedopadlo jako s nebohým kandidátem na prezidenta Jarda Bašta, jenž kdyby vyhrál, do půl roku by měl státní pohřeb. Jistěže lze předpokládat, že osobní sympatie či antipatie lídrů při výběru kandidátů nejsou zcela bez vlivu, ale Babiš je tvrdý byznysmen, který stejně jako například Trump nedá na city a nepěstuje kamarádšofty. Co ho zajímá jsou výkon, kompetentnost, produktivita, perspektivnost a také charisma, jakým na veřejnost působí. Osobně mám paní Válkovou, obdivuhodnou dámu, docela rád - není konfliktní, vždy připravena být konsensuální, nadto v legislativní oblasti za ty roky odvedla pořádný kus práce – ale, ruku na srdce, čas a biologie vysílají jasný signál: ,,Helenko, už máš po sezóně.“ Vždyť je to sušinka, babička jako věchýtek, která se příliš nehodí do časů, kdy partaje svádějí nelítostné bitvy o moc. Hnutí ANO potřebuje takové amazonky jakou je například razantní rváč bez koulí Alena Schillerová. Pokud by v Poslanecké sněmovně existovala funkce národní vypravěčky pohádek pro nejmenší, jistě by se vyrovnala i Jarmile Kurandové či Jiřině Bohdalové, ale kdykoli se postaví za řečnický pultík v Sněmovně, jako by tam nikdo nebyl. Dokončení níže.
Tohle moje prostá (a občas pod tlakem stupidních politiků i sprostá) hlava nebere: jak si může kdokoli myslet, že americký prezident si dupne a ruský prezident padne na kolena! Netuším, zda Trump řekl to co je nám překládáno jako jeho výrok, ale jsem si jist tím, že Trump a jeho početný tým expertů zatím neuvážili fakt, že Rusko válčí nejen s Ukrajinou, ale s další padesátkou států, které Ukrajinu podporují a to tak, jak dosud v celých dějinách lidstva a válek nikdo nikoho nepodporoval. Nebýt tak gigantické podpory celého Západu, Putin by skutečně do tří dnů od zahájení agrese v Kyjevě zahajoval slavnostní přehlídku elitních pluků.
Kruciálním problémem je nešvar dovozování kategorických závěrů ze zprostředkovaných informací: v této zemi nikdy nikdo neslyšel autentické výroky ať Putinovy, nebo Trumpovy. Vždy se nám dostává pouze jejich parafrází, které jsou nevyhnutelně poplatné sympatiím či antipatiím těch, kteří je šíří, záměru toho či onoho politika buď adorovat nebo naopak ostrakizovat, ale také schopnosti nebo neschopnosti chápat myšlenky, rozumět slovům podle jejich skutečného významu, umět vnímat řečené v kontextu a také na míře poctivosti při jejich intepretaci, protože intepretace je stejně důležitá jako interpretované. Uvedu příklad: neustále je nám sugerováno, že Putin má zálusk na obnovení Sovětského svazu a na rozšíření sféry jeho vlivu až tam, kam kdysi sahal vliv SSSR, tedy – mimo jiné – do geografického prostoru bývalých satelitů včetně Československa. Pokračování níže.
Nekompromisní jistě – všichni fanatici, šílenci, adolescenti, politici, pražští herci, studenti humanitních oborů, rasisté a příznivci Milionu chvilek pro demokracii vždy vyjadřují své názory, jakkoli nesmyslné, nekompromisně. Jinak to ani neumějí, protože ani ve chvíli, kdy je sám život usvědčí z blbosti, nejsou schopni uznat, že se mýlí. Nikdy o sobě nepochybují, tím méně pochybují o správnosti svých názorů a rozhodnutí. Neznají otazníky, pouze vykřičníky. Bůh se může mýlit, oni nikdy. 1 + 1 budou 3, pokud půjde o jejich vlastní výpočet. Ani matematika přece není dost dokonalá. Oni ano. Jeník Hrušínský je tedy nekompromisně nekompromisní, pokud jde o ideje a víru stejně neomylný a stejně fanatický jako kdysi bývali například mnich Girolamo Savonarola, Maxmilien Robespirre, Felix Edmundovič Dzeržinskij, Adolf Hitler, Mao či kterýkoli ze severokorejských Kimů, nebo plukovník Foltýn, kteří dogma a nenávist povýšili nad všechno, co dělá člověka člověkem. Ovšem za jasnost názorů Jendy Hrušínského bych ruku do ohně nedal. Není-li mu dáno jasně myslet, pak nelze ani očekávat, že jasně bude mluvit. Jasným se sdělení stává tím, že vnáší světlo objektivní skutečnosti do temnoty subjektivismu, nikoli prohlubováním temnoty ryze subjektivistickým výkladem, v němž nad ratiem zdaleka převládají emoce, nadto výhradně negativní. No, Jenda, čím starší, tím kyselejší a zapšklejší, se s námi podělil o názor, že exprezidenti Klaus a Zeman jsou nejhoršími zločinci za posledních pětatřicet let. Pokračování níže.
Prosím vás, a kam se rozepjaly například Spojené státy? Vždyť ani metr čtvereční území USA nebyl zemí Spojených států – novodobí Američané nejprve museli téměř vyhladit původní Američany, vzít jim jejich zemi, přeživší zahnat do rezervací, souběžně vyhnat britské, francouzské a nizozemské kolonisty, v polovině 19. století napadnout sousední Mexiko, anektovat polovinu jeho území, aby je jako Kalifornii, Texas, Arizonu, Nevadu, Nové Mexiko, Floridu a další začlenili do nově se rodících Spojených států. A dnes? Kdo plánuje expandovat do Kanady a Grónska, kdo právě připravuje pakt, který mu umožní ovládnout nerostné bohatství zničené Ukrajiny? Nejsou to náhodou Spojené státy?
A co Angličané? Jsou stále na původním území Anglie, nebo v průběhu staletí anektovali Skotsko, Wales, Irsko, Austrálii, Jižní Afriku, Malvíny a v ještě relativně nedávno vládli koloniální říší, nad níž, jak se pyšnili, slunce nezapadlo, jak byla rozlehlá? A co Španělsko, které od 15. století expandovalo tak zdatně, že dodnes jsou Střední a Jižní, tzv. Latinská Amerika výhradně ohromným hispánským geografickým prostorem? Samozřejmě kromě rozlehlé Brazílie, kterou kolonizovalo Portugalsko. A co expanze islámu, který se od 7. století metastázoval do celé severní Afriky, velké části Asie včetně Indie, a jenž se zmocnil také části Evropy, a to jak na Pyrenejském poloostrově, tak na Balkáně? Proč neustále hledat a dokazovat imperiální tendence na straně Ruského impéria, když imperiálním a koloniálním byl (a je!) prakticky celý anglosaský a hispánský Západ. Pokračování níže.
Tak se zase nám ozývá nadšené jódlování z tábora válečných štváčů, že prý Evropa nahradí výpadek americké podpory Ukrajině a nedovolí, aby Rusko diktovalo podmínky příměří, pak míru a posléze budoucí existence Ukrajiny. Evropa? Fakt Evropa? Co je to Evropa? I Francouzi nenáviděný Macron? Brity vysmívaný ouřada Starmer? Český tragéd jménem Fiala? Je to v podstatě jak drzost, tak dezinformace, tvrdit, že ,,Evropa musí… Evropa podporuje… Evropa posílá další miliardy Kyjevu…atd.“ Pouze několik dosluhujících premiérů a jeden prezident – a osobují si právo mluvit za celou Evropu, za všechny Evropany. Předně Evropská unie není Evropa a von der Layenová, Macron ani Starmer nejsou vládci celé Evropy. Vždyť ani ve vlastních zemích nemají dostatečnou podporu a ta jim soustavně klesá úměrně tomu, jak zvyšují materiální a finanční podporu režimu Volodymyra Zelenského. Pokud tedy deklarují neochvějnou podporu Kyjevu, pak by měli mluvit pouze sami za sebe, nevydávat své názory a svou politiku za názory všech Evropanů a také posílat do Kyjeva peníze z vlastních účtů. Zejména když cca 71% občanů členských států EU s další podporou Ukrajiny nesouhlasí, protože chápou, že tak je jen protahována válka, kterou Ukrajina nemůže vyhrát. Podle aktuálních dat z Eurostatu v Evropě žije přes 56 milionů lidí pod hranicí chudoby – ale o ty se nikdo nestará, jen aby Ukrajina měla dost financí, tanků, munice, dronů, ale také aby měla prachy na financování veřejné správy, justice, zdravotnictví, dopravy, atd. Pokračování níže.
,,Z průzkumu nicméně vyplývá, že ani mezi těmi, kteří v minulosti podporovali hnutí ANO… nepanuje stoprocentní shoda. Zhruba pětina podporovatelů ANO se totiž domnívá, že po volbách nastane zhoršení. To by na základě jejich preferencí mohlo nasvědčovat, že jsou prozatím k úspěchu Andreje Babiše a jeho hnutí spíše skeptičtí,“ pravil Přemysl Čech. K tomu tři věcné poznámky:
1) Vzorek jedné tisícovky lidí z milionové populace postrádá vypovídající hodnotu o náladách ve společnosti, o početnosti a rozvrstvenosti příznivců a odpůrců jednotlivých partají; pokud onu tisícovku vydělíme počtem politických subjektů v zemi, pak na každý připadne tak malá skupina těch, kteří jej preferují nebo naopak odmítají, anebo k němu mají ambivalentní vztah, že tuto miniaturní podmnožinu ještě dále dělit na přesvědčené a pochybující, tak se ocitáme mimo hranice reality a začínáme fantazírovat. A to ještě do hry vstupuje potřeba politologů výsledky průzkumů, již tak dost pochybné, analyzovat a vyslovit závěr. Což je mazec, protože analytik MUSÍ získaná data nějak interpretovat, třebaže sám nechápe co se to děje, o čem ta čísla vypovídají, kde se vůbec vzala a co lze z nich dovodit, ale protože je pokládán za experta a všichni očekávají, že vysvětlí aktuální trendy v politice a ve společnosti, odhalí příčiny a aspoň naznačí, kam se to všechno bude vyvíjet, nezbývá mu nic jiného než formulovat závěry, kterým sám nevěří, ale v daném okamžiku je nelze úspěšně vyvrátit, protože konkurenti z ostatních agentur, politologové, sociologové a komentátoři vaří z vody stejně jako on. Pokračování níže.
Zelenskyj se ochoten jednat o příměří, leč Krym nikdy nebude ruský? Hm, Krym byl po vítězství ruské carevny Kateřiny nad Osmany a nad krymskými Tatary ruským dvě století a nebýt bláznivého Nikity Chruščova, který z rozmaru a v rozporu jak se sovětskou ústavou, tak s mezinárodním právem historické území Ruska pouhým administrativním úkonem daroval Ukrajinské SSR, která ani nebyla samostatným státem a proto postrádala právní subjektivitu, jíž disponovala Moskva, Kyjev by si dnes nemohl Krym nárokovat. Ostatně můžeme si být jisti tím, že i kdyby – ryze hypoteticky – Putin Zelenskému vyhověl (ha ha ha ha), obyvatelstvo Krymu, z 90% tvořené etnickými Rusy, by se Kyjevu nepodřídilo a vypukla by občanská válka, kterou by Zelenskyj nezvládl. Dva miliony Rusů odhodlaných k boji by vyčerpaná ukrajinská armáda nezdolala, už proto, že by narazila na odpor mezinárodního společenství. Každý pokus o dobytí Krymu by nevyhnutelně vedl k masakrům civilního obyvatelstva a Zelenskyj, pokud by byl ještě prezidentem, by skončil u Mezinárodního soudu pro válečné zločince ještě dříve než Putin. Jak správně řekl Trump Zelenskému přímo do očí: ,,Vy nejste v situaci, abyste si mohl diktovat a předkládat ultimáta. Nemáte v rukou žádná esa…“
Pokud hodlají vylidnit českou armádu, zbraně a techniku ponechat bez obsluhy a spoléhat se na dobrovolníky cvičené ve střelbě vzduchovkou, ať dále pokračují v kriminalizaci profesionálů, jimž sice na misi, v obklíčení Talibanu, zákeřný džihádista před očima zavraždil kamaráda a další těžce zranil, ale nesměl mu být zkřiven ani vlásek na jeho šišaté paštúnské hlavě. Inu, daleko od všech bojišť, v bezpečí prokurátorských kanceláří a soudních síní, lidé, kteří snad ani nebyli na vojně a válku si představují jako ušlechtilý souboj idejí, odvažují se soudit ty, kdož tisíce kilometrů daleko od domova, na nepřátelské půdě, která není jen horká, ale přímo žhavá, každý den riskovali životy, aby udrželi islamisty na uzdě - a že se to nepovedlo, nebyla jejich vina. Pokud budou profesionální vojáci trestáni za to, že se ve válce chovají jako vojáci ve válce, pak se ministryni Černochové nepodaří do armády nikoho nalákat ani za slibované miliony, ale naopak bude muset řešit problém hromadných výpovědí z armády. Ale třeba se jí podaří stavy doplnit soudci, státními zástupci a lidskoprávními aktivisty, kteří přece vědí daleko lépe než profesionálové jak si ve válce počínat, aby byla právně čistá, v každé situaci humánní. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Absolventi právnických fakult jen škodí,
v rozporu s rozumem právo vykládají,
běda vojákovi který odjištěný granát hodí,
tomu to pak u soudu jaksepatří spočítají.
*
Když terorista jde vraždit se smrtí počítá,
pro muslima smrt pro víru je cílem života,
padne-li v boji padesát panen v ráji ho vítá,
českého vojáka čeká ďábel v taláru kokota.
Je až symptomatickým jevem, že nejfanatičtějšími válečnými štváči jsou všechny tři pobaltské ministátečky, zatížené temnou fašistickou minulostí, válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti - připomínám jejich ,,kulturu“ vražedného antisemitismu, pogromů a holocaustu, a také hrdinný boj po boku Wehrmachtu na východní frontě, za který si získaly uznání od samotného Adolfa Hitlera. A je příznačné, nejvíce pro militarizaci horují právě tamní političky, což je jeden z důvodů, proč pokládám Kaju Kallasovou ve funkci eurokomisařky pro zahraniční záležitosti za velmi nebezpečnou volbu. Pokud zjevně šílená litevská ministryně obrany (kristepane, jak se stalo, že stále více západních šéfů resortu obrany má vagíny?) Dovilė Šakalienėová kritikům z Amnesty International radí, aby se probudili (patrně do toho, co ona mylně pokládá za reálný svět), já bych jí recipročně poradil, aby přestala brát drogy a chlastat, protože pokud nevystřízliví, bude trvalým nebezpečím jak pro svou maličkou zemi, tak pro celou Evropu.
Františkův skon má být vzkazem nebes? To jako vážně? No, já bych od Kosatky čekal věcná slova racionálně uvažujícího biologa z akademického prostředí, nikoli mysteriózní povídání prostého venkovského faráře, který kromě Bible a Katolických novin nic jiného nečte. Kladu si otázku, proč papež František tak dlouho zápasil o život, jestliže měl být přesvědčen o tom, že smrt se mu stane branou otevřenou na Věčnost, tedy tam, kam se touží dostat každý věřící člověk, byť křesťanský Eden má být spíše dětskou ozdravovnou s přísným režimem než zábavnou destinací, protože ani zdaleka nenabízí tolik radostí a požitků jako islámský Ráj. Náš kardinál Vlk po dosažení velmi zralého věku, kdy byl již sužován chorobami a jeho tělesná trápení nebrala konce, netajil se přáním zemřít a setkat se s Bohem. V jednom z posledních televizních vystoupení přiznal, že se na smrt těší tak jako se milující dítko po dlouhém odloučení těší na návrat domů, do náručí rodičů. Papež František, ač na tom byl v posledních letech hůře než pan kardinál, naopak lpěl na životě a evidentně se mu na Věčnost nechtělo. Snad si stejně jako později svatořečená matka Tereza ve finále života už nebyl tak jist vírou, jíž život zasvětil. Několikrát se ocitl v kómatickém stavu a patrně nahlédl za oponu smrti, což ho mohlo vyděsit z důvodů, které se nám všem dříve či později vyjeví až přijde náš čas k odchodu mezi předky. Pokračování níže.
Aniž bych podporoval dodávky zbraní a vojenské techniky jakékoli straně v jakékoli válce, maně mne napadá otázka: A co je Zelenskému do toho? Na základě čeho si osobuje právo Čínu obviňovat – opět z čehokoli a za cokoli? Nevím o tom, že by Čína měla vůči Ukrajině jakékoli povinnosti a závazky. A že by se Kyjevu zavázala Rusku zbraně nedodávat. Pokud se kdokoli rozhodne pomáhat jedné straně konfliktu zbraněmi, technikou a financemi, je to jeho věc, je to otázka jeho svědomí, případně ideologické orientace, politických a ekonomických zájmů, geostrategického uvažování, ale nemůže být k tomu nucen. A stejně tak nelze právem obviňovat kteroukoli zemi za to, že tak nečiní. Zelenskyj opět překročil červenou linii a znovu, jako pokolikáté již, stylizuje se do role globální autority, která má legitimní právo určovat jak si má ,,zbytek světa“ počínat, aby byl spokojen. Myslím, že čas dozrál k tomu, aby dostal přes prsty a aby ho svět poučil o tom, že tak jako žádný strom neroste do nebe, tak ani ukrajinský prezident, nadto fyzicky mužík nevelkého vzrůstu, nesvrhne starého unaveného Boha s jeho nebeského trůnu, aby se sám ustanovil novým Bohem, žehnajícím poslušným a trestajícím neposlušné.
Jeník Kalvoda by zasluhoval psychologickou, ale možná rovnou psychiatrickou pomoc a vhodnou medikaci, protože evidentně už zcela ztrácí soudnost, jestliže bez rozpaků blábolí o principech (patrně mravních), moralizuje jako kdyby měl někdy něco s morálkou společného a stylizuje se dokonce do role morální autority, přestože dosud žijí lidé, kteří si pamatují na jeho dávné i nedávné mravní poklesky (což je vlídný eufemismus pro excesy a lotroviny). A pokud si Jenda stěžuje na úpadek politické kultury a vytrácení se sametově-revolučního étosu, neměl by za viníky tristního stavu české, potažmo západní civilizace označovat ty subjekty, které z poměrů těží, protože skutečnými pachateli jsou politici, kteří se po převratu prodrali na výsluní, chopili se moci a založili nejhorší možné základy nového režimu, spočívajícím na demoralizaci, egoismu, predátorství, asociálnosti, chamtivosti, bezskrupulóznosti, klamech a sebeklamech, a jak opakovaně varovala BIS ve výročních zprávách, prorostlého korupcí, klientelismem a organizovaným zločinem. Ideje? Hodnoty? Jasně, měli jich a nadále mají plné huby, ale to byla a jsou jen slova, ve skutečnosti cokoli ušlechtilého odvrhli jakmile se to přestalo hodit k dosažení jejich cílů, vesměs osobních. Jenda Kalvoda rozhodně nikdy nebyl a není ,,rytířem v zářivé zbroji“, dokonce se nestal ani prostým lancknechtem demokratického vojska. Někteří z nás ještě vzpomenou na důvod, proč získal nelichotivý titul ,,lžidoktor“, a že byl ministrem vlády, která zahájila proces nejen mravní, ale také hospodářské a sociální devastace republiky. Pokračování níže.
Péťa Fiala se z vážného profesora mění v kabaretního komika, který hýří humorem. Například:
energeticky skutečně nezávislá disponuje vlastními zdroji, ze kterých je schopna pokrýt veškerou potřebu energií. Jakmile však je nucena část nebo většinu energií nakupovat a dovážet od zahraničních dodavatelů, kteří mohou kdykoli dodávky omezit či dokonce zastavit, anebo dramaticky navýšit ceny, pak je Fialou tvrzená energetická nezávislost jen iluzorní a jeho slova jsou klamáním veřejnosti.
Máme spoustu proruských občanů, jak si postěžoval nepříliš duchovní ukrajinský kaplan? No, chudák si ani neuvědomuje, že zdaleka nejvíce proruských občanů žije na jeho rodné Ukrajině. Dokonce lze bez přehánění tvrdit, že dnes už je sympatizantů Ruska na Ukrajině více než lidí majících kladný vztah k Ukrajině, resp. k současnému ukrajinskému režimu, personifikovanému kontroverzní osobou Volodymyra Zelenského, který je na Ukrajině už stejně málo populární jako u nás premiér Fiala. Poté, kdy Ukrajinu opustilo směrem na Západ něco mezi 8 - 9 miliony obyvatel pokládajících se za Ukrajince, poměr mezi Ukrajinci a Rusy se pozvolna vyvíjí ve prospěch ruského etnika, takže rusifikace Ukrajiny dále pokračuje a pokud současný režim povolí parlamentní volby, lze předvídat jak asi dopadnou - s novým prezidentem a novou vládou se Ukrajina s Ruskem politicky a hospodářsky opět prolnou, na čemž (opět! ) vydělá především Ukrajina.
59
Sledujících
0
Sleduje
59
Sledujících
0
Sleduje
Lídr svobodného světa? To je jen Lipavského názor, nikoli můj a jak se zdá, ani milionů našich spoluobčanů. Pokud by měl být lídrem ,,svobodného světa“ (což je termín, který je nutno dát do uvozovek z důvodu pochybností o tom, že je skutečně svobodným a že zajišťuje svobodu ostatním, zejména však lidem, kteří v něm žijí), pak Pánbůh s námi – tak jako s Německem, když Hitler nadšené členy NSDAP ujišťoval, že dají-li mu pár let, Německo nepoznají. Jak Německo vypadalo v pětačtyřicátém všichni víme a kdo neví, ať si vyhledá dobové dokumenty, zejména fotografie, například Berlína z toho dne, kdy mrtvá těla Adolfa a Evy prosáklá benzínem oheň spaloval k nepoznání. Ne, mužíček těžce stonající napoleonským syndromem, o kterém i významné ukrajinské osobnosti (např. Kuleba, Kličko, Zalužnyj, Timošenková, Gonzalo Lira, Arestovyč, Porošenko a další) vyslovují pochybnosti o opravdovosti jeho demokratického ducha, nezasluhuje být pokládán za lídra Západu. Podle hodnocení výše uvedených kritiků Zelenskyj jen hraje divadlo, protože totálně odkázán na pomoc Západu nemůže jinak než předstírat, že je demokratem, který je až do posledního Ukrajince odhodlán bojovat o ukrajinskou demokracii, která však za tři desetiletí samostatné existence na Ukrajině nebyla ani den. Zelenského kritici mu vyčítají jeho záměr protahovat k válku, ale i způsob vedení země. Například kyjevský starosta veřejně prohlásil, že se Zelenskyj stává stále autokratičtějším a že svým pojetí vlády tlačí Ukrajinu do bodu, kdy se nebude lišit od Ruska. Pokračování níže.
1 odpověď